Martrix
Komentáře

1 2 3 4 5 dalsi posledni
  • 75%
    0
    0
    17. 4. 2021
    Duše (2020)

    Začátek se mi nelíbil, konec byl trochu fádní a předvidatelný, ale zato prostřední pasáž byla vynikající. Oceňuji animaci, odvahu zařadit jazz a pustit se do tématu, který není pro děti zrovna vhodný. Výsledný dojem je tedy trochu rozpačitý. Navíc Duše nabízí pár klišoidních scén, ale také vcelku inspirativní momenty, které by mohly leckoho přimět aspoň na chvilku přibrzdit a pokochat se prostým faktem, že na světě je vlastně krásně. Pixar je už mnoho let drcen očekáváním kritiky i prostých diváků, že vyrukuje s oduševnělým a originálním příběhem, ze kterého udělá víc než jen animák. Duše tato očekávání sice nenaplňuje, je to takový hybrid mezi Pixarem a klasickou Disney tuctovkou, ale pořád to stačí na nadprůměrné hodnocení.

  • 55%
    0
    0
    2. 4. 2021

    Původně jsem se chtěl rozčilovat, že vůbec nerozumím tomu, že tvůrci resp. Warneři rezignovali na základní princip pro vytvoření skvělého filmu. Totiž vyprávět dobrý příběh tak, aby divák při projekci mlčel, poslouchal a zíral. Chtěl jsem ironicky šlehnout, že když proti sobě poštvou ikonické postavy a rozpohybují je pomocí parádní animace, tak diváci nepůjdou automaticky do kolen. Do kina sice příjdou, ale nadšení z něj odcházet většinou nebudou. A chtěl jsem si obrovsky povzdechnout, že dobrý scénář by přece takový film neprodražil. V tom velkém rozladění jsem si pak našel, "kdo za to může". První překvapení...na "scénáři" pracovali tři lidé. A to druhé...bavíme se tady o Terry Rossiovi, který má v cévéčku Shreka, Piráty z Karibiku..., o Eric Pearsonovi, který stojí za skvělým Thor: Ragnarok a Max Borensteinovi, který napsal Konga: Ostrov lebek a první novodobou Godzillu. Tento dream team přesto nepřekonal ani tu nizoučko nastavenou laťku, kterou téměř na zem pohodili v Godzilla II Král monster pánové Michael Dougherty a Zach Shields. Nejde o dutou Zemi a existenci titánů, jsem otevřený mnoha teoriím (a protože se jimi zabývám už dlouho, tak mě toho moc nepřekvapí), jde spíš o ten dutý příběh. O to, že s výjimkou holčičky, Konga a Godzilly, nebyla žádná postava obdařena takovými motivy, aby dělala co jsme viděli že dělá. Že to nedrželo pohromadě a žádná lidská postava nebyla důležitá. Když mi bylo dvanáct, prodávaly se žvýkačky Bajo. Pod obalem byl vždy obrázek občas složený ze čtyř okýnek nějakého pidipříběhu. Tenkrát bych na Godzilla vs. Kong civěl s otevřenou pusou...ostatně o pár let později jsem takto civěl na Gappu. Dnes ve mě ale taková podívaná vzbudí spíš lítost nad promarněnou příležitostí stvořit úžasný film, který sesbírá Oscary podobně jako Avatar, nebo Pán prstenů. Warneři evidentně potřebují dostat nějakým velmi silným výbojem energie ne do srdce, ale spíš do hlavy, aby se vzpamatovali a začali nakládat s filmovými klenoty s patřičným respektem. Nebo do jiné části těla, aby jim došlo, že se na to mají vykašlat, všechna monstra prodat a věnovat se třeba jen vymýšlení příběhů na obrázky ve žvýkačkách. 80% mého hodnocení jde za chlápky, které nejspíš dodnes budí ze spaní výpadky proudu při renderování chlupů a šupin obou mazlíků.

