Miloš Forman

Miloš Forman byl česko-americký režisér, scenárista a příležitostný herec. Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi. Dětství Miloše Formana nebylo příliš radostné. Jeho rodiče zahynuli v německém koncentračním táboře, a tak vyrůstal v domově mládeže v Poděbradech, kde se mimo jiné setkal s Ivanem Passerem. Přihlásil se ke studiu na DAMU, kam jej nepřijali, a proto vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU (1955).

Během studií debutoval v Krškově filmu Stříbrný vítr, kde si zahrál epizodní roli vojáka, a dokonce ještě stihl napsat s Martinem Fričem scénář k agitační veselohře Nechte to na mně (1955). Po promoci krátký čas pracoval v televizi, kde se uplatnil i jako příležitostný hlasatel. V roce 1957 se spolupodílel na scénáři filmu Štěňata, při jehož natáčení vypomáhal i jako pomocný režisérovi Ivo Novákovi. Ve stejném roce spolupracoval s vynikajícím režisérem Alfredem Radokem na realizaci filmu Dědeček automobil, v němž si zahrál roli letištního mechanika. S Radokem se rovněž podílel na prvních programech divadla Laterna magika.

Filmové začátky Miloše Formana: Konkurs, Černý Petr a Hoří má panenko

Režijně Forman debutoval v roce 1963, kdy téměř v amatérských podmínkách natočil dvě povídky - Kdyby ty muziky nebyly a reportáž z předstíraného konkursu zpěvaček do divadla Semafor Konkurs. Prvním celovečerním filmem byl Černý Petr, v němž se prosadil satirou odhalující maloměšťáctví v povaze lidí. Při realizaci tohoto filmu, který získal Cenu čs. filmové kritiky 1963, Zlatou plachetnici MFF v Locarnu 1964 a další mezinárodní uznání, se setkaly tři výjimečné postavy našeho filmu - vedle Formana i Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. V tomto snímku také poprvé zazářila herecká hvězda Vladimíra Pucholta, který vedle Formanových filmů účinkoval i v Rychmanově muzikálu Starci na chmelu či snímku Svatba jako řemen.

Další Formanův film, ve kterém Pucholt účinkoval v hlavní roli spolu s neherečkou Hanou Brejchovou, byly Lásky jedné plavovlásky (1965), téměř sociologická studie prostředí dívčího pracoviště v malém městě, kam funkcionáři vzhledem k nedostatku mužů převelí vojenskou posádku. Posledním Formanovým filmem natočeným pro čs. kinematografii byl Hoří, má panenko (1967). Podobenství z prostředí hasičského bálu, které   bez slitování odhaluje lidskou přetvářku, se stalo první Formanovým barevným filmem, za který téměř skončil ve vězení. Kromě komunistických úřadů totiž narazil se snímkem i u italského koproducenta Carla Pontiho, který si po projekci vyžádal své vložené finance zpět. Ze svízelné situace Formana vysvobodili až francouzští novovlnní filmaři Claud Berri a Françoisem Truffaut, kteří Pontiho podíl odkoupili.

Po emigraci: Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus a Lid vs. Larry Flynt

Po emigraci do USA (1968) natočil Taking Off (Odcházím), který však propadl kriticky i finančně. I přes prvotní neúspěch se Forman nenechal odradit chopil se připravované adaptace románu Kena Keseyova One Flew Over The Cuckoo's Nest (Přelet nad kukaččím hnízdem), která byla nakonec oceněna pěti Oscary. Do filmu z Olympijských her v Mnichově 1972 přispěl reportáží z desetiboje. Další Formanovy filmy, přepis proslulého muzikálu Vlasy (Hair) a Ragtime, se setkaly v Evropě s mnohem větším úspěchem než v Americe. Teprve Amadeus (1984), jehož exteriéry byly natáčeny - ke značné nelibosti komunistických funkcionářů - v Československu, obdržel osm Oscarů (z českých umělců Theodor Pištěk mladší za kostýmy a architekt Karel Černý za scénografii). Na téměř všech Formanových filmech se podílel vynikající kameraman Miroslav Ondříček, pracující i pro další světové režiséry. Ve francouzské koprodukci natočil Forman roku 1989 film Valmont a v roce 1992 se podílel na filmu Proč Havel? Svérázným příspěvkem do diskuse o svobodě projevu se stal Formanův film Lid versus Larry Flynt (1996), za který si odnesl Zlatý glóbus. Následně se Miloš Forman vrhl na realizaci životopisného snímku Muž na Měsíci (1999) věnující se životnímu příběhu kontroverzního komika Andyho Kaufmana. Posledním celovečerním projektem Formanovy kariéry se stalo koprodukční historické drama Goyovy přízraky (2004), které pojednává o životě španělského malíře Francisca Goyi a o době, ve které žil.

Osobní život Miloše Formana

První manželkou Miloše Formana se stala herečka Jana Brejchová, druhou později herečka divadla Semafor a výtvarnice Věra Křesadlová, s níž má dva syny, kteří pokračují v rodinné tradici. Obě dvojčata Petr a Matěj si s chutí zahrála už v dětských rolích v trilogii Homolků Jaroslava Papouška a v současné době se věnují vlastnímu divadelnímu projektu a občas účinkují i ve filmu (Petr ve Svěrákově Akumulátoru I). Forman svůj dosavadní život i profesionální kariéru s neobvyklou otevřeností popsal v autobiografii Co já vím? (1994), kterou napsal spolu s čechoamerickým prozaikem Janem Novákem. Miloš Forman zemřel 13. dubna 2018 v Connecticutu, jen necelé dva měsíce po svých šestaosmdesátých narozeninách.