Kuciak: Vražda novináře (2022)
6
Silné téma a příběh, dokumentární forma byla naopak strašná, až neuchopitelná. Chce to být něco mezi publicistikou a dokumentem z Netflixu. Není to ani jedním a moc to nefunguje dohromady. Škoda.
Komentáře 191
Od nejnovějších
- Kuciak: Vražda novináře (2022)6
Všechno, všude, najednou (2022)8Byl jsem nadšený až do závěru. V poslední třetině se však odkryje přepálená stopáž, která se projevuje tak, že cítíte velmi matahovaný konec, třikrát se opakuje nějaká situace, která mohla být zdůrazněna jen jednou. A ty fantastický nápady to nespraví. Škoda. Ale jinak se jedná o solidní film a jedno z překvapení minulého roku.
Větrný démon (1990)10Smrt zkázonosnému pudinku! Díky za skvělý živý dabing na podzimní sklizni Festivalu otrlého diváka v Aeru.
Volejte Saulovi (2015)10Rok 2008. Breaking Bad Vince Gilligana definitivně probouzí proud ,,quality TV". Rok 2015. Better Call Saul Vince Gilligana a Petera Goulda najíždí do nastaveného světa, do nastavené éry přemořeného ,,quality TV" obsahu a dokáže být krystalem televizního vysílání. Byla to jízda. Svět BB a BCS se mnou byl osm let. Nastoupil jsem do něj v roce 2014, rok po skončení BB. V roce 2015 začalo BCS a nevěnoval jsem mu moc pozornosti, chtěl jsem nejradši nastoupit až ke konci. Rok 2021, dívám se na El Camino a říkám si, že to je fakt nejlepší svět, který jsem kdy viděl v seriálu. Začnu se dívat už i na BCS, nevydržím to. Rok 2022 - BCS skončilo, univerzum BB skončilo. A lepší epilog ten seriál dostat nemohl. BB je výborný seriál sám o sobě, ale nyní víme, že potřebuje fungovat v souběhu s BCS, dává nám kontext, není to umělá fan-service fašírka. Je to kouzlo v televizní produkci. VG si zaslouží tu slávu, kterou má, jako autor. Nemůžu se dočkat jeho nového seriálu, který už nebude zasazený v Novém Mexiku a nebude o drogách. Tomuhle chlapovi sežeru všechno.
Arvéd (2022)10Propracovaná skládanka různých časů, postav, slov. Krásná skladba. Místa se mění, postavy se mění, ale zápletka zůstává.
Macho Man (1985)10Dávám pět jen kvůli živému dabingu během projekce na LFŠ. Jinak je to docela sajrajt.
Maska rudé smrti (1964)2Když ze třístránkové povídky chceš udělat nadupaný celovečerák. Místy to vypadá jako televizní inscenace z nedělního odpoledne na ČT. Jindy zase jako výstup divadelního ochotnického souboru, který si jednou přečetl Jámu a kyvadlo a k tomu nahodil pár pohádek bratří Grimmů. Vypadá to směšně, herecké výstupy jsou na úrovni dramaťáku ZŠ Dolní Deštné a celé se to táhne jako sopel. Sice to má jen 89 minut, pro mě to pocitově byly dva dny. Přidané linky nefungují a mám z toho takový divný pocit. Nejlepší částí je závěr, což je přesně ona předloha. Ty tři stránky. Vše předtím je balast, který ještě k tomu vymyslel nějaký diletant.
Pusinky (2007)0Už se nedivím, že Poláci nechápou naše filmy.
Mrtví neumírají (2019)8Film pro skalní fanoušky Jarmuschovy kinematografie a herců, kteří ve filmu vystupují. Gore nudy a trapnosti, která eskaluje ve velké nervydrásající nic. A proto je The Dead Don't Die skvělým filmem.
Ježek Sonic (2020)8Pohodová rodinná zábava, kterou jsem si strašně užil. Oproti jiným pohádkám má i nějakou slušnou formální estetiku a Sonic je zpracovaný skvěle. Kdybych měl děti, tohle bych jim pustil mnohem raději než nějaké současné disneyovky.
Duna (1984)2Totální cringefest. Urychlený, nepochopitelný a na 80. léta úplně odporné CGI štítů při soubojích. Nedivím se, že se od tohoto Lynch distancuje.
