Žoldnéř

68%
Žoldnéř
Žoldnéř

Kolem roku 1910 to v Mexiku vře. K odpálení revoluce stačí jediná rozbuška, po změně totiž volá stále více obyvatel, které už nebaví otročit pro hrstku latifundistů. K povstání dojde i ve stříbrných dolech Alfonse Garcíi (Eduardo Fajardo) a přestože se hornickou vzpouru pod vedením Paca Romana (Tony Musante) podaří rozprášit, García už nehodlá nic riskovat. Je třeba stříbro co nejdříve vyvést za americkou hranici a s tím mu má pomoci vysloužilý kapitán Sergej Kowalski (Franco Nero), kterému nikdo neřekne jinak než Polák. Když ale žoldnéř dorazí k dolům zásilku převzít, najde předáky viset u stropu a stříbro je v trapu. Na místě se však hned chopí příležitosti a nechá se najmout lehkovážný Pacem, aby mu radil, jak vést revoluci. Polák tak dostává královský podíl z každého přepadení a ještě se velmi dobře baví na účet idealistického revolucionáře, jenž věří, že bojuje za mexický lid. Idylu dvou psanců ale naruší příchod protřelé Columby (Giovanna Ralliová) a po celé bandě navíc pase armáda vedená pomstychtivým Garcíou společně s nevyzpytatelným Kudrnáčem (Jack Palance). Italsko-španělský zapata western natočil Sergio Corbucci, který svůj režijní styl zcela jasně vytyčil ve třech předcházejících snímcích z Divokého západu. Navajo Joe, Křiváci a Django splétají příběh bezuzdného násilí jakož i svobody, prohnilého černého humoru a spletitého vyprávění o několika kapitolách. To vše má v sobě i Žoldnéř a na scénu se zároveň vrací cynický pistolník v podání Franca Nera, jakož i mistr hudebního doprovodu Ennio Morricone, jehož hudba nechyběla snad u žádného slavného souboje na kolty v tehdejší kinematografii. (TV program)




