Nabarvené ptáče (2019)

České filmy posledních let nesleduji. Nezajímají mě, nelákají mě a nevidím v nich nic stylisticky nebo vypravěčsky originálního a vysoce autorského (když už o ně třeba v televizi zakopnu). Nabarvené ptáče rozhodně není snímkem převratným a snad ani morálně diskutabilním, jak nám vnucovaly prvotní ohlasy, ale přesto je to filmařina poctivá, intimní a přemýšlivá, jaké se ostatní tuzemská produkce zkrátka nemůže moc rovnat. Padala srovnání s Tarkovským nebo Markétou Lazarovou, ovšem ani do toho bych se nehrnul - Marhoul je usedlejší, více naturalistický a z pohledu výpravy i přístupnější. Černobílá kompozice je pochopitelným a správným krokem u takhle bezútěšné látky a málomluvnost ve spojení s nadužíváním detailů a řídkým střihem nechává diváka, aby se více ponořil do atmosféry a byl připraven empaticky reagovat na všechny ty hrůzy, před nimiž kamera většinou vkusně uhybá a příběh tak nepůsobí samoúčelně násilným dojmem. Z pohledu vyprávění se jedná o jednoduše provázané epizody, jejichž spojujícím motivem je komplexní vývoj hlavní postavy - komplexní jen ve smyslu toho, že každá kapitola formuje jinou stránku Joškovy osobnosti a dává mu jiné zkušenosti, které mu v tomhle hrozném prostředí bez skutečné lásky pomáhají dospět. Jinak je vývoj samozřejmě nepříliš překvapivý a Marhoul sází právě na obměnu morálních prostředí, která mají druhotně podat objektivní výpověď o krutém dopadu války a s ní související hospodářské bídy a náboženského fanatismu na převážně venkovské civilisty. Škoda, že tahle doplňující funkce je v epizodické struktuře postupně trochu silnější než opakující se soužení hlavního hrdiny. V celkovém součtu však musím chválit, protože Nabarvené ptáče krásně vypadá, navzdory délce a ke konci i jisté repetitivnosti nenudí, zdobí ho perfektní herecké výkony i casting všech odpudivých vesnických individuí (z fleku bych mohl nějakou drobnou roli vyfasovat i já) a podává velké myšlenky i kruté vize lidské nátury silnou autorskou cestou (i když v momentě, kdy jsem při pádu z koně uslyšel starý dobrý Wilhelm Scream, jsem se neubránil smíchu). Případ obdivuhodné filmařské práce, která sice nemá navzdory obřím ambicím tak enormní dopad na jen trochu zběhlého diváka, ale každým záběrem i scénou křičí, že se s ní musí počítat tady i ve světě - a naštěstí to není ani po dvou hodinách nijak zvlášť otravné.

Těšil jsem se na tento film , od doby kdy jsem se dozvěděl , že V. Marhoul získal práva na předlohu , tzn. román Nabarvené ptáče Jerzyho Kosinského . Možná i proto má očekávání byla velká, zvláště že ke spolupráci přizval kameru Smutného . Za ideální považuji celkový koncept filmu / černobílý , bez hudby /. Skvělí herci , nádherně vše vymyšleno . Nechápu proč se mluví v kontextu dnešního filmu a přehnaně násilných a brutálních scénách . Dle mého jsou pojaty s velkým citem . V knize Kosinského tyto scény vyznívají mnohem brutálněji a myslím si žr pro průměrného diváka jsou dobře snesitelné a tak akorát , o čem svědčí i promítání v kině Flora , kde jsem byl a níkdo něměl nějak potřebu opustit sál tak jak psaly recenze o novinářském promítání v Benátkách . Spíš to svědčí o tom , že někteří novináři to pojali ne jako profesionální záležitost a ani se asi neseznámili s tím o co se jedná.....Taktéž mi nepřipadal film dlouhý. Téměř 3 hodiny utekly velmi rychle. Jediný problém filmu je v koncepci budování charakteru postav , které tu vlastně v tomto smyslu nejsou a hlavně postava chlapce , kterého proměna během událostí je slabě viditelná a tím i závěr filmu nevyzněl tak , jak by si autor asi přál.
Každopádně v české produkci posledních let je to vyjímečný počin , který možná oceníme za pár let z jiných důvodů , než uměleckých.....Nakonec i tak p. Marhoulovi patří pocta a velký dík za toto dílo .

Film, kde se toho opravdu moc nenamluví, ale ani to není škodu. Technicky výborně zpracovaný film, kterému ale něco chybí v dějové linii. Odcházel jsem ze sálu, ale nebyl jsem tolik šokován, jak jsem čekal. Spíš jsem postrádal silnější závěr nebo něco, co by mě dostalo do kolen.
Doporučuji si k tomu dát film Volyň, ať je obraz tehdejší doby a místa přesnější.

Nabarvené ptáče má velice dobrou návštěvnost vzhledem k tomu, že je to v podstatě zvláštní podívaná podobně jako Schindlerův seznam a to tříhodinový, černobílý, skoro nemluvný titul, který se točí mezi nasili z druhé světové války. V době kdy civilizace již byla vyspěla, kde Němci se chovali jako pras... Dávám 95 procent.

Je strašně těžké tento film hodnotit. Nejdříve jsem přečetl knihu a ta se mi vůbec nelíbila. Autor si jen lebedil v násilí a zapomínal na to, že by kniha měla mít nějaký děj. Navíc stále se opakující motiv toho, že chlapec přijde do nové chalupy, tam mu někdo šíleně a často dost nechutně ubližuje, aby pak chlapec utekl a vydal se do další chalupy, kde se mu dějí další strašné věci, mě neskutečně nudil. Jenže film nelze tak snadno odsoudit jako knihu z jednoho prostého důvodu: na české poměry se jedná o řemeslně krásnou práci. Kamera Vladimíra Smutného je neskutečná a právě kochání se jednotlivými záběry mi nedovolilo, abych se v kině nudil, jako u čtení knihy. Bravurní práci odvedli i zvukaři, herci, architekt a především Václav Marhoul jakožto producent, který tenhle náročný projekt dal dohromady. Po filmařské stránce je to prostě nádhera, po obsahové však nuda. Ten rozpor je fakt velký a o to obtížnější je hodnocení. Nakonec dávám 70%.