-
55%
-
95%
Jiří Menzel prostě Hrabala umí - a je skvělé, že se dostal i k této po léta třaskavé látce; asi žádný režisér by si neporadil lépe. Román napsaný metodou surrealistického automatismu si svou surreálnost zachoval i ve své filmové podobě: drobný, ale mimořádně ambiciózní Jan Dítě si za každou cenu snaží splnit životní cíl - stát se milionářem a mužným šťastlivcem. Po cestě za splněním svého cíle postupně vzhlíží ke svým vzorům: k obchodníku Waldenovi (Marián Labuda), k vrchnímu Skřivánkovi (Martin Huba), k milionářům užívajícím si gastronomické i erotické orgie. Žádné štěstí ani úspěch včetně radosti z vyznamenání habešským císařem však u něj nemá dlouhého trvání; čím více usiluje a obdivuje se mocným, kteří jím většinou pohrdají, tím více je osamělý a nešťastný. Menzelův scénář mu - na rozdíl od knižní předlohy - umožňuje katarzi alespoň na sklonku životní pouti. Kniha i film zachovávají podobu společenské kroniky první poloviny 20. století včetně nekonvenčního pohledu na období 2. světové války.
Několik minimalisticky pojatých rolí (mj. zpěvačka Tonya Graves jako habešský císař, Julia Jentsch jako Líza, Milan Lasica jako profesor nebo Zuzana Fialová jako potrestaná dělnice) dokládá Menzelův výjimečný cit pro obsazení postav. Mírně sporné (nebo spíš nadbytečné) se jeví pouze obsazení hlavní role nadvakrát, dvojicí herců: nic proti Ivanu Barnevovi, je roztomilý, ale předpokládám, že Oldřich Kaiser by dokázal zvládnout celou plochu filmu bez problémů sám, v celém věkovém spektru. -
75%
Film dnes již prověřený časem, který si získal oblibu diváků. Jistě, každému se líbit nemůže, to by stačil jeden režisér, jeden scénárista a vzdáleně by mohli dohlížet na tvorbu filmů. Co by za to dnešní filmaři dali, aby vzniklo alespoň něco takového i dnes. S nadhledem o vážném tématu. Asi by bylo lepší obsadit film jen našimi herci, ale je to koprodukce a ta se ne vždy takto povede.
-
50%
-
80%
-
100%
Krásný poetický film, plný jemného humoru, který ukazuje s určitou lehkostí a humorným nadhledem jak blízko si dobro a zlo jsou a to i v jedné lidské bytosti. Jan Dítě je stejně jako mladý (Ivan Barney), tak i na sklonku svého života v podání Oldy Kaisera zahraný úžasně a je to role hluboká a plná zdánlivých protikladů. Film na který se rád opakovaně podívám, má své nezaměnitelné čaro.
-
40%
Filmy Jiří Menzela jsou jednoznačně skvělé. Ale i jsem si přečetla názor odborníků, že tento film má velice pomalé tempo a jako by už byl Menzel starý a "opotřebovaný", prostě že to není to pravé ořechové. Dvakrát jsem tento film nedokoukala, potřetí jsem si řekla, že MUSÍM, byla tam místa dobrá, vtipná, "menzelovská", ale asi se mi to ze všech jeho filmů líbí nejméně.
-
90%
-
85%
-
60%
-
75%
Filmů, poetických jak dějem tak obrazovým zpracováním, je jako šafránu a přiznám, že se na ně většinou nedá moc koukat. Tento je však světlou výjimkou. Je to lehoučké, jemňoučké, humorné a - což je nejlepší - pravdivé. Žádné přemýšlení, žádné pointy, jen příběh. Menzel dostál své pověsti Hrabalovského barda a svým zpracováním se zařadil ke klasikům příběhu typu bratří Coenů. A ještě jedna věc: podle mě je to spíš pro pány:-)
-
0%
-
80%
-
75%
Obsluhoval jsem anglického krále je takový český Vlk z Wall Street, kdy máme možnost pohlédnout na vrchol elitářské společnosti, která je jen o penězích, kurvách a hromadě jídla. Jan Dítě se ze zakomplexované nuly stává někým, byť jej mezi sebe nepřijímají a nakonec nachází klid v prostém životě. Hrabalova satira tu jde opravdu vidět, některé obrazové výjevy ji pak dávají až do extrému. Škoda, že se do filmu nedostalo z knihy více, to by muselo dílo zřejmě vyjít jako minisérie nebo být alespoň o půlhodinu delší. Příhodu se soškou, retardovaného synka i šílenosti v táboru pro milionáře bych totiž rád viděl. Jsou tu i slabší místa, kdybych nečetl hned před filmem knihu, hodnotil bych asi níže. 75%
-
75%
-
85%
-
95%
Tento film o číšníkovi a jeho životních osudech, který chtěl být milionářem,a nakonec se mu i částečně splnil sen, natočil režisér Jiří Menzel jako svůj další počin podle románu Bohumila Hrabala. I když samotná realizace nebyla vůbec snadná, za pomoci výborného Ivana Barneva a zvláště Oldřicha Kaisera vznikl opravdu zajímavý film.
-
65%
Menzel vždycky uměl přenést Hrabalovu poetiku do filmu velmi dobře, v některých případech jeho předlohu dokonce posunul (Postřižiny nepatří mezi nejvýraznější Hrabalovy počiny, filmu se podařilo vytáhnout k dokonalosti hlavně strýce Pepina a dobovou atmosféru 1.republiky), poslední Menzelova adaptace je ale jen filmem - příběhem, bez oné drásavosti a mnohovrstevnatosti Krále. Ani typově přesní Labuda, Huba a Kaiser nejsou schopni nabídnout život Jana Dítěte a jeho chamtivost, nemorálnost i pokoru, jeho oscilování mezi němectvím a češstvím tak jako Hrabal. Nejlepší je kuriozně ve chvílích, kdy Kaiser komentuje svůj život a sám posedává nebo se přehrabuje ve starém harampádí. Ano, je lepší knihu poslouchat než sledovat hraný děj (snad kromě pohledu na Petru Hřebčíkovou). Proto si příště vytáhnu samizdat , který jsem kdysi koupil na černém trhu než abych si znovu pustil Menzelův film. Možná ho měl natočit Kachyna..
-
90%
Četla jsem knihu, viděla divadelní provedení v Národním divadle v praze a o to byla zvědavější na filn. NEZKLAMAL.Jiří Menzel opět ukázal, že natočit impozantní film pouze podle knihy dokonalého spisovatele Bohumila Hrabala, pro něj není nijak složitý úkol. Posledním dílem těchto dvou velikánů, Obsluhoval jsem anglického krále, je nádherné zpracování příběhu, který by měl chytit asi každého.
-
80%
-
40%
-
Filmy Jiří Menzela jsou jednoznačně skvělé. Ale i jsem si přečetla názor odborníků, že tento film má velice pomalé tempo a jako by už byl Menzel starý a "opotřebovaný", prostě že to není to pravé ořechové. Dvakrát jsem tento film nedokoukala, potřetí jsem si řekla, že MUSÍM, byla tam místa dobrá, vtipná, "menzelovská", ale asi se mi to ze všech jeho filmů líbí nejméně.