Oldřich Kaiser

Oldřich Kaiser je český divadelní a filmový herec, komik a držitel tří Českých lvů, který má na svém kontě přes 90 filmových rolí. Narodil se 16. května 1955 v Liberci, kde také začal v rámci dramatického kroužku s hraním. Poté se přesunul do Brna, v němž studoval herectví na konzervatoři. Nakonec v roce 1978 absolvoval Divadelní fakultu AMU v Praze. Divadelním prknům zůstal věrný po celou svou kariéru. Po absolutoriu nastoupil do Divadla na Vinohradech. Do Studia Ypsilon přešel v roce 1985 a mimo jiné se zde sblížil s Jiřím Lábusem, se kterým od té doby tvořil ikonické herecké Duo. Roku 1993 se stal členem Národního divadla, které opustil v roce 1999. Následně působil v Divadle Kalich. Ve filmu se poprvé objevil roku 1971 v malé roli v dramatu z protektorátního prostředí Kat nepočká režiséra Františka Filipa. Naplno se jeho kariéra filmového herce rozjela až o rok později, když ho Karel Kachyňa obsadil do hlavní role snímku Láska (1972). Hraje zde šestnáctiletého gymnazistu Petra, který se se svým otcem přistěhuje z Prahy na malé město. Zde se mu zalíbí jeho spolužačka Andrea. Petrův otec se však zároveň začíná sbližovat s Andreinou matkou.Do role romantických mladíků byl na začátku své kariéry obsazován i v dalších filmech, například Zrcadlo pro Kristýnu (1975) Jiřího Svobody či Setkání v červenci (1978), za nímž stál opět Karel Kachyňa. Od začátku 80. let se však začíná častěji objevovat v komediálních rolích. V Revui na zakázku (1982) Zdeňka Podskalského sdílí filmové plátno společně s Jiřím Lábusem. Hraje zde asistenta choreografie lední revue na motivy Pohádek tisíce a jedné noci, kterého okolnosti zavedou až do Kazachstánu. V komediální poloze si dále po boku Lábuse v 80. letech dále zahrál ve Rumburak (r. Václav Vorlíček; 1984) a Velká filmová loupež (r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský; 1986). V devadesátých letech se Kaiser v kinech objevoval výrazně míň než v předchozím desetiletí. Mezi jeho širokou veřejností známé role patřila například postava italského zemědělského šéfmechanik Vincenzo v Troškově Slunci, senu, erotice (1991). Vedlejší roli ganstera Delamarche pak ztvárnil v poněkud umělecky ambicióznějším debutu Vladimíra Michálka Amerika (1994) na kafkovské motivy. Nové tisíciletí započal coby československý pilot Jan Machatý v oceňovaném Tmavomodrém světě (2001) Jana Svěráka. Se Svěrákem dál spolupracoval i na jiných projektech; Kuky se vrací (2010), Tři bratři (2014) a Po strništi bos (2017). V Menzelově hrabalovské adaptaci Obsluhoval jsem anglického krále (2006) se vtělil do zestárlé verze hlavní postavy Jana Dítěte. Nevyhnul se však ani čistě spotřebním komediím, jakými je dvojice filmů Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh (2009) a Líbáš jako ďábel (2012). Mezi jeho umělecky nejcennější role z tohoto století naopak patří ztvárnění majora StB Janečka v existenciálních Poutech (2009) Radima Špačka, vedlejší postava Viktora v jediném režisérském příspěvku Václava Havla k dějinám české kinematografie, Odcházení (2011) a mim Max Neumann v melancholických Klaunech (2013) Viktora Tauše. Všechny tři ceny Zlatý lev si Kaiser vysloužil v rozmezí pěti let. Filmoví akademici nejdříve ocenili jeho výkon historickém snímku Masaryk (2016) Julia Ševčíka, v němž se proměnil v prezidenta Edvarda Beneše. O rok později následovala cena za Po strništi bos. S životem samotného Kaisera je zajímavě propojená zatím poslední jeho oceněná role v komedii Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima (2021). Kaiserova postava se tam totiž ocitá v psychiatrické léčebně. Sám Kaiser se v roce 2012 tři měsíce úspěšně léčil z alkoholismu v protialkoholní léčebně v Červeném dvoře.