Klajnik
Klajnik
8 584 bodů
8
Jedná se o první film z Corbucciho „zapata trilogie“ – tedy westernů zasazených do období mexické revoluce. Dalšími příklady je třeba Leoneho poslední příspěvek do westernového žánru, Kapsy Plné Dinamitu nebo třeba Vera Cruz z období klasického westernu. Žoldnéř mě z nich bavil ale nejvíce. Vlastně je to jeden z nejlepších spaghetti westernů (westernů z Itálie, které jsou natolik svébytné, že si vysloužili vlastní kategorii v rámci širšího revizionistického westernu) a můj nejoblíbenější westernovej Corbucci, kterej se nespecializoval na formát  epických fresek, ale dělal spíše menší a kratší, špinavější, hrubější a temnější, tematicky méně košaté a hluboké westerny, které však dostatečně esteticky vynikaly: Velké Ticho mě bavilo nejméně, ale to je dáno tím, že má nejblíže k anti-westernu, jenž se vzpřičuje zábavnostním aspektům, které dělají westerny zábavnými. Django má sice nezapomenutelnou titulní skladbu, ale přišel mi příliš dějově vyprázděnej a zkratkovitej (- kdyby film artikuloval onen konkrétní Tarantinův headcanon, jenž interpretuje děj za hranice toho, co je nám řečeno, tak bych byl mnohem více uspokojen), ale nutno mu přiznat jisté béčkové kvality, spojené hlavně s jednou konkrétní vyhrocenou akční scénou. Žoldnéř je svým cynismem bližší Velkému Tichu, ale současně zvládá být zábavnější než béčkovej Django: Z této trojice je sice nejdelší, ale pocitově mi utekl nejlépe, díky dobře rozfázovanému ději i v něm vystupujícím 3 hlavním postavám, z nichž každá je skvěle zahraná a od sebe charakterově odlišitelná. Tony Musante hraje Mexikánce Paca, v němž se pod útlakem majitelů stříbrného dolu probudí třídní vědomí, a započne tak svou cestu vůdce revoluce. Není však natolik inteligentní a schopný ji vést, a tak sjedná partnerství s cynickým Polákem Kowalskym, kterého hraje Franco Nero a který mu v tom má pomoci, ačkoliv ten se chce na revolučním odhodlání jen napakovat. Tím jsou Pacovy ušlechtilé zájmy kompromitovány a na jeho charakteru se buduje konflikt hodnot, který později přechází mezi konflikt hodnot, jenž každá z postav zastává. Zde vidíme, že scénář má s čím pracovat. Proti jejich nejednotným snahám stojí záporák Ricciolo v podání Jacka Palance, jehož výsměšná servilnost, která je ve skutečnosti povyšováním, i jeho charakteristické křižování mu dodávají na povahové plasticitě, ačkoliv jeho postava nemá v příběhu tolik prostoru. Mnoho diváckého potěšení plyne rovněž z toho, jak dobře natočen Žoldnéř je: I dnes působí film dosti živě, dynamicky a nápaditě. Tarantino také prohlásil, že Corbucci byl jedním z režisérů, který stál na vrcholu tvorby cinematické akce (action-cinematic game), kterou označuje za tvorbu, jež je nejvíce cinematická (- V žádném jiném odvětví nebude tak strhující a podmanivá jako ve filmu! ...Snad jenom ve videohrách, které jsou na akci postaveny, což je dáno jejich mírou interaktivity, ale nutno uznat, že videoherní akce bývá čím dál tím více cinematicky estetizovaná). Toto postavení lze Corbuccimu přiznat hlavně díky tomuto filmu, který má skvělé akční sekvence navzdory tomu, že v nich absentuje explicitní násilí (k jehož vyobrazení se nejvíce uchýlil ve Velkém Tichu), což mi většinou zkazí dojem, protože mi to nepřijde přesvědčivé. Peckinpah se toho vůbec nebál a (nejen) proto mám tak rád jeho Divokou Bandu. Jelikož však Corbucci natočil Žoldnéře natolik dobře, tak ani nebije do očí, že filmaři nepoužili bullet hit squib (praktický pyrotechnický efekt výstřiku krve, jehož smyslem jest simulovat dojem zásahu kulkou, ačkoliv se ve filmech střílí slepýma). Mě třeba ona akční scéna s kulometem mitrailleuse v Djangovi příliš nestrhla, protože nepřátelé uměle popadali z koní, aniž by z kohokoliv vytryskla jen kapka krve, což stálo v rozporu se snahou nás přesvědčit, že je protagonista rozstřílel na maděru. Podobného failu se dopustil i Leone v Pro Hrst Dolarů. Corbuccimu se z toho ale povedlo vybruslit a nesnadno mi je rozpoznati, čím to jenom je: Snad vybalancováním kvalitativních aspektů, jimiž jsou záběrování, střih a praktické efekty výbuchů a kouře, které dalo spíše prominout tomu, že v přestřelkách chybí prskance krve.
p.a.douch
p.a.douch
8 350 bodů
6
Westerny mám rád a tohle je dobrý western. Ale někdy jsou scény trochu roztahaný. Tak trochu variace na "Hodný zlý a ošklivý". Corbucci ví jak zrežírovat film a Morricone je zkrátka Morricone. Herci nejsou špatný, ale bohužel Nero není Eastwood, Musante není Wallach a Palance není Lee van Cleef.
avenis
avenis
8 056 bodů
4
Ani modré oči Franco Nera, ani překrásná hudba Ennio Morriconeho z tohoto filmu nečiní perlu mezi westerny. Kruté zabíjení ať už ve jménu revoluce nebo jen pro peníze prostě nemám ráda. A přihlouplý nucený smích v téměř každé větě Paco Romana filmu taktéž moc nepřispívá. Tak co... tak aspoň nemexicky krásná Columba. (15.8.2021)


Dodatečné informace

Původní název:
Ammattitappaja (více)
  • Itálie Žoldnéř
  • Itálie Ammattitappaja
  • Itálie A Professional Gun
  • Itálie Die gefürchteten Zwei
  • Itálie Die zwei Gefürchteten
  • Itálie El Mercenario
  • Itálie Mercenario - Der Gefürchtete
  • Itálie Mercenario, Il
  • Itálie Mercenary, The
  • Itálie O epanastatis tou Mexikou
  • Itálie O misthoforos
  • Itálie O skliros, to moutro kai o zorikos
  • Itálie Revenge of a Gunfighter
  • Itálie Salario para matar
  • Itálie The Mercenary
Země původu:
Itálie, Španělsko
Ocenění:
Žádná ocenění