Po čem muži touží (2018)

My Češi, si umíme udělat srandu z kdečeho a kdekoho. Rádi se smějeme, jsme trochu škodolibí a poťouchlí, občas cyničtí a nezřídka sarkastičtí. Stačí nám málo a celý sál hýká nadšením při pohledu na Polívkovou, která šmajdá v podpatcích, imitující tak muže, lemply, kteří se tak složitou věc nenaučí ani po několika dnech každodenního tréninku. A na to konto pak tvůrci ženám ukazují, jak důmyslná mysl tento problém řeší...amputací podpatku. Boty, kterou si předtím onen muž dobrovolně koupil To je názorná ilustrace toho, jak schématicky a primitivně tvůrci naložili s tématem, který šlo vytěžit mnohem víc. Jedinou ambicí bylo pobavit plytkou groteskou. A ano, všechny ženy v sále se tetelily blahem a chechtaly se...konečně zábava pro ně...po tom, co s partnery přetrpěly Predátora(poď Jiřka, bude to prča, točil ho Black, no ten co dělal Posledního skauta s Willisem) Já se bavil sice líp, než u toho Predátora, ale jen a pouze díky Polívkové, za což se trochu stydím, protože její role obnášela asi tolik vtipu, jako scéna z Harryho Pottera, kde nafasoval obrovský pavouk kolečkové brusle. Česká komedie skomírá už několik let a tento film je jen dalším důkazem, že to vlastně nikoho netrápí, protože my Češi, se umíme bavit i u těch mizerných komedií.