USA
?%
-
70%2. 8. 2019
Kterak obří ambice hlavního tvůrce mohou ve druhé polovině pošramotit úžasný film. Prvních cca 80 minut jsem byl přikovanej do sedačky - ten absolutní nával deprese, neokoukané prostředí a opatrně budovaná bezvýchodnost na mě fungovaly jako všechny omamné látky na hlavní protagonisty. A když došlo k explicitnímu úmrtí, zasáhlo mě to díky perfektně připravené motivační šachovnici jako jehla pod nehet. Aster má hrozně výborných nápadů, umí diváka znervóznit jen dokonalou souhrou zvuku a obrazu a nebojí se experimentovat s tématy a žánry, takže když před sebou vidíte špetku od Bergmana (ve smyslu spoléhání se na výrazy herců), špetku od Miklóse Jancsóa (dlouhé záběry a precizně rozvržený hloubkový pohyb po mizanscéně) a hrst slavného Hardyho Rituálu (1973), nepůsobí to vůbec přeplácaně... Tedy, asi do té poloviny. Potom totiž režisér stejně jako ve svém předchozím díle jaksi přestává srozumitelně vyprávět příběh postav a snaží se vizuální neotřelostí oblbovat diváka, který nemá moc na koho upínat pozornost a sympatie. Postavy se stávají figurkami v psychopatické hře, která má bohužel slabé poselství a kvůli nepříliš fungujícím vztahům mezi aktéry i podivně neemocionální finále. ALE přesto jsem se vrtěl nudou jen minimálně a film mě tak nějak dokázal udržovat v trvalé zvědavosti, co se v něm stane v další minutě - škoda, že nakonec to byl spíše blaf šikovného tvůrce, který umí vystavit atmosférické sekvence, ale uniká mu celistvá a výpovědní struktura. Pro mě 70% a mám-li házet film vyloženě do nadprůměru, tak docela s odřenou pleší a výhradně za potěšení ze sledování čarovně charismatické Florence Pugh, které tahle role sedla jako ulitá (už zase). Jednou si to určitě se zájmem zopakuji..
-
50%5. 8. 2019
Mystické filmy mám rád, horory už méně, vlastně vůbec. Často zkreslují realitu a ze všeho dělají zbytečné bu-bu, které si nechci ukládat do hlavy. Tady mě zmátl trailer a parta, která šla do kina. Chtěl jsem. Chyba. Zajímavý námět, ale nevysvětlený, nepropracovaný, jen mechanicky naroubovaný, tak aby to mělo vůbec nějaké vysvětlení, které mělo hodnotu pouze informace. Klasická forma hororu je zachována i porušována. Nejzajímavější linka byla ta mystická, ale zůstala bohužel prázdná. To co autor nabízel mohlo jít do hloubky, pak by to bylo zajímavé i bez zbytečných nepříjemných detailů. Forma zpracování převýšila obsah. Ke konci mě to připomnělo legrační Rituál s Nicolasem Cagem.
- rozjezd, prostěředí a forma zpracování
- obsah
-
75%10. 8. 2019
Na film jsem se rozhodl zajít podívat, kvůli jeho režisérovi a scénáristovi Ari Asterovi. Jeho předchozí hororový snímek Děsivé dědictví mě velice zaujal jeho originalitou a tak jsem doufal, že tímhle filmem nezklame. Naštěstí nezklamal. I když bylo tempo filmu pomalejší, nenašel jsem okamžik kdy by jsem se nudil. Nápaditá kamera a zajímavé prvky scénáře dokázali udržet mou pozornost. Filmu bych však vytkl určitou předvídatelnost. Možná se nedostáváme do příběhu klasického hororu, ale je poznat, že se film drží určité klasické hororové kostry. Celkově bych tedy další za mě povedený snímek Ari Astera zhodnotil velmi pozitivně.
-
75%3. 9. 2019
Ari Aster opět po nedávném Děsivém dědictví ukázal, že patří mezi režiséry, kteří dokonale ovládají své filmové řemeslo. Slavnost slunovratu nikdy nebyla tak temná a hororová za bílého světla. Až na některé herecké výkony nelze filmu nic vytknout a přes poměrně delší stopáž měl film svižné tempo, kdy se opravdu nebudete ani chvilku nudit. Drsné a mrazivé až do morku kostí.
-
80%3. 9. 2019
Na tento horor jsem byla hodně zvědavá díky předchozímu filmu režiséra, Děsivému dědictví, který byl skutečně originální a fascinující. Slunovrat je opět něčím, co naprosto vybočuje. Protiklad překrásné přírody, svítícího slunce a bohaté květinové nadílky, na jejichž pozadí probíhá psychologické až hororové drama za notného přispění naprosto skvělé hudby. Na můj vkus byl značně nevýrazný představitel hlavní mužské role, ale to se myslím dá odpustit a o to více jsem si užila závěr :-D. Poznámka k delší stopáži - film plynul naprosto přirozeně a vše uteklo až překvapivě rychle.
-
90%6. 8. 2019
Vůbec nezávidím těm, kteří se do kina vypravili nadšeni a s rámcovou představou, kterou v nich mohl vyvolat trailer. Ve mně trailer i recenze vzbuzovaly značný despekt, o to větším nadšením teď hořím. Midsommar je mnohem vyváženější, méně rozkolísané dílo než Hereditary. Aster nejen že prokázal odvahu v několika scénách, které dovádí explicitou do krajnosti, čímž obnažuje část publika podobně jako v Hereditary, navíc se dokázal vystříhat hloupého dovysvětlování v závěru, a dává prostor interpretaci. U mě tak tvůrce slaví opravdový triumf a ustavuje kult, před jeho dalším počinem budu jako na trní. Mé hodnocení je silně subjektivně zabarvené vlastní interpretací, a nehodlám od něj ustoupit ani o píď.
-
100%4. 9. 2019
Po delší době film, který nezklamal moje očekávání. Zprvu jsem uvažoval, nakolik je např. úvodní dramaturgická linie s rodinnou tragédií nezbytná, ale s odstupem času to získalo svoji logiku. Jde jen o změnu perspektivy, když se film promýšlí jako širší celek, můžeme pochopit režisérův záměr, proč to chtěl udělat tak moc symbolicky a fatálně. Pregnantně zpracovanou folklórní a rituální tématiku lze vnímat jako stěžejní a nejvíc pohlcující motiv. Spojení kontrastů absolutní čistoty, reprezentované domorodci (netočilo se ovšem ve Švédsku, ale v Maďarsku, s maďarským komparzem) a bestiální krutosti, jako odzbrojující vyjádření podstaty přírody, povyšuje celek nad klasické "vyvražďovačky" a vůbec samotný, jakkoliv diskutabilní žánr. Trochu problém jsem měl s psychedelickým prvkem ve vyprávění, protože ho vnímám jako silně nadužívaný (trendy?) a trochu laciný prostředek ke stupňování hrůzy (či obecné atraktivnosti podívané), na druhou stranu ovšem sugestivní způsob, jakým byl prezentovaný lze považovat jako významnou polehčující okolnost. Pop kulturní odvolávky jsou další z možností, jak celý film číst, taktéž se můžete pustit do až detektivního pátrání a prostřednictvím nejrůznějších šifer, dohledávat další skryté souvislosti a významy. Ze Slunovratu mám upřímnou a bezelstnou radost, v lecčems dává, do jisté míry, vzpomenout na Kubrickův perfekcionismus a čistotu vyprávění.
-
75%12. 8. 2019
Na tento film jsem šel s podobným očekáváním jako na většinu hororů, na kterých jsem za poslední dobu byl, a to takový, že to bude odlehčená lekačka, která nebude mít nijak zvláštně hlubší význam a obecně to bude spíš film pro pobavení. To se ale změnilo po prvních zbruba 30 minutách kdy jsem se naladil na zvlástní energii kterou ve mě film vzbuzoval a poté už jsem jen zbylé dvě hodiny seděl vnimal tento bizární, ale povedený film. Některé bych jen rád varoval, že se autor vyhrál ve spoustě detalně brutálních záběrech, a proto si myslím, že film nemusí být pro každého.
-
50%14. 8. 2019
Absolutne nepobiram zdejsi vysoke hodnoceni.
Na zacatek plusy. Thrillerova scena ze zacatku filmu je tak dobra, ze jsem si vzpomnel na samotneho mistra Finchera. Pak film obsahuje nekolik opravdu nadhernych mystickych obrazu (bohuzel uz to nelze nazvat scenami) a posledni plus v par bizarnich scenach jsem si zase vzpomnel na Petera Jacksona v jeho rane tvorbe.
No a minusy. Hlavni herecka je otravna a nesympaticka. Cela svedska komunita pusobi jak banda zfetovanych folklornich ochotniku. Film nefunguje v ramci zadneho zanru a ani jako mix zanru (jako napriklad Chata v horach). Po komunitnim obradu, kdy se asi mela naplno rozjet hororova linka se lidi v kine zacinaji smat. V tento moment by pravdepodobne film zachranilo kdyby najel do roviny bizarni hororove komedie (ve stylu Petera Jacksona viz vyse). Bohuzel ale film pokracuje jako slatanina se stupidnim nepochopitelnym chovanim postav, a snad aby ta blbost nebouchala o vrata moc nahlas tak si obcas daji trosku fetu ...
Ujistěte se, že jste 
kinobox.cz
