marie-kolarova
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 dalsi posledni
  • 75%
    0
    0
    23. 3. 2019
    Pašerák (2018)

    Eastwood vzkazuje, jak je důležité napravit vztahy s nejbližšími, a že nikdy není pozdě, a pořád je šance, i když se toho předtím hodně podělalo. Pašerák funguje daleko víc v rovině rodinného smíření než jako thriller. Dobrodružství si divák také trochu užije, ale vlastně je to vedlejší plán. Eastwood tentokrát v akčnosti hodně polevil, a navíc tuto linii zbytečně protahuje. Film stojí za vidění kvůli bilancování starého pána, který ledacos v rodině nezvládl a teď toho lituje. Toho pašování mohlo být méně, jelikož je předvídatelné a schématické.

  • 80%
    0
    0
    17. 3. 2019

    Svižně natočený dokument. Až mrazivě potvrzuje, že Zimbardo měl pravdu. Ty ucha na sebe nechají řvát, ponižovat se a jeden si dokonce kope hrob. Jen proto, že uvěřili, že patří do klubu výjimečných. Borci, kteří chtějí bránit, co asi? Stát ne, jak z nich nakonec vypadne. Kdyby chtěli skutečně sloužit vlasti, zapojili by se do oficiálních struktur. Bránit národ v jejich pojetí není nic jiného, než přilnout k vůdci, který touží po rozvrácení demokratické struktury a nastolení diktatury. Současně je vidět, jak složité je rozlišit mezi nevinným klukovským blbnutím typu airsoftových hrátek a vytvořením paramilitární jednotky.

  • 90%
    0
    0
    2. 3. 2019
    Most! (2018)

    Perfektní hlášky, vypointované, s přehledem zvládnutý přechod do míst, kde sranda přestává, přitom černý humor pořád včas odlehčuje scénu. Nikdy to není doják. Hlavní hrdinové zůstávají sví se svými průšvihy. Skvěle fungující psychologie postav, nic není černobílé, každý má své limity. Hodně věrohodné.

  • 85%
    2
    0
    2. 3. 2019

    Hodně vtipných dialogů, konflikty nejdou na dřeň, naopak jsou pojaty sametově. Moc dramatu jsem tam nenacházela, spíš tu kultivovanou komedii. Samozřejmě občas něco zabolí, v jádru se totiž film opírá o reálně žijící osoby a dobové reálie (černoši nesměli u bílých na záchod, a obdobné „vychytávky“). Pokud je někde naznačena bída, nerve to srdce, spíš si člověk musí znovu přeříkat, že být tehdy černý, to byl dost průšvih. A to byl rok 1962. Kultivovaný, neprovokující film s připomenutím, že rasismus nebyl dobrý nápad. Jediným nedostatkem je malinko nadsazená délka.

  • 80%
    0
    0
    24. 2. 2019
    Kler (2018)

    Koncentrát toho, co všechno je v polské katolické církvi špatně. Nevnímám film jako nenávistný vůči církvi, ale jako osobní tragédii lidí, kteří původně chtěli žít podle víry, ale nějak se jim to vymklo z rukou. Kvůli zraněním z minulosti, kvůli nezvládnutým vztahů, kvůli korupci moci. Museli omlouvat své činy a stali se chladnými a netečnými vůči utrpení jiných. Anebo brečeli v koutě a oficiálně respektovali zákon omerty. Drsně vypointovaný závěr.

  • 75%
    2
    0
    20. 2. 2019

    Liam Neeson účtuje s mafiány, kteří mu zabili syna. Nebožtíky postupně odkládá do blízké řeky s vysokým vodopádem, takže chlapcům chvíli trvá, než si všimnou že parťáci se někam vypařili. Po prvních třech mrtvolkách chlapci začnou podezřívat konkurenční indiánský gang a usnadní tak Neesonovi zabijáckou práci. Zpočátku ryze pochmurné, postupně naštěstí přibývá černohumorných hlášek a absurdních situací, přičemž nikdy nechybí lidský prvek. Což funguje velmi fajn, jelikož se mísí nekorektnost s člověčenstvím v solidně fungující kombinaci.

