Nezlomný Kevin Costner slaví 70. Tohle jsou největší megahity a propadáky věčného kovboje

Ve druhé polovině osmdesátých let byl čerstvý třicátník Costner na roztrhání. Zlomovým byl rok 1985, kdy stihl tři hlavní role ve filmech Vítězové, Fandango a především westernu Silverado, na němž poprvé pracoval s Lawrencem Kasdanem. V opravdu hvězdné společnosti se uvelebil o dva roky později v gangsterce Neúplatní, kde Robert De Niro ztvárnil Al Caponeho a Sean Connery vystřihl svůj jediný oscarový koncert. V té době na něj apelovali, ať proboha nepřijímá nabídky na příběhy o baseballu, které se navzdory několika výjimkám (Přirozený talent) jevily neperspektivní. Costner to ve vší své přirozenosti ignoroval a upsal se sportovní romantické komedii Durhamští Býci, která vydělala přes padesát milionů dolarů.

A tím hercovo představení s nejpopulárnější pálkou Ameriky neskončilo. Hřiště snů vzniklo podle magické knižní předlohy W.P. Kinsella a Costner hraje sympatického, i když bizarně paličatého majitele sotva prosperující farmy. Hlas v kukuřičném poli mu našeptá, že na pozemku musí postavit hřiště. A jelikož ten hlas zjevně patří dávno zesnulé baseballové legendě Shoeless Joe Jacksonovi (Ray Liotta), jenž po letech vyběhne s celým týmem zatracenců na vysněnou travnatou plochu, protagonista dál následuje volání přízraků, nabádající k naplňování největších životních tužeb.

Působivě natočený existenciální apel vlastně není o baseballu, strhne jen umanutou svéhlavostí prozřetelného hrdiny, jemuž Costner propůjčuje charisma vrchní herecké osobnosti. Sekundují také James Earl Jones jako spisovatel Terence Mann a na chvíli i legenda Burt Lancaster. Hřiště snů odpálilo kasovní homerun v hodnotě 84 milionů dolarů a napevno zakořenilo v popkultuře jako jeden z nejkrásnějších lidských příběhů se sportovní tematikou.

Když fatálně padla předražená Nebeská brána, s níž Michael Cimino roku 1980 zamýšlel vytvořit neowesternovou fresku o rozměrech Tenkrát na západě, Hollywood si na kovboje a obecně historické velkofilmy dával majzla. Pocítil to také Costner, jenž toužil zfilmovat nejprve spekulativní scénář Michaela Blakea. Roku 1983 hrál ve scenáristově filmu Stacey's Knights a Blakea o pár let později přemluvil, aby Tanec s vlky přepracoval do románu, na který si Costner zajistil práva.

O látku nicméně nebyl zájem a odvraceli se i velcí režiséři, které produkující Costner oslovoval. Uzavřel nicméně dohodu se společností Orion Pictures a rozsáhlý příběh zraněného vojáka konfederace, jenž v opuštěné pevnosti navazuje přátelství s osamělým vlkem i kmenem Siouxů, nakonec natočil dle Blakeova scénáře sám. Výsledek? Dvaadvacetimilionový rozpočet uzrál v tržby přesahující 420 milionů dolarů, kritici pěli chválu a Akademie vyplázla dvanáct oscarových nominací. Pro samotného Costnera přitom dvě, a to za nejlepší režii a výkon herce v hlavní roli. Proměnil z nich tu první, Tanec s vlky opanoval tehdejší ročník se sedmi zlatými soškami. Pro Costnera, jehož si o rok později už zvykly pravidelně nominovat ironické Zlaté maliny, se jednalo o dosud nepokořený profesní vrchol. Úspěch jeho multitvůrčího úsilí mu současně obnažil autorské ego, které v příštích letech bohužel připomnělo osud Michaela Cimina, jednu dobu oslavovaného díky triumfálnímu Lovci jelenů.