  • 75%
    0
    0
    2. 4. 2021
    V úskalí (2020)

    Někomu může V úskalí připadat málo vtipné a vlastně nepříliš zajímavé povídání, postavené jen na hercích a solidních dialozích. Chápu, ale nesdílím. Vedle akčních spektáklů, hrubozrných rádobykomedií a nekvalitních sci-fi filmů, je nejnovější počin Sofie Coppoly jemné pohlazení, jakého je schopná asi jen žena. Pokud bych měl napsat o čem to bylo, tak já viděl příběh o tom, kam můžou přivést ženu s pochybami předsudky a okolím podporovaná nedůvěra v partnera. Jak moc je nejistota a názory druhých toxická, pokud nevěříte svému úsudku a nemáte důvěru v člověka, který je vám nejbližší. A ve druhé vlně nám Coppola ukazuje, že přestože mohou mít dcera a otec (kdokoliv), naprosto odlišné názory a životní cesty, může mezi nimi být s trochou respektu krásné pouto. Mohlo to být pojmuto jako hutné drama, ale v podání Coppoly je to lehce úsměvný příběh ze života, okořeněný postavou Billa Murraye, který si jako vždy krade film pro sebe. Tady je to ale úplně v pořádku, protože taková je i postava, kterou představuje. Navíc v mém případě se mu to tak úplně nepovedlo, protože Rashida Jones je přesně můj typ, takže ... . Díky sympatickým postavám a pampeliškovému feelingu, to hodnocení trochu přifouknu.

  • 90%
    0
    0
    2. 4. 2021

    Dramedie jak vyšitá. Rodinné drama, autismus, klasická hudba...všeho je dost a všechno to funguje jak má. Pozvolnější začátek by mohl leckoho odradit, ale pak cpou tvůrci do diváků emoce jako kdysi hospodyňky šišky do hus. Ústředním motivem je hledání svého místa na světě, souboj s nepřízní osudu, ale také s křivdami, které sebou člověk vláčí a které jeho povahu ovlivnily. Do toho mezilidské vztahy...takže jakýsi jihokorejský Rain Man. Druhá polovina filmu je navíc prodchnuta nádhernou klasickou hudbou, která ty emoce ještě víc zhutní, takže nejen děvčata ocení bednu kapesníčků. Nevím jak to ti Korejci dělají, ale i sebevětší klišoidní slzopuďárnu umí udělat tak, že jim to sežeru i s navijákem. Herci byli skvělí, Jung-min Park jako autistický hudební virtuoz dokonce excelentní.

  • 65%
    0
    0
    2. 4. 2021

    Dostanete přesně to, co by jste mohli v rámci žánru čekat. Tvůrci ničím nepřekvapí, ale na druhou stranu ani nezklamou. Prostředí ústavu a figurky v něm fungují jak mají a všichni herci jsou sympatičtí. I když bylo ke konci těch žvástů hodně, na španělské poměry je to ukončeno relativně snesitelně. Klasická polotuctová netflixárna, kterou stačí vidět jednou, ale neurazí. Každopádně se moc pěkně koukalo na Susanu Abaitúa, která má na víc, než hrát v průměrných komediích a stejně tak se i hezky poslouchala i její brebentivá španělština, což angličtinou unavení filmožrouti jistě ocení.