  • 80%
    3
    0
    7. 2. 2019
    Na střeše (2019)

    Klasicky rozehrané schéma polidštění starého mrzouta, od kterého utekla manželka se synem. Děda se opevnil nepropustnou zdí a divák sleduje, jak postupně se zeď nenápadně drolí. Přihrává tomu mladý Vietnamec, uprchlý nevolník z marihuanové pěstírny, který skoro neumí česky. Všechno se postupně poddá, jak u lehce černohumorné komedie očekáváme. Schéma je sice stokrát obehrané, rozhodně však považuji za velký přínos Jiří Mádla, že umí krásné lidské postavy. Mádl má prostě rád lidi. To bylo moc dobře vidět u jeho prvního filmu Pojedeme k moři, a zde opět nezklame. Jen Na střeše je méně patetické.

  • 75%
    1
    0
    31. 1. 2019

    Je vidět, že seveřané mají rádi lidi a kvůli té věčné zimě si vypěstovali specifický humor, který zvláštním způsobem koresponduje s půvabnou a současně drsnou krajinou. Symbióza svého druhu. Jemně bizarními prostředky vybízí k přemýšlení o přehnané ekologické aktivitě stejně jako úžasné rodinné soudržnosti. Je to chytré a originální, byť drobně vzdálené naší kultuře.

  • 75%
    2
    0
    24. 1. 2019
    Favoritka (2018)

    Na Lantimose umírněné, ale pořád ještě s bizarními prvky. Všechny tři dámy jsou výborné, pánové jen přihrávají. Královny mně bylo i malinko líto, je to sice panovačná nána, ale úplně hloupá není, a vlastně by chtěla někoho, kdo ji má doopravdy rád. Jenže to nejde, jelikož na to je příliš omezená a samolibá. Tož má osazenstvo, jaké je schopné zobchodovat podřízení se jejím vrtochům za cenu, že prosadí vlastní zájem. A vyhrává Abigail, která se musela propracovat z nižšího postavení a je důmyslnější oproti útočné manipulantce Sarah. Nejlépe se filmu rozumí jako nadčasové hračičce o dvou mrchách, které se intrikami snaží navzájem vyhodit ze sedla.

  • 75%
    0
    0
    21. 1. 2019
    Zjevení (2018)

    Film klade víc otázek než odpovědí, což se ve věcech víry stává. Anna je symbolem čistoty, kterou zraněný svět potřebuje. Postavili si ji na piedestal a uctívají ji. Zavřeli si ji do své klece a Anna, dcera anonymní matky, nemá jinou volbu. Jacques chce znát pravdu a je pro Annu jediným, kdo ji chce vidět, jaká je. Detektivní motivy filmu si občas nejapně pohrají s některými klišé z dílny Dana Browna, což trochu devalvuje jinak zajímavé poselství. Jen ten perex k filmu napsal totální ignorant.

  • 75%
    2
    0
    17. 1. 2019
    Kursk (2018)

    Katastrofický film, který skončí, jak mu velí historická skutečnost. Slušné filmařské dílo se soustředěním na akci a povinně dojemným rodinným zázemím. Velmi dobře charakterizuje systém, kde život vojáka nemá žádnou cenu. Jsou to vojáci, tak musí být připraveni zemřít. A je holt jedno, že by mohli být zachráněni druhou stranou. Ruské šrotiště totiž není schopné účinné záchranné akce a všechny pokusy jsou marnost nad marnost. Ústřední problém vystihuje jeden z úvodních dialogů: „Naše loďstvo je dobře připraveno na boj s nepřítelem.“ – „A teď ještě zbývá zjistit, kdo je náš nepřítel.“

  • 75%
    1
    0
    13. 1. 2019

    Jj i takhle můžete dopadnout, přemýšlejte proto o tom, co pro vás znamená láska, tak nějak vybízí kněz snoubence. Náčrt rizikových pastí manželství trpí šablonovitostí, jak z učebnice manželská krize snadno a rychle. Nejlepší je okamžik, kdy se kněz obrací na přítomné přátele, aby se připojili k jejich slibu. Najednou se ukáže, že vlastně je jim tak nějak v podstatě jedno, jak manželství dopadne, tady jde přece o dnešek, hostina a zábava, a pak se uvidí. Kněz je logicky vyzve, ať nechají novomanželé jen spolu, a chvíle prožité před kostelem patří k tomu nejlepšímu.

