Slunovrat (2019)

Kterak obří ambice hlavního tvůrce mohou ve druhé polovině pošramotit úžasný film. Prvních cca 80 minut jsem byl přikovanej do sedačky - ten absolutní nával deprese, neokoukané prostředí a opatrně budovaná bezvýchodnost na mě fungovaly jako všechny omamné látky na hlavní protagonisty. A když došlo k explicitnímu úmrtí, zasáhlo mě to díky perfektně připravené motivační šachovnici jako jehla pod nehet. Aster má hrozně výborných nápadů, umí diváka znervóznit jen dokonalou souhrou zvuku a obrazu a nebojí se experimentovat s tématy a žánry, takže když před sebou vidíte špetku od Bergmana (ve smyslu spoléhání se na výrazy herců), špetku od Miklóse Jancsóa (dlouhé záběry a precizně rozvržený hloubkový pohyb po mizanscéně) a hrst slavného Hardyho Rituálu (1973), nepůsobí to vůbec přeplácaně... Tedy, asi do té poloviny. Potom totiž režisér stejně jako ve svém předchozím díle jaksi přestává srozumitelně vyprávět příběh postav a snaží se vizuální neotřelostí oblbovat diváka, který nemá moc na koho upínat pozornost a sympatie. Postavy se stávají figurkami v psychopatické hře, která má bohužel slabé poselství a kvůli nepříliš fungujícím vztahům mezi aktéry i podivně neemocionální finále. ALE přesto jsem se vrtěl nudou jen minimálně a film mě tak nějak dokázal udržovat v trvalé zvědavosti, co se v něm stane v další minutě - škoda, že nakonec to byl spíše blaf šikovného tvůrce, který umí vystavit atmosférické sekvence, ale uniká mu celistvá a výpovědní struktura. Pro mě 70% a mám-li házet film vyloženě do nadprůměru, tak docela s odřenou pleší a výhradně za potěšení ze sledování čarovně charismatické Florence Pugh, které tahle role sedla jako ulitá (už zase). Jednou si to určitě se zájmem zopakuji..

Mystické filmy mám rád, horory už méně, vlastně vůbec. Často zkreslují realitu a ze všeho dělají zbytečné bu-bu, které si nechci ukládat do hlavy. Tady mě zmátl trailer a parta, která šla do kina. Chtěl jsem. Chyba. Zajímavý námět, ale nevysvětlený, nepropracovaný, jen mechanicky naroubovaný, tak aby to mělo vůbec nějaké vysvětlení, které mělo hodnotu pouze informace. Klasická forma hororu je zachována i porušována. Nejzajímavější linka byla ta mystická, ale zůstala bohužel prázdná. To co autor nabízel mohlo jít do hloubky, pak by to bylo zajímavé i bez zbytečných nepříjemných detailů. Forma zpracování převýšila obsah. Ke konci mě to připomnělo legrační Rituál s Nicolasem Cagem.

Absolutně netuším, co si o tomto filmu mám vůbec myslet... Každopádně se mu povedlo něco, co se mi nikdy v životě nestalo - v kině jsem seděl jak zařezaný a nestačil jsem se divit tak moc, že jsem se za celou dobu ani nepohnul a nepromluvil jediné slovo... kdyby jen po dobu filmu... já nepromluvil ještě několik hodin poté... Miluji horory, ale tohle nebyl horor - spíš psychodrama. Tenhle film jsem musel vážně vstřebat a první slova, která jsem vyslovila, byla "Tak tohle bylo fakt hrozný!" A na FB jsem pak napsal příspěvek "Pokud si myslíte, že váš den už nemůže být horší, jděte do kina na Slunovrat!" Nechápu, jak někdo může být schopen natočit něco takového a s takovou surovostí. Nevím, co si mám myslet... z jednoho úhlu pohledu je to naprosto geniální a nepřekonatelné dílo, na druhou stranu se jedná o neskutečnou hrůzu. Nemohu hodnotit jinak než zlatým osvědčeným průměrem...

Na film jsem se rozhodl zajít podívat, kvůli jeho režisérovi a scénáristovi Ari Asterovi. Jeho předchozí hororový snímek Děsivé dědictví mě velice zaujal jeho originalitou a tak jsem doufal, že tímhle filmem nezklame. Naštěstí nezklamal. I když bylo tempo filmu pomalejší, nenašel jsem okamžik kdy by jsem se nudil. Nápaditá kamera a zajímavé prvky scénáře dokázali udržet mou pozornost. Filmu bych však vytkl určitou předvídatelnost. Možná se nedostáváme do příběhu klasického hororu, ale je poznat, že se film drží určité klasické hororové kostry. Celkově bych tedy další za mě povedený snímek Ari Astera zhodnotil velmi pozitivně.

Na tento horor jsem byla hodně zvědavá díky předchozímu filmu režiséra, Děsivému dědictví, který byl skutečně originální a fascinující. Slunovrat je opět něčím, co naprosto vybočuje. Protiklad překrásné přírody, svítícího slunce a bohaté květinové nadílky, na jejichž pozadí probíhá psychologické až hororové drama za notného přispění naprosto skvělé hudby. Na můj vkus byl značně nevýrazný představitel hlavní mužské role, ale to se myslím dá odpustit a o to více jsem si užila závěr :-D. Poznámka k delší stopáži - film plynul naprosto přirozeně a vše uteklo až překvapivě rychle.

Po delší době film, který nezklamal moje očekávání. Zprvu jsem uvažoval, nakolik je např. úvodní dramaturgická linie s rodinnou tragédií nezbytná, ale s odstupem času to získalo svoji logiku. Jde jen o změnu perspektivy, když se film promýšlí jako širší celek, můžeme pochopit režisérův záměr, proč to chtěl udělat tak moc symbolicky a fatálně. Pregnantně zpracovanou folklórní a rituální tématiku lze vnímat jako stěžejní a nejvíc pohlcující motiv. Spojení kontrastů absolutní čistoty, reprezentované domorodci (netočilo se ovšem ve Švédsku, ale v Maďarsku, s maďarským komparzem) a bestiální krutosti, jako odzbrojující vyjádření podstaty přírody, povyšuje celek nad klasické "vyvražďovačky" a vůbec samotný, jakkoliv diskutabilní žánr. Trochu problém jsem měl s psychedelickým prvkem ve vyprávění, protože ho vnímám jako silně nadužívaný (trendy?) a trochu laciný prostředek ke stupňování hrůzy (či obecné atraktivnosti podívané), na druhou stranu ovšem sugestivní způsob, jakým byl prezentovaný lze považovat jako významnou polehčující okolnost. Pop kulturní odvolávky jsou další z možností, jak celý film číst, taktéž se můžete pustit do až detektivního pátrání a prostřednictvím nejrůznějších šifer, dohledávat další skryté souvislosti a významy. Ze Slunovratu mám upřímnou a bezelstnou radost, v lecčems dává, do jisté míry, vzpomenout na Kubrickův perfekcionismus a čistotu vyprávění.

Film svým zpracováním chce od úvodních titulků začít zostra, to se mu daří, smrt rodičů a dcery patří k silným momentům tohoto filmu a rozklad osobnosti a její následný vývoj bude mít za následek návštěvu německého venkova, kde je naláká vzdělaný buran. Poté jsou již delší pasáže, kde se nic neděje, čekáte půl hodiny na to, než se skupina domorodců pořádně posadí, z ničeho nic mizí přátelé hlavní hrdinky, aniž by byla zobrazená jejich smrt a film má maximálně 2 brutální scény, což je sakra málo na to, aby se o tomhle filmu tolik mluvilo. Zas tak moc mě nepřekvapil, byla to celkem nuda.

Absolutne nepobiram zdejsi vysoke hodnoceni.
Na zacatek plusy. Thrillerova scena ze zacatku filmu je tak dobra, ze jsem si vzpomnel na samotneho mistra Finchera. Pak film obsahuje nekolik opravdu nadhernych mystickych obrazu (bohuzel uz to nelze nazvat scenami) a posledni plus v par bizarnich scenach jsem si zase vzpomnel na Petera Jacksona v jeho rane tvorbe.
No a minusy. Hlavni herecka je otravna a nesympaticka. Cela svedska komunita pusobi jak banda zfetovanych folklornich ochotniku. Film nefunguje v ramci zadneho zanru a ani jako mix zanru (jako napriklad Chata v horach). Po komunitnim obradu, kdy se asi mela naplno rozjet hororova linka se lidi v kine zacinaji smat. V tento moment by pravdepodobne film zachranilo kdyby najel do roviny bizarni hororove komedie (ve stylu Petera Jacksona viz vyse). Bohuzel ale film pokracuje jako slatanina se stupidnim nepochopitelnym chovanim postav, a snad aby ta blbost nebouchala o vrata moc nahlas tak si obcas daji trosku fetu ...