Tom Hardy
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 35%
    0
    0
    24. 5. 2020

    Zapřisáhl jsem se, že už si rozhodně nedám žádný nový film s Willisem, který bude režírovat Matt Eskandari. Jenže ve mě ještě pořád žije ten desetiletý kluk, který kdysi s otevřenou pusou koukal v televizi na Měsíční svit a od té chvíle potřeboval vidět všechno s tím šílencem, co tam hrál hlavní roli. Takže k Survive the Night. Nakonec jsme vlastně rád, že jsem vlastní předsevzetí porušil, protože zdaleka nejde o to nejhorší, co VODillis během poslední dekády natočil. V prvé řadě tady nemá pouhé cameo, ale plnohodnotnou roli, která se producíruje před kamerou dobrou polovinu stopáže. Herci navíc všeobecně nejsou špatní (rozhodně to nepůsobí jako slezina amatérských nadšenců), jen na Lydia Hull se film od filmu hůř kouká. Dokonce i Eskandriho musím pochválit, protože tentokrát něco konečně režíruje a chvílemi mu i slušně funguje napětí (čemuž pomáhá i fajn soundtrack). Bohužel je úplně mimo scénář. Zhruba do půlky se ještě snaží držet nějaké elementární logiky, ale pak se to opravdu odstrašujícím způsobem rozsype, postavy se chovat úplně šíleně a s naději na slušný výsledek je konec. Ale dívat se na to bez újmy dá, o tom žádná. A to je po odpadovém Trauma Center sakra zlepšení.

  • 45%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Lepší režisér by možná podobný námět očesal o nepřirozeně znějící dialogy, dodal mu tempo a vylepšil dojem z některých těžkopádných odhalení. Nemluvě o tom, že by akční scény (kterých naštěstí není moc) pak nemusely působit komicky. ALE, i když má The Poison Rose pořád daleko k něčemu opravdu dobrému, je třeba jedním dechem dodat, že kdyby kousky takovéhle kvality nyní natáčel například Bruce Willis, byli bychom za to ještě rádi. Protože když už mít nakročeno k hereckému důchodu, kde zkrátka kinohity do klína nepadají, je i lacinější televizní detektivka lepší než tupé akční céčko.

  • 60%
    1
    0
    1. 5. 2020

    Smyšlený příběh o zpěvákovi, který nebyl, ale kapela by moc chtěla, aby přesně takhle jsme si ho pamatovali - jako figurku ve schématickém příběhu o vzestupu a pádu s Jidášem a následným povstáním Fénixe z popela. Ještě že samotné písně jsou nesmazatelně otisknuté v paměti celého světa, takže na ty se sahat nemohlo. Hezký pomník, ale houby pocta. Freddie by se s něčím tak tendenčním a podbízivým nesmířil. On by chtěl bořit hranice. Tenhle film se jich naopak úzkostlivě drží.

  • 50%
    0
    0
    27. 4. 2020

    Ironického komentáře málo, tupost soutěžících víc ubíjející svou povrchností a prázdnotou než aby byla opravdu zábavná (Haley nicméně občas správně ne/trefí myšlenkový cíl - "Je z L.A. a bydlí na lodi. Znamená to, že je chudý nebo bohatý?"). Ve výsledku to ale není to o nic horší než jiné reality ptákoviny, které se plodí. A tahle má aspoň nezpochybnitelné produkční kvality. Nejpřekvapivější je pro mě každopádně to, co se dnes pokládá (alespoň očima amerických tvůrců) za sexy vzor (Nicole... opravdu?). A dvakrát tolik to platí u chlapů. Takového Davida jsem celou dobu díky jeho hlasu Toma Hollanda nedokázal brát vážně a Harry... inu, mám 174 cm, tak nikdy asi nedocením to, jak je výška opravdu žádaná :) Je každopádně škoda, že se nepovedlo najít nějakou výraznější paletu charakterů. Tak třeba to vyjde v druhé řadě.

  • 70%
    1
    1
    26. 4. 2020

    Hodně fajnové řemeslo s wow akční scénou uprostřed a spíše vlažným dojezdem, kde nejvíc zamrzí, že to chlapáctví, jaké by tam Hargrave chtěl mít, postrádá onu úspornou rafinovanost v profilaci charakterů, s níž uměl pracovat Tony Scott (dvakrát tolik na ploše dvou hodin). Ale jako výplň nudné soboty v době koronaviru naprosto ok záležitost. A uvědomil si, že Hemsworth dozrál do momentu, kdy bych mu s chutí svěřil Jacka Reachera. V podobné stylizaci je pro to skoro ideální.

    • akce jakoby na jeden záběr
    • Chris Hemsworth
    • atmosféra
    • slabší profilace postav
    • nic moc závěr
  • 60%
    0
    0
    2. 4. 2020

    Začátek ucházející, leč pro děj podstatný twist, který dá vše do pohybu, má mnohem menší emocionální zápřah, než by se slušelo. Pak to začne neuvěřitelným způsobem drhnout. Je ironií osudu, že se za kormidlo konečně postaví scenárista série, překvapí sebejistotou v akčních scénách a vůbec mu nefungují dialogy a vývoj děje. Naštěstí se i v té hrozně upachtěné a neučesané druhé třetině, kde jdou postavy často proti vlastní logice a do toho je příběh zbytečně zatížen story vesmírných panchartů, která vůbec, ale vůbec nikoho nezajímá, najde pár skvělých nápadů (z "chůze po schodech" mě vyloženě mrazilo). A pak se najednou téměř stane zázrak a Kinberg naservíruje jedno z nejlepších akčních finále celé série. Z konce je hodně cítit, že se dotáčelo na poslední chvíli (řešení konfliktu jde najednou stranou, protože už na důsledky není čas), ale finální setkání dvou starých přátel nad poslední partií, to mě dojalo. A byla to vlastně i milá tečka za celou X-Men ságou.

  • 50%
    0
    0
    26. 3. 2020
    Bloodshot (2020)

    V prvé řadě by měli autoři "poděkovat" studiu za to, že se v rámci propagace rozhodlo vykecat i to málo zajímavé, co se ve filmu stane. K čemu je pak scenáristická snaha o nějakou hravější expozici, když všechno divák před zhlédnutím dávno ví. Druhým problémem je hlavní hrdina. Bloodshot je v jádru klasické devadesátkové béčko, jenže tehdy podobné kousky táhli v akci zajímaví borci (co bychom tady dali za někoho, kdo umí Van Dammeovu roznožku nebo Seagalovo sebejisté lámání rukou). Bohužel Diesel nabízí akorát nahoněné svaly, zarputilý výraz a tílko, které tahá už od prvního dílu Rychle a zběsile. S někým v akci schopným by z toho mohla být fajn ozvěna akčních dob minulých. Takhle Bloodshot nemá nic.

  • 70%
    0
    0
    25. 3. 2020
    Lov (2020)

    Zábavná jednohubka. Úvod skvělý, současně ale trochu nevděčný, protože je od té chvíle jasné, že ve všem bude nějaký háček. Přirovnání k Chatě v horách je trochu přehnané (ta přeci jen nabídla o něco propracovanější schéma i vývoj), nicméně pokud jde o hravost, rozhodně se Craig Zobel slušně vytáhl. I v akci. A Betty Gilpin je přímo božská!

  • 70%
    0
    0
    25. 3. 2020

    Film, u kterého jsem si uvědomil, že ač oceňuji všechno to pečlivě budované napětí, prokreslenou psychologii i VELMI dobré zaznamenání toho, s čím se vyrovnává oběť šíleného manipulátora, stejně mi nakonec udělá největší radost béčkové šlápnutí do plynu, kdy se "hlavní hrdina" konečně utrhne ze řetězu. Evidentně je to to, co od podobné látky chci především.

  • 20%
    3
    1
    10. 3. 2020
    Dolittle (2020)

    Chtěl bych strašně vidět poradu, kde se řešilo, o čem to bude a někdo na konci s vážnou tváří prohlásil "a pak drakovi vytáhne ze zadku dudy" a všichni producenti začali tleskat a hodili na stůl 175 milionů. Ale to byl upřímně jen poslední hřebík do rakve filmu, který až obdivuhodným způsobem selhává ve vyprávění i střihu (obdivuhodným proto, že na něm opravdu nepracovali žádní idioti a rozhodně se nemohli vymlouvat na nedostatek financí). Nejbolestivější pohled je každopádně na Downeyho, jehož Dolittle je v zásadě neschopná postava nehodná sympatií a jindy charismatický sympaťák je tlačen do jakési podivné jacksparrowské polohy, ovšem bez potřebných hlášek i vtipných scén. Čirá bolest. Viděno v originále.

  • 50%
    2
    2
    9. 3. 2020
    Parazit (2019)

    Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu.

  • 70%
    0
    0
    9. 3. 2020

    Fajnová žánrovka, která se pokouší o podobně oldschoolovou stylizovanou kriminálku jako Jack Reacher, ale málomluvnému hrdinovi staví do cesty křivé policajty. I když se všichni klíčoví "hoši v modrém" znají, trochu tu chybí přirozenější osobní dotek, jaký dokázali před pár lety tváří v tvář rozehrát Bruce Willis a David Morse v 16 blocích. Akce je na Berga překvapivě skromná, Hawk kdyby tam nebyl, tak by se moc nestalo a Arkin s Shlesinger měli dostat víc prostoru. ALE pokud jsem celé to divadlo na poctivé staré kriminální časy Reacherovi nevěřil, částečně pro Toma Cruise, Spenser na mě naopak téměř pořád fungoval. Brian Helgeland tyhle postavy zbité životem, co si jdou za svým, zkrátka umí. Neříkám, že se Wahlberg v roli Spensera našel, ale odehrál to způsobem, že bych se nějakému tomu sequelu vůbec nebránil.

  • 60%
    1
    0
    13. 2. 2020
    1917 (2019)

    Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému.

  • 85%
    0
    0
    27. 1. 2020
    Ty (2018)

    První série: "Joe je nejmilovanější stalker Ameriky." Ne že by seriál tuhle větičku k propagaci využíval, ale ta inspirace Dexterem je tak okatá, že nelze než parafrázovat. A současně velký respekt ke všem, kdo se na první sérii podíleli, protože nezůstali jen u vykradeného konceptu, ale dokázali ho naroubovat na dnešní dobu (sociální sítě jako vstupní brána do života každého z nás), přitlačit v rovinně složitého vztahu k hlavnímu hrdinovi (mám Joea rád, ale rozhodně to kvůli některým jeho činům není tak snadné jako u Dextera) a současně to celou dobu příjemně šponovat. Jako scenárista skoro závidím, když někdo umí takhle dobře a vědomě ničit své postavy a přitom je nějak udrží ve hře. Po první řadě ohromná spokojenost, protože Dexter (podobně jako House nebo Jack Bauer) chybí a je vždycky fajn, když někdo převezme pochodeň. Jediné, čeho se u druhé série bojím, je protiváha. Protože v úsměvu a očích Elizabeth Lail jsem se přímo ztrácel a to byla veliká část celé hry. 85%

  • 70%
    0
    0
    15. 1. 2020

    Úplně to tam Edward Norton nemá (rozhodně ne tolik, kolik by chtěl) a ani hudba nefunguje tak dobře, jak jsem podle vypuštěných úryvků doufal. Přesto si mě Motherless Brooklyn získalo. Norton-režisér vypráví poctivě, přehledně a s citem, Norton-scenárista úhledně dávkuje jednotlivé informace, aby to ke konci do sebe všechno pěkně zapadlo a pak je tu samozřejmě Norton-herec, který je v roli přesně tak dobrý, jak by člověk od někoho jeho formátu čekal. Přestože filmu vesměs chybí prvek překvapení i nějaké údernější pasáže, ke konci jsem byl dojatý. Proč? Částečně proto, že tyhle čisté příběhovky, technicky precizní, hvězdně obsazené a dobře zafinancované, se už moc netočí. A je to takový průsečík mých oblíbených žánrů a stylů. A možná i pro tu poslední opravdu dobrou roli Bruce Willise, jehož Frank má sice de facto pouhé cameo, ale trefnější tečku za jeho hereckou kariérou ve filmech, kde mu na něčem ještě záleželo, by jeden pohledal.

  • 60%
    0
    0
    27. 12. 2019

    Snad si ani nevybavím jiný film, kde bych co pět minut byl nadšený a pak otrávený. Na každý dobrý nápad přijde scéna, která je na hraně debility. Jeden by skoro řekl, že si Abrams jen tak pro srandu vzal k ruce jako pomocného režiséra Uwe Bolla. Ale ve výsledku to splnilo svůj účel, je dobojováno a necítil jsem se nijak okradený nebo znechucený (ale je pravdou, že jsem nikdy nebyl extra fanda Star Wars). V mých očích každopádně bude Vzestup Skywalkera Dark Phoenixem Star Wars ságy - koncepčně naprosto nezvládnutý bordel s pár silnými momenty a celkem důstojným finále. Na číslo 9 cajk.

  • 60%
    0
    0
    23. 12. 2019
    Zaklínač (2019)

    První dva díly netflixovského Zaklínače jsou pro nečtenáře neředěné peklo. Dle ohlasů evidentně dobrý fan service, ale opravdu mizerný storytelling, který neumí nováčkům dostatečně srozumitelně představit nový svět i jeho hlavní postavy. Snaha o rozehrání ve stylu Hry o trůny (vrstvená struktura o osobní, politické a válečné rovině) je zbytečná a kdyby tohle přišlo až s epizodou pět, hezky v přímé časové linii, bylo by lépe. Čas je vůbec nejproblematičtější element první série. Jako někdo, kdo se teprve ve světě Zaklínače rozkoukává, jsem původně ani netušil, že se dívám na nějaké flashbacky. Nových jmen příliš, abych si je snadno zařazoval, stárnutí postav (až na Ciri) skoro nulové. Ne, tohle prostě bylo mizerné tvůrčí rozhodnutí. ALE epizody 3 až 6 velmi dobré, někdy i s opravdu výbornými momenty. Dokonce i zpočátku poněkud matný Cavill se najednou najde, začne fungovat a stane se Geraltem. Bohužel to ke konci opět padne na hubu. Sedmý díl je otravným dozvukem úvodu, potvrzující mimo jiné to, že vlastně první dva díly ani být nemusely a samostatně sedmička přidá asi jen tři nové informace. Rozhodně nejzbytečnější díl série. A osmá epizoda... asi tak, málo Geralta a příliš emocí, ke kterým chybí podhoubí. Navzdory řadě výtek se na druhou sérii ale těším. Věřím, že tentokrát se autoři vykašlou na hrátky s časem, půjde se čelem k osudu a hlavně se Zaklínačem v hlavní roli. Když je ve středu dění (ep. 3 až 6), funguje seriál výborně. Jakmile je ale pouhou figurkou na šachovnici, ztrácí seriál většinu svého kouzla. A také by to chtělo vizuálně trochu sladit (a upřímně i zašpinit). Zakletá princezna byla správně odporná, stejně tak pavouk (nebo co to bylo) asasína, naproti tomu draci a příšera z úvodní scény vypadali jako něco, co sem omyle prskli autoři Princezny Fantaghiro. /S1:60%/

  • 80%
    0
    0
    19. 12. 2019
    Ad Astra (2019)

    Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo.

  • 50%
    1
    0
    15. 12. 2019

    Vzpomínáte si na dobu, kdy se všichni snažili napodobovat Bayův styl a byla to hrozná otrava? Tak tady se Míša zase snaží (bůh ví proč) připomínat střihem, záběrováním i skladbou pozdního Tonyho Scotta a... no víte, jak to s kopiemi bývá, ne? Cením Míšův pokus o návrat ke kořenům, kde se nebál jezdit po mrtvolách a napětí narušoval dvojicí šukajících krys. Jenže 6 underground nemá o moc víc než vztyčený prostředníček vůči poslední Bayově family-friendly tvorbě. Dějově je to jeden velký bordel, který se složitou střihovou skladbou snaží maskovat to, že tu moc k vyprávění není. Vlastně se dobrou třetinu filmu jen něco exponuje, což je téměř pekelná formule. Medailonky jednotlivých hrdinů nevýrazné a vůbec to má v rámci struktury až příliš společného s dějově podobně přebordeleným, a přitom vnitřně vyprázdněným Sebevražedným oddílem. Úvodní akce fajn, ale neustálé teleportace mezi lokacemi mi narušovaly její průběh. Navíc si pravidelně si dopřávám vzrušující jízdu s Roninem, oproti němuž je akce ve Florencii sice prosluněnější, ale prosta skutečného napětí. Ono se ostatně obtížně sžívá s postavami, které mají být v napjaté situaci, ale současně mají potřebu pořád něco hláškovat a tvářit se nad věcí (hlavně u Reynoldse to boří veškerý pokus o nějakou hloubku jeho hrdiny). Nejpřekvapivější je úvodní "náraz" ve stylu první Mission: Impossible. To byl fajn blafák. Ale pak už se jen únavně skáče tam a zase zpátky, představuje se plejáda nezajímavých postav a občas se Bay připomene v hezky nasnímané akci. I ta má ale rezervy - zrychlení střihem není u Baye nic nového (klipař klipařem zůstane), ale třeba v případě parkourových montáží to úplně ničí veškerý jejich potenciál (podobně jako u Jackieho Chana je v takové akci jediné smysluplné řešení nepřerušovaný celek). Herecky nejsympatičtější Mélanie Laurent a Ben Hardy. Obsahově nůďo s pár nápady. A formálně takové nijaké. Věřím, že Tony Scott by hrdinům (a vlastně i celku jako takovému) dodal styl, který by miliardářovu sebevražednou misi prodal. Míša to nedal.

  • 0%
    0
    0
    10. 12. 2019

    Zcela bez přehánění nejhorší film, jaký jsem kdy s Willisem viděl (a viděl jsem všechny). Nejde ani tak o všeobecné nekvality tohohle díla, které směle zapadá do celé té smutné etapy Willisova hereckého podzimu života. Už jsme si zvykli na to, že se se znuděným výrazem proplazí deseti minutami céčkového filmu, aby mohl být na plakátu a zkásnul pár milionů. Ale co předvádí tady, to jsem nevycházel z údivu. Hlasovým projevem působí Willis jak nějaký amatér, který v životě nestál před kamerou a místo, aby repliky odehrál, tak je musí strojeně předčítat ze čtecího zařízení. Nechápu, co to mělo být a už nikdy (NIKDY) nechci svého hrdinu takhle vidět. P.S. Steve Guttenberg je tam tak dvě minuty a vlastně tam být nemusel. P.P.S. Dabing tomu paradoxně možná pomůže.

  • 90%
    1
    0
    29. 11. 2019
    Irčan (2019)

    Velkolepá žánrová událost, u které si každý chtě nechtě musí uvědomit, že Netflix je opravdu plnohodnotným hráčem na poli hollywoodských filmových studií. Je radost vidět projekt, který je tak prostý kompromisů a umožňuje starým pardům, aby si něco podobného mohli ještě jednou natočit bez omezení. Škoda, že se nějaké ty role nenašly i pro Jamese Woodse a Raya Liottu, ti jediní mi chyběli k dokonalým "gangsterským Expendables". Ve výsledku to každopádně dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Je tam všechno, co si může milovník žánru přát. Což by současně Irčana mohlo dělat zaměnitelným, ale naštěstí má i přidanou hodnotu v podobě nečekaného dojemného finále. Posledních dvacet minut je zcela bez přehánění geniálních a žánrově výjimečných. Proč tedy "jen" 90%? V prvé řadě mám pocit, že zhruba uprostřed celé to záměrné pozvolné tempo, kterým Irčan více připomíná Kmotra než Scorseseho Casino či Mafiány, začalo být až příliš politicky nezajímavé a uspávací. Druhý problém mám s omlazováním. Ale ne v rámci tváří. Tam dle mého funguje snímek skoro bezpochybně. U takového Blížence jsem se celou dobu nedokázal zbavit pocitu, že na mladém Smithovi není něco v pořádku. V něm ale měli filmaři svázané ruce tím, že často musel být Smith na scéně dvakrát a proto se jeho tvář v mnoha scénách montovala na někoho jiného. Kdežto přímé omlazování herce vytváří (alespoň soudě dle Irčana) uvěřitelnější výsledek. S tím jde ale ruku v ruce i věk herce. De Niro měl při natáčení nějakých 74 let a na držení jeho těla je to znát. Většinu času to nevadí, najdou se ale scény, kdy musí jeho Frank dělat něco akčnější (přeci jen je profi zabiják) a Scorsese nedokázal záběrováním zamaskovat, že se mu s omlazenou tváří prohání po place důchodce. Podle dosavadních reakcí to ruší málokoho, ale já jsem to nedokázal nevnímat (hlavně u scény mlácení zelináře, která na mě působila skoro komicky). A proto ve výsledku "jen" 90%.

  • 70%
    4
    1
    28. 10. 2019

    Jednoznačně nejlépe napsaný a obsazený Terminátor od trojky, která si v rámci narativu (vzhledem ke svým kvalitám) ignoraci nezaslouží, ale tvůrci pro to mají sakra dobrý důvod. Duchem se to originálním dvěma dílům blíží, jak jen to jde a osobně mám vlastně jen dva problémy v tom, abych mohl mluvit o maximálním uspokojení. V prvé řadě se Tim Miller extra nevytáhl. Není to tak, že by nějakou akci vyloženě zazdil. Ale současně jí nikdy nedá nic s opravdu wow efektem, ani jí nevyšperkuje takovou dynamikou, aby to bylo jedno. Když to člověk porovná s například posledním Šíleným Maxem, je Temný osud "jen" solidní řemeslo. No a pak kamera. Na můj vkus zabírá až příliš často detaily, takže akce není zdaleka tak přehledná, jak by mohla být. A noční scény mají svým zabarvením takový ten laciný nádech, který je smutnou připomínkou toho, že dnes už se akčňáky na film netočí (úplně stejně mě to rušilo v posledním Rambovi). Cíl se každopádně povedlo splnit - konečně je tu film, který má šanci (a i si zaslouží) odstartovat novou trilogii. Tak snad to tentokrát vyjde.

  • 40%
    0
    0
    11. 10. 2019

    Brian A. Miller se zkrátka řemeslu pořádně nenaučí - i když má k dispozici otevřený set, kde se střílí policisté a lupiči a šlo by z toho vytřískat solidní scénu, stejně to natočí/sestříhá jak amatér bez znalosti základů (ve smyslu "jak se střihem tvoří dynamika", případně "jak střídat záběry pro přehlednost situace"). NICMÉNĚ v rámci děje je to vlastně neurážející klasika (v kategorii béčkových videovýplachů), Michael Chiklis v hlavní roli neurazí, Bruce Willis se tradičně pronudí pár minutami scén, které nejspíš natočil během jediného odpoledne, závěrečný twist je čitelný na míle dopředu a je tu naštěstí slušný bodycount, takže to ve výsledku docela odsýpá. Dobré to není ani omylem, ale aspoň z toho nekrvácí oči. Dokonce nechybí snaha o budování příběhu a rozmanitost lokací, což je po otřesném Backtrace se Stallonem výrazný pokrok. Ale stejně si 10 Minutes Gone budou všichni nakonec pamatovat hlavně pro to, že jde o film s nejplešatějším plakátem vůbec...

  • 90%
    3
    1
    4. 10. 2019
    Joker (2019)

    Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný vnitřní morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je asi vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku.

  • 45%
    2
    0
    20. 9. 2019

    Stále to nemá produkční kvality starších Stalloneho béček typu D-Tox a Sejměte Cartera, ale už to nebolí. John Herzfeld přeci jen není céčkový patlal a minimálně chápe to, jak by se měl vyprávět příběh a že akce je lepší, když do ní nervete dvacet střihů za vteřinu. Nemluvě o chytrém "uzemnění" konceptu, kdy tvůrci tentokrát rozumně pracují s tím, že nemají peníze. Sci-fi dvojka se pak v podstatě rovnou ignoruje a třetí díl dějově přímo navazuje na jedničku, což dává fanouškům příležitost k tomu, aby se nikdy nemuseli do otřesného Hádesu vracet. Trojka je naopak film, který člověk čas od času klidně zapne v televizi a bez újmy ho absolvuje. Na jedničku stále chybí několik mil, ale oči z toho tentokrát nekrvácí a Sly není jen do počtu. V rámci béčkového žánru neurážející kousek. To je něco, v co jsme po úděsné dvojce vážně ani nedoufali.

  • 60%
    2
    0
    20. 9. 2019

    Jsem rozhodně rád, že to nedopadlo jako Smrtonosná past: Opět v akci. Ale to je upřímně to nejlepší, co mě na adresu nového Ramba napadá. Očekával jsem ledacos, ale rozhodně ne generický gorefest (finální třetina v až strašidelně vynalézavém Saw stylu), rozběhnutý miliontou variací na 96 hodin (první dvě třetiny). Rambo bez dlouhých vlasů, džungle a vojenského mundůru navíc ztrácí většinu ze svého charakterového podhoubí a najednou je tam "jen Stallone". Není to ale tak, že by byl Rambo: Poslední krev přímo špatný film. Jako zástupce svého žánru ("někoho unesou a to neměli dělat") funguje celkem obstojně. Ale na Ramba - dvakrát tolik na finále - je to zkrátka málo. Namísto pamětihodného loučení jsme dostali úplně obyčejné béčko, které je v podstatě Plánem útěku 3 v bledě modrém, jen má vyšší produkční kvality. Johnem prolitá poslední krev si zasloužila víc. Takhle se divák po otupující (leč zcela bez debat koukatelné) vybíjené nakonec dojme až u závěrečných titulků, které vzpomínají na celou sérii. A to je, slovy klasika, příliš pozdě a příliš málo.

  • 50%
    3
    2
    26. 7. 2019
    Lví král (2019)

    Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování.

  • 40%
    2
    1
    25. 5. 2019
    Aladin (2019)

    V podstatě všechno špatně, od upozadění komické vložky, kdy je většina zábavných vedlejších figur původního snímku jen nezajímavé statické křoví, přes buď nevýrazný, nebo rovnou mizerný casting, až po fádní režii a lacinou výpravu. Jsem upřímně překvapený, že něco takového Disney pouští s vážnou tváří do kin. Vypadá to spíš jako nějaká orientálnější verze televizního Muzikálu ze střední, s přehrávajícím "Disney Channel" záporákem a chybně obsazeným Willem Smithem, který se sice snaží, ale ta postava zkrátka potřebuje větší neřízenou střelu. Je to ohromná škoda už proto, že Guy Ritchie rozhodně mohl tomuhle tématu dát něco svého (pouliční hajzlíci, to je rozhodně jeho parketa), ale on mu nedal vůbec nic. Je jen jménem v titulcích, nikde jinde se jeho osobnost nepřipomene. Je něco, co nový Aladin má? Nejlepší jsou přepálené hudebně/taneční pasáže jak z Bollywoodu. To jsou jediné momenty, kdy ten film opravdu ožívá. Ale to je tak 10 minut...

  • 80%
    3
    3
    28. 4. 2019

    Úctyhodné završení jedné filmové ságy, které se ale na můj vkus až příliš podřídilo tomu, co diváci očekávají/chtějí a rezignuje se jak na pečlivější vykreslení nastolených témat, tak i ochotu uhnout od zavedených vzorců. Úvod s Thanosem podivně zkratkovitý (najednou ho vyřešili v podstatě lusknutím prstu, aby se tak řeklo), následující hodinové regulérní drámo o ztrátě a lidskosti je sice působivé a příjemně dospělé, ale proč ze světa zmizeli všichni popeláři a společnost najednou nebyla schopná fungovat, to jsem nerozklíčoval. Prostřední část nejhravější (redefinice dvou postav přímo zlatá) a šlo o asi nejlepší možný způsob, jak využít historii dlouhodobě budovaného universa. Finále uf. Nemyslím teď samotný dojemný konec, ale celou tu tupě generickou velkolepou akci předtím, která je zas jen o tom, že se dvě skupinky postaví proti sobě na otevřeném poli a mydlí se hlava, nehlava. Tvůrci to mohli zasadit doslova kamkoli, ale místo toho jen zrecyklovali Infinity War (a tam se s tím imho poprali o něco působivěji). Chápu to nadšení, ale pocitově pro mě bude Endgame v poměru k Infinity War (a vlastně i Občanské válce) podobně "ten druhý", jako Temný rytíř povstal ke svému nedostižnému předchůdci.

  • 50%
    1
    0
    22. 4. 2019
    Hellboy (2019)

    Struktura je tak těkavá a neuspořádaná, že jsem byl na konci filmu z toho všeho, co jsem právě viděl, natolik vyčerpaný, jako kdybych v rychlém sledu viděl dvě sezóny nějakého koncepčně hodně neuchopeného seriálu. Fragmenty jsou nicméně skvělé! Kdyby to někdo rozkouskoval a to nejlepší hodil ve formátu krátkých filmů na YouTube, fanoušci by řvali nadšením. Celek ale nedrží pohromadě, ať už pro špatná dramaturgická rozhodnutí (chybné vložení vzpomínkové scény před nečekané přepadení, mělo by to být obráceně) nebo pro čisté nelogičnosti, kdy náš hrdina nezvládne partu nýmandů v komických zbrojích, ale klidně si o pár chvil později podá tři obry, aby mu pak topilo jedno přerostlé prase. Nemluvě o tom, že to nejpůsobivější má spíše - pokud jde o prostor - trailerový charakter (Peklo na Zemi, verze před i po). ALE Marshallova utrženost ze řetězu, kdy vrství všemožné nápady bez ohledu na kohokoli a cokoli, ta je mi vlastně ohromně sympatická (a byla mi sympatická už u Soudného dne). A David Harbour si druhé kolo zaslouží. 50%, ale s náběhem na guilty pleasure.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni