Past (2020)
6
Stále mám pocit, že si ne úplně každý uvědomuje, anebo dokonce dokáže připustit, co se tady ještě celkem nedávno dělo za ohavnosti, a jak obrovskou jizvou jsou na naší historii padesátá léta a do jisté míry totalitní doba obecně, ze které se možná nevzpamatuje ani ještě ta nadcházející generace a její vlivy a principy v nich ještě zůstanou.. Každý film jako je Past, každá výpověď o zmanipulovaných politických procesech je nutnost, nejen aby nikdo nemohl nedůstojně označovat politické šarvátky za Politický proces a odvolávat se na komunistické degradace právního státu, ale aby si lidé uvědomili, jak snadno se to nakonec může vrátit, když tolik milionů lidí bylo tak dlouho slepí k potlačování snad všech politických práv.. Příběh Jiřiny Štěpničkové je tragédie o praktikách tehdejších úřadů a možná i snaha o pochopení spolupráce s danými institucemi. Přitom i tady zcela konkrétně vidíme bezpáteřnost komunistického systému, který rehabilitoval svoje zločince přesně když a tak, jak mu to zrovna přišlo vhod, jen aby pokaždé potvrdil nulovou kredibilitu.. Nerozeznáte televizní poměry i přesto, jak moc civilní se Past od počátku snaží být a nádherně se veze po hereckém výkonu vynikající Zuzany Stivínové či o kontrastně působícího bezpáteřníka Igora Orozoviče, kteří odvádí životní práci a se vší úctou ke svým předobrazům vměstnávají do snímku zase víc lesku. O to víc je ke škodě, když to tolikrát působí až nesoudržně a tvůrci nejednou nejsou schopni diváka přirozeně vést časovou osou.. Past je mimo jiné jakýmsi zvěčněným memoárem, na který se může Jiří Štěpnička dnes podívat a se slzami v očích si připomenout, kam až se za ty roky jeho rodina vyškrábala. A má to cenu! 60%
