Poupata (2011)

Ponurý, depresivní film s prvky kýče. Nemělo to hlavu ani patu, jediný silnější příběh se točil kolem Valdimíra Javorského, kterému role sedla perfektně. To co se dělo kolem partičky mladých lidí bylo spíše trapné, stejně tak spolek spartagiádistek. V jsem se na film podíval, ale žádný velký zážitek se nekoanal.

Totální zoufalství a deprese, které jsou v pevných a nadaných rukách Zdeňka Jiráského místy až k hořkému a zároveň záměrnému smíchu. Ovšem postrádají nějakou smysluplnější příběhovou kostru, která by sérii pohledů do života lidí na dně dala filmovější zážitek.

Sociální drama ze severu, uvěřitelné i neuvěřitelné, vypočítavé i nevypočítavé, takové menší Štěstí, jako udělal Bohdan Sláma, takový styl Pout jako udělal Radim Špaček, skvělý Vladimír Javorský, Aneta Krejčíková. Syrové, čisté a dobré.

Velmi depresivní film, plný nenávisti, nepochopení a neštěstí.

Musím uznat, že pan Javorský to zahrál výborně (jako obvykle) byla pro mě čest s ním spolupracovat na jiném filmu, jeho výkony si zaslouží ocenění.
Začátek velmi smutný, občas se ukázala nějaká naděje na dobrý konec, ale to bylo vždy jen na chvíli.

Mně se jinak ten scénář docela líbí, přijde mi tedy celkem pochopitelné, že za něj v roce 2008 autor obdržel ocenění, jsem ale zklamaný z toho jak naprázdno všechen ten zajímavý potenciál vyšel. Jedna z věcí, která mě doslova štve je, jak se autoři bojí riskovat a svůj „původní rukopis“ nahradí vlastním pojetím Slámy, Zelenky nebo Hřebejka. Někoho, o kom si myslí, že je dobrý, kdo je baví, kdo v nich utkvěl tak, že si možná ani neuvědomují, jak zásadní vliv na nich zanechal a že díky tomu nejsou schopni opustit tento hotový svět a zaměřit se na ten svůj. Jenže všechno jiné, než vlastní je špatné, ať se to tváří sebelíp. Typickou ukázkou neoriginality je například konfrontace české a asijské kultury, povahy. „Prohrávač“ Jarda (Vladimír Javorský) vysvětluje svému smutnému sousedovi Longovi, jak je důležité ztratit vlastní identitu a přizpůsobit se zemi, kterou si vybereme za své působiště. Přijde mi, že zrovna v tomto momentě se očekává právě ta naše předpokládaná prostřednost, že se zase budeme smát těm jadrným a velkohubým, tolikrát slyšeným hláškám v jedné jediné ověřené dikci. Funguje to? Použijeme to! O pár okýnek dál je nám pak nabídnuta scéna, která má výše popsanou sekvenci vypointovat. Na základě vlastní nenahraditelné zkušenosti se Long konečně stává kýženým Čechem. Zakleje si při drobné autonehodě na počasí a je vymalováno. Aspoň na chvilku tak možná zapomene na svůj sen o oceáně.

Je 27 říjen první celodenní sněžení, bláto a ošklivo a mimochodem den mých narozenin. Skoukla jsem Poupata jo jo to je život sice malinko depka jsem ráda že jsem film viděla
Děkuju Zdeňku Jiráský
Eva Baštová z Kout

Super