Nabarvené ptáče (2019)

Dlouho jsem neviděl něco tak dokonalého. Nevím, jak starý je snímek, kterému jsem dal naposledy 100%, ale myslím, že už bude dosti vousatý. Nabarvené ptáče je paradoxně tak skvělé i proto, že není nabarvené. Příběh téměř osiřelého židovského kluka, který vidí jen násilí, které je pácháno i na něm včetně sexuálního. Všude kolem smrt, válka a drsný východ Evropy.

Některé scény jsou za hranou, některé těsně před ní, ale nic není zbytečné. Perfektní kamera, kostýmy i skvěle vybrané prostředí. Vše se line tak nějak pomalu a přirozeně, přitom je to jeden z nejsilnější filmů, který jsem viděl a jedna skvělá scéna střídá druhou.

Děkuji za tento snímek, už dlouho ve mě žádný nezanechal takový dojem.

100%

Nabarvené ptáče je po hodně dlouhé době český film, za který jsem byl ochotný zaplatit vstupné v kině a nebylo mi líto peněz a není ani po shlédnutí filmu. Celý dlouze připravovaný projekt se povedl, ať už od černobílého provedení, po obsazení až po konečné PR. Právě PR související s odchodem diváků z kina kvůli brutalitě mě o to více zaujalo, protože jsem knihu četl a obsahuje opravdu kruté části. Film až tak brutální (jak mohl být podle knižní předlohy) není. Myslím, že pan Marhoul dokázal na plátno kin dostat myšlenku filmu, která spočívá v barvení ptactva jedním z postav příběhu a následné začlenění onoho poznamenaného tvora zpět do přirozeného prostředí. Rozhodně Nabarvené ptáče stojí za shlédnutí v kině.

Těšil jsem se na tento film , od doby kdy jsem se dozvěděl , že V. Marhoul získal práva na předlohu , tzn. román Nabarvené ptáče Jerzyho Kosinského . Možná i proto má očekávání byla velká, zvláště že ke spolupráci přizval kameru Smutného . Za ideální považuji celkový koncept filmu / černobílý , bez hudby /. Skvělí herci , nádherně vše vymyšleno . Nechápu proč se mluví v kontextu dnešního filmu a přehnaně násilných a brutálních scénách . Dle mého jsou pojaty s velkým citem . V knize Kosinského tyto scény vyznívají mnohem brutálněji a myslím si žr pro průměrného diváka jsou dobře snesitelné a tak akorát , o čem svědčí i promítání v kině Flora , kde jsem byl a níkdo něměl nějak potřebu opustit sál tak jak psaly recenze o novinářském promítání v Benátkách . Spíš to svědčí o tom , že někteří novináři to pojali ne jako profesionální záležitost a ani se asi neseznámili s tím o co se jedná.....Taktéž mi nepřipadal film dlouhý. Téměř 3 hodiny utekly velmi rychle. Jediný problém filmu je v koncepci budování charakteru postav , které tu vlastně v tomto smyslu nejsou a hlavně postava chlapce , kterého proměna během událostí je slabě viditelná a tím i závěr filmu nevyzněl tak , jak by si autor asi přál.
Každopádně v české produkci posledních let je to vyjímečný počin , který možná oceníme za pár let z jiných důvodů , než uměleckých.....Nakonec i tak p. Marhoulovi patří pocta a velký dík za toto dílo .

Na české poměry opravdu výjimečný film, zvláště, pokud v něm divák vidí to poselství, které je nadčasové. Neměl bych nic proti, kdyby se film dostal minimálně mezi nominované zahraniční filmy na cenách Akademie ;-) Umělecké záběry Vladimíra Smutného jsou opravdová filmařská lahůdka. Diváci v sále během celého filmu mlčeli, nikdo neodešel ;-) Hodnocení: 85%. Viděno: 02.11.2019 (Evald).

Nabarvené ptáče rozhodně není snímkem převratným a snad ani morálně diskutabilním, jak nám vnucovaly prvotní ohlasy, ale přesto je to filmařina poctivá, intimní a přemýšlivá, jaké se ostatní tuzemská produkce zkrátka nemůže moc rovnat. Padala srovnání s Tarkovským nebo Markétou Lazarovou, ovšem ani do toho bych se nehrnul - Marhoul je usedlejší, více naturalistický a z pohledu výpravy i přístupnější. Černobílá kompozice je pochopitelným a správným krokem u takhle bezútěšné látky a málomluvnost ve spojení s nadužíváním detailů a řídkým střihem nechává diváka, aby se více ponořil do atmosféry a byl připraven empaticky reagovat na všechny ty hrůzy, před nimiž kamera většinou vkusně uhybá a příběh tak nepůsobí samoúčelně násilným dojmem. Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává.

Je strašně těžké tento film hodnotit. Nejdříve jsem přečetl knihu a ta se mi vůbec nelíbila. Autor si jen lebedil v násilí a zapomínal na to, že by kniha měla mít nějaký děj. Navíc stále se opakující motiv toho, že chlapec přijde do nové chalupy, tam mu někdo šíleně a často dost nechutně ubližuje, aby pak chlapec utekl a vydal se do další chalupy, kde se mu dějí další strašné věci, mě neskutečně nudil. Jenže film nelze tak snadno odsoudit jako knihu z jednoho prostého důvodu: na české poměry se jedná o řemeslně krásnou práci. Kamera Vladimíra Smutného je neskutečná a právě kochání se jednotlivými záběry mi nedovolilo, abych se v kině nudil, jako u čtení knihy. Bravurní práci odvedli i zvukaři, herci, architekt a především Václav Marhoul jakožto producent, který tenhle náročný projekt dal dohromady. Po filmařské stránce je to prostě nádhera, po obsahové však nuda. Ten rozpor je fakt velký a o to obtížnější je hodnocení. Nakonec dávám 70%.