Šeptej (1996)

Já jsem se v mládí nebavila po klubech, neexperimentovala s drogami, ani se netoulala po nocích. Nicméně film mi připadal zajímavý. Hlavně mě zaujala osmnáctiletá Tatiana Vilhelmová, která v něm představuje šestnáctiletou studentku vojenského gymnázia Annu. Také zajímavým zážitkem byl mladý Martin Myšička v roli duševně nevyrovnaného homosexuálního prostituta Kytky a již zemřelý Bořivoj Navrátil, jak mu rozmlouvá sebevraždu skokem z mostu. Akorát jako romantický bych tento film neoznačila. K romantice má tedy daleko. Ale ta atmosféra podzimu v parku na mě dýchla krásně. Pak se mi líbila "žrací" scénka ve vlaku a rozostřené černobílé obrazy, simulující "psí" vidění dogy Kosmose.

Pokud jste se v mládí nebavili po klubech, neexperimentovali s drogami, netoulali se po nocích ulicemi velkoměsta, pak vás film asi moc nezaujme. Asi jako mého švagra z maloměsta, odpůrce hudby, alkoholu a kouření vůbec. Proto se také odvážím tvrdit, že je film generační výpovědí. Já měl to štěstí, že mě premiéra filmu trefila přesně v době, kdy jsem prožíval stejný příběh, jako naši hrdinové. Potkával jsem stejné exoty a ufony, pohyboval se po stejných místech, na kterých jsem hledal čistotu ztělesněnou zde naivní dívkou přicházející jakoby z jiného světa. Ten film mám prostě rád a se soundtrackem jsem strávil mnoho hodin. Nad ránem, ve vaně.

Tak ani po letech a kompletní filmografii Davida Ondříčka, jsem jeho prvotině na chuť nepřišel. Celé to hezky barevně vypadá, kamera je velmi zajímavá, ale co ten "příběh"? Věřím, že takhle někdo žil, snad i žije, ale co s tím? Co postavy, do závěrečných titulků zcela nezajímavé, neznámé. Film je velmi krátký, přesto často úmorně nudný, navíc herecky velmi neherecký, snad až na pár známých jmen. Hold si nepřipadám jako z jiné planety a podobně jsem naštěstí nikdy nežil, tak možná to je ten důvod.