  • 70%
    0
    0
    31. 3. 2021

    Po technické stránce není co vyčíst, ale Snydera ten vcelku dobrý scénář převálcoval. Přitom to mohla být mnohem vetší pecka než Avengers, protože tady je to velmi osobní, věrnější komixovému duchu, ale současně dospělejší než konkurenční marvelovky. Affleckův Batman byl vynikající a Cavillův Superman nebyl jen nablblý skautík, ale vcelku nejednoznačná postava a jejich motivy byly vcelku pochopitelné. Za zmínku stojí i vynikající práce s hudbou, která pomáhala naporcovat scény a současně nesla motivy jednotlivých postav. Je veliká škoda, že se film nerozdělil na dvě propracovanější části. Paradoxně si totiž nebudete většinu scén po pár dnech pamatovat ne kvůli jejich zpracování, nebo lacinosti, ale naopak díky tomu, že jsou vedle sebe naskládané jako ředkvičky v záhonu. Asi to není ani stížnost, ale spíš konstatování, že i u akčních příběhů by měly být napětí a akce dávkovány s rozvahou. Nejsem vysloveně zklamaný a asi bych i hodnotil lépe, nebýt závěrečné půlhodiny. Největší zlo je pro mě totiž závěrečná bitka s digimonstrem, plná digiklikiháků a hnědošedých scén. Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti mohl a měl být být kultovní záležitost. Setkání a souboj tak ikonických postav měla být filmová událost desetiletí. Mě osobně by bohatě stačil i ten samotný spor mezi Batmanem a Supermanem, který rozdmýchal Saša Luthorů. Příšera a ta spousta demolice a výbuchů...to už bylo tak trochu navíc. PS: hodnotím SE, která je o 32 minut delší než kinoverze.

  • 85%
    0
    0
    28. 3. 2021
    Magadheera (2009)

    Pokud jste nikdy neviděli žádný bollywoodský výpravný film, tak vás žádné komentáře a recenze nepřipraví na tu záplavu pozitivní a mile naivní energie, která z tohoto filmu sálá. Že se bude tančit a zpívat, to jsem věděl, že to bude o lásce a bude tam i spousta akce, jasně, proč ne. Ale ono je to vše v takové intenzitě, že se člověk musí usmívat snad všemu a není to myšleno zle. Milostná poetika je vtipně roztomilá, herci dělají kukuče, které jim nelze vyčítat, všechny postavy jdou vstříc osudu bez blbých řečí a s pochopitelnými motivy, mluví se chvíli hindsky, chvíli anglicky, režie je hravá...v záběrech se vám třeba objeví animovaná létající láhev, triky jsou srandovní, ale ani na chvíli vás nenapadne si pohrdlivě odfrknout. Chápu všechny ty vážně se tvářící naboby, odkojené Hřebejkovinami, nebo Hollywoodem. Je to přepálené, předlouhé, přepozitivní, přebarevné...překrásně praštěné. Jako červená nit, se těmi skoro třemi hodinami vine milostný příběh, který se zdá být většině evropanů moc milostný, moc poetický, moc jinak romantický, fatální...ale ve skutečnosti je to stejně plnokrevný příběh, jako o Romeovi a Julii. Jen je v tom východním podání mnohem víc happyendovský. Navíc, pokud budete mít chuť se zamyslet, zjistíte, že podobné filmy mohou mít na mlaďochy velmi dobrý vliv pro vnímání mužských a ženských principů. Herce neznám, ale nepochybuji o tom, že mají spoustu fanoušků. Jsou to ukázkové exempláře své kultury...krásní lidé a hlavní ženská hrdinka...ta je k sežrání. Tvůrčí záměr je jasný, provedení je bezva...nenapadá mě, proč takový film kritizovat. Je točený pro radost. A podařilo se...já se bavil velmi dobře.

  • Podobně přiblblý úsměv na tváři behem celého filmu, jsem měl třeba u Amelie z Montmarteru, nebo Lizy, liščí víly. Bez ohledu na režiséra, nebo původ peněz, jsou to filmy, které v sobě mají zvláštní evropský půvab, jsou hravě milé, bez zbytečného násilí a jde o originálně napsané příběhy. A Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni má ještě něco navíc. Tvůrcům se podařila neuvěřitelná indy-euro fůze. Hudební číslo v londýnském deportačním úřadě...mazec. Díky tomu indickému podkladu je to všechno barevné a pitomoučce pozitivní. Objektivně to není "velká komedie o které se mluví", ale mě se parádně trefila do vkusu. Přitom to vlastně tak úplně komedie není, nebudete hýkat smíchy, dialogy nejsou prošpikované hláškami...ale je to celé úsměvné a náladu pozvedající.