Okupace (2021)10Takhle by měly vypadat filmy českého mainstreamu. A nedělat z nich něco výjimečného. Film je divácky podmanivý i podvratný, atmosféra cigaretového kouře těžce dýchatelná a hudba naprosto sny vyvolávající. Audiovizuální psychedelikum.
Chyby (2021)4Po Prušinovskýho skvělých Kobrách a užovkách jsem byl jak na trní. Od filmu jsem ne tolik čekal, ale těšil jsem se na ně. Bohužel jsem narazil. Chyby jsou něco horšího než špatným filmem. Jsou průměrným filmem. A co je ještě možná horší - je to snímek, který začal se slibným potenciálem (první polovina filmu je našlapaná), ale dopadl tvrdě na hubu. Jednak tím, že v polovině mění téma, jednak naprosto eticky selhává v samotném závěru. SPOILER Mužskej zde samozřejmě vyjde jako ten hodný bůh, který odpustí své ženě za chyby, které ale neudělala ve svém vztahu! Mezitímco ten jistý chlapák během onoho vztahu svou ženu několikrát podvedl. KONEC SPOILERU Film heroizuje muže, heroizuje i tu myšlenku, že vše se nějak náhodně urovná, a že ženská za vámi stejně doklopýtá. Ale tady jde především o to, že si to asi ani Prušinovský sám neuvědomuje (byl jsem toho svědkem na diskusi po projekci na LFŠ). Tak asi cajk.
Vetřelcátor (1990)10Ale bavil jsem se úžasně.
Zocelovací kúra (2015)6Je to echt píčovina, ale v rámci žánru vlastně dost příjemná a zábavná. A pro cílovku, myslím, docela dobrá střela.
Antikrist (2009)6Nejlepší antikoncepce.
Melancholie (2011)8Ríša Wagner napsal cool soundtrack irl.
Mank (2020)10Fincher je každým filmem snad i lepší a lepší. Klub rváčů pro cinefily.
Fahrenheit 11/9 (2018)8Po hodně dlouhé době jsem se podíval na film svého jinak nejoblíbenějšího dokumentaristy. Fahrenheit 11/9 je přesně tím, co jsem čekal u snímku režiséra po šedesátce a s tak tučnou filmografií. Po pomalejším startu jde o magnum opus Moorovy tvorby. Shrnuje problémy současné Ameriky, v podstatě absorbuje obsah všech svých filmů a katatonicky charakterizuje Michaela Moora jakožto filmového režiséra, který právě k filmu už před více než třiceti lety přišel jako slepý k houslím. Je to úderné, lehce zavádějící, ale především je spuštěným vykřičníkem a varováním, aby USA nespadla pod nadvládu totality. Má přesně ten účel, které performativní dokumenty Michaela Moora vždy měly, ne informační, ale apelační.
Univerzity a svoboda (2019)6Univerzity a svoboda krásně líčí problémy současného vysokého školství ve všech jeho ohledech. Jenže ke konci filmu se čím dál více dostáváme (asi) k samotnému jádru, proč asi dokument začal vznikat a to vyhozením spoluautora dokumentu, Víta Janečka. Na konci film působí už spíše jen jako ublíženeckou sondou, kdy se hlavní protagonista sebelituje a snaží se pro tento moment najít nedemokratické řízení FAMU jako i jiných institucí. S mnohými myšlenkami jsem v dokumentu souhlasil, ovšem osobní aspekt, kdy bez pořádných podkladů Janeček říká, že byl vyhozen (zřejmě z nedemokratických důvodů), spíše celé znění snímku diskredituje a vyplývá nám otázka, zda všechny podklady Janeček nehledal jen kvůli tomu, aby někoho účelně poškodil. Protože přece jen na každou svou pravdu najdete důkaz.
Šeptej (1996)6Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr.
Staříci (2019)8Staříci fungují skvěle v tom, v čem toliko českých filmů zaostává - výběr tématu, tempo a napínání příběhu. Narozdíl od většiny filmů o hrůzách komunismu, si jde Duškův a Provázníkův film vlastní cestou a jde spíše o vyrovnání podpořenou jakousi meditativně-stařeckou linkou. Tempo je vražedně pomalé, vtipy decentní, drama hutné. Jediný problém, který jsem měl, skýtal v nedůsledné kauzalitě. Až na jeden výrazný důsledek na konci filmu se situace na sebe nebalí a spíše jsou jednotlivými povídkami příběhu, které jakoby na sebe nenavazovaly. Ale to je opravdu jediné. Jinak Staříci šlapou jako hodinky... nebo spíše jedou jako invalidní vozík?