  • 50%
    0
    0
    13. 1. 2019

    První půlka dobrá, fajn šáhlá rodinka, pak se se to začalo rozjíždět ve smyslu vypustil jsem a nevím, jak to zastavit, a konec škoda mluvit. Bez pointy, cáklý závěr. Režisér neví, co by radši, zda horor sám o sobě, aniž by měl ambici sdělit jakékoliv poselství, anebo něco vyprávět o rodinných problémech. Hodnotila bych to daleko víc, kdyby to vcelku dávalo nějaký smysl.

  • 50%
    2
    0
    9. 1. 2019

    Trochu moc postav na jeden film, který má být dramatem. Kdyby režisérka zvolila víc nadsázky a nadhledu, mohla to být hořká komedie. Diváci za mnou se sice smáli, ale u scén, které nebyly myšleny jako humorné. Psychologické vykreslení jednotlivých postav je rozkolísané, jednou z nejlépe vystřihnutých je expartner – psychopat (Jaroslav Plesl), zvláště s jeho hláškou vůči drahé choti: „Chtěl jsem naši rodinu chránit dokonce i proti tobě.“ Tomáš Hanák je lehce zkarikovaným slabochem, Vanda Hybnerová hraje jednu z nejméně věrohodných postav, chvíli lesba, což vzápětí popře a nedokáže být bez Hanáka, kterému 16 let nemohla přijít na jméno. Ostatně mezer je tam víc, a zřejmě občas příliš drastický střih ubírá filmu v některých pasážích na srozumitelnosti, přičemž ovšem zbytečně dost prostoru věnuje psychedelickému squatu. Smířlivě pojatý závěr by slušel právě víc té posmutnělé komedii než dramatu, kterým se Cena za štěstí za každou cenu snaží být.

  • 100%
    0
    0
    9. 1. 2019

    Nádherný film, pro mě nikoliv o pomstě, ale o osudovosti. Každého z nich dohání jeho vlastní minulost. Úsporné dialogy vystihující všechno podstatné. Tohle mají studovat všichni, kdo si myslí, že bez dlouhých řečí to nejde. A k tomu ten tón harmoniky a nádherná Morriconeho hudba, která vyjadřuje všechny emoce.

  • 95%
    0
    0
    4. 1. 2019

    Jeden z našich nejlepších filmů. V jednoduchosti je krása. Janžurová sedí na povoze a jede lesem. A to toho se vešla celá tragédie války, pomsty a odpuštění, soucitu, lidskosti a podlosti. S minimem prostředků maximum účinku. Škoda, že Kachyňa později nemohl točit, co chtěl.

  • 80%
    1
    0
    31. 12. 2018
    Aquaman (2018)

    Podmořský svět je vychytávkou sám o sobě a vítaným doplňkem příběhu, rozvíjejícího se klasickým příběhem vyvoleného krále, který by nejraději dělal cokoliv jiného než kralovat. Cením si dialogů, které jsou ve správných místech odlehčené a kompenzované vhodně časovaným patosem. Vše zabaleného do romantického hávu proleženého slušnou akcí a podbarvené solidní hudbou.

  • 75%
    0
    0
    29. 12. 2018
    Dogman (2018)

    Marcello žije ve čtvrti, která je podobně zoufalá jako on sám. Tintítko, jehož existenci nikdo nebere vážně a hodí se jen neurvalému Simoncinovi, který ho zneužívá ke shánění drog. Marcello touží po přátelství s každým a skrytě doufá, že vycházet dobře se Simoncinem mu zajistí alespoň nepatrný respekt. Jenže Simoncino je neurvalé hovado, kterého se všichni kolem nejraději zbavili, a to definitivně. Marcello nedokáže říct ne, ono teda Simoncinovi se blbě odporuje, když už si ho jednou pustil k tělu. Jenže každé Marcellinovo ano, je dalším špatným krokem v jeho životě. Až do závěrečné katarze. Celkem dobře rozehrané, jen ten závěr si musí přebrat každý po svém.

  • 60%
    0
    0
    26. 12. 2018

    Smíchej pár ingrediencí a máš pohádku. Snaha o příběh se počítá, ale postavy nemají charisma a navíc se scénárista neobtěžoval s logikou.

  • 100%
    0
    0
    15. 12. 2018
    Hon (2012)

    Stačí jedna věta. A všechno se rozjede, jen jedna verze může být pravdivá. Ano, riziko zneužívání nelze podceňovat a děti nelžou (většinou). Lucas se neumí bránit, nevysvětluje možné důvody Klárčina obvinění. Mlčenlivý a čekající na to, že mu ostatní uvěří, protože ho znají odjakživa. Ne, chovají se, jak bývá v maloměstě zvykem, máš cejch a my si můžeme kopnout. Klára trpí nedostatkem pozornosti rodič a upne se na Lucase, který se chová přesně podle příručky, jak nakládat s malými dětmi. Fatal error, podcenil její bolest z odmítnutí. Pak už klasické schéma, jak někoho vyobcovat z komunity. To idylické přijetí po roce mně úplně nesedělo, zato závěr vrátí vše do reality.

  • 80%
    0
    0
    15. 12. 2018

    Něžná romantika, která neurazí, ani nijak zvlášť nenudí. O něco hezčí by byla v jedné dějové linii a malinko kratší. Žádné drama, jen přímočará citovka o lásce, která nemá za úkol řešit nic jiného, než že ti dva k sobě osudově patří. I to se někdy stává. Že jsme si to sami neužili, neznamená, že takoví lidé neexistují. Potěšení z filmu, který nekomplikuje svět.

  • 80%
    0
    0
    15. 12. 2018
    Django (1966)

    Začátek nemá chybu, dokonale stylová ponurá atmosféra, bláto, mlha a chlapík, co za sebou táhne rakev skrývající trochu jiný obsah, než je obvyklé. Pravda tento chlapík by rakváře uživil. Klasický mstitel s absencí romantických spádů. O co méně realistické o to víc stylové. Sympatické, že nenudí a má spád. Akorát ta bahenní rvačka byla slabší. Chápu, že se moc líbilo Tarantinovi. Akorát se mohl trochu inspirovat i délkou původního Djanga.

  • 85%
    0
    0
    15. 12. 2018

    Inteligentní záležitost o hledání Boha. Chce to vidět celé, protože Sorrentino pointuje zhruba od osmého dílu, přičemž tomu nelze rozumět bez toho předchozí, i když možná deset dílů je dost, ale každý má svoji poezii. Sorrentino výborně těží z motivu sirotka a jeho vykořeněnosti, což je důvodem, proč Lenny nasadí velmi konzervativní linii, jako zoufalou snahu zachytit se kořenů. Cit, kterého se mu nedostalo, odmítá nabídnout jiným. Uvnitř se však žere a hledá. Vystupuje velmi sebejistě a urputně nechce být na nikom závislý, přitom ale vztahy tolik potřebuje a moc dobře to ví. Nejvíc ho asi vystihuje věta: „Šíříš žal, kterému ani nerozumíš. A to je nejhorší, co člověk může udělat.“ U toho ale nezůstane, protože si uvědomí, že on sám touží po něčem jiném. A proto desátý díl.

  • 60%
    3
    0
    8. 12. 2018

    Jednoznačně nejvýraznější postavou je bývalý krejčí a nynější hledač pokladů jako záporák, o kterém je možné přemýšlet. Škoda, že zůstal odbytý ten borec, co práskl vlastní manželku a přivedl ji na šibenici. Není to úplně špatné, nepitvoří se, snaží se o nějaký příběh, ale scénář je slabý. Obehraná zápletka nevadí, to k pohádkám patří, ale spíš jsou hodně odbyté momenty, které mohly být silnější. Hlavně zpočátku fajn, pak je to proložené chaotickou akcí, kdy jedno dítko v kině vykřiklo. „Ať už to skončí!“ Teda ukázalo se, že se mu hodně chtělo na záchod. Ke konci hodí zákrutu k sympatické filozofické debatě, a je jen škoda, že těchto dialogů nebylo víc.

  • 80%
    1
    0
    23. 11. 2018

    Perfektní relax, který nenudí. Autoboti jsou neodolatelní. Výborné po technické stránce a také hlášky, které nemají chybu. To neplatí o místech, kdy autoboti deklarují, jak milují lidi a co jsou schopni pro ně udělat. Patetické proklamace, které se tlučou s tou zábavnou částí. Tady to chtělo použít trochu jiné dialogy.