  • 80%
    0
    0
    22. 3. 2021

    Z každé druhé epizody by klidně mohl být celovečerák. Seriál začíná koncem, představí všechny postavy, odhalí co je hrozba...a během deseti epizod se vrátí tam kde začal. To už ale poznáte obyvatele domu, kteří čelí zombie-monster atakům, jež se na ně valí. Americký seriál by po tak našlapané první epizodě neměl dál co nabídnout. Jenže Korejci prostě umí pracovat s prostorem mezi příběhem a postavami skvěle, takže už od první minuty víte, že to nebude jen vyvražďovací zombárna. Ostatně neznámá hrozba, různorodá skupina lidí a uzavřený prostor, je pro filmaře velmi vděčná kombinace. Místy mi to připomělo Derabontovu Mlhu. Vcelku originální příběh, na TV seriál slušné triky, fajn postavy...vadila mi jen moderní korejská hudba. Vůbec bych se nebránil pořádnému remaku, ale spokojím se i s čistokrevným pokračováním.

  • 80%
    0
    0
    22. 3. 2021

    Pokud jste ještě nepřišli na to, že u korejských seriálů vlastně není žánr důležitý a zlákala vás ta nálepka fantasy, tak Záhadný lovec je namíchán asi v tomto poměru: mysteriózní 30%, thriller 50%, dramedie 20%. A dodám, že je to typický korejský seriál, který je vystavěn na skvělých postavách a vztahy mezi nimi a na propracovaném příběhu, který přestože pracuje s prvky fantasy, působí věrohodně a samozřejmě je prošpikován emocemi. Pro většinu lidí je smích běžná věc, snažíme se ho vyvolávat, nestydíme se za něj, považujeme ho za lék. Jenže každá energie ve vesmíru má svůj protipól a Korejci se nestydí ani naříkat a plakat, být nešťastní a smutní. Berou to jako očistný proces a jsou v tom vážně dobří. Pro Evropana to může působit tetrálně a za hranou, někdo se může dokonce cítit při pohledu na neustále naříkajícího a slzy ronícího chlápka až nepříjemně, ale já to těm Korejcům většinou věřím a nechávám to na sebe působit. Protože v tom cítím bezelstnost, lidskost a snahu tvůrců něčím diváka obohatit. A pokud se zeptáte jak vás to obohatí, když bulíte společně s postavami, tak odpověď je prostá. Připomenete si, jak moc důležité je mít rodinu a přátele. Stačí na pár hodin "adoptovat" třeba tuto sympatickou partičku lovců duchů a bude vědět v čem jsou korejské seriály tak jedinečné. Ale mám varování. Pokud se vám zalíbí, může se vám pak velmi špatně koukat na ty plytké západní umělotiny.

  • 70%
    0
    0
    22. 3. 2021

    Zrada, pomsta, reinkarnace, slib a láska až za hrob...doslova. Melodrama v telenovelovém stylu, kdy se tvůrci neštítí použít i takové propriety, jako jsou rádobylegrační zvuky jako z Toma a Jerryho, ukňouranou i rozvernou hudbu, zrychlené honičky, flashbacky, obrovskou dávku sentimentu, naivní kukuče, složité vztahy, předvídatelné twisty...prostě korejská mýdlová lázeň. Být to americká, nebo třeba španělská produkce, nedokoukal bych ani první epizodu. Ale já přiznávám, že patřím k vcelku početné skupině lidí, na které to korejské filmové woodoo funguje. Jakkoliv je to občas naivně hloupoučké, tak ta bezelstnost, postavy, které si člověk bleskově oblíbí, vcelku originální příběh plný často přepálených emocí...to vše na mě ve výsledku působí věrohodněji, než většina realisticky pojatých příběhů. Ať už totiž korejci vypráví jakýkkoliv fantaskní příběh, je to příběh o lidech, se kterými je snadné se identifikovat. Nebavil jsem se tak dobře jako u Záhadného lovce, ale jsem spokojený. Byť tedy trochu zneklidněný tím, že cílovka tohoto seriálu budou spíš holky 15-20 let.