V případě komplexního zmapování faktů i divokých konspirací obklopujících atentát na prezidenta Kennedyho měl Costner úplně jinou výchozí pozici než u Tance s vlky. Režisér Oliver Stone chystal drzý politický thriller u Warner Bros. na základě knih On the Trail of the Assassins a Crossfire: The Plot That Killed Kennedy, přičemž první napsal protagonista filmu, bývalý okresní zástupce Jim Garrison. Produkce oslovila Mela Gibsona, Harrisona Forda a také Costnera, jenž zprvu nejevil zájem. Přemluvil jej agent Michael Ovitz a Costner podepsal smlouvu jen dva měsíce předtím, než Tanec s vlky rozbil bank na Oscarech.

JFK, koncipovaný jako sloučení vypravěčských přístupů Rashomona a Z, tudíž mělo v rukávu jednoho z nejžádanějších mužů Hollywoodu. Costner se postavil do čela příběhu bohatého na spekulativní informace, jehož reputace se po premiéře navzdory politickým kontroverzím ustálila mnohem blíž moderní klasice nežli skandálnímu žvástu. Snímek se s tržbami 205 milionů dolarů stal šestým nejvýdělečnějším titulem roku a odnesl si osm nominací na Oscara, z nichž proměnil dvě, za nejlepší střih a kameru. Tříhodinovou smršť s hereckými koncerty Tommy Lee Jonese, Garyho Oldmana a v jediné nezapomenutelné scéně i Donalda Sutherlanda si můžete vychutnat 26. ledna od 22:05 na Primě.

Táhlý slaďák, jímž Whitney Houston provětrala výšiny, kam její hlas v pozdější fázi kariéry už nedokázal dospět, známe všichni. Nejinak tomu bude s přidruženým filmem, jímž Costner po sérii oceňovaných dramat protáhl své komerční svalstvo. Nestalo se to ovšem poprvé – roku 1991 se převlékl za Krále zbojníků a jeho Robin Hood v režii Kevina Reynoldse (o něm ještě později) to navzdory jistým posměškům dotáhl skoro na 400 milionů dolarů. Zajímavé přitom je, že Costner byl původně spojovaný se simultánně vznikajícím projektem Johna McTiernana (Smrtonosná past) s pracovním názvem Dobrodružství Robina Hooda, od něhož jej kamarád Reynolds účelně přetáhl.

Zpět k Osobnímu strážci. Jeho příběh začíná už roku 1975, kdy scénář sepsal ambiciózní Lawrence Kasdan. Pozdější scenárista Dobyvatelů ztracené archy a autor zmíněného Silverada celou dekádu sledoval, jak jeho projekt přechází z ruky do ruky, až zakotvil u Costnera. Herec si scénář přečetl na place Kasdanova westernu, souhlasil s úlohou producenta a nakonec, po úspěchu Tance s vlky a Robina Hooda, se mu upsal i jako herec.

Produkce našla zajímavého režiséra v Britovi Micku Jacksonovi, jenž šokoval svou vlast televizní nukleární předpovědí Vlákna a za oceánem zfilmoval scénář Steva Martina Příběh z Los Angeles. Osobní strážce, v němž bývalý prezidentský bodyguard Frank Farmer ochraňuje veřejně ohrožovanou herečku a zpěvačku Rachel Marron (Houston), to u kritiků neměl jednoduché. Zaujal spíš Zlaté maliny, které Costnera po Králi zbojníků znovu nominovaly na nejhoršího herce. Film posléze pronikl mezi stovku tamních „špatných filmů, které si lze vychutnat.“ To ale úplně nesouzní s názorem publika, které po celém světě utratilo 410 milionů dolarů – konkrétně zahraniční tržby byly pro Warner Bros. tehdy rekordní. A jak to tak někdy bývá, odtud už se dalo směřovat jen z kopce.

