Juraj Nvota

Juraj Nvota, narozen 1. března 1954 v Bratislavě, slovenský herec, divadelní a filmový režisér, patří mezi významné osobnosti slovenské kinematografie. Vystudoval divadelní režii na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1977. Divadelní kariéra Po ukončení studií nastoupil jako režisér do trnavského Divadla pro děti a mládež, kde působil až do roku 1992. Zde režíroval řadu úspěšných inscenací jako Tom Sawyer, Romeo a Julie, Hamlet III. či Muž jako muž. Od roku 1982 začal spolupracovat s Radošinským naivním divadlem, kde pod jeho režisérským vedením vzniklo 21 her. Mezi jeho nejvýznamnější inscenace patří trilogie Jak jsem vstoupil do sebe (1981), Jak jsme se hledali (1983) a Jak to bylo (1984), později doplněná o Hotel Evropa (1988). Od roku 1992 se stal kmenovým režisérem bratislavského divadla Astorka Korzo '90. Spolupracoval také s pražským Studiem Ypsilon, kde režíroval hry jako Svatá rodina, Okna a V altánku. Herecká kariéra Před kamerou debutoval v roce 1976 v hlavní roli poetického filmu Ružové sny režiséra Dušana Hanáka, kde ztvárnil mladého pošťáka Jakuba, který se zamiluje do romské dívky Jolany (Iva Bittová). Tento film je považován za jednu z nejvýznamnějších slovenských snímků 70. let a stal se kultovním dílem. Nvota v něm prokázal mimořádný herecký talent a přirozený projev. Následovaly role ve filmech Ja milujem, ty miluješ (1980), Blues pro EFB (1980) a Tichá radosť (1985). V 90. letech se objevil ve snímku Všetko čo mám rád (1992) režiséra Martina Šulíka a v komedii Modré z nebe (1997). V novém tisíciletí účinkoval v českých i slovenských filmech jako Pokoj v duši (2009), Nedodržený slib (2009), Občanský průkaz (2010) režiséra Ondřeje Trojana, Líbánky (2013) Jana Hřebejka či Klauni (2013) Viktora Tauše. V roce 2016 ztvárnil roli advokáta ve filmu Já, Olga Hepnarová. Režisérská filmová tvorba Od začátku 90. let se Juraj Nvota začal systematicky věnovat filmové režii, nejprve v televizi, kde natočil řadu televizních filmů a inscenací jako Ženské oddelenie (1990), Výlety v pamäti (1993) či Čierna ovca (1997). Jeho celovečerním režisérským debutem byl poetický retrofilm Kruté radosti (2002), komorní příběh o dospělých mužích a dospívající dívce odehrávající se v roce 1933. Největší úspěch zaznamenal s hořkou komedií Muzika (2008), která se stala jedním z nejnavštěvovanějších slovenských filmů a zároveň získala uznání kritiky. Film obdržel Zvláštní cenu poroty na Mezinárodním filmovém festivalu ve Varšavě 2008 a rekordních devět cen Slnko v sieti (slovenská národní filmová cena) včetně kategorií nejlepší film a režie. Dále získal Cenu Igric za režii a Cenu slovenské filmové kritiky. Následovalo psychologické drama z období normalizace Konfident (2012, v české distribuci známý jako eŠteBák) s Jiřím Mádlem v hlavní roli, které sleduje příběh radioamatéra, jenž začne spolupracovat s StB. V roce 2014 natočil rodinnou hořkou komedii Jak jsme hráli čáru, odehrávající se v pohraničním městečku mezi Československem a Rakouskem v období před srpnovou okupací 1968. Pedagogická činnost a osobní život Od roku 1991 přednáší na katedře režie a dramaturgie na VŠMU v Bratislavě, kde předává své bohaté zkušenosti mladé generaci filmařů. Jeho první manželkou byla divadelní dramaturgyně Miroslava Čibenková, s níž má syna Jakuba Nvotu, který se také věnuje herectví a režii. Později byl ženatý s herečkou Annou Šiškovou, s níž má dceru Terezu Nvotovou a vychovával také Dorotu Nvotovou, dceru Anny Šiškové z jejího vztahu s hudebníkem Jaroslavem Filipem. Od roku 2005 je ženatý s lékařkou Marínou Slančíkovou. Juraj Nvota patří k nejvýraznějším osobnostem slovenské divadelní a filmové scény. Jeho tvorba se vyznačuje poetickým rukopisem, smyslem pro tragikomické situace a citlivým vedením herců. Jako režisér vytvořil osobitý styl, v němž se snoubí hravost, lidová přirozenost, muzikálnost a obraznost propojující slovo a pohyb.