  • 70%
    0
    0
    19. 3. 2021

    Jestli je Snyderova verze lepší film, než nešťastný slepenec Josse Whedona? Po prvních cca dvaceti minutách, kdy se odehrávaly vážně míněné, ale přesto hloupé scény, mezi nimiž se navíc neustále poskakovalo, jsem si tím nebyl jistý. Bylo to jako sledovat několik pospojovaných trailerů na nikdy nerealizované filmy DCEU. Ale je možné, že by mi to vadilo méně, kdybych ty scény neznal z "první verze". A teď ať si odbydu kritiku a můžu se soustředit na pozitiva. Stopáž je vysloveně fajnšmekrovská a zcela jistě by filmu prospělo vykuchat z něj aspoň 40-60 minut nepříliš důležitých scén. A poslední věc... zvolený formát 4:3 je sice lepší, než to širokoúhlé horizontální ořezávání, ale pořád je to paskvil, kterému se dalo vyhnout volbou jiné techniky a způsobu práce s obrazem. Tak a teď už budu jen chválit. V první řadě se mi líbí, že Flash tady není jen zbabělé přiblblo. Snyderův Flash je sice pořád trochu jelito, ale současně je inteligentní, odvážný a hlavně sympatický. Díky němu je celý film odlehčenější. U Cyborga je ta změna ještě větší. Má svůj příběh, jehož vyznění je dospělejší a působil na mě daleko sympatičtějším dojmem. Snyder cut by byl jako start pro sólovky těchto postav mnohem lepší. Ostatně Snyder nechal pootevřená vrátka pro další minimálně tři spin offy, nebo pokračování. Třeba film, kde Batman ve společnosti Jokera, Deathstrokea a Mery čelí v alternativní budoucnosti vzteklému Supermanovi, by se mi hodně zamlouval. Liga spravedlnosti 2017 nebyla o mnoho horší, než jiné DC nepovedenosti, ale obrovskou škodu udělala právě tím, že zařízla bujnější růst DCEU. I když kdo ví? Velmi pravděpodobně by Liga spravedlnosti tenkrát dokončená Snyderem, vypadala zase úplně jinak. Někdo namítne, že je Liga spravedlnosti Zacka Snydera nacpaná tunou CGI. Ano, je...a protože je to komiks, tak mi to vůbec nevadí. A o to míň, že tentokrát jsou ty digičmáranice daleko přehlednější. Kosmetické změny jako brnění Steppenwolfa, nebo Supermanův oblek, beru taky jako změnu k lepšímu. Z Ligy spravedlnosti Zacka Snydera jsem sice na zadel nepadl, ale jsem moc rád, že se to Snyderovi povedlo a DCEU má konečně pořádnou týmovku, ze které mûže dál tvořit. Filmu přeju úspěch i proto, že by bylo fajn, kdyby studia nechala některé tvůrce realizovat jejich vize bez zbytečných zásahů. Kdyby nebyl Snyder tak rozežraný a strávil vic času ve střižně, mohl stvořit skvělý film. Protože on tam někde v těch čtyřech hodinách je. Přesněji...Snyderova vize není sestříhaná tak dobře, abych nadšeně zkonzumoval všechno, co naservíroval.

  • 85%
    0
    0
    19. 3. 2021
    Diktátor (1940)

    V kontextu doby, kdy The Great Dictator vznikl, si zaslouží Chaplin veliké uznání. Zdaleka ne každý, by se dokázal takto veřejně vymezit vůči počínajícímu zlu. A přitom by to měla být samozřejmost, že lidé kteří mají vliv a veřejnost jim naslouchá, umělci především, budou nejhlasitější odpůrci všech diktátorů, vrahů a prznitelů svobody. Protože právě umění ve všech svých formách promlouvá ke všem lidem bez ohledu na původ, či vyznání. Proslov holiče v závěru filmu, byl možná patetický, ale bylo to vyznání nikoliv komika a herce, ale humanisty a nebojácného člověka, který na rozdíl od politiků nechtěl jen přihlížet. Film sám o sobě, má pár vtipných i podmanivých momentů a na tu dobu je velmi výpravný, ale stejně tak má spoustu hluchých míst, je dlouhý a v mnoha ohledech nedotažený. Velmi příjemně mě překvapil sám Chaplin. Skvělý herec, na kterého byla radost se dívat i jej poslouchat. Už kdysi dávno si získal můj obdiv...a to ho znám jen z grotesek, jednoho životopisného filmu a pár dokumentů. Za ten satiricko-varující přesah a odvahu tvůrců, si zaslouží tento jinak spíš průměrný film, pěkných pár procent v hodnocení navíc.

  • 55%
    0
    1
    13. 3. 2021
    Mumie (2017)

    Áčková produkce sice zacálovala mzdy pro Toma Cruise a Russella Crowe, vcelku solidní scénáristy a na několik měsíců pronajala partu nadšených trikařů, ale přesto nová Mumie diváky nezaujala aspoň ani z poloviny, jako přes dvacet let stará ptákárna s Fraserem. A ta mimochodem, stála o 60 mil. USD méně. V čem je problém? Nepříliš sympatická ženská postava, kterou si střihla Annabelle Wallis za to nejspíš nemůže, triky byly dobré, Cruise si svoje odvedl, dějová linka byla vcelku stravitelná a provázání s ostatními příšerami by asi fungovalo. Takže co? Málo vtipu, nadsázky a absence sympatických postav. A k tomu spousta nelogických blbostí, které by člověk odpustil pouze jako daň za snahu tvůrců nás pobavit. Mumii chybí vyhraněnost, protože se snaží oscilovat mezi hororem a dobrodružným filmem pro celou rodinu. Selhává však na obou frontách a díky rutinní režii, je tak z prvního MU velmi tuctová zbytečnost. To, společně s nulovou chemií mezi postavami (s výjimkou Crowea, který si vystačí sám) a absencí pořádných hlášek, nakonec pohřbilo příšeráckou rozjezdovku pod tunu písku...kde ji nejspíš nikdo hledat nebude. Tady měl přijít eRkový rating, nebo se měla režie svěřit nějakému divočákovi, který by se s tím nemazal, podobně jako Guy Ritchie s Artušem.

  • 65%
    0
    0
    9. 3. 2021

    Každý druhý intelektuál sledující Nomadland z pohodlí domova, chápavě pokyvuje hlavou, že Fern rozumí. A co teprve porotci různých festivalů, kteří se tetelí blahem, že mohou ocenit film tak hlubokomyslný a autentický, že si nikdo nevšimne absence afroamerických herců a příslušníků LBGTMFHT komunity. Přitom je to stejně pokrytecké, jako vyzdvihovat TV dokument o lidech, kteří pochopili jak nesmyslné je sledovat televizi. Přestože tvůrci Nomadlandu život nomádů neidealizovali a nepokoušeli se moralizovat, má většina diváků pocit, že se Fern vlastně osvobodila a žije hodnotnější život než druzí. Já tedy viděl něco jiného. Viděl jsem osamělou ženu, jejíž diagnózou byla neschopnost a strach být s někým. Ve skutečnosti byla méně svobodná než většina z těch, kteří vedou filozofické debaty, že k životu toho potřebuje člověk jen málo. Že je to technicky dobře udělaný film mi nestačí...to je i spousta jiných filmů. Chybí mi silnější přesah; po obsahové stránce je to vlastně jen sonda do života někoho, kdo neumí žít s lidmi. S výjimkou výkonu Frances McDormand, si tento film tak obrovskou pozornost nezasluhuje.

