Líbil se vám Slunovrat? Pak je tahle desítka hororů právě pro vás

Líbil se vám Slunovrat? Pak je tahle desítka hororů právě pro vás
Lesní duch (2013) | TriStar Pictures

Čarodějnice (2015)

Čarodějnice
Velmi svérázný debut Roberta Eggerse v kontextu současné hororové produkce určitě nelze označit za běžný žánrový příspěvek. Je totiž určen spíše festivalovému publiku, které si místo tradičních žánrových propriet a atrakcí cení originálních koncepcí a inovativních vizí, které nemají zapotřebí zalíbit se všem. A přesně to Čarodějnice splňuje. Tak jako každý správný horor dbá v prvé řadě na ponurou, tísnivou atmosféru (tvořenou hlavně dokonalými kulisami temných lesů Nové Anglie 17. století), ale svým netypickým dějem a postavami, archaicky znějícími dialogy, v nichž se neustále skloňují slova jako ‚Bůh‘ či ‚víra‘, a celkovým značným důrazem na sugestivní dobové pojetí, se od většiny konvenčně laděných hororů o čarodějnicích a strašidelných lesích radikálně (v dobrém smyslu slova) liší.

Děsivé dědictví (2018)

Děsivé dědictví
Je to sotva rok, co scenárista/režisér Ari Aster přišel se svým celovečerním debutem, jímž si získal obrovskou pozornost mnoha diváků. Příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jež musí čelit nejen tragickým ztrátám svých bližních, ale také velmi podivným událostem, kterých kolem ní nepříjemně přibývá, nelze označit za čistokrevný horor (stejně jako jím není aktuální Slunovrat), neboť v sobě zahrnuje i prvky jiných žánrů (hlavně značně vyhroceného psychologického dramatu). Už od prvních minut je ve filmu nepřehlédnutelně budována depresivní, znepokojivá a tíživá atmosféra, a to, k čemu děj pozvolna ale jistě směřuje, se jinak než hororem asi nazvat nedá.

Dům ďábla (2009)

Dům ďábla
Tady by měli zpozornět nejen příznivci satanistických a sektářských klasik (Přichází Satan!, Rosemary má děťátko), ale celkově všichni fandové staromódních hororů, které nestaví napětí a strach na neustálých lekačkách či explicitně zobrazovaném násilí. Dům ďábla je po všech stránkách neskutečně vypiplané retro, které v každé vteřině působí dojmem, že vzniklo někdy na přelomu 70. a 80. let. Zápletka i hlavní dějová linie jsou naprosto triviální - mladá vysokoškolačka Samantha (Jocelin Donahue) si přivydělává jako chůva a jednou přijme podivnou nabídku na hlídání odlehlého domu a jeho staré a nemocné majitelky. Snadná práce se však postupně změní v děsivý teror a boj o přežití. Malý velký klenot, jenž se českým kinům bohužel vyhnul, ale vidět by ho měl každý, kdo se považuje za hororového znalce.

Chata v horách (2012)

Chata v horách
Film, který na první pohled vypadá jen jako další z milionu variací na klasické žánrové schéma - parta studentů si vyrazí na chatu (samozřejmě odříznutou od civilizace), aby si tam užili, ale brzy jim kdosi/cosi začne jít po krku. Tímhle způsobem začíná opravdu tuna vyvražďovaček - ale snad ŽÁDNÁ se nevyvine tak, jako právě Chata v horách. Snímek Drew Goddarda (Zlý časy v El Royale, seriálový Daredevil) je totiž skoro vším možným, jen ne tuctovým, zaměnitelným hororem. Bez spoilerů bohužel nelze moc popsat, kvůli čemu je Chata natolik jedinečná. Tohle je zkrátka přesně ten druh filmu, u něhož předem žádné zvraty a dějová odhalení opravdu znát nechcete. Prostě si pamatujte, že je to velice originální věc, jejíž poslední půlhodina je tak trochu něco jako Avengers pro milovníky hororů (a to rozhodně chcete vidět).

Lesní duch (2013)

Tohle bude zřejmě nejkontroverznější člen našeho žebříčku. Původní trilogie Evil Dead s extrémně zmatečnými českými distribučními názvy (Lesní duch/Smrtelné zlo 2/Armáda temnot) Sama Raimiho má zcela zaslouženě kultovní status (pokud jste ještě neviděli, rychle doplnit), už třeba kvůli tomu, jak se s každým dalším dílem žánrově výrazně posouvala (od ryzího hororu až k fantasy komedii). Zkrátka je určena všem, kdo mají rádi trochu drsnější a divočejší zábavu. Remake prvního dílu (to je třeba zdůraznit, aby někdo náhodou nečekal černohumornou legraci v duchu obou pokračování) mnoha fandům nesedl, těžko ale říct proč. Ano, není tu legendární Ash (životní role Bruce Campbella) a Alvarezova režie není tak specifická jako Raimiho (který tento film nicméně produkoval!). A to je asi tak všechno, co se dá téhle předělávce vyčíst, protože jinak se jedná o skvělého zástupce nadmíru drsného, temného, brutálního a ultra krvavého hororu pro otrlé publikum.

Maniak (2012)

Osobitý remake stejnojmenného snímku z roku 1980 potkal v ČR podobný osud jako jeho předchůdce - málokdo ho zná (přestože se do kin podíval). A je to škoda, protože rozhodně má co nabídnout - nejzajímavější je na něm bezesporu fakt, že je takřka kompletně celý snímán doslova z pohledu hlavní (a vlastně i jediné podstatné) postavy - psychopatického vraha v podání výborného Elijaha Wooda (aneb Frodo definitivně na temné straně). Nikterak příjemná, možná dokonce lehce zvrhlá, ale každopádně velmi sugestivní, hutná, nekompromisní a svým způsobem ojedinělá podívaná.

Neutečeš (2014)

Neutečeš
Další lahůdkové retro, které bylo hned od počátku kvůli svému stylu v duchu 80. let přirovnáváno k tvorbě Johna Carpentera (Halloween, Vládce temnot). Zápletku postavenou na myšlence, že když se vyspíte s nesprávným člověkem, může vás to stát život, scénárista a režisér David Robert Mitchell výtečně prodal skrze poctivě staromódně budovanou ponurou a mrazivou atmosféru, na níž má naprosto stěžejní zásluhu také na hraně geniality lavírující dráždivý soundtrack od Disasterpeace. Pokud máte rádi například netflixovský seriálový hit Stranger Things, před Neutečeš určitě neutíkejte.

Smrt ve tmě (2016)

Stephen Lang, Fede Alvarez
Tři mladí zloději chtějí vykrást dům, v němž bydlí jen starý slepec (Avatarovský záporák Stephen Lang). Ten ale není tak neškodný a nemohoucí, jak si partička kriminálníků zpočátku myslí. Synopse by snadno mohla připomenout například Čekej do tmy s Audrey Hepburn, ale s klasikou ze 60. let má Smrt ve tmě společného minimum. Už třeba základním rozvržením rolí zloduch/oběť… Tahle nezvyklá hra kočky s myší ale rozhodně dokáže překvapit, jak svými zvraty, tak sebevědomým ztvárněním, které je plné napětí, skvělých momentů, má rychlý spád a působivou gradaci.

Tajemství smrti slečny Neznámé (2016)

Pokud existuje něco jako ‚procedurální detektivní horor‘, tohle je přesně on. Další neprávem přehlížený poklad, jemuž nebylo umožněno poznat plátna českých kin, má velmi jednoduchý, ale dokonale funkční dějový základ: dvojice patologů, otec a syn, dostanou za úkol provést pitvu neznámé mladé ženy. Během své práce však odhalují další a další podivná tajemství, která s mrtvolou souvisí. Většina filmu je skutečně "pouze" o tom, že si dva muži (skvělí Brian Cox a Emile Hirsch) se skalpelem v ruce povídají nad mrtvým nahým ženským tělem. A je to poutavé, osvěžující, zkrátka výtečné.

Uteč (2017)

Uteč
Překvapivý předloňský hit (nemající nic společného s filmem Neutečeš), který uspěl u diváků i kritiky (Oscar za scénář!), je opět netradiční a originální směsicí vícero žánrů. A tentokrát nejen těch temných a znepokojivých – ve správně zvolených chvílích je Uteč totiž téměř komedií, zdařile si utahující z žánrových klišé a diváckých očekávání (scénárista a režisér Jordan Peele tudíž zcela nezapřel svou komediální minulost). Ústřední nápad a v každém ohledu kvalitní zpracování dělají z Uteč podnětný a progresivní počin, jenž lze brát vážně i jako kritický komentář k rasové problematice.
A jaké horory z posledních deseti let jsou podle vás ty nejlepší?