Udo Kier

Udo Kier (celým jménem Udo Kierspe) byl německý herec a postava evropské i světové kinematografie. Udo Kier se narodil 14. října 1944 v Kolíně nad Rýnem a zemřel 24. listopadu 2025. Jeho kariéra, trvající více než pět desetiletí, byla charakteristická neustálou ochotou podílet se na artových projektech i mainstreamových hollywoodských trhácích, často ztvárňoval výstřední, zlověstné nebo intelektuálně složité postavy.

Počátky kariéry a evropská avantgarda

Filmovou kariéru Udo Kier zahájil v 60. letech 20. století. První drobnou roli gigola získal v krátkometrážním snímku Road to Saint Tropez (1966). Do širšího povědomí se Udo Kier poprvé dostal díky spolupráci s režisérem Paulem Morrisseym a producentem Andym Warholem v 70. letech. Právě z této éry pocházely dvě jeho ikonické role v kultovních hororech.

V roce 1973 ztvárnil titulní postavu Barona Frankensteina ve filmu Flesh for Frankenstein. O rok později, v roce 1974, následovala další legendární role, tentokrát hraběte Draculy ve filmu Blood for Dracula. Obě díla, plná nadsázky a bizarnosti, definovala Kiera jako herce, který se nebál kontroverzních a žánrově vyhraněných projektů.

Udo Kier byl aktivní i v rámci německé Nové vlny. V 70. a 80. letech spolupracoval s vlivným režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem. Mezi jejich společné projekty patřily například Lili Marleen (1981) nebo Lola (1981), kde Udo Kier ztvárnil menší role, stejně jako ve filmovém seriálu Berlín, Alexandrovo náměstí (Berlin Alexanderplatz, 1980), v němž se objevil jako mladík v baru. Tato raná spolupráce s klíčovými tvůrci evropského filmu utvářela pověst Udo Kiera jako herce pro autorské a nekompromisní vize.

Dlouhodobá spolupráce s Larsem von Trierem

Zásadní kapitolou v kariéře Udo Kiera byla jeho dlouholetá profesní spolupráce s dánským režisérem Larsem von Trierem. Udo Kier se stal jedním z von Trierových dvorních herců, pravidelně se objevujících v jeho provokativních a oceňovaných filmech.

Jednou z jejich prvních spoluprací byl politický thrilleru Evropa (1991), ve které Udo Kier ztvárnil postavu velkopodnikatelova syna Lawrence Hartmanna. Snímek získal Cenu poroty na festivalu v Cannes. V dramatu Prolomit vlny (Breaking the Waves, 1996) se Kier objevil v menší, ale zapamatovatelné roli sadistického námořníka, která dodala snímku silný moment.

Ve von Trierově muzikálu Tanec v temnotách (Dancer in the Dark, 2000) ztvárnil Udo Kier Dr. Pokorného, který se objevil v závěru příběhu. V temném, alegorickém dramatu Dogville (2003) se Udo Kier objevil jako muž v plášti. Dále ho diváci mohli vidět v dramatu Manderlay (2005) v roli pana Kirspeho a ve vizuálně podmanivé Melancholii (2011), kde hrál organizátora svateb. V kontroverzní Nymfomance (Nymphomaniac: Vol. I, 2013) ztvárnil pak Udo Kier postavu číšníka. Tyto role v dílech Larse von Triera pomohly Udo Kierovi upevnit jeho postavení herce schopného pracovat v jakémkoli žánru a s jakýmkoliv stylem režie.

Filmy 90. let a Hollywood

Během 90. let se Udo Kier začal objevovat v amerických produkcích a mainstreamových filmech. V kultovním nezávislém dramatu Mé soukromé Idaho (My Own Private Idaho, 1991) režiséra Guse Van Santa ztvárnil postavu Hanse, německého homosexuála, který byl v příběhu důležitým prvkem.

V roce 1994 se objevil v komedii Ace Ventura: Zvířecí detektiv (Ace Ventura: Pet Detective) jako Ron Camp. Tato role mu přinesla širší popularitu mezi americkým publikem. Hollywoodské angažmá Udo Kier rozvinul i rolemi ve vysokorozpočtových filmech, jako byl katastrofický Armageddon (1998), kde hrál psychologa NASA, nebo upírský akční film Blade (1998), kde ztvárnil Dragonettiho.

Z filmografie Udo Kiera z 90. let stál za zmínku také kyberpunkový thriller Johnny Mnemonic (1995), kde ztvárnil roli Ralfiho. Udo Kier prokázal svou univerzálnost i v rodinném fantasy filmu Pinocchiova dobrodružství (The Adventures of Pinocchio, 1996), kde ztvárnil Lorenziho.

Televizní role a práce v Evropě

Udo Kier se pravidelně objevoval i v televizní produkci, včetně kultovního seriálu Larse von Triera Království (The Kingdom, 1994), kde hrál Åge Krügera a malého bratra. V roce 2011 se objevil v seriálu Borgia jako papež Inocenc VIII.

Mimo angloamerické produkce se Udo Kier soustavně věnoval evropské kinematografii. V roce 1995 pracoval v České republice na natáčení poetického dramatu Lea, kde ztvárnil postavu starožitníka Blocka.

Pozdější kariéra

I v novém tisíciletí Udo Kier pokračoval v aktivní filmové práci s řadou významných režisérů a v různorodých žánrech. V roce 2012 si zahrál v sci-fi komediích Iron Sky a v jejím pokračování Iron Sky: The Coming Race (2018), v nichž ztvárnil Mondführera Wolfganga Kortzfleische. V akčním krimi thrilleru Blok 99 (Brawl in Cell Block 99, 2017) Udo Kier ztvárnil muže jménem The Placid Man. Objevil se také v sci-fi komedii Zmenšování (Downsizing, 2017) v menší roli, a v komedii Neboj, daleko neuteče (Don't Worry, He Won't Get Far on Foot, 2018).

Z posledních let stála za zmínku jeho role mlynáře ve vizuálně silném dramatu Václava Marhoula Nabarvené ptáče (The Painted Bird, 2019), které bylo natáčeno v česko-ukrajinsko-slovenské koprodukci. Udo Kier se také objevil ve fantasy westernu Bacurau (2019), který získal Cenu poroty na festivalu v Cannes.

Jedním z jeho kritikou nejvíce oceňovaných výkonů poslední doby byla hlavní role Pata Pitsenbargera ve filmu Swan Song (2021). Udo Kier se v tomto dramatu představil v roli vysloužilého kadeřníka, který se vydal na cestu, aby naposledy upravil vlasy své zesnulé klientce.

Osobní život

Udo Kier byl známý svou dlouholetou blízkostí k uměleckému prostředí a měl úzké vazby na řadu významných tvůrců. Kromě Larse von Triera, jehož dcery Agnes byl kmotrem, Udo Kier spolupracoval s mnoha vlivnými osobnostmi v umění a hudbě. Koncem 80. let například natočil videoklip k písni Depeche Mode Enjoy the Silence a v roce 1992 se objevil ve videoklipu Madonny k písni Deeper and Deeper.