  • 70%
    0
    0
    1. 3. 2021

    Super nápad, skvělé obsazení, odsýpalo to, postavy byly dobře napsané...vysloveně jsem se těšil, kdy a jak těm sviňuškám s sukních někdo přistřihne křidýlka. Jenže tvůrci v polovině filmu přehodili výhybku a najednou se z opatrovnic staly nehorázně sebevědomé a schopné válečnice proti ruské mafii. To jako fakt? Přitom to mohl být zcela luxusní thriller o bezskrupulózních mrchách, které zneužily systém a parazitovaly na starých lidech. Mohl ukázat snahu nějakého Pepíka, dostat z té pasti milou stařenku. Nebo klidně i zápornou postavu...třeba tchýni, to už je jedno. Místo toho se ale příběh posunul někam, kde nenajdete nikoho, komu by jste mohli fandit. Až do poslední chvíle to bylo v duchu women power, cynického velebení lvů, kteří požírají ovce... . V posledních vteřinách ale tvůrci přece jen vyměkli, aby divákovi suše sdělili: karma je zdarma. A to je mimochodem i jedinou pointou tohoto filmu. Za první hodinu bych dal vysoce nadprůměrné hodnocení, ta druhá mi ale zkazila dojem z celého filmu. Můžete udělat film o podvodníčkovi, který se dostane do potíží, prezentovat ho jako skorokladnou postavu, které přejete aby z toho vyvázla. Ale v tomto filmu nikdo takový nebyl. Bylo to jako sledovat zápas Trumpa a Zemana v blátě. Ten nápad vás pobaví, ale pravá zábava by byla, kdyby jim někdo to bláto vytunil bednou zrezivělých hřebíků.

  • 70%
    0
    0
    28. 2. 2021

    I když se to často nabízí, nemám to srovnávání hollywoodské produkce se zbytkem světa rád. A zvlášť u ruských filmů. Jasně, občas to vypadá, že se snaží s Hollywoodem poměřovat pindíky a pouští do světa jen bizarnější verze amerických filmů. Takže pokud máte v tomto žánru nakoukáno, budou vám naskakovat asociace ke Smrtícímu parazitovi, nebo dokonce Věci: Počátek. Podle mě je to v tomto případě zavádějící. A to i když všechny tři spojuje nepříliš vysoké hodnocení diváků. Arsenij Sjuchin je šikovný režisér, vcelku dobrý scénárista, ale žije a točí v Rusku. Proto se dočkáme klasických propriet, které dokážou zničit sebelepší film. Blbé patetickopolitické plky, minulostí zatížená postava a neodbytné nutkání procpat lásku do jakéhokoliv žánru. Tohle zabije většinu ruských filmů spolehlivěji, než zombie houba usazená mezi mravenčími tykadly. Pokud se nad to dokážete povznést, nebo jste amatérští střihači, zůstane vám 80 minut vynikajícího hororu, který se opírá o neokoukané tváře, velmi atraktivní prostředí, ale hlavně o parádní atmosféru, která mi připomínala to nejlepší z Annihilation. Hodnotím vyšší známkou i proto, že jde o tvůrcův první velký film a přesto ve všech ohledech válcuje ony v úvodu zmíněné "americké bratříčky".

