Fair Play (2014)

Anabolické steroidy podávané pod záštitou vlády, protože socialistický sportovec je prostě ten nejlepší na světe. Silný příběh o vrcholovém sportu v Československu v 80. letech s veškerou dobovou šedí a absurdysmem. Tvůrci neopomněli vsadit do příběhu ani práci StB, což už je značně provařené téma, ale pro neustálé připomínání těm co rádi zapomínají, je to stále na svém místě. Lehký psychologický nádech není na škodu. Hlavní devizou nejsou jen dobré výsledky ve sportu se šancí se dostat na olympiádu. Souhra lidských osudů nelehkého bytí s nelehkými následky převyšuje morálnost a touhy či snech po daleko lepších výkonech a lepším životě. Problematika je podána názorně s veškerými aspekty své doby, která odkrývá obrovský vliv státu do sportovních výsledků bez ohledu na zdraví sportovců. Snímek je natočen jako výpověď nelehké doby kolem sportu a osobního života. Snímek, který má co říct.

Malý, komorní příběh o pár hercích, rekvizitách, prostředích, tak jak se dnešní české filmy točí. Pomalá vypjatá Pouta Radima Špačka o STB a komunismu to nejsou, i když Ondřej Malý zase hraje svini. Film získá na napětí až v poslední třetině. Televizních 55 minut by bylo skvělých a na obrazovce by to pak byl asi výborný snímek. Kdo ví, kam to mělo být. Na plátno, délku filmu, to chtělo mrazivější atmosféru, větší výpravu, či epičtější příběh. Všechno bylo někde na půl. Pokud tahle nadprůměrná televizní hra na pětníku ( co se týká prostředí, rekvizit doby: "jedno" auto na parkovišti) je filmem na Oscara za ČR, co pak ostatní české filmy uplynulého roku? Každopádně nejlepší film Andrei Sedláčkové, co jsem podle výpisu za režii viděl. Přál bych jí velký film. Navíc mám pocit, že se na české filmy díváme už jinou optikou, než na jiné evropské, či světové filmy.

Jeden z těch nadprůměrných českých filmů poslední doby. Navíc konečně trochu zajímavé téma. Posledních deset let jsou totiž skoro všechny filmy pořád o tom samém. Igoru Barešovi již role záporáků zřejmě zůstanou napořád (nedivím se). Trochu se mi pletly svou podobou obě hlavní hrdinky (Martina a Anna). Mé hodnocení: 85%. Viděno: 49. MFF KV.

izuální atmosféra je skvělá, typická socialistická šeď a chmura. Film je silný v zobrazení mechanismu fungování tehdejší společnosti. Všichni se navzájem drží pod krkem, musíš to pro mě udělat, jinak jsem v ohrožení. Charaktery se lámaly pro zachování pozic. Aňa Geislerová (matka) a Judit Bárdos (dcera) mile souznějí. Aňa Geislerová vyváženě osciluje mezi lehce zdeptanou matkou bez perspektivy a zbytky hrdosti z dřívějších dob, Judit Bárdos překračuje obvyklou jednoduchost vrcholového sportovce. Z vedlejších rolí zaujme Igor Bareš jako typicky hnusný estébák a Ondřej Malý v roli sportovního lékaře. Takový malý Mengele. Osobně bych se raději svěřila veterináři než jemu. Naopak nijak nepřesvědčuje Ondřej Novák v roli Annina milého Tomáše. Celkově je daleko výraznější stránkou filmu zobrazení mechanismů doby oproti síle dramatu. Příběh je poutavý, ale občas sklouzne po slupce. Povinně naordinovat pravidelné promítání těm, kteří tvrdí, jak idylické mezilidské vztahy panovaly za socialismu.

Na poslaní do bojů o Oscara postačující, na zisk alespoň jednoho Českého lva nikoliv....

Zbytečně roztahaný začátek, napínavé to začalo být až ke konci. Ustřižený konec.

Neměl jsem rád naše atletky Helenku a Jarmilku až tento film mi otevřel oči... Když nezažijete nepochopíte, dokud Vám to někdo nestrčí pod nos. :)

Film byl pro mne nudný i přes zajímavé téma. Nebýt Ani Geislerové, kterou mám velmi rád, asi bych do konce nedokoukal. Je mi líto, že to musím tak napsat.

mě se film líbí, i hlavně téma bylo zajímavé. Herecké obsazení skvělé.