Velké překvapení. Byl jsem potěšen, že po dlouhé době vidím český film, který není násilně komediální a je natočený (tak mi to připadalo) v takovém tom francouzském stylu. Hodnocení: 75%. Viděno (TV, 2019).
Sice smutné a depresivní. Divák očekával film ve stylu Obecné školy, ale s odstupem a při novém sledování se dá objektivně posoudit lépe. Postavy i události jsou nahlíženy z pohledu malého chlapce (na rozdíl od mnoha filmů s podobnou tématikou) a to může některým "dospělým" činit jisté potíže ;-) (zvyknout si na tento styl vyprávění). Tříska a Kaiser skvělí! Hodnocení: 80%. Viděno: 17.08.2017 (kino).
Pohodový letní film, odpočinkový, divácky nic náročného. Závěr filmu dokonalý. Tarantino prostě točí co ho baví a kritiky si může strčit za klobouk (hlášky ve stylu "natočil si film pro sebe" atd.). Člověk na to nevzpomíná ještě několik týdnů po projekci (jako např. u Nespoutaného Djanga, nebo Hanebných Panchartech), ale rád se na to podívá s partičkou kamarádů u pivka :-) Hodnocení: 80%. Viděno: 06.09.2019 (kino).
Na české poměry opravdu výjimečný film, zvláště, pokud v něm divák vidí to poselství, které je nadčasové. Neměl bych nic proti, kdyby se film dostal minimálně mezi nominované zahraniční filmy na cenách Akademie ;-) Umělecké záběry Vladimíra Smutného jsou opravdová filmařská lahůdka. Diváci v sále během celého filmu mlčeli, nikdo neodešel ;-) Hodnocení: 85%. Viděno: 02.11.2019 (Evald).
Goodman rozehrává doslova hereckou symfonii a ve své roli je tak přesvědčivý, že i při oddychových nebo úsměvných scénách diváka mrazí v zádech. Producenti uvádějí za názvem filmu dovětek “monstra mohou mít mnoho podob” a Goodman je “monstrum” par excellence! Režisér si taky dává záležet na sebemenším detailu a každý předmět má své opodstatnění v některé pozdější scéně. Například i trošku nudně působící rozhovor mezi Emmettem a Michelle, spadající téměř do průměrného béčkového filmu, má nakonec svůj význam v samotném závěru. Velmi příjemná podívaná se zajímavým filmařským řešením byla například scéna se sudem a s obsahem, který byl uvnitř. Nebudu raději prozrazovat. Do filmu je také překvapivě, ale velmi citlivě a účelně, vložen písničkový soundtrack, který pokaždé alespoň na chvíli dokáže lehce uvolnit napjatou atmosféru. Pokud vás až tak úplně neodradí závěr filmu, věřím, že si Ulici Cloverfield 10 parádně užijete. Nenechá vás vydechnout a bude vás nadzvedávat ze sedačky. Jedná se totiž o skvěle natočený snímek, který vás dokonale vtáhne a nechá vás pocítit atmosféru, která vládne v podzemním bunkru, na vlastní kůži. Snímek má v sobě jen to nejlepší z žánrů horor / mysteriózní / drama.
Nejsilnější stránkou filmu je zachycení narůstajícího paranoidního stavu mezi členy rodiny, který se ještě více stupňuje chováním dvou mladších sourozenců Tomassin. Kromě hlavní hrdinky, nejstarší dcery Tomassin, kterou sugestivně zahrála Anya Taylor-Joy, patří velký obdiv i Kate Dickie v roli matky, kterou nejvíce zasahuje postupný rozklad celé rodiny a její proměna v rámci celého snímku je nejviditelnější. Čarodějnice je opravdu originálně a chytře natočený horor. Je o tužbách, hříchu, pocitu viny, víře a hlavně strachu z neznámého. V dobách temného 17. století tyto pocity lidé zažívali mnohem intenzivněji a hranice mezi skutečností a fikcí se často stíraly. Samotný film proto působí až mrazivě přesvědčivě. Plíživé zlo sice pociťujeme během celého filmu, ale je zde po většinu doby dobře “ukryto” a o to víc diváka dráždí a ochromuje.