  • 90%
    0
    0
    22. 2. 2021

    Film je médium, které musí fungovat samo o sobě, neměly by mu předcházet přednášky, nemělo by být potřeba znát předlohu. Jenže někdy...myslím si, že kdyby mě už před mnoha lety neuhranula Capoteho kniha tak, že si dodnes pamatuji některé pasáže, nejspíš bych tu filmovou verzi kousal těžko. Díky tomu, že jsem Holly "chápal" už z knihy, mohl jsem se soustředit jen na rozdíly, mohl jsem porovnávat Axelrodovu vizi s tím, jak jsem ji nosil v hlavě já a víc si všímat hereckých výkonů. Tento luxus byl asi knižní předlohy neznalému divákovi odepřen. Hepburn se na Holly perfektně hodila a zahrála ji skvěle. S postavou Paula je to horší, protože v knize je to právě on, kdo o Holly vypráví. Přestože to měl být trochu studený a obyčejný chlap, trochu mi tam vývoj jeho postavy chyběl. Ale nijak tragicky, protože se tvůrci rozhodli zakončit film v rozporu se záměrem spisovatele. Tím nechali postavy "vyrůst a dozrát"...a z melancholického příběhu udělali skorokomedii. Tento "alternativní" konec mi nevadí, vlastně mi i udělal radost, protože smutných věcí je kolem až až. Jen je trochu naivní si myslet, že díky němu je Snídaně u Tiffanyho komedie. Pro mě je to i s tím happyendem drama o člověku, pro kterého být milován, znamenalo být vlastněn. A to by pro toulavou a hravou duši bylo strašlivější, než být uvězněn. Objektivně si tak vysoké hodnocení tento film nezaslouží, ale pro mě je postava Holly srdcovka.

  • 15%
    0
    0
    21. 2. 2021

    Původně jsem chtěl srovnávat toto "dílo" ve velmi jízlivém duchu s o deset let starším Vetřelcem, nebo dokonce o pět let starším Terminátorem. Chtěl jsem vyjádřit údiv nad tím, že si po těchto filmech ještě někdo dovolí přijít s tak ubohou výpravou bez obav, že bude čelit výsměchu diváků. Jenže pak jsem se podíval na "filmografii" tvůrců a došlo mi, že jsem se nechal zmást hereckým obsazením a první dvacetiminutovkou. Ta byla ve velmi odlehčeném duchu a slibovala zábavnou bejkárnu. Jenže ten zbytek byl vážně míněný pokus o sci-fi horor, který kariéry R. Dykemu i T. Ragsdalemu utnul laserově čistým řezem. Což jako divák oceňuji, protože se pánové nezmohli vůbec na nic, co by mi zabránilo podřimovat. Paradoxně je tak nejzábavnější oficiální text distributora, který film popisuje tak, že je zcela zjevné, že ho autor neviděl...nebo nikdy neviděl fotbalový míč a poprvé v životě měl příležitost použít slovo horda, aniž by tušil, že horda znamená víc než tři... .

  • 30%
    0
    0
    20. 2. 2021

    Narozdíl od jiných, já Paul W.S. Andersona za schopného režiséra nepovažuji. Že kdysi udělal Horozont událostí? No a co, já zase kdysi uběhl patnáctistovku za čtyři minuty. Posledních deset let dělá načančaná béčka a přesně tam patří i Monster Hunter. Někdo namítne, že je to podle videohry, že nikdo nemohl čekat shakespearovský scénář. No, ale ono to jde i s jednoduchým scénářem, viz třeba David Twohy a jeho Černočerná tma, nebo klidně i poslední Riddick. To byly ve srovnání s Monster Hunters, promyšlené a atmosferické pecky. Tento film totiž žádný scénář nemá. Jsou to jen storyboardy naskládané za sebe. Andersonovi se navíc podařilo na stará kolena zesměšnit Ron Perlmana, který má sice ve své filmografii i mnohem horší kousky, ale 100% v žádném z nich nevypadal tak trapně. Jožin z bažin hadra. U mě má pan Anderson vrub ještě za Vetřelec vs Predátor, takže nebýt Milky Jovovičové a zdařilých monster, asi bych byl v hodnocení nekompromisní. Ale co, nic dobrého jsem od něj nečekal...a nic dobrého jsem ani nedostal, takže proč si otloukat prsty dlouhou kritikou.

  • 90%
    0
    0
    15. 2. 2021

    Asijský historický film bez kung-fu a šermovaček, bez pořádné dávky patosu a afektu? Se solidním příběhem, nenudící a napínavou akcí a s parádