

Když se náš čas na Zemi chýlí ke konci, je skupina výzkumníků pověřena nejdůležitějším posláním v lidských dějinách: cestou za hranice naší galaxie, při které má za úkol najít mezi hvězdami pro lidstvo nový domov.(Warner Bros. CZ)
Herci a tvůrci 43
Videa 10


Komentáře 124

Tentokráte to Nolan už zkrátka nezvládl. Interstellar vypadá po formální stránce strašně moc přitažlivě, hrají v něm protřelé hollywoodské jistoty a disponuje úžasným, emocionálně odzbrojujícím, citlivě nasnímaným i ozvučeným "pozemským" intrem, které přesným znázorněním lidské soudržnosti přímo grandiózně navnadí na následující očekávanou Safe-the Earth- Mission... Ale ve své druhé polovině je Interstellar jakoby úplně jiným filmem - zběsile sestříhaným, dost povrchně protlačujícím rádoby dojemné a osudové scény (hořící kukuřičné pole) na úkor udržení myšlenkové gradace a hlavně logické návaznosti příběhu. Nolan by chtěl strašně moc stvořit moderní Vesmírnou odyseu, ale bohužel si podráží nohy jednak přehnanou doslovností, která příběh v závěru pouze zbytečně natahuje, a také překvapivou neschopností udržet stoprocentní diváckou pozornost pouze vizuální podobou svého vesmírného prostředí (návštěva ledové planety je historicky první filmová sekvence, u které jsem v kině pospával). Kubrickova odysea byla upřímná a nadsmyslová především díky tomu, že nechala každého diváka, aby si vše zcela sám interpretoval, Interstellar nutí publikum do něčeho, co se mu nemusí vůbec líbit, a navíc po něm chce prolévat potoky slz a v závěru nadšeně aplaudovat.... Někdy je míň zkrátka mnohem víc.
- Úžasní herci
- Úvodní hodina plná emocí a lidství
- Snaha o respektování a rozvíjení fyzikálních teorií
- kamera
- Na Nolana neskutečné množství sentimentu
- Stagnující dějový spád v druhé polovině
- Zbytečně doslovné finále
- Nadbytečnost některých scén