marie-kolarova
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 65%
    0
    0
    26. 9. 2020

    Kdo se průběžně zajímá, jak fungují sítě, tak se nic nového nedozví. Pro některé naivy užitečné. Nic není zadarmo, vždycky se musíš zeptat, kolik budeš platit. Tady mně chybělo rozlišení mezi etickým a neetickým. Když jsem zadarmo na síti, musím počítat s tím, že mně tam budou vyskakovat reklamní nabídky. Problém to začne být, když se přejde do ovlivňování, koho volit, když se cpou vyprofilované statusy s jedním cílem, přetáhnout si cílovku za účelem většího vystrašení prostřednictvím servírování upravených zpráv. Nic není čistá lež, jen se kravina z Horní Dolní nabídne jako krize celé západní společnosti. Tedy ve spolupráci se sociology, psychology, neurovědci cíleně pracuje s vybranými skupinami. Přitom na kafi je napsáno, pozor horké, spálíš si hubu. Na sítích ale není napsáno: pozor tyto posty z tebe udělají paranoika.

  • 90%
    0
    0
    23. 9. 2020

    Mrazivá výpověď o tom, jak komunistický režim držel pod krkem kněžské vzdělávání. Minimalismus, třeskutě dusná atmosféra, odcizení, podezírání, zbabělost a odvaha, kompromisy za cenu zkřivení charakteru, vydírání. Věčná otázka, kolik můžu slevit ze svých zásad a jak se neušpinit ve snaze vyjít s temnými charaktery. „Kdo má nevinné ruce a čisté srdce,“ opakuje studentům ten, kdo na nich má hromadu bláta. Stručné dialogy, záměrně chybí polopatické vysvětlení, nedoslovnost, náznaky. Největším zážitkem při odchodu je právě ta mrazivost zažraná pod kůží ještě dlouho po skončení filmu. „Si konečně uvědomte, že tady nejsme od toho, abychom byli šťastni,“ klade budoucím kněžím na srdce spirituál. Stručné hodnocení obludnosti komunistického režimu.

  • 85%
    0
    0
    21. 9. 2020

    Daniel nechtěl podvádět, ale octl se v roli kněze dřív, než čekal. Jedna situační lež v emočně vypjatém okamžiku mu na chvíli změnila život. Po pár krocích tápání vystupuje jeho duchovní rozměr a schopnost oslovit místní komunitu. Daniel zůstává svůj, ale kněžské oblečení a vystupování jej ovlivňuje víc, než by sám čekal. Není to jen drama Daniela, ale i komunity, která potřebuje být soudržnou, a aby propojenost zachovala, potřebuje ukázat na černou ovci, přičemž kdo je vlastně černou ovcí. Nemůže to dopadnout pohodově, nejsme v komedii. Každopádně lidský silný potenciál oslovující mnoho diváků.

  • 70%
    0
    0
    14. 9. 2020

    Příliš rozmáchlé dějově i množstvím postav, což oslabuje sílu výpovědi. Není žádným objevem zjištění, že největšími mstiteli po válce byli ti, kdo měli sami máslo na hlavě. Naopak k mírnost vyzývali ti, kteří za Němců riskovali třeba i vlastní život. Také to, že oběti pomsty často nebyli ty největší svině, ale docela slušní lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že měli německy znějící jméno, anebo ani to ne, není zase nijak dramatickým překvapením. Přesto se i na tom dá vystavět silný příběh. K tomu by bylo ale zapotřebí ubrat z počtu postav a děj vystavět jinak, než do kapitol oddělených letopočty. Přesto je to zajímavý počin. Samotný příběh vyznívá realisticky, a skutečně se drží historických událostí. Jen v divákovi nerezonuje síla toho svinstva, což je škoda. Zůstává u informativního sdělení. Herecké výkony a kamera na úrovni, jen některé záporné postavy jsou na hraně karikatury.