Vlastníci (2019)6Vcelku povedená česká hořkosladká komedie vyvolávající nespočet ambivalentních pocitů. Od smíchu po pláč. Vlastníci jsou dialogově asi nejsilnějším českým filmem, jaký jsem kdy viděl, Havelku bych se nebál označit za mladého Woodyho Allena, ale narozdíl od něho se jeho motivy z replik nijak nevyvíjí a zároveň se od zpočátku předmětných slovních tahanic stává až lehce úmorná nemyšlenkovitá uřvárna. Postavy nemají vývoj a jsou spíše karikaturami. Jinak ovšem režie je pevná, svižná a zábavná, pěkně se na to dívá a stále se jedná o lepší snímek tohohle roku.
Manželská historie (2019)10Pro někoho, kdo si projde rozvodovým procesem svých rodičů, bude tenhle film ránou do zdaleka ne uhojeného srdce. Začíná vše chápat z perspektivy svých pěstounů. Marriage Story je skvělým příkladem pomalého vztahového filmu, který s minimalistickými prostředky zahraje na obrovskou plejádu vašich citů. Třešničkou na dortu jsou ústřední herecké výkony Drivera a Johansson. Tohle bez plné palby nejde. Ne pro mě.
Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019)2Obří vyprázdněné nic. Jestliže si autoři chtěli vytvořit absurdní drama po vzoru Samuela Becketta, podařilo se. Většina pronesených replik nedává smysl, scénář tkví v kontextu celé série i jenom trilogie spoustu děr a můžeme zde počítat, kolik motivů si pro tento díl vycucali z prstu. Je smutné, že příběh nebyl napsán jako celistvá trilogie, ale kus po kousku, tak se tedy stávají zvraty, které jsou sice nečekané, ale jsou nečekané především kvůli tomu, že se k nim neschyluje z předchozích dílů. Autoři slíbili, že poslední díl pospojuje všechny trilogie dohromady, ovšem tím, že se ukáže prstem na zaporáka, moc se nespojí, maximálně tak ukážou na neschopnost scenáristů. Osmá epizoda byla sice průser jak vrata, ale Abrams měl alespoň navázat a ne stočit volant o 180 stupňů do příkopu, kde dětství většiny z nás i skončilo. Tak díky bohu, že už to máme za sebou a už se k této sérii nebudeme muset vracet. Minimálně u mě je sága ukončena šestým dílem a tahle trilogie se nestala.
Zaklínač (2019)8Já jsem si tuto fanouškovskou jízdu naplno užil. Od povedených masek monster, skvěle zvládnuté choreografie soubojů, gradování práce s časovými linkami až po soundtrack a především jednotlivé písničky (Marigoldovy hitovky jsou fakt virálem). Ačkoliv jsem knížky četl, dokázal mě příběh zarazit a nahnat mi husí kůži, což ovšem mohlo být způsobeno i radostí z adaptace mé oblíbené látky. A lze vidět, že si autoři vzali inspiraci i z adaptace herní (ačkoliv zde nemůžu porovnávat, hrál jsem pouze první díl z trilogie a považuji jej za jednu z nejlepších her všech dob). A co mě především potěšilo bylo zpracování Bílého vlka. Geralt je charakter. Správně cynický i romantický. Jediné, co mě vytáčelo, byly některé herecké výkony (Triss byla otřesná) a částečné alogické kiksy ve scénáři, stejně jako levnější kostýmy. Ovšem i tak si seriál nese své velké kvality a po (očividné) velké sledovanosti, přijde i víc peněz, čili i zvětšená dávka muziky. S01: ****
