Vladimír Smutný - Životopis, Články, Filmografie

Vladimír Smutný se narodil 13. července 1942 v Praze. K obrazovému vnímání měl od útlého věku velmi blízko, jelikož jeho otec byl fotograf a strýc natáčel krátkometrážní filmy. Rozhodl se proto pro studium kamery na pražské FAMU a po absolvování nastoupil do Krátkého filmu a zároveň pracoval jako reklamní fotograf. Roku 1974 se stal pomocným kameramanem v Barrandovských ateliérech a o osm let později poprvé dělal hlavní kameru u dramatu Poslední vlak (1982). Nutno podotknout, že pozici pomocného kameramana vykonával tak dlouho především kvůli tomu, že odmítl vstoupit do komunistické strany.

Následovala řada spoluprací s předními tuzemskými režiséry. S Jiřím Svobodou natočil dramata Schůzka se stíny (1982) a Skalpel, prosím (1985), s Karlem Kachyňou komediální drama Smrt krásných srnců (1986), s Jaroslavem Soukupem kultovní filmy pro mladistvé Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988) a Discopříběh 2 (1991) a s Petrem Kolihou komedie Něžný barbar (1989) či Výchova dívek v Čechách (1997). Po revoluci s Janem Svěrákem realizoval Oscarem oceněné drama Kolja (1996) a Jan Svěrák od tohoto úspěchu kameramana nezměnil. Během jejich téměř třicetileté spolupráce vytvořili válečný velkofilm Tmavomodrý svět (2001), komedii o stárnutí Vratné lahve (2007), rodinné dobrodružství Kuky se vrací (2010), v rámci kterého Smutný snímal drobný svět loutkových postav, pohádku Tři bratři (2014), dobovou smutnou komedii Po strništi bos (2017) a snímek o autorské krizi Betlémské světlo (2022).

Dalším stálým režijním partnerem byl Václav Marhoul, který Smutného angažoval pro parodicky laděný noir Mazaný Filip (2003), jehož vizuál silně ovlivnil malíř Edward Hopper, válečné drama Tobruk (2008) a mezinárodně oceněné černobílé surové drama Nabarvené ptáče (2019). Pro Smutného to nebyla první mezinárodní spolupráce. Již dříve natočil například nizozemské drama Zima 1989 (1999), několik epizod francouzského krimi seriálu Maigret (1991–2005) nebo německé historické drama Popravčí (2005).

Ze Smutného bohaté filmografie lze dále zmínit divácké hity Líbáš jako ďábel (2011), Něžné vlny (2013), Tátova volha (2018) a Poslední aristokratka (2019), stejně jako sociální drama Poupata (2011) či sportovní snímek Zlatý podraz (2018). Přednášel jako profesor na FAMU, kde se zabýval filmovou analýzou a vyučoval základní kameramanské principy. Obdivoval práci se světlem a zkoumal světelně-tonální kompoziční postupy. Za svůj život byl oceněn osmi Českými lvy a celkově byl nominován třináctkrát, čímž držel rekord v této kategorii.