Jerry Goldsmith

Jerry Goldsmith (10. února 1929, Los Angeles, Kalifornie – 21. července 2004, Beverly Hills, Kalifornie) byl americký hudební skladatel a dirigent, který se proslavil především svou prací v oblasti filmové a televizní hudby. Jeho kariéra zahrnovala téměř 50 let aktivní tvorby a více než 200 filmových a televizních projektů. Raná léta a vzdělání Jerrald King Goldsmith se narodil v Los Angeles rodičům Tesse Rappaportové, učitelce, a Morrisi Goldsmithovi, stavebnímu inženýrovi. Všichni jeho prarodiče byli židovští přistěhovalci z Rakouska-Uherska a Rumunska. S klavírem začal v šesti letech, ale vážně se hudbě začal věnovat až v jedenácti. Ve třinácti letech studoval klavír soukromě u koncertního pianisty Jakoba Gimpela a v šestnácti letech již studoval teorii a kontrapunkt pod vedením italského skladatele Maria Castelnuovo-Tedescy, který byl mentorem i dalších významných skladatelů jako Henry Mancini, John Williams nebo André Previn. Goldsmith byl inspirován filmem Spellbound z roku 1945 a nekonvenční hudbou Miklóse Rózsy, což ho přimělo věnovat se hudební kariéře. Počátky kariéry V roce 1950 začal pracovat jako písař v hudebním oddělení CBS. Zde dostal své první skladatelské příležitosti pro rozhlasové pořady jako Romance a CBS Radio Workshop, pro které psal jeden hudební doprovod týdně. U CBS zůstal až do roku 1960, kdy již měl za sebou hudbu k seriálu The Twilight Zone. Následně byl najat společností Revue Studios, aby složil hudbu k seriálu Thriller. Zde se setkal s vlivným filmovým skladatelem Alfredem Newmanem, který Goldsmitha doporučil pro jeho první významný celovečerní film Lonely Are the Brave (1962). Vzestup mezi filmovou elitu V 60. letech rychle stoupal na vrchol své profese s hudbou k filmům jako Freud (1962), A Patch of Blue (1965) a The Sand Pebbles (1966), za které získal své první nominace na Oscara. Přelomovým dílem se stala jeho experimentální hudba k filmu Planet of the Apes (1968), kde použil netradiční techniky jako rohy hrané bez náustků, basklarinet, při kterém hráč pouze prsty mačkal klapky, ale nevydával zvuk, a různé kovové misky pro vytvoření jedinečných perkusivních zvuků. Tato hudba je dodnes považována za jeden z milníků filmové hudby a byla zařazena Americkým filmovým institutem mezi 25 nejlepších filmových soundtracků všech dob. Zlatá éra Sedmdesátá léta představovala vrchol Goldsmithovy kariéry. Pro válečný životopisný film Patton (1970) vytvořil ikonickou hudbu, ve které použil echoplex k vytvoření ozvěny vojenských trubek, což hudebně reprezentovalo generálovo přesvědčení o reinkarnaci. Za tento soundtrack získal další nominaci na Oscara. V roce 1974 dostal pouhých deset dní na vytvoření zcela nové hudby k filmu Chinatown poté, co byla původní hudba odmítnuta. Výsledkem byla mistrovská směs východní hudby a jazzových prvků s ansámblem, který zahrnoval pouze trubku, čtyři klavíry a čtyři harfy. Tato hudba je dnes považována za jednu z deseti nejlepších filmových skladeb všech dob. Ocenění a vrcholná díla Svého jediného Oscara Goldsmith získal za hudbu k hororu The Omen (1976), kde vytvořil působivou chorálně-orchestrální partituru s latinskými texty oslavujícími Satana. Přestože sám Goldsmith považoval za nepravděpodobné, že by byl nominován za "hororovou show", tato hudba se stala jednou z jeho nejznámějších. Další významné soundtracky vytvořil pro filmy jako Star Trek: The Motion Picture (1979), jehož hlavní téma bylo později použito i v následných televizních seriálech, Alien (1979), kde jeho hudba byla kontroverzně upravena, a Poltergeist (1982), kde jako hlavní téma použil ukolébavku, aby připomněl, že v centru příběhu je vystrašené dítě. Pozdní kariéra a odkaz V 80. a 90. letech Goldsmith pokračoval v inovativním přístupu k filmové hudbě, často kombinoval orchestrální prvky se syntetickými zvuky. Složil hudbu k filmům jako Rambo: First Blood Part II (1985), Hoosiers (1986), Total Recall (1990), Basic Instinct (1992), L.A. Confidential (1997) a Mulan (1998). Pro animovaný film Mulan vytvořil jedinečnou kombinaci východních, orchestrálních a syntetických prvků, za což získal svou poslední nominaci na Oscara. Goldsmith také složil znělku pro logo Universal Pictures, která poprvé zazněla ve filmu The Lost World: Jurassic Park (1997) a používá se dodnes. Hudební styl a přínos Jerry Goldsmith byl známý svou všestranností a ochotou experimentovat s novými technikami a zvuky. Jak sám řekl: "Rád se měním a zkouším nové věci." Jeho schopnost přizpůsobit svůj hudební styl různým žánrům a tématům byla mimořádná - od westernů přes sci-fi až po romantická dramata. Byl průkopníkem v kombinování tradičních orchestrálních nástrojů s elektronickými prvky, což mělo významný vliv na vývoj filmové hudby. Za svou kariéru byl nominován na 18 Oscarů, což z něj činí jednoho z nejnominovanějších skladatelů v historii této ceny. Kromě toho získal pět nominací na cenu Emmy, devět nominací na Zlatý glóbus a čtyři nominace na cenu BAFTA. Jerry Goldsmith zemřel 21. července 2004 ve věku 75 let po dlouhém boji s rakovinou. Jeho hudební odkaz žije dál a je považován za jednoho z nejvlivnějších a nejinovativnějších skladatelů v historii filmové hudby.