Viktor Maurer

Výrazný typ, mistr malých rolí, kterému ty velké ale nakonec zůstaly celý život odepřeny. Po absolutoriu herectví na pražské DAMU (1961) prošel Semaforem, uherskohradišťským divadlem (1962-1963), kladenským Divadlem Jaroslava Průchy (1963-1967) a pražským Divadlem Jiřího Wolkera (1967-1973). Po té působil několik let ve svobodném povolání. Stálé angažmá znovu přijal až počátkem 80. let, nejdřív se na tři sezóny vrátil do kladenského divadla, po té působil na půl úvazku v Městských divadlech pražských. Ačkoliv hrál v desítkách českých filmů, většinou mu režiséři svěřovali jen menší a epizodní role. Byl v nich ovšem přesný a nepřehlédnutelný. Už první role (dozorce, gestapák, opilec) určily charakter postav, které se mu staly osudným - úlisný, zavilý, podlý typ člověka. Teprve v pozdějších letech začal hrát i prodavače, úředníky, vrchní, recepční, přičemž do rolí vysoškolsky vzdělaných lidí povýšil převážně až v 80. letech (například profesor organiky a biochemie ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze, předseda maturitní komise ve snímku Fandy ó Fandy atd.). Divákům se určitě Maureova tvář vybaví i v souvislosti s rolemi docela malými, někdy dokonce i němými, ať už jde o vrchního z Diplomat Grillu ve Světácích či rehabilitujícího pacienta ve vaně v komedii S tebou mě baví svět. Životní rolí pro Viktora Maurera zůstal dr. James Porter ve  filmu "Čtyři vraždy stačí, drahoušku", který převáží expresem z Michaga do San Fernanda šek na milion dolarů a začte se přitom do comicsu. Když na konci s uspokojením comics dočte a odloží, otevře dveře a vypadne na něj mrtvý průvodčí. Byl jedním z hereckých partnerů ve své době mimořádně populárního komika Felixa Holzmanna, například ve scénkách Skleróza či Statistika.