  • 60%
    0
    0
    6. 9. 2020

    Bavilo mě to dlouhou dobu, pohrávání si s hororovou atmosférou. A pak to vysublimovalo jako ta šéfka mise. To jakože chci udělat sci-fi s filozofiií, doprčic, jakou filozofii vymyslet. Kašlu na to, budu se tvářit jako že jde o bytí ve formách, nebo jiné formě, ne zničení, ale proměně. My se jednou proměníme. Přesně tak nějak je pointa filmu – myslete si, co chcete. Koukatelné, ale žádné úderné, alespoň silné, ať nežeru, alespoň smysluplné poselství tam nevidím.

  • 65%
    0
    0
    3. 9. 2020
    Havel (2020)

    Civilní přístup dominuje, což je dobře, současně je natolik důsledný, že poněkud uniká, čímže to byl Havel vlastně tak charismatický, kromě příjemného kukuče a vlnitých vlasů. Jakože mu to sluší a baby na něj letí, je uvěřitelné, ale nějak uniká, v čem byl problém s bolševikem. Obrazové symboly jsou přespříliš doslovné a zbytečně opakované. Pro mladší ročníky možná o něco zajímavější, na ty, kteří v té době žili, působí občas nudně. Je to spíš hezké barevné povídaní o tom, jak to bylo, než hluboké drama.

  • 75%
    0
    0
    20. 8. 2020
    Šarlatán (2020)

    Emocionálně skvěle zvládnuté, zvláště první polovina, kdy se vzduch chvěje neurotickým napětím hlavního hrdiny. Skvělé herecké obsazení činí všechny postavy naprosto věrohodné. K rozvolnění dochází v druhé polovině, která ne vždy přibije oči k plátnu. Škoda též některých nedotažeností ve scénáři, některé scény nepůsobí proto zcela přesvědčivě. Postava Mikoláška zajímavě balancuje mezi sobectvím, kdy se snaží za každou cenu urvat si svého asistenta pro sebe a mezi obrovským nasazením pro pacienty, anebo vlastně pro sebe, protože Mikolášek léčbu pacientů potřeboval k tomu, aby mohl spokojeně existovat. Léčil je pro svůj pocit uspokojení a naplnění, anebo aby jim pomohl? Obojí je pravda a obojí ve filmu slušně funguje. Chvějící se rozporuplnost jako jeden z hlavních a fungujících znaků filmu.

  • 75%
    0
    0
    19. 7. 2020

    Obsahově silný příběh, který je vyprávěn o něco sterilnějším způsobem, než by si zasloužil. Ono je celkem jasné, že to nemůže skončit dobře a ani neskončí, i když třeba i trochu. Chybí autentická pecka, ta závěrečná je víc romantizující, než aby to diváka srazilo do kolen. Frolik je ukřivděný hajzlík, který využije příležitost, ale skutečně temnou postavu neutáhne. Ve filmu není prezentován ideálně, resp. to je prezentován poněkud polopatisticky.

  • 80%
    0
    0
    2. 7. 2020

    Příběh mladé židovky, která si svou cestu nevybrala. Ačkoliv zpočátku bez výhrad přijímá vše, co se po ní požaduje, oči ji otvírá přístup manžela, kterého jí vybrali příbuzní. On je na tom stejně, byl oženěn bez možnosti vlastní volby. V podstatě je také obětí pravidel komunity. Když mu dojde, jak moc mu na Ester záleží, už je jaksi pozdě. Dokud byla příležitost něco změnit, radil se pouze s mámou a se sestrami. Citlivě natočeno, byť berlínská pasáž je víc symbolicko-snová než reálná.

  • 90%
    0
    0
    8. 6. 2020
    Král (2019)

    Autentické prostředí, syrové, drsné, žádné cukrbliky. Atmosférické se skvělou hudbou. Historicky ne zcela přesné, ale to není rozhodující, protože důraz je kladen na výpověď o věrnosti, zradě, osamělosti a potřebě přátelství, a v této rovině funguje výborně. Milovníci silných příběhů si přijdou na své. V některých momentech není dotažena psychologie hlavního hrdiny, resp. zvraty v jeho rozhodování není jsou úplně přesvědčivě ztvárněny, ale to jen pro ty, kteří dbají na vychytávky. I tak je tato postava solidně přesvědčivá.

  • 95%
    0
    0
    23. 5. 2020
    Chalífát (2020)

    Mimořádně uvěřitelný počin a těžce návyková záležitost. Pozitivně kvituju psychologii postav, Pervin a Husam nejspíš byli docela spořádáni zbožní mladí muslimové, kteří uvěřili řečem o ráji a dostali se do pekla. Pervin má zcela jasno a Husam dlouho neví, dokud není vyznamenán zvláštní poctou. Má přesah, není to jen o islámu, ale o manipulaci a ovládání obecně. Největší záporák, je ten kultivovaný, zdvořilý mladý muž, s několika identitami a perfektně skrytou cynickou stránkou, která se nezastaví před ničím a z ostatních jen ždíme, co potřebuje pro sebe.

  • 75%
    0
    0
    25. 4. 2020

    Někde mezi metaforou a skutečným životem. Postavy na mě působí, jakoby vyprávěly příběh o tom, co všechno lze pokazit, není však dotažená jejich skutečnost životnost. Solidní fungující jako výpověď o vlastnostech, které ničí vztahy, což je především sebestřednost a sobectví. V podstatě všichni si svým způsobem podělávají život, a to ať už útěkem od odpovědnosti, nebo pasivitou nebo obsesí.

  • 75%
    0
    0
    24. 4. 2020

    Záhy je zřejmé, proč asi přijel, jen skoro až dokonce není jasné, proč mu to provedli. Navíc Eastwood si hraje s mystickými prvky a zbytečně nevysvětluje, tak i bez vysvětlení, jak se z toho tehdy lidskými silami vyhrabal lze žít. Eastwood si tak trochu chtěl na tajnosnubného a postupně rozkrývá, že v tom městečku byli svým způsobem parchanti všichni, alespoň tedy mlčeli tehdy, když mlčet neměli. Všichni drželi hubu a teď se klepou o život. Eastwood si právě tento moment vychutnává v celém filmu, a to docela drsným způsobem. Oproti klasickým westernům o něco více psychologizujících prvků. I když není extrémně akční, nenudí.

  • 80%
    0
    0
    15. 4. 2020
    Špína (2017)

    všechny pochybnosti o tom, že příběh se mohl odehrát tak, jak je natočen vyplývají ze všech předsudků o znásilnění. Scénář je maximálně realistický a chvílemi se blíží hranému dokumentu. Z toho důvodu také nejméně věrohodně vyznívá samotný závěr, resp. i proměna prožívání hlavní hrdinky, která se bez vnější opory přestala cítit jako obětí. To je spíš vzkaz režisérky, jak by se Lena měla cítit. Poměry v psychiatrické léčebně také vyznívají hodně realisticky, a o to depresivněji, protože takovýto způsob terapii vede pouze k prohloubení traumat. Co se týká Roba, jeho patologické prožívání sexuality je vystiženo nejlépe v okamžiku, kdy odmítá dívku, která se nabízí. On nedokáže jinak, potřebuje násilí.

  • 75%
    0
    0
    4. 4. 2020

    Setkání dvou kamarádů, kteří vystřízlivěli ze svých mladických ambicí. Několik famózních momentů, ale chybí vnitřní soudržnost, která by diváka přilepila k plátnu. Celkový dojem kazí hluchá místa mezi jednotlivými vypointovanými scénami. Za mě super: slepice v garáži, mrtvá slepice, pohřební průvod, Křesadlová v autě a defilé žen s hráběmi (asi nejlepší), babka, která z ničeho nic odhalí dobrodružnou etapu svého života a velkorysost, kterou by u ní nikdo nečekal – po scéně vajíčko k vajíčko asi největší obrat. Jo smutek, lidi spojuje. Brečeli všichni, dokonce i příbuzní.

