Já, Olga Hepnarová
Polsko
Česká republika
Francie
Slovenská republika
121 minut
|
|
Žánry: |
Drama |
|---|---|
| Motto: | "Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím." |
Obsah: |
Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt více »« méně |
Režie: |
Tomáš Weinreb Petr Kazda |
Scénář: |
Tomáš Weinreb Petr Kazda |
Herci: |
Martin Pechlát Klára Melíšková Martin Finger Magdaléna Borová Zuzana Stavná ... |
| Premiéra: | 24. 3. 2016 |
|---|---|
| Distributor: | Bontonfilm CZ |
ilm Já, Olga Hepnarová je osudem jakési dívky, která by měla být skutečnou Olgou Hepnarovou, tedy vražedkyní a psychopatickou osobností, jež zavraždila nevinné lidi při čekání na tramvaj v pražských Holešovicích v dnešní ulici Milady Horákové. Její příběh je DOSTATEČNĚ znám, existuje celá řada chorobopisů, videozáznamů a televizních dokumentů. Film Já, Olga Hepnarová má ovšem se skutečným příběhem Olgy Hepnarové společného jen velmi málo. Její hysterická povaha má velmi daleko k civilnímu výkonu (byť vynikajícímu) mladé polské herečky Michaliny Olszanské.
Film se odehrává v blíže nepříliš specifikovaném časovém období, měl by to být logicky přelom šedesátých a sedmdesátých let, ostatně Hepnarová (1951 – 1975) svůj hrůzný čin provedla v roce 1973. Na to ovšem tvůrci ve výpravě rezignují. Výprava je prapodivně bezčasá, bez ladu a skladu se v ní objevují retro rekvizity – zaujaly mě podivné láhve z bazaru bez etiket z úplně jiné doby. Dekorace zakouřených hospod jsou také spíš ledabyle retro než byť jen náznakem pokusem o realitu, v té době byly pražské špeluňky zásobeny pouze pivovarem Braník.
Musím říct, že statické nic neříkající záběry na chodbu se skříňkou se netočí snad už 40 let. Já, Olga Hepnarová se k této nepěkné tradici několikrát vrací. Zajímalo by mě také co chtěl básník říci scénou, kdy venku prší a my se půl minuty díváme skrz okno na Olgu Hepnarovou jak jde do deště věšet spodní prádlo.
Já, Olga Hepnarová je film, který se bude asi dobře rozebírat na hodinách filmové vědy, třeba pasáž, kdy Olga Hepnarová otevírá dveře na psychiatrii a v míse je nespláchnutý lidský výkal. Jsem si jistý, že takhle ten příběh nebyl a docela mě mrazí z toho, že se objevuje interpretace, že Olga Hepnarová byla snad bojovnicí proti režimu, které občas někdo napíše nebo pronese a tento film ho v tom může snad i utvrdit. Tak tedy Olga Hepnarová byla hysterická psychopatická vražedkyně, která zákeřným způsobem zavraždila 8 nevinných lidí. Škoda, že místo úhledného písma na začátku tvůrci nepoužili skutečné písmo Hepnarové, které je velmi dobře známé, myslím, že by tím toho o své antihrdince dost prozradili.
Hezky se na to kouka, zejmena diky cernobilemu provedeni, povedly se i kostymy a "kulisy". Trefou do cerneho bylo i obsazeni hlavni postavy, ktera je krasna a hlavne krasne divna. Co trochu skripe je motivace, nebo minimalne jeji podani, nejak mi dle filmu neprijde, ze se Hepnarove dely tak strasne veci, ze kvuli nim udelala co udelala. A mozna tam bylo na muj vkus moc koure a dlooouhych scen. Ale jinak netradicni dilko v nasich vodach, vic takovych.
Film se je složen z fragmentů, které informují o skutečné tragické události, ale co se týká osobnosti Olgy Hepnarové, zanechává za sebou i dál řadu otazníků. Černobílé provedení sedí, napodobený filmařský styl sedmdesátek se až tolik nepovedl a filmu spíš škodí. Ovšem výborná Michalina Olszańska podala naprosto bravurní výkon.
Pěkně stylizovaný film a vražedkyni...zajímavá koncepce...nějak se nám poslední dobou hrnou ty černobílé snímky...každopádně příběh hodný zpracování a zpracování nezklamalo
Dobře natočený film.
Hlavním nedostatkem filmu je nesourodost a nefungující psychologická stránka. Silný důraz na lesbický vztah z ničeho nic vystřídá příchod přítele, aby pak Hepnarová zjistila, že bojuje proti celé společnosti. Navzájem tyto tři motivy naprosto nefungují a postavě nevěříte vůbec nic. Zasněné dlouhé pohledy v oblacích cigaretového dýmu by určitě udělaly hodně radosti všem, kdo brojí proti zákazu kouření a konečně tedy film, kde se dýmá z plna hrdla. Zvolený minimalistický přístup však funguje pouze jako póza a výsledek sterilní. Divák uvidí přehled nejdůležitějších událostí ze života Olgy Hepnarové, aniž by se ho dotkl skutečný lidský příběh. Po zhlédnutí filmu je mu pak nejvíc ze všeho Hepnarová ukradená.
Depresivní, oduševnělá introspekce Olgy Hepnarové bez Olgy Hepnarové. Absence myšlenkových pochodů prügelknaba Olgy je pochopitelná, zřejmě i rozumná vzhledem k věrohodnosti filmu, bohužel bez nich závěrečný akt pomsty působí neopodstatněně, takřka bezdůvodně a chybí konečný zvrat dovršující trýznění Olgy, jenž odsoudí kritickou, ne však sebekritickou společnost k drastickému rozsudku. Většina vyvstávajících otázek je zodpovězena, ke ztotožnění s hlavní aktérkou však nedojde, jelikož se snímek nezaobírá jejími životními útrapami, spíše přibližuje nekonečnou úzkost, beznaděj a bezvýslednost dané situace úzce spjaté se společenským vyhnanstvím, jehož kořeny nám však zůstaly upozaděny. Již zmiňované výtky jsou dle mého názoru dány nedostatkem informací o reálných skutečnostech ze života Olgy a z tohoto důvodu se filmaři rozhodli pro realističtější formu vyprávění namísto příběhu spleteného domněnkami. Na závěr je třeba zmínit nadějnou polskou herečku Michalinu Olszańskou, jež svým bezprostředním výkonem plným nahoty, uzavřenosti, agonie, ale také odvahy a smyslnosti napomohla k vytvoření dalšího zapamatovatelného díla z české kinematografie, která v posledních letech dokazuje, že Češi oplývají kromě vytříbeného smyslu pro humor také notnou dávkou bolestného smutku potřebného pro natočení takto zdařilého dramatu. 75%
Film svým černobílým provedením tak trochu navozuje atmosféru té doby a celkově i vypadá jako v té době natočený. Představitelka hlavní role se toho zhostila podle mě velice dobře a celkem slušně dává představu života člověka, který je silně asociální a vytlačený ze společnosti. Lesbické scény by asi mohli být trochu méně "odvážné". Jinak myslým, že i po filmařské stránce obecně je to na poslední léta v české kinematografii nadprůměrný snímek.
"Buď chcípneš anebo to vydržíš. Ale někdy je to setsakramentsky těžký."
Verba non acta. Jestliže jedna z teoretických pouček praví, že estetický dojem vzniká z celku, nikoliv jednotlivých částí, pak těžko zvolit lepší příklad selhání než tento. Jednotlivé scény jsou víceméně chronologicky doslovně přejaty z Cílkovy předlohy, ale dohromady nevytváří žádný kontext. Nejvýraznějším důkazem tvůrčí bezradnosti je neschopnost vybrat si jakýkoliv dílčí motiv (úzkost? samota? rodina? tzv. deviantní sexualita? tzv. šílenství? jinakost? tragická láska Miroslava k Olze? čin? otázky dobové psychiatrie? vina/trest?) a ten vlastním způsobem rozvinout; příznačně tak vyznívá, že jediným osobním vkladem autorů jsou sexuální scény, jež vytvářejí z Hepnarové bezmála sexuálního štvance. Pokud je na předloze znepokojující, že přes vědomí nastávajícího tragického vyústění je možno se k „hrdince“ přiblížit (lítost, soucit) a identifikovat, pak filmová verze nepřipouští možná i pro své zaujetí ornamenty (věšení prádla v dešti, nákup) nic z jejího specificky sugestivního vnitřního světa (útrpné předčítání není zrovna nejlepší filmový způsob), nemluvě o jakékoliv možné významové/názorové polyfonii. Stojím si za tím, že jednání Hepnarové nakonec postrádá smysl, což je u díla pojednávajícím o masové vraždě vpravdě špatně; kdo nečetl Cílka, nepobere (filmu) inherentně neexistující kauzalitu, kdo pak Cílka četl, bude otráven zploštěním a nevyužitím potenciálu snad všeho případně nosného. Nahodilé otázky: Kde je zobrazeno údajné soustavné násilí páchané na Olze (kdo vůbec vypráví? ona, nebo tvůrci? křivdy jsou tak nejspíš fiktivní) či z jejího pohledu klíčový vztah k vlastní rodině (hlavně otci)? Proč jsou vedlejší postavy karikatury (prakticky celá rodina, Miroslav)? Proč se věnuje minimální prostor přípravě fascinujícím způsobem přísně racionálně obhájeného činu? Proč absentuje (resp. je nevhodně nahrazena, protože oslabuje vlastní čin) scéna s vlastním vypůjčením vozidla nebo z hlediska narativu zásadní zapálení chalupy (u soudu však zmíněného)? Proč je vypuštěna zásadní postava tzv. Míši, kterou se ve skutečnosti vydala Hepnarová hledat před svým činem jako poslední možnou záchranu? Proč dochází ve filmu dochází k jakémusi psychiatrovi a diktuje mu své vlastní stavy, když je meritem věci, že žádného nedávno před činem neměla? Proč návaznost scén vypadá jako z grotesky? A podobné otázky by šlo klást takřka do nekonečna, protože tvůrci dokázali obdivuhodnou schopnost vytěžit ze značného množství materiálu (nepříliš) rozpohybovaný plakát bez vnitřní logiky, zato s mimikry festivalového artu. Díky, nechci. Radši oprátku.
Slibné téma, trochu rozpačitá realizace. Každopádně výkon v hlavní roli je velmi slušný.
Film se mi opravdu líbil, černobílé zpracování již od začátku navozuje atmosféru. Herečka v hlavní roli předvedla výborný výkon..ač je krásná, chová se a tváří tak divně, že je od začátku strašně nesympatická..Jediné co bych vytkla, je rozsah erotických scén, kterým bylo věnováno zbytečně moc času..
film byl velice povedený,akorát mi trošku vadilo,že tam nebyla více rozvedena je její osobnost.Černobílé provedení ještě více podtrhovalo minulou temnou dobu.
Dobře natočený film a hlavně dobře obsazený herecky, představitelka hlavní role je geniální. O případu jsem viděl a četl asi vše, co kdy bylo napsáno a natočeno, v některých okamžicích bych se asi ztratil, kdybych již nevěděl, o co přesně jde, ale to je logické při takovém množství vstupního materiálu a omezené stopáži. Určitě to nutí k zamyšlení třeba o trestu smrti nebo o přesnosti a objektivitě výstupů z psychiatrických vyšetření. Za tento film autorům děkuji a vřele doporučuji.
Marie Kolarová jak jsi mohla napsat že ti byla ta holka ukradená asi jsi spadla z měsíce nebo co?
|
|
|
|
kinobox.czkinobox.cz
Ujistěte se, že jste 
