Všechno, všude, najednou (2022)

Takový výron nápadů a fantazie, kdy se tvůrci urvou ze řetězu a hrají si s časem, multiverzem a především pozorností diváka, jsem naposledy viděl v seriálech Legion a Doom Patrol. Pokud je koncept takhle složitá čalamáda, máte dvě možnosti. Ve snaze ho za pochodu pochopit, nejspíš nebudete stíhat-nebudete v obraze, co se zrovna děje. Číst u toho ještě titulky, to je jako hrát simultánně šachy na třech stolech. Nebo se na to můžete vykašlat a prostě akceptovat, že postavy poskakují po svých alternativních já a půjčují si od nich schopnosti. Tento přístup doporučuji, protože budete mít čas si všimnout, že je ta šílenost hlavně rodinné drama, že je to místy velmi vtipné, že Michelle Yeoh a Jamie Lee Curtis jsou ve svých rolích geniální a že je to celé neskutečný úlet s velkým vzkazem. Pro ty méně hloubavé, je tady scéna s análními kolíky, velký bizárek, jakých je k vidění jen málo. Ale stejně tak se tvůrci dotýkají velkých témat a poslední třetina je vysloveně emocionální nářez, stejně jako byl Atlas Mraků, nebo klidně i Fontána. Po určitém chaosu vše doklapne a vyvrcholí do silného sdělení. Víc než dvouhodinová stopáž je v takovém kvapíku smrtící, ale asi rozumím tvůrcům, že minisérie by byla stejně nevhodná, jako zkracování. Chtělo to velkou odvahu, vypustit tohle dílko na diváky a za to A24 tleskám, protože u Disney a ostatních zlatokopů, se důvěry v divákovu trpělivost a inteligenci, jen tak nedočkáme.