  • 50%
    0
    0
    4. 4. 2020
    Pandemia (2012)

    Postapokalyptická depka. Situace poté, kdy jedovatý déšť otrávil vodu. Není jídlo, a hlavně zoufalý nedostatek pitné vody. Člen záchranného týmu dorazí domů a poté se zase vydá na cestu. Odhalí jedno trauma, jenže, co je vlastně překvapivého na tom, že v postapokalyptickém světě se lidé k sobě chovají hnusně. Teskný vizuál, jinak vcelku bez poselství, resp. musíme jít dopředu, ale nevíme kam.

  • 90%
    0
    0
    28. 3. 2020
    Parazit (2019)

    Parazit je sdělením o stavu společnosti, nejen v Koreji. Brát ho vážně, pak samozřejmě ruší, jak rodinka nejdříve soudržně funguje a velmi sofistikovaně se infiltruje do rodiny Parkových, přičemž všichni perfektně ovládají přesvědčovací techniku, načež v druhé polovině se chovají daleko víc jako problematické těžko zaměstnatelné osoby. Resp. je třeba oprostit od otázky, proč tihle schopní lidé si dávno nenašli normální práci, protože pro Parkovi pracují spořádaně. Daleko zajímavější je rovina vzájemných střetů jednotlivých sociálních úrovní, jejich osobní příběhy, vztahové stránky. Prostě po psychologické stránce naprosto super, a se skvělými hereckými výkony.

  • 95%
    0
    0
    23. 3. 2020
    Pro Samu (2019)

    Tolik osobní a tolik strhující. Závěrečný silný patos neuráží, protože Waad Al-Khateab do toho dává vše. Chtěli žít ve svobodné nezkorumpované zemi. Film není analýzou situace v Sýrii, jen jedním kamínkem z mozaiky, která se skládá. Rusové podrželi Asada u moci, a ten ji z ruky nepustí. Promítnout každému, kdo si myslí, že kdo se do ničeho neplete, tomu se kulka vyhne.

  • 85%
    0
    0
    22. 3. 2020

    Nejsilnější je v náznacích, v obrazech, apokalyptická scéna není silnějším momentem filmu. Klimov si vyřizuje s Němci účty za vypálení stovek běloruských vesnic. Němci jsou do jednoho zobrazeni jako sadističtí zplozenci pekli prožívající vrcholné orgie, což přenáší sdělení do řeči symbolů a vytrhuje z kruté věcné reality. Scéna pak může někomu připadat nudná. Nejsugestivněji působí film přes Fljoru.

  • 90%
    0
    0
    18. 3. 2020

    Žijí v městečku bez budoucnosti, zato s nekonečným množstvím vždy dostupné vodky. Sní o svém významu a upínají se k armádě. Oni přece zachránili Evropu a prohnilá Evropa si jich vůbec neváží. Vzorná školačka Máša pod masáží své matky opěvuje hrdinné vojáky a obdivuje armádu. Postarší Sergej pátrá po ostatcích padlých sovětských vojáků, aby si znovu připomínali nejlepší časy Rudé armády. K tomu přistupují aktuální drama rodičů, jejichž synové se nevrátili z Čečny a z Afganistánu: „Poslední dopis dorazil po jeho smrti, píše, že se brzy vrátí. Nakonec rakev s jeho ostatky dorazila dřív než poslední dopis.“ Máša reprezentuje typickou snaživou šprtku, přesto nedokáže zakrýt nejistotu a pochyby, zda to, co ji matka vtlouká do hlavy, je její jedinou možnou budoucností. Matka jí chce zocelit, jak hrdě prohlašuje. Škoda, možná by Máša pomohlo víc, kdyby ji řekla, že ji má ráda a učila ji vnímat realitu té příšerné díry. Posmutnělý starší muž nechápe: „My jsme dobrý lid, pracovitý lid, a proč se nám vede takto?“ A na adresu Putina přidává vulgární slova.