Tohle mohl být docela zdařilý krátkometrážní film. Mohl. Již první povídka "Antonio Cacto" se mi zdála neúměrně dlouhá a těšil jsem se na ty zbylé. To jsem ještě netušil, že ta první bude také nejlepší. Hned v úvodu a poté mezi každou povídkou byly skvostné a vtipné kreslené gagové grotesky "Na draka" (80%). Druhá povídka "Maják" již byla hodně tajemná a pochmurná, ale po 5 minutách jsem se začal opět hrozně nudit a každý nový záběr na televizní komunikaci s "šéfem" mi docela lezl na nervy (30%). Poslední povídku s názvem "Velkej chlap" bych raději vůbec nechtěl komentovat, aby to bylo publikovatelné. Kromě samotného příběhu jsou nejhorší napsané dialogy. To, že je tento film mládeži přístupný, je při sledování závěrečné povídky zarážející (5%). Celkové dojem z filmu: 35% (Febiofest).
Hodně zábavná věc, kterou umí natočit pouze evropané ;) Určitě lepší forma ztvárnění zajímavého motivu s "vyměřeným časem" (ve srovnání např. s žánrem filmu Vyměřený čas). 85%
Po letech další animák, který mě dostal na kolena (po Mrtvé nevěstě T.B. a Ratatouille). Byl jsem okouzlen scénářem i zpracováním. Je to film, který vás ovlivňuje i poté co opustíte kinosál. Představujete si, jak každý vstřebaný vjem si vytvoří kuličku, která přesně zapadá tam kam má :-) Filmová krása, 95%.
Velmi dobře odvedená práce a opravdu příjemné překvapení. Měl jsem také tu čest slyšet ve světové premiéře hudbu k filmu (John Ottman) v Rudolfinu. Tvůrci se neuchýlili ke klasickému modelu amerických blockbusterů, ale cítil jsem tam určitou "anglickou" umírněnost. V dnešní době již efekty samotné žádného diváka nedostanou na kolena, takže o konečném dojmu z filmu rozhoduje námět, dobře zpracovaný scénář a dialogy a celkový rytmus filmu. Hodnocení 80% beru za mé maximum, vzhledem k žánru tohoto filmu, kterému zas až tak úplně neholduji. (Viděno: pouze DVD).
I po 35 letech stále to nejlepší v tomto žánru. Vetřelec na velkém plátně působí jako hodně moderní záležitost (až samozřejmě na tu počítačovou techniku, kterou používají ve vesmírné lodi Nostromo, ale i to působí v rámci celého příběhu hodně kladně - tj. neodvádí to pozornost od děje a od napětí jako je to u dnešních blockbusterů). Scott předvedl, že dokáže povznést žánr sci-fi a hororu úplně na jinou uměleckou úroveň. Musím ocenit i zajímavou hudební formu (Jerry Goldsmith), která využívá např. tlukot srdce. Viděno v režisérské verzi, kino 18.02.2015. Hodnocení: 95%.
Jeden ze tří nejlepších filmů s Vlastou Burianem. Určitě dobře napsaný scénář (který např. chybí u jiných burianovských komedií). Navíc role úředníků Burianovi sedí asi nejvíce a působí v nich nejpřirozeněji. Hodnocení: 80%.
Tyhle filmy vysílané většinou po půlnoci fakt miluju! ;-) Někdy (například u obřích mutantů kobry vs. agamy) se fakt dost bavím, ale tohle předčilo všechno co jsem kdy viděl! :-)
Po filmu "Strom života" zřejmě druhé největší zklamání. Opravdu mě to ničím neoslovilo a mnohem komornější "Gravitace" ve mě rezonovala několik měsíců. Přesto hodnotím 80%.
Jeden z těch nadprůměrných českých filmů poslední doby. Navíc konečně trochu zajímavé téma. Posledních deset let jsou totiž skoro všechny filmy pořád o tom samém. Igoru Barešovi již role záporáků zřejmě zůstanou napořád (nedivím se). Trochu se mi pletly svou podobou obě hlavní hrdinky (Martina a Anna). Mé hodnocení: 85%. Viděno: 49. MFF KV.
Třetí hvězdu za "ooga chaka" :-) Jinak nikterak originální ani zábavné. Technicky a vizuálně samozřejmě nadprůměrné. Mé hodnocení: 60%. Viděno: 31.07.2014 (kino/2D).
Začátek vypadal velice slibně, ale pak to sklouzlo někam do sfér ukecané telenovely a stále dokola se omílalo to co bylo probíráno v první polovině. Nejlepší byl Nick Nolte se svou oslicí. Hodnocení: 40% / Viděno: DVD, 2014.
