Ennio Morricone

Italský hudební skladatel Ennio Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v Římě. Jeho spolužákem na základní škole byla budoucí režisérská legenda Sergio Leone, s nímž posléze spolupracoval. K hudbě měl blízko již od malička. V šesti letech složil svou první skladbu. Nejprve jej podporoval jeho otec, jenž ho naučil nejen číst noty, ale i hrát na některé nástroje. Následně na konzervatoři Santa Cecilia studoval hru na trubku. Skladbu, sborovou hudbu a dirigování pěveckých sborů se učil u Goffreda Petrassiho. V roce 1954 úspěšně zakončil studia a díky zkušenostem, které nabral v rozhlasových dramatech, se přesunul k filmu. Debutoval komedií Il Federale (1961), ovšem zvučnější reputaci získal až při spolupráci se svým bývalým spolužákem Sergiem Leonem, k jehož významným westernovým snímkům složil mnoho ikonických melodií. Mezi ty nejvýraznější patří Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965), Hodný, zlý a ošklivý (1966), Tenkrát na Západě (1968) nebo Mé jméno je Nikdo (1973). V polovině 80. let jeho hudební motivy pronikly do velkofilmu Tenkrát v Americe (1984), který se před smrtí Leoneho stal jejich poslední spoluprací. U žánru z prostředí Divokého západu se držel i nadále, když se jeho jméno objevilo u snímků Sergia Corbucciho a Sergia Sollimy jako Velké ticho (1968) nebo Velká přestřelka (1966). Podíval se i do americké produkce westernem Dva mezci pro sestru Sáru (1969). Mezitím zasazoval své skladby do malých kostýmních dramat či komedií, mezi které patří Slalom (1965), Klec bláznů (1978) nebo Spoutej mě! (1990) od Pedra Almodóvara. Jeho žánrový rozptyl sahal i do válečné Bitvy o Alžír (1966), pobuřujícího projektu Saló aneb 120 dnů sodomy (1975) nebo romantického příběhu Nebeské dny (1978), jenž mu vynesl první nominaci na Oscara. V rodné Itálii vytvořil hudební motivy k několika filmům režiséra Daria Argenta, který se věnoval krvavým giallo hororům. Jeho rukopis lze slyšet ve snímcích Pták s křišťálovým peřím (1970) nebo Devítiocasá kočka (1971). Do hororového žánru se nejvýrazněji zapsal mrazivými tóny v kultovním filmu Věc (1982). Poté se zapsal do paměti mnoha českých diváků, kteří jeho hudební umění mohli slyšet v populárních krimi seriálech Marco Polo (1982) a Chobotnice (1984). Od poloviny 80. let se jméno Morricone objevovalo v Hollywoodu čím dál častěji. Svou druhou nominaci na Oscara přidal za dobrodružný snímek Misie (1986) a o rok později si připsal třetí za krimi z období prohibice Neúplatní od režiséra Briana De Palmy, s nímž posléze spolupracoval na válečném dramatu Oběti války (1989) a sci-fi Mise na Mars (2000). Pokračoval thrillerem 48 hodin v Paříži (1988), gangsterkou Bugsy (1991), jež mu vynesla nominaci číslo čtyři, hororovým Vlkem (1994) a adaptací slavného románu Lolita (1997). S rostoucí slávou za oceánem však na rodnou Itálii nezapomněl a výrazně přispěl rovnou k 11 projektům Giuseppe Tornatoreho. Pro jeho snímky Bio Ráj (1988), Legenda o "1900" (1998), Neznámá (2006), Nejvyšší nabídka (2013) a spoustu dalších složil nezaměnitelný hudební podkres. Díky romantickému příběhu Maléna (2000) si mohl zapsat již svou pátou nominaci na zlatou sošku. Režisér Tornatore uctil jejich dlouholetý přátelský vztah dokumentem Ennio (2021) odhalujícím spoustu unikátních záběrů a příběhů. V roce 2007 se dočkal prestižního ocenění, když získal čestného Oscara. Jeho předposlední snímek Osm hrozných, jenž režíroval Quentin Tarantino byl pro něj ovšem pravým zadostiučiněním, jelikož se mu na šestý pokus podařilo nominaci za nejlepší hudbu proměnit. Obohatil tak svůj výčet několika desítek ocenění, mezi které patří tři Zlaté glóby, hvězda na hollywoodském chodníku slávy nebo soundtrack z filmu Hodný, zlý a ošklivý, který byl uveden do síně slávy Grammy. Jeho nejikoničtější filmovou skladbou se staly tesklivé tóny harmoniky ve westernu Tenkrát na Západě. Vyjma práce ve filmové branži se od počátku druhého tisíciletí intenzivně věnoval koncertům po celém světě, kde dirigoval svou filmovou a koncertní hudbu pro symfonický orchestr. Je například autorem chórové skladby k 11. září 2001. Během své kariéry skládal také hudbu pro mnoho jazzových a popových hudebníků, mezi které patří například Jimmy Fontana, Pet Shop Boys, Sting a spousta dalších, převážně italských, umělců. Morricone nikdy neskládal hudbu mimo své rodné město a přes četné spolupráce v Americe se nenaučil mluvit anglicky. Ve volném čase byl aktivním hráčem šachu. Téměř celý život žil s manželkou Marii Travia, kterou potkal na počátku 50. let. Vychovali čtyři děti a žili spolu až do roku 2020, kdy Ennio Morricone zemřel ve věku 91 let na následky zranění při pádu.