  • 80%
    1
    0
    9. 3. 2020

    Výborně vybudována atmosféra se skvělou Elisabeth Moss, totálně a naprosto uvěřitelnou obětí psychopata. Atmosféra houstne a od Cecilie se odvracejí její nejbližší. Druhá polovina je výrazně akčnější, přičemž v jednu chvíli scénárista ztratil nit a scény z nemocnice nepatří k tomu nejzdařilejšímu, respektive pro mě jsou nejnudnější z celého filmu. A také v tomto místě nejvíc logických lapsů. Těch je jich víc, některé neruší a konvenují s tím, jak se Cecilii rozmazává realita a fikce. Stopáž je přetažená, ale dá se usledovat bez mimořádné nudy. Super hudba. Potěšil mě oldschoolový závěr, na takový se vždy ráda podívám. Jako studie dokonalého psychopatického manipulátora funguje výborně. Aby bylo jasno: pro psychopata není důležité, jak moc velká krasavice je madam, on má potěšení z toho, jak moc ji ovládá.

  • 90%
    3
    0
    27. 2. 2020
    V síti (2019)

    Jen 3 – 5 % z těch chlapů jsou pedofilové. Z toho se nelze vykecat, nejsou to nějací uchýlové, kteří by měli být zavřeni se svojí diagnózou. Ano, je to popisné, neřeší odkud se ti chlapi berou, proč právě tak mladý holky a jaké jsou příčiny, že loví právě mezi nimi. Klusák říká jen to, že existují. I tak toho říká dost. Nejodpornější není ten vyděrač, sice se chová fakt drsně, ale přiznává si, že je hovado. Daleko horší je ten organizátor akcí s dětmi. S pokrčenými rameny prohlásí, že je to vina rodičů, kdyby je pořádně vychovali, tak mu nepodlehnou. To je fakt ekl. Je to dokonalý manipulátor, který umí perfektně dítě dostat tam, kam potřebuje, a pak cynicky prohlásí, že je špatně vychované. Charakterově je pro mě hnusnější než ten vyděrač.

  • 75%
    0
    0
    17. 2. 2020
    1917 (2019)

    Jednoduchý předvídatelný příběh mně neobtěžoval, celkem fungoval a válka si často nepotrpěla na sofistikovaná řešení. Bylo zapotřebí doručit co nejrychleji zprávu a motivace jednoho z poslů víc než silná. Jinak umře brácha, s pravděpodobností hraničící s jistotou. I ta blbá smrt, to je ze života, ještě k tomu válečného. Zajímavá kamera a překrásné obrazy, ale fungovaly by s jiným příběhem. Ty obrazy samy o sobě vyprávěly silný příběh, ale jaksi nekonvenovaly s civilní stylizací příběhu. Patetické obrazy se tlučou s příběhem, který stojí pevně na nohou. Ve výsledku mě proto spíš otravovaly než povznášely.

  • 65%
    1
    0
    10. 2. 2020
    Modelář (2020)

    Pavlova postava působí až příliš rozpolceně, jakoby si Zelenka nedokázal vybrat, jakého hrdinu by si přál, anebo si ujasnit poselství. Anebo zamýšlel ztvárnit bojovníka za spravedlnost, který se neštítí nespravedlivých prostředků. Chvíli je to čistá duše prahnoucí po spravedlnosti za využití výhradně zákonných prostředků, aby po chvíli bez zaváhání vzal spravedlnost do vlastních rukou. Pavel není konzistentní a nefunguje, chvíli vzbuzuje soucit, chvíli politování, chvíli je nezajímavý. Nesedí mně ani mix reálných událostí a fabulace, alespoň vzhledem k tomu, co postavy deklarují. Zelena pracuje s fakty zcela volně, resp. vybírá si jen, co se mu hodí do krámu. Stejný motiv byl fungoval lépe, kdyby Zelenka nepracoval s konkrétními historickými události, ale kompletně s fikcí.

