Name: Saló aneb 120 dnů sodomy
Released: 1975
Duration: 117 min
Rating: 55
Cast: Paolo Bonacelli, Giorgio Cataldi, Umberto Paolo Quintavalle, Aldo Valletti, Caterina Boratto

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze... (oficiální text distributora)

Herci a tvůrci 61

Paolo Bonacelli

Giorgio Cataldi

Umberto Paolo Quintavalle

Aldo Valletti

Caterina Boratto

Elsa De Giorgi

Režie:

Pier Paolo Pasolini

Scénář:

Pier Paolo PasoliniPupi AvatiSergio Citti

Hudba:

Ennio Morricone

Komentáře k filmu Saló aneb 120 dnů sodomy 8

Fingon

16 886 bodů 4. 4. 2006

Snad ještě nikdy jsem neviděl odpornější film. Jako film je to příšerné, naprosto nekoukatelné (zvláště druhá část), pokud nejste úchylové, tedy jasný odpad. Na druhé straně je to podobenství o zneužití moci - a žádný údernější film snad ani není.

Sheldon

16 059 bodů 8. 12. 2015

Co u tohoto filmu hodnotit? Snad jedině tu kultovní auru, jinak je to děs, běs, úchylnost a zřejmě to nejděsivější, co kdy můžete vidět. Mimochodem český dabing mi k tomu vůbec nesedí.

lamps

15 156 bodů 4. 5. 2016

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci.