-
70%
-
75%
Pouta to u mě neměly a nemají lehké. Napoprvé jsem je vzdal a nyní, po třech letech se k nim vrátil. A opět mě čekala těžká a nepříjemná cesta, abych se dostal ke konci. Pouta mají blíže k artu, než k normální produkci, nenahlíží na režim, ale na lidi v něm, ale hlavně pronikají hlouběji do mysli jednoho psychopata, který je shodou náhod i příslušník Stb. Pomalu a v doprovodu nepříjemné hudby pronikáme do jeho mysli a na konci v ní nenacházíme nic, než vztek. Pouta jsou zajisté nejzajímavější zážitek, který je nejen zručně natočený, ale i dobře napsaný a zahraný. Jen je příliš odtažitý, nekonkrétní a na obyčejného diváka pomalý a nudný. Nikam nespěchá, těží hlavně z atmosféry a záměrně ukáže méně, než by mohl. Jako experiment geniální, vhodný na festivaly. V kině ale takovéto filmy proletí bez povšimnutí, protože na tohle bylo klasické publikum zkrátka nepřipravené a kdo ví, kdy tomu bude jinak.
-
30%
-
75%
Základní postřeh : vynikající kamera Jaromíra Kačera, výprava, kostýmy,výborný Ondřej Malý v roli příslušníka STB a pomalé artové tempo, které uchvátí. Film z roku 2010, ale překvapivě natočený jako z jiné doby, před 30 a více lety. Samozřejmě ihned vystane porovnání s filmem Životy těch druhých, kde byl lepší scénář, pointy a pochopení doby. U nás je STB vykreslena jako parta depresionářů, alkoholiků, přihlouplých lidí. Ve filmu chybí motivy, alespoň proč se Ondřej Malý zamiloval a byl schopen kvůli tomu potopit své ideály, nebo proč chtěl možná jen sex a byl schopen potopit své ideály. Co chybí ve scénáři, resp. v ploché etudě s dobrými dialogy, dohání poklidná režie. Nejlepší dílo Radima Špačka. Slabší děj, který umocní délka filmu posouvá film obrazně do vyprodaných klubů své doby (doufám, že vyprodaných, v kinech jsem ho nestihl, byl hned pryč). Potěšila by mne špetka naděje, optimismu,alespoň u jedné z postav, ale to je můj osobní názor.
-
60%
Dramatický příběh o zamilovaném sadistickém STBákovi, který se zamiluje do slovenské jeřábnice, a kvůli tomu je schopný nebezpečně ohrožovat své přátele, rodinu i nepřítele režimu. Příběh se sice má odehrávat v 80. letech, ale atmosféra filmu tomu neodpovídá. Velmi slabě zpracovaný slabý námět, a proto jedinou světlou výjimkou na snímku je kamera a krásná slovenská herečka Kristína Farkašová, která v některých momentech dává vzpomenout na jinou slovenku v kinematografii 80. let Zoru Kesslerovou.
-
80%
-
80%
-
90%
Mimořádný film, který si troufnu přirovnat k tomu, co začátkem 90.let způsobil mezi filmovými fanoušky dodnes nedoceněný Vojtěch, řečený sirotek. Oba filmy ostatně spojuje výborné oko kameramana Jaromíra Kačera. Doufejme, že Pouta nepotká podobný osud jako Vojtěcha. Vypařily se z kin jak pára nad hrncem. Ondřej Malý v hlavní roli je nade vší pochybnost adeptem číslo jedna na Českého lva za hlavní roli. Jeho postava vstoupí na scénu "a je to jako když zhasnete v místnosti". Kdo viděl, pochopí, že citovaná metafora nemíří na zoufalost hereckého výkonu, ale naopak na její dokonalé uchopení.
-
65%
-
70%
Ač tvůrci přísahají, že si zakázali dívat se na film "Životy těch druhých" nelze nevidět podobnost více než náhodnou.. Možná, kdyby se bývali raději podívali pořádně, mohl film dostat švih, s nímž Životy těch druhých získaly nejen pár těch trofejí, ale hlavně divácké ocenění. Pouta mají 146 minut a na příběh s poněkud slabě vystavenou dramaturgickou linií je to stopáž velmi troufalá. Co musím ocenit je práce atchitekta, výpravy a kameramana. Doba je obrazově vystižena geniálně. Jakoby nám začínal v Čechách trend skvělých vizuálních děl, bohužel však většinou se slabě vystaveným příběhem..Doufejme, že se v letošním roce u nějakého filmu dočkáme obého..
-
90%
-