  • 80%
    0
    0
    26. 1. 2020

    Zvláštní půvab a poesie. Na druhé straně, vyjadřování pomocí symbolů vyžaduje odstup od konkrétního místa a času a nepoužívat prostředky, které jsou tak přímočaré. Farář nemůže jíst nic jiného než tvrdý chléb a víno. Jeho postava je poměrně neživotná, a to ne kvůli jeho nemoci. Ježíš měl lidskou tvář a sdílel s lidmi jejich starosti a radosti. Hodoval s nimi. Mladý farář se s lidmi neví rady a ani příliš se sebou. Trpí, ale proč vlastně. Dvě hodiny zmítání ve vlastních pochybách je delší čas, než je nutné pro skutečně intenzívní vyjádření.

  • 80%
    0
    0
    26. 1. 2020

    Klasické právnické drama ve stylu Davida a Goliáše. Hnusná pojišťovna a chudák umírající na leukémii. Trochu odbytá vedlejší story o mlácené manželce, která se nedovede odpoutat od manžela, co jí projevuje lásku o něco důrazněji než je zdrávo. Její rychlá proměna ve spokojeně zamilovanou snoubenku je z oblasti scifi. Závěr před porotou je úžasnou citovkou. A moc výchovný závěr. Proč ne, jen rozjezd mohl být maličko rychlejší.

  • 65%
    0
    0
    26. 1. 2020
    Elysium (2013)

    Blomkampovi se výborně daří zachycovat atmosféru slumů, tady ovšem končí to, co je na filmu osobité. Jakýsi rozjezd by tu byl, pak se film redukuje na jednoduchý akčňák. Oproti District 9 chybí lidský příběh, který by diváka přitáhl. Scénář je snad dílem robota, mix prvků, které se nepotkávají s logikou ani s vysvětlováním. Cokoliv vás zrovna napadne, a je to akční, mezi to přimícháme osamělou maminku s těžce nemocnou holčičkou, zatřeseme v šejkru a vypadne z toho film. Závěr je spíše pitomý než dojemný. Pomstychtivé srdce potěší likvidace ministryně Delacourt, ale to zase není moc na celý film.

  • 60%
    0
    0
    26. 1. 2020
    Maják (2019)

    Skvělé herecké výkony, krásné filmové obrazy, syrový ostrý zvuk a toť vše. Když dva chlapi jsou na pustém ostrově a chlastaj, víc než je zdrávo, neskončí to zřejmě dobře a závěr bude nejspíš výživný. Nepřekvapivý scénář o postupném magoření. Jen tak si říkám, že se zkušení námořníci by s k tomuto stavu propili po létech, a ne po čtyřech týdnech. Ale budiž, to je nejmenší potíž. Spíš je to samoúčelné ladění do artu, přitom kdyby ten samý příběh byl zpracován suše a civilně, fungoval by daleko líp.

  • 75%
    0
    0
    11. 1. 2020

    Inteligentní konverzačka s humorným nadhledem. Funguje celkem fajn, ale kvůli velkému rozsahu působí zkratkovitě, s tím, že je zbytečně prostoru ponecháno flashbackům. Asi pro ty, kteří dosud o papeži Františkovi nic nevěděli. Dramatická rovina není nijak zvláště přítomná právě kvůli těmto návratům zpět. Čímž pádem se trochu zastírá opravdový vnitřní zápas obou z nich. Rezignovat na úřad papeže bylo velmi odvážným rozhodnutím stejně jako pochyby, které užírali tehdy ještě Bergoglia. Výsledkem je polidštění obou, ale nejde to zase tolik dovnitř.

  • 80%
    1
    0
    31. 12. 2019

    Spojení černého humoru, satiry a bolestného osobního příběhu. Taika Waititi tančí na hraně, ostatně tanec je jedním ze symbolů, a to smyslu a naděje. Podařilo se udržet balanc, aniž by nudil, urážel, byl trapný, anebo patetický. Jeden ze způsobů, jak se vysmát nacismu a ukázat nesmyslnost války, i krutou nespravedlnost spáchanou na těch, kteří zachránili životy jiných. Waititi využil prostředky, které fungují, byť nemusí sednout každému. Po první polovině na chvíli zvadne tempo, ale dostane divák pecku.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni

Pořadí v kraji

Uživatel nemá vyplněný kraj

OMůj oblíbený uživatel

0 ×

Poslední aktivita