martin-mickey-stusak
28 393 bodů •
8.5
Žižkov, nebo-li Montmartre. Být žižkovák v podstatě i dnes něco znamená. O bohémské komunitě se traduje dodnes. A na Žižkově žije také již padesátiletý Ondřej Bozděch živící se jako rozvozce uhlí. A je se vším spokojený a Žižkov by za žádnou cenu nevyměnil. Kdo by to neznal. Jakmile jsou někde zapuštěny kořeny, už se odtamtud nedá hnout. Jenomže modernizace je prostě nevyhnutelná a snímek tak opatrně přináší pohled na někoho, který se s osudem těžko vyrovnává. Je to sice skromný žižkovský příběh, ale zase ukazuje mnohé. Vděčnost, hrdost a radost ze života. A hlavně věrnost svému předsevzetí. Snímek pozapomenutý, což je škoda. Dnes si takový život málokdo dokáže představit. A rozvoz uhlí? To už teprve ne. Nostalgický pohled jak vyšitý o proměně místa, ve kterém hlavní postava příběhu prožil celý život a na proměnu si už prostě těžko dokáže zvyknout. Z tohoto hlediska výborný film.
Poločas štěstí
Polocas stestí