  • 65%
    1
    0
    23. 11. 2018

    Pokud si pořídíte psa, můžete mít starosti, zvláště pokud je pejsek větší velikosti. Všichni jsou úžasně roztomilí a svoje problémy řeší vždy pozitivním způsobem, protože jsou takoví kultivovaní. Žádná postava není plnokrevná. Chybí tu cokoliv, co by stálo za zapamatování. A závěrečné poselství, s tím pejskem byl pěkný život.

  • 70%
    3
    0
    23. 11. 2018
    Chvilky (2018)

    Film odpovídá na otázku, proč si mladé hezké holky nenajdou rovnocenného partnera, ale pověsí se na týpky, který je využívá. Anežka nemá ve své rodině nikoho, kdo by se zajímal o to, co cítí, co prožívá, a všichni jsou rádi, že na ni můžou naložit své problémy. Ona hrdě hraje roli, já to všechno v pohodě zvládnu, nic mně není a když ji nikdo nevidí, brečí jak želva. Úžasná, maximálně věrohodná Jenovéfa Boková. Jen škoda, že nic nevypovídá o cestě ven z tohoto začarovaného kruhu. Jinak psychologicky dobře zvládnutá studie jedné deprese.

  • 90%
    3
    1
    13. 11. 2018

    Očekávala jsem špičkový hudební film a takový jsem viděla. Film o Freddieho osobního dramatu by byl jiný formát, daleko míň hudby a o to víc nočních můr. Když byl na pódiu, tak žil, mimo pódium zápasil, se sebou, svým talentem, slávou a s pochybnostmi. Je to silně atmosférické a závěrečný koncert mě naprosto přibil do sedačky.

  • 90%
    0
    0
    8. 11. 2018
    Milost (2018)

    Jedna dlouhá cesta s rakví, která měla vrátit Hance a Jakubovi pocit důstojnosti. Nový režim je připravil o syna hnusně zákeřným způsobem. Kromě vlastního traumatu ze smrti se manželé musí vyrovnávat s pocitem viny, což je těžkou zkouškou jejich vztahu. Jejich cesta dokumentuje iritující poválečnou atmosféru v Polsku, kde ještě pořád můžete narazit na staré nepřátele, přičemž mezitím se na scéně objevili už i ti noví. Kolski vypráví příběh inspirovaný zážitky jeho prarodičů a orámuje jej vlastními vstupy coby sedmnáctiletého vnuka. Toto dovyprávění ale ruší působivost jinak málomluvného silného příběhu, podobně jak mně úplně neseděl rozmělněný závěr. Škoda, film mohl vyznít ještě silněji. I tak velmi rozhodně stojí za to.

  • 90%
    0
    0
    4. 11. 2018
    Hostiles (2017)

    „Jen jsem dělal svoji práci.“ hájí se kapitán v rozhovoru s bývalým příslušníkem jeho jednotky, jemuž se dělání této práce, tedy vraždění indiánských žen a dětí tak zažere pod kůži, že přestal vnímat, kdy už není v práci. Kapitán se pořád drží profesionální pravidel, která ho udržují ve funkčním stavu, byť doba se posunula a Amerika si začíná uvědomovat, že masakry Indiánů se í vymykly z ruky. Indiáni, konkrétně Komančové, také nejsou žádní andílci, což dost divák naservírováno hned v úvodu filmu. Ostatně, každý s kým s během pouti kapitán a indiánský náčelník setkají, sleduje nějaké nekalé záměry. Scott Cooper vypráví prostřednictvím krajních zážitků, kdy jednotliví členové skupiny odhalují své běsy, přičemž je současně drží na nohách dodržování jistých pravidel, které absentuje u těch, co žijí bez pravidel. Ti si zaslouží smrt nekompromisně. Kapitán se během té strastiplné pouti se bolestně prokope k poznání, že Indiáni zase nejsou takoví zmetci. Toto poznání zvláště ostře zvýrazní jedna ze závěrečných scén. Bolestná road movie s optimistickým závěrem.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 dalsi posledni

Pořadí v kraji

Uživatel nemá vyplněný kraj
Sdílet tuto stránku: 

Poslední aktivita

Sdílet tuto stránku:

Partneři: