Quentin Tarantino

Autorský režisér, scenárista, příležitostný herec a především jeden z největších současných cinefilů se narodil 27. března 1963 v Knoxville, Tennessee. Od malička hltal popkulturu, přečetl nespočet knih a komiksů, naposlouchal nepřeberné množství gramofonových desek a nejvíce tíhl láskou k filmu, když nakoukal všechno od brakových záležitostí po vrcholné artové filmy. Jako student byl spíše problémový a v patnácti zanechal studia. Chodil po brigádách a živil se jako uvaděč v kině pro dospělé, náborář a pracoval ve videopůjčovně, na což velmi často odkazuje. Ve videopůjčovně dál prohluboval svou znalost kinematografie, což uplatnil když radil zákazníkům, jaký film si vybrat, dle jejich žánrových preferencí. K natáčení se poprvé dostal roku 1983, když se Scottem Magillem na vlastní náklady natočili černou komedii Love Birds in Bondage, která se však nedochovala, jelikož originální filmová pás Magill zničil. Na vlastní náklady natočil i následující film My Best Friend's Birthday (1987), ze kterého se zachovala zhruba půlka, jelikož zbytek materiálu shořel. Snímek točil převážně s přáteli z videopůjčovny a natáčení se táhlo přes tři roky. Kamarád Roger Avary mu nabídl pozici asistenta produkce u natáčení videa s Dolphem Lundgrenem a posléze si Tarantino zahrál v jedné epizodě sitcomu The Golden Girls (1983 - 1992), kde ztvárnil jednoho z imitátorů Elvise Presleyho. Napsal scénář k retrospektivně vyprávěné konverzační heistovce Gauneři (1992). Scénář se dostal k herecké hvězdě Harvey Keitelovi, který z něj byl tak nadšený, že se rozhodl snímek koprodukovat a zároveň v něm ztvárnit hlavní roli. Snímek tak získal dostatek financí na kvalitní produkci a Tarantino se ujal režie. Gauneři měli premiéru na festivalu Sundance, kde zaznamenali ohromný úspěch a Tarantina katapultovali mezi nejžhavější tvůrce s osobitým stylem. Uhranul především úderně psanými dialogy, nechronologickým vyprávěním a nebývale atraktivním vyobrazením násilí, což jsou prvky, kterými se vyznačuje celá jeho budoucí tvorba. Díky úspěchu Gaunerů, kteří objeli několik prestižních festivalů a získali několik cen, se Tarantino mohl pustit do realizace dalšího projektu. Ačkoliv měl několik nabídek na režii předních hollywoodských filmů, rozhodl se odcestovat do Amsterdamu, kde se pustil do psaní scénáře. Vznikl gangsterský příběh z podsvětí, který posléze redefinoval celý žánr. K psaní přizval i Rogera Averyho a opět se postavil k režii. Roku 1994 odpremiérovalo krimi Pulp Fiction: Historky z podsvětí, které získalo Zlatou palmu v Cannes, Oscara za Nejlepší původní scénář, znovu nakoplo kariéru Johna Travolty a stalo se nejkultovnějším snímkem v historii. Z Tarantina se rázem stala auteurská superstar, ačkoliv byl vzhledem k nadměrnému užití vulgarismů a násilí předmětem kontroverzí. S Rogerem Averym napsal scénář k romantické krimi Pravdivá romance (1993), který režíroval Tony Scott, a sám napsal akční upírský thriller Od soumraku do úsvitu (1996), kde si pod taktovkou kamaráda Roberta Rodrigueze zahrál jednu z hlavních rolí. Napsal a režíroval jednu z částí v povídkovém filmu Čtyři pokoje (1995), kde si také zahrál. Pro svůj třetí autorský snímek si vybral adaptaci románu Elmora Leonarda Jackie Brown (1997). Film pojal jako poctu filmovému směru 70. let blacksploitation, do hlavní role obsadil hvězdu z tohoto období Pam Grier, upustil od zběsilých cinefilních hrátek a odkazů, kterými bylo Pulp Fiction napěchované, a věnoval se především postavám a výstavbě příběhu. Z tohoto ohledu je Jackie Brown v Tarantinově filmografii velmi odlišným filmem a diváci mají tendenci snímek neprávem přehlížet. Jackie Brown zaznamenala solidní finanční úspěch a posbírala několik nominací na prestižní ceny, především v hereckých kategoriích. Jeho další projekt se nesl ve znamení akčních a samurajských asijských filmů, z nichž největší inspiraci čerpá ze snímku Lady Snowblood (1973). Akcí a bojem napěchovaná akce s Umou Thurman v hlavní roli byla rozdělena na dvě části - Kill Bill (2003) a Kill Bill 2 (2004), opět posbírala několik ocenění a získala kultovní statut. V rámci brak uctívajícího projektu Grindhouse natočil krimi o vraždícím maniakovi za volantem Grindhouse: Auto zabiják (2007), kde se mimo scénáře a režie poprvé ujal také kamery. Režíroval i jednu krátkou sekvenci v komiksově stylizované povídkové krimi Sin City: Město Hříchu (2005), ke které ho přizval režisér Robert Rodriguez, který se také na Grindhouse podílel. Roku 2009 natočil vlastní verzi událostí na pozadí 2. světové války s názvem Hanebný pancharti. Černohumorný válečný snímek pro širokou veřejnost objevil například Christophera Waltze, Mélanie Laurent, Daniela Bruhla a Michaela Fassbendera, z kterých se posléze stali žádané hvězdy. Film opět bodoval na Oscarech a mnoha festivalech. Následoval neo western skládající poctu spaghetti westernům, především tvorbě Sergia Leoneho a Sergia Corbucciho, Nespoutaný Django (2012), na který Tarantino navázal sněžným westernem Osm hrozných (2015), který byl natočen na speciální, do té doby padesát let nepoužívaný formát Ultra Panavision 70mm. Za Djanga byl Tarantino oceněn svým celkově druhým Oscarem za Nejlepší původní scénář. Doposud posledním snímkem je retro exkurze do 60. let Tenkrát v Hollywoodu (2019), která se po Djangovi stala Tarantinovým druhým nejvýdělečnějším filmem. Jelikož Tarantino již delší dobu ohlašuje, že chce natočit pouze deset filmů, jeho budoucí snímek bude tím posledním. Na to, zda svůj slib dodrží, si však budeme ještě nějakou dobu muset počkat. O jeho budoucím projektu se vede spoustu spekulací, nicméně zatím nejsou žádné dostupné oficiální informace o produkci, příběhu ani žánru.