Skvělé zakončení letošního festivalu a můj první Lynchův film. Je mi jasné, že tento snímek musel ovlivnit spoustu filmových tvůrců, kteří podobný styl vyprávění používají dodnes. Kromě dvou hlavních hrdinů, mě herecky nejvíce nadchnul a totálně odzbrojil Willem Dafoe. Krásně ujetá jízda. 80%. MFF KV.
Po skvělém snímku Podivné vyšetřování jsem se rozhodl navštívit další Petriho film a opět jsem z projekce odcházel velmi potěšen. Dvaapadesátiletý instalatér Cesare bilancuje svůj dosavadní život po šoku, který utrpěl v tramvaji, ve které přirozenou cestou zemřel stejné starý muž. Cesare se rozhodne nepromarnit už ani minutu a zanechává své práce. Chce se veselit a radovat ze života spolu s mladými, ale nejde to podle jeho představ. Dává se do řečí s cizími lidmi protože ho trápí myšlenka, že o nich vůbec nic neví a snaží se pochopit spoustu věcí, které mu dosud unikaly. Poté, co mu došly peníze, uvažuje i cestě zločinu, ale nakonec se vrací zpět ke své původní profesi. Dokonalá esej o životě s komediálními prvky, která v závěru vrcholí halucinogenní sekvencí. 85%. MFF KV.
Herecký výkon Jima Carreyho obdivuji v každém jeho filmu, ale teprve nyní jsem ho měl možnost spatřit v jeho zřejmě nejlepší roli a rovnou na velkém plátně. Byl jsem fascinován originálním ztvárněním námětu i hereckými výkony. Opět se ujistil, že Carreyemu dramatické role vyloženě sluší. Okouzlen dávám 90%. MFF KV.
Chce to vždy odvahu ztvárnit tohle téma a přijít přitom s něčím novým. Na tomto snímku mě nejvíce zaujala absence dialogů díky čemuž se výrazně umocnily některé scény, velice působivě natočené obrazy a také citlivě zvolená hudba Martina Hasáka.
Východ slunce jsem měl možnost vidět na velkém plátně a za doprovodu živé hudby - i když se spíše jednalo o pěvecký koncert s elektronickým podkladem, než čistou filmovou orchestraci. Na sovu dobu jistě velice povedený film s výraznými hereckými výkony, které v němém filmu jsou určitou podmínkou. První polovina byla úchvatně dramatická až s hororovými prvky, ale když se příběh přehoupl do "usmiřovací" části děje, sklouzlo to někam do hlubin průměrné hollywoodské formy a působilo to až roztomile naivně. Samotný závěr se opět vrací do původních dramatických kolejí a výsledný dojem zachraňuje.
Já takové nadšení s ostatními sdílet nemohu. Richard Linklater zajisté natočil vynikající film, který svým zanícením natáčet po dvanáct let hlavního hrdinu, další členy rodiny a přátelé málokdo napodobí či překoná, ale na absolutní vrchol to určitě dosahovat nemůže. Užití metody, která se využívá zejména u časosběrných dokumentů, je v hraném celovečerním snímku určitě velice originální, prospěšná a měly by se takto natáčet asi všechny filmy, ve kterých tvůrci plánují zachytit vývoj postavy v určitém časovém období a samozřejmě v dětství a dospívání je ten rozdíl nejmarkantnější. Samotný příběh určitě nepostrádá dramatičnost, herci ve svých postavách působí naprosto věrohodně a civilně, ono herci si na sebe jistě za dvanáct let dokonale zvyknou, ale pořád je to pouze lehký nadprůměr toho, co můžeme vidět v jiných, podobně laděných filmech zachycujících prostředí americké rodiny. Mé hodnocení: 80%. MFF KV.
Hned v prvních vteřinách na vás bez varování vypálí jedna z mnoha úžasných písní a teprve následně se objevují úvodní titulky. Uhrančivě krásná a odvážná žena s magickým hlasem. Něco málo jsem samozřejmě o Martě Kubišové věděl, ale takhle komplexní obraz o jejím profesním a soukromém životě jsem neměl. Při každé písní, která v dokumentu zazněla jsem prožíval mrazení po těle. Olga Sommerová poskládala svůj snímek naprosto dokonale. Nikde bych nepřidával ani neubíral. Osobní zpověď Marty Kubišové působila velmi přirozeně. Úžasně roztomilá byla například scéna, ve které se Martě Kubišové nepodařilo předat dárek Alexandru Dubčekovi úplně podle svých představ. První festivalový film, kterému jsem udělil plný počet v hodnocení. MFF KV.
Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV.
Opravdová filmová lahůdka. Vidět Vlastu Buriana, mistra mluveného slova, v němém filmu, tak to mě upřímně zajímalo. Několik desetiletí téměř neznámý film, byl nově rekonstruován a promítnut divákům za doprovodu živé hudby. Když Michal Bregant (ředitel Národního filmového archívu) hovořil o jednom z vrcholu festivalu, moc jsem tomu nechtěl věřit, ale po skončení projekce, jsem mu musel dát za pravdu. Na to, že je film z roku 1927, obsahoval překvapivě i několik docela odvážných scének a v doprovodu moderní hudby působil snímek svěže, aktuálně a rozhodně musel oslovit nejen příznivce klasických burianovek.
Smekám před hereckými výkony zejména Julii Roberts a Marka Ruffala, kteří ze sebe vydali maximum. Některé scény na mě samozřejmě zapůsobili hodně silně (neochota přijímat nakažené gaye do nemocnic, nebo nakládaní s mrtvými těly), ale celkový dojem byl ten, že je to až moc "přeslazený" film. (MFF KV)
Může obsahovat spoiler. - Téměř do dvou třetin působil film až příliš idylicky a optimisticky. Teprve poté nastává lehký zvrat ve vyprávění (který divák musel tušit, že nastane) a rozčarování z toho, že se hlavní cíl celé cesty do Amsterdamu (setkání s oblíbeným spisovatelem) vůbec nevydařil podle představ. Přesto však tato cesta nakonec přinesla něco pozitivního. - Willem Dafoe, v roli podivínského, nevrlého a alkoholu holdujícího spisovatele Petera Van Houtena, opět dokázal, že mu tento typ postav vyloženě sedí (stejně jako např. Jopling v „Grandhotelu Budapešť“). Nevím zda to byl záměr, ale dost mi vizáží i chováním připomínal H. Laurieho v roli Dr. House. - Na scénáři se podílela úspěšná dvojice Scott Neustadter (1977) a Michael H. Weber (1978) (obdrželi několik významných amerických cen v kategorii nejlepší scénář k filmu „500 dní se Summer“) a také samotný autor knižní předlohy John Michael Green (1977). - I když nejsem zrovna moc velký fanoušek „písničkových soundtracků“, musím uznat, že zde se výběr skladeb i interpretů povedl a o zbytek se mistrně postarali kolegové z kapely Bright Eyes - Nate Walcott (1978) a Mike Mogis (1974), kteří spolupracovali s režisérem J. Boonem již na filmu „Stuck in Love“ (2012). - Filmů na podobné téma jsem měl možnost vidět hodně, ale „Hvězdy nám nepřály“ bude patřit mezi ty nezapomenutelné. Místy to sice až balancovalo na hraně sentimentu (což při tomto tématu nebývá nic zvláštního), ale režisér to pokaždé mistrně ustál. Nezasvěcenému by se mohlo zdát (kdo dobře nezná naturel američanů), že například líbající scéna v domě Anny Frankové už opravdu hraničí s klasickým hollywoodský happy endem, ale musím uznat, že i tam to režisér „utnul“ ve správný čas a zakončil roztomile. - Možná to bylo právě tou nenuceností a přirozeností, možná i díky komediálnímu ladění (přesně tak akorát), ale rozhodně jsem odcházel z projekce silně citově „otřesen“ a zároveň naplněn silným optimismem. - Viděno: 02.06.2014 (kino); - Mé hodnocení: 90%.
Petr Haničinec je skvělý herec, ale v tomto seriálu mi naháněl hrozný strach (pocity z dětství při sledování tohoto seriálu). Jinak mě ničím víc tento seriál neoslovil.
Ať chci nebo nechci, ale nemůžu si pomoct. Průměrný sportovní film (i když zajímavá kamera se musí ocenit), ale více než 65 - 70% dát nemůžu. Je to jeden z mála filmů, který jsem sice neviděl v kině, ale jen na DVD, takže možná po kino projekci a jiném rozpoložení ještě změním názor :-) . Tentokrát mě (bohužel) nenadchl ani Hans Zimmer.