Jestliže Costner dokázal westernové příběhy obrodit, v čemž mu ale díky Nesmiřitelným sekundoval ještě Clint Eastwood, jen o pár let později byl také u jejich skoro fatálního infarktu. Tentokrát přitom neměl tolik štěstí, když stál na rozcestí mezi dvěma tematicky souvisejícími projekty. Původně měl totiž slavného maršála Wyatta Earpa ztvárnit ve filmu Tombstone. Nesouhlasil však s vypravěčskou strukturou a uvolnil místo Kurtu Russellovi, jenž roku 1993 vedl oceňovaný a finančně velmi úspěšný western.

Costner se jej s kámošem Lawrencem Kasdanem rozhodl předčit a půl roku po premiéře Tombstonu vyslali do kin vlastní, opravdu zevrubný životopis Wyatta Earpa s Genem Hackmanem, Dennisem Quaidem či Tomem Sizemorem. Hvězdné obsazení a spolehlivý tvůrce si vysloužili slova uznání, ale jinak se o zamýšlené westernové senzaci vlastně moc nemluvilo. Publikum zjevně další film o Earpovi nezajímal a vysoký rozpočet 63 milionů dolarů (Tombstone přišel na 25) se z kin ani nevrátil. Amerika se od svých ikonických kovbojů odvrátila a neúnavný herec musel po další Zlaté malině a tentokrát i finančním krachu vymyslet, jak si lidi obrátit zpět na svou stranu. Co takhle Šílený Max na vodě?

Vodní svět je bezesporu kultovním počinem do takové míry, kam až se daný přívlastek u mainstreamové tvorby může rozpínat. Legendou se přitom stal zejména jeho zákulisní příběh, o němž už jsme v minulosti mnohokrát psali a který, daleko víc než Wyatt Earp, ukazuje smutné tření mezi přátelstvím a profesním vztahem. Než se ale ke kormidlu na nějaký čas dostal Kevin Reynolds, scénář měl za sebou šestileté dospívání pod autorem Peterem Raderem, jenž se inspiroval mimo jiné komiksovou sérií Mad Max goes surfing, jejímž autorem byl pozdější spoluscenárista Zběsilé cesty Brendan McCarthy.

Costner s Reynoldsem se k produkci připojili už roku 1992, scénář opracoval také David Twohy podle své oblíbené dystopie Šílený Max: Bojovník silnic. Studio Universal odkleplo stomilionový rozpočet a mělo s filmem smělé plány. Premiéru doprovázely videoherní verze, komiksy nebo zábavní atrakce v rámci Universal Studios v L.A., Pekingu či Singapuru. Tvůrci neuposlechli radu Stevena Spielberga, jenž měl stále osypky z natáčení Čelistí na otevřeném oceánu, a Vodní svět byl katastrofickou podívanou už během produkce, stíhané nepředvídatelnými výkyvy počasí či prostě nezkrotnými vlnami.

Rozpočet nabobtnal k evidovaným 170 milionům dolarů, což tehdy stačilo na titul nejnákladnějšího filmu historie. Costner se s Reynoldsem přel nad řadou kreativních řešení a režisér se poroučel předčasně, ačkoli obdržel plný kredit. Tak obludné náklady si žádaly dosud nejsilnější tržební vysvědčení Costnerovy kariéry, k čemuž ale nedošlo. 264 inkasovaných milionů dolarů sice stačilo na umístění mezi desítkou nejbohatších premiér roku, ale Universal, odevzdávající půlku kinům a uvolňující další desítky milionů na propagaci, šel hodně do mínusu. S dalším postapokalyptickým výstřelkem se tak herec a znovu také režisér musel poroučet k Warner Bros.

Warneři mohli být roku 1996 víceméně spokojení s golfovou romancí Zelený svět, která navzdory okrajově přitažlivému námětu vydělala přes 70 milionů dolarů. Posel budoucnosti ale vzhledem k soudobé Costnerově sinusoidě zaváněl malérem. Měl sice scenáristy Forresta Gumpa Erica Rotha a L.A. – Přísně tajné Briana Helgelanda, kteří adaptovali román Davida Brina, ale neowesternový námět v ruinách zhroucené civilizace, kde Costnerův pošťák melodramaticky rozváží nadějeplné dopisy, byl i s ohledem na Wyatta Earpa a Vodní svět zkrátka rizikový.