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (2018)10Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je kompaktním filosoficko-uměleckým dílem neustále lamentující s vystřikujícími Vachkovými myšlenkami, neustálým polemizováním nad hranou přímé demokracie jdoucí ruku v ruce s demokracií socialistickou a zastupitelskou (parlamentní) demokracií. S neustálými odkazy na Sokrata a Platóna, Kanta a Nietzscheho, umělecká díla, tvůrce samotné a nadmíru současných i (tehdejších) komunistických politiků. V rámci pět a půl hodinové stopáže se to může zdát jako divnozměť plná jmen a referencí, ovšem monstrózní délka jí pouze přikrmuje na kvalitě a počáteční marast se začíná chytat do souvislostí a začíná prohlubovat dnešním moderním dějinám jistý kontext, zajímá se o stav dnešního člověka, o národ, a v čem tkví jeho současná nálada, z čeho vůbec pramení. Vachek má jasnou vizi a manipuluje člověka do fáze, kam on sám chce. Stejně jako s loutkami ve svém bytě si i on sám zahrává s divákem. A zároveň se nám předurčuje se svým názorem a následně ho v dalších scénách zboří a nahlíží na sebe sama s velmi distancovaným kritickým okem. Revoluce v devětaosmdesátém je zde vnímána jako subjekt bez názoru a snaží se ji hodnotit za pomocí historiků i konspiračních teoretiků. A jak sám říká - revoluce byla v šestaosmdesátém, rok devětaosmdesátý byl důsledek. V rámci necelých šesti hodin se dílo neboří a po vzoru - pro Vachka toho blbého - Muchy vytváří enormní výtvarně-filmovou koláž, jakousi Novočeskou epopej. Protože svět, ve kterém žijeme, není jako dřív a všemu nyní musíme dávat přídomek nové, či moderní. Vachek je tím největším filmovým filosofem, který zde v Česku, či snad i v Evropě (nebo na světě) byl.
Snílci (2003)10Jestliže od Snílků vyžadujete politický komentář s ohlédnutím na kritiku mladých, jednak to bude dokazovat vaši schopnost myslet naprosto prvoplánově, jednak se budete zkrátka přespřílišně mýlit. Bertolucciho film je především rozprava o naivním bohémském (a ve svém nitru) pózerském životě. Jedna z postav se ráda baví o politice, ovšem se nezajímá o zprávy ve své vlastní zemi. Další vypadá chladně a jako úplná femme-fatale, jenže ona v životě neměla jediného muže. A ten třetí je... zkrátka snílek, který zřejmě chtěl mít rád život, ale na to ho málo znal. V jádru Snílků tak autor neuvrhuje protagonisty do maoistického smýšlení jen tak, jako by mladí byli náchylní k totalitním režimům, ovšem jim možná nezbývá jiná možnost. Dojemné, svěží, citlivé.
High Life (2018)10Claire Denis má výborný cit pro vizuální estetiku a užití hudebních motivů do střihové skladby díla. Zdejšímu rozporuplnému hodnocení zde se nedivím, jedná se o věc, která si najde jen zlomek diváků, ale když dáte tomuto filosofickému scifi dílku možnost vás vtáhnout a budete se v něm topit a každý motiv si budete víc a víc užívat. Konec je pak třešničkou na dortu.
Valerie a týden divů (1970)10Stará dobrá pohádka až s původním grimmovským nádechem. Na první pohled budete pravděpodobně zmatení, nebudete vědět, co se vlastně děje. Ovšem postupem příběhu začínají do sebe různé dílky zapadat a začnou dávat smysl. Jen to chce více než nadprůměrnou diváckou pozornost. Valerie samotná variuje mezi pohádkou, groteskou, satirou, surrealistickým dramatem a romantickým příběhem. A je na vás, co si vlastně vyberete. ,,Běž si, Valerie, radši procvičit prstoklad měkkých stupnic."
Vodník (2018)8Kompaktní umělecké dílo na poli výtvarné kultury i literární bilance. Takto by měla vypadat souhra příběhu a vizuální koncepce. Jedno bez druhého totiž nelze. Tauš zraje jako víno a dokonce dokázal něco neuvěřitelného - Jarchovského opět vyzdvihl mezi scenáristickou elitu, ze které se pomalu vytrácel. Ono asi záleží, koho Jarchovský zrovna adaptuje. Sýkora jakožto nevyčerpaný autor má stále (na rozdíl od neustále omílaného Petra Šabacha) ve své literární tvorbě co nabídnout. Oceňuji reference na tvorbu Wong Kar-waie a na Twin Peaks.
