Nabarvené ptáče (2019)

České filmy posledních let nesleduji. Nezajímají mě, nelákají mě a nevidím v nich nic stylisticky nebo vypravěčsky originálního a vysoce autorského (když už o ně třeba v televizi zakopnu). Nabarvené ptáče rozhodně není snímkem převratným a snad ani morálně diskutabilním, jak nám vnucovaly prvotní ohlasy, ale přesto je to filmařina poctivá, intimní a přemýšlivá, jaké se ostatní tuzemská produkce zkrátka nemůže moc rovnat. Padala srovnání s Tarkovským nebo Markétou Lazarovou, ovšem ani do toho bych se nehrnul - Marhoul je usedlejší, více naturalistický a z pohledu výpravy i přístupnější. Černobílá kompozice je pochopitelným a správným krokem u takhle bezútěšné látky a málomluvnost ve spojení s nadužíváním detailů a řídkým střihem nechává diváka, aby se více ponořil do atmosféry a byl připraven empaticky reagovat na všechny ty hrůzy, před nimiž kamera většinou vkusně uhybá a příběh tak nepůsobí samoúčelně násilným dojmem. Z pohledu vyprávění se jedná o jednoduše provázané epizody, jejichž spojujícím motivem je komplexní vývoj hlavní postavy - komplexní jen ve smyslu toho, že každá kapitola formuje jinou stránku Joškovy osobnosti a dává mu jiné zkušenosti, které mu v tomhle hrozném prostředí bez skutečné lásky pomáhají dospět. Jinak je vývoj samozřejmě nepříliš překvapivý a Marhoul sází právě na obměnu morálních prostředí, která mají druhotně podat objektivní výpověď o krutém dopadu války a s ní související hospodářské bídy a náboženského fanatismu na převážně venkovské civilisty. Škoda, že tahle doplňující funkce je v epizodické struktuře postupně trochu silnější než opakující se soužení hlavního hrdiny. V celkovém součtu však musím chválit, protože Nabarvené ptáče krásně vypadá, navzdory délce a ke konci i jisté repetitivnosti nenudí, zdobí ho perfektní herecké výkony i casting všech odpudivých vesnických individuí (z fleku bych mohl nějakou drobnou roli vyfasovat i já) a podává velké myšlenky i kruté vize lidské nátury silnou autorskou cestou (i když v momentě, kdy jsem při pádu z koně uslyšel starý dobrý Wilhelm Scream, jsem se neubránil smíchu). Případ obdivuhodné filmařské práce, která sice nemá navzdory obřím ambicím tak enormní dopad na jen trochu zběhlého diváka, ale každým záběrem i scénou křičí, že se s ní musí počítat tady i ve světě - a naštěstí to není ani po dvou hodinách nijak zvlášť otravné.

Nabarvené ptáče je film s obrazy života, kde lidská krutost je nedílnou součástí dennodenní bitvy o přežití v prostředí bídy a válečného konfliktu. Je to velkolepá filmová práce s dokonalou kamerou, ve skvěle padnoucím černobílém provedení, kvalitně herecky obsazená. Anabázi židovského kluka zahrál Petr Kotlár bravurně.

Nabarvené ptáče je po hodně dlouhé době český film, za který jsem byl ochotný zaplatit vstupné v kině a nebylo mi líto peněz a není ani po shlédnutí filmu. Celý dlouze připravovaný projekt se povedl, ať už od černobílého provedení, po obsazení až po konečné PR. Právě PR související s odchodem diváků z kina kvůli brutalitě mě o to více zaujalo, protože jsem knihu četl a obsahuje opravdu kruté části. Film až tak brutální (jak mohl být podle knižní předlohy) není. Myslím, že pan Marhoul dokázal na plátno kin dostat myšlenku filmu, která spočívá v barvení ptactva jedním z postav příběhu a následné začlenění onoho poznamenaného tvora zpět do přirozeného prostředí. Rozhodně Nabarvené ptáče stojí za shlédnutí v kině.

Těšil jsem se na tento film , od doby kdy jsem se dozvěděl , že V. Marhoul získal práva na předlohu , tzn. román Nabarvené ptáče Jerzyho Kosinského . Možná i proto má očekávání byla velká, zvláště že ke spolupráci přizval kameru Smutného . Za ideální považuji celkový koncept filmu / černobílý , bez hudby /. Skvělí herci , nádherně vše vymyšleno . Nechápu proč se mluví v kontextu dnešního filmu a přehnaně násilných a brutálních scénách . Dle mého jsou pojaty s velkým citem . V knize Kosinského tyto scény vyznívají mnohem brutálněji a myslím si žr pro průměrného diváka jsou dobře snesitelné a tak akorát , o čem svědčí i promítání v kině Flora , kde jsem byl a níkdo něměl nějak potřebu opustit sál tak jak psaly recenze o novinářském promítání v Benátkách . Spíš to svědčí o tom , že někteří novináři to pojali ne jako profesionální záležitost a ani se asi neseznámili s tím o co se jedná.....Taktéž mi nepřipadal film dlouhý. Téměř 3 hodiny utekly velmi rychle. Jediný problém filmu je v koncepci budování charakteru postav , které tu vlastně v tomto smyslu nejsou a hlavně postava chlapce , kterého proměna během událostí je slabě viditelná a tím i závěr filmu nevyzněl tak , jak by si autor asi přál.
Každopádně v české produkci posledních let je to vyjímečný počin , který možná oceníme za pár let z jiných důvodů , než uměleckých.....Nakonec i tak p. Marhoulovi patří pocta a velký dík za toto dílo .

Film, kde se toho opravdu moc nenamluví, ale ani to není škodu. Technicky výborně zpracovaný film, kterému ale něco chybí v dějové linii. Odcházel jsem ze sálu, ale nebyl jsem tolik šokován, jak jsem čekal. Spíš jsem postrádal silnější závěr nebo něco, co by mě dostalo do kolen.
Doporučuji si k tomu dát film Volyň, ať je obraz tehdejší doby a místa přesnější.

Nabarvené ptáče má velice dobrou návštěvnost vzhledem k tomu, že je to v podstatě zvláštní podívaná podobně jako Schindlerův seznam a to tříhodinový, černobílý, skoro nemluvný titul, který se točí mezi nasili z druhé světové války. V době kdy civilizace již byla vyspěla, kde Němci se chovali jako pras... Dávám 95 procent.

Z filmu jsem měl celkem vítr a byl jsem na něho zvědavý....jeho délka nebyla při sledování vůbec znát, jelikož film byl opravdu dobře natočený a měl mnoho kapitol.... černobílé provedení filmu bylo dobře zvolené a hudba též.... je pravda, že i když se ve filmu moc nemluvilo,tak to nebylo na škodu....ba naopak.Konečně trošku jiné téma, než na které je český divák zvyklý(myslím tím komedie). Konečně člověk mohl trošku vidět realitu...jak to tenkrát také mohlo být...Doporučuji k shlédnutí.