Jenže Brinova manželka dle romanopisce milovala Hřiště snů a spisovatel měl radost, že režírující Costner v hlavní roli přiblíží atmosféru a vyznění spíš humánní sentimentalitě magického baseballového dýchánku. Film zachytil dystopickou krajinu blízké budoucnosti čistě naturalisticky a v okázalých lokacích, přičemž vyšel na 80 milionů dolarů. Costner musel značnou část sumy zaplatit sám a u studia si vyhádal tříhodinový sestřih, přestože testovací projekce měly dopadnout špatně a hrozilo, že se zopakuje potíž předlouhého Wyatta Earpa. Inu, zopakovala. Posel budoucnosti vstoupil do dvou tisícovek zámořských kin jako otloukánek, kritici mu nemilosrdně naložili a výdělek činil třicet milionů dolarů.

Netřeba brát kalkulačku, takhle zkrátka vypadá nákladné selhání. Costner, rázem držitel dalších dvou Zlatých malin za nejhoršího režiséra i herce (na tom samozřejmě nikomu nesejde, ale osobnosti o tom dobře ví), se promptně vrátil k baseballu v dramatu Sama Raimiho Hra snů. Vrátil se také na scénu politických thrillerů snímkem Třináct dní o kubánské krizi, který ale nezvládl pokrýt svůj osmdesátimilionový rozpočet. Chuť si ale spravil svým třetím, opět paličatě westernovým režijním zářezem Krajina střelců, který měl roku 2003 solidní výsledky.

Pláně Divokého západu herec v myšlenkách nikdy neopustil. Sám rančer a nespoutaný kovboj na americkou půdu vykoupenou krví všemožných národností shlíží s očividnou bázní, kterou se před sedmdesátkou rozhodl definitivně vyjádřit. Do jisté míry jej mohl naladit úspěšný seriál Yellowstone, kde pod Taylorem Sheridanem pět a půl sezóny ztvárňoval tvrdého moderního rančera Johna Duttona, za což mu loni přistál jeho třetí Zlatý glóbus. Finále velké rodinné ságy, rozvětvené do prequelů 1883 a 1923, se ale z komplikovaných důvodů vzdal. Mimo jiné proto, že začal rozprodávat vlastní nemovitosti a shromažďovat kapitál na vlastní filmovou ságu Horizont.

Costner si vysnil čtyři celovečerní snímky pro kina, v nichž dosud nejdetailněji pokryje období kolonizace amerického západu. Zase jednou obětoval pořádný kus vlastního kapitálu a podle vlastního scénáře souběžně natočil hned dva díly. První Americká sága, v níž Costner ztvárňuje jednu z důležitých postav epizodického příběhu, měla premiéru loni v červnu po uvedení v Cannes. Distribuující Warneři se nepřetrhli s reklamou a působivý tříhodinový prolog, zakončený montáží z dalších částí, si z kin odnesl 38 milionů dolarů. Uvádí se přitom, že produkce dvou filmů vyšla přibližně na sto milionů.

Snímek je zatím v tuzemsku dostupný pouze za poplatek na službě Apple TV+, na Max zjevně doputuje až před premiérou dvojky, kterou Warneři z původně zamýšleného srpnového termínu odsunuli neznámo kam. Kevin Costner momentálně doufá, že zvládne svůj definitivní hollywoodský podpis, nošený v hlavě od roku 1988, zdárně zkompletovat. A my mu fandíme, neboť už jeho příběh je tak fascinující, že všemu, co hodlá říct, stojí za to naslouchat.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Box Office Mojo, Movieweb, Wikipedia, Kinobox