Jednej správně (1989)10Naprosto sebekritická výpověď o americkém rasismu. A nejen o bílých k černým, nýbrž i naopak, a že všichni ve výsledku stejně nenávidí Asiaty. Ve zjednodušeném měřítku je zde zcela přesně vyobrazená fanatická demagogie, která obstojí i proti Tomiu Okamurovi. Zcela kriticky rozebírá chápání výroků velkých černých autorit (Luthera Kinga a Malcolma X) jejich učenci. Ve výsledku jsme všichni pro okolní život nebezpeční. A může za to jen a jen naše ego.
Studená válka (2018)10Krásně esteticky natočená a příběhově zcela věrohodná ukázka toho, že se film z komunistické éry dá natočit jinak než ala these. Že vlastně dopad režimu na normální lidi vydá i za milion slov. Děkuji Polákům za zvyšující se kvalitu jejich produkce a za úžasný audiovizuální zážitek.
Zelená kniha (2018)6Velmi nezávadný film, který nikomu neublíží a ani neurazí ve svém provedení. Green Book je tuctová road movie, jejímž jediným posláním (potažmo lákadlem/pastí pro diváka) by měl být mezirasový přesah. Bohužel mi celkové provedení nevymaní z hlavy fakt, že film byl dělán až moc tezovitě. Celé to ,,sdělení" totiž tkví v promluvách hlavních postav. Sem tam se i něco udá skrz akci, ovšem tyto scény bývají spíše minoritní. Zcela naivně a hloupě vyznívá i proměna hlavní postavy. Na druhou stranu - jedná se o solidní podívanou, u které se dá dojmout i pobavit. Není udělaná špatně. Jen vás nesnesitelně vede za nos a snaží se k vám promlouvat skrze prvoplánová hesla (podobně jako Milada, brrr). A co si budeme, stejně toho Oscara vyhrají. :)
Home Sleep Home (2018)10Rybanský zde ukazuje, že je opravdu nejsilnějším objevem za posledních pár let pro českou kinematografii. Mezitímco jeho dokonalé Přátelské setkání nad sportem bylo pouhým opisem reality s humornými prvky, zde už Adam jde více po příběhu a jde mu to. Fandím mu neskutečně moc v jeho další tvorbě. Jen doufám, že se filmově nezkazí. Dal bych si domácí.
Kdo je kdo v mykologii (2016)6Krásný nápad a hravá imaginace dělá z tohohle filmu něco krásného. Ovšem přehnaná afektovanost celému dílu bohužel ubírá a rozhýbané hlavičky pánů doktorů jsou velmi prasácké. Ovšem se na to přese všechno velmi dobře dívá. Silné 3*.
Moguls & Movie Stars: A History of Hollywood (2010)4Místy až plochý popis toho, kdo s kým a za co spal. Jestliže se chcete vyznat ve vztahové křižovatce renomovaných tvůrců, jedná se o brilantní návod. Fakticky se nedozvíte zas tolik nových informací. Konečný melancholicky akt, který pláče nad odchodem klasického Hollywoodu, bych si dokázal i odpustit, neboť se jednalo o nezbytnou věc, bez níž by filmové USA bylo sto let za opicemi. I když ruku na srdce, v porovnání s evropskou audiovizuální kulturou je Amerika o hodně pozadu a bez proudu nových tváří z Dánska, či Řecka, by se jednalo už o nicneříkající filmařský pojem.
Blue Valentine (2010)10Neuvěřitelně intimní a upřímná mikrokresba vztahů a prozření na romanci prvního pohledu. Velmi křehká záležitost a důkaz, že Goslingovi to s těmi ženami prostě nějak nejde (ale v tom jsme zajedno, chápu ho).- Elixír života (2016)0Když nevíš co, dej na konec Goldflama.
Narušitel (2019)2Hrozný brak. Nepíšu to jen proto, že autorovi je osmnáct. Já jsem přece jen o pouhý rok starší. Ale příběh je neuvěřitelně kýčovitý, za herce mi bylo trapně, kamera má nehorázné kompozice, ostrost i proveditelnost (a co ten warp obrazu v postprodukci? Brrrr) a hudba Michala Hrůzy je už jen hřebíček do rakve Všehomíra. Nevím za co dávám tu hvězdičku... asi za snahu. Ale v tomto díle jde hrozně moc vyčíst nezkušenost, což se pak odráží ve scénáři, který byl napsán dost tezovitě a nemá moc vypovídající hodnotu. Mnohé pasáže nedávají smysl, nemají takřka návaznost. Ukončím to takto - díky bohu, že na novinářských projekcích se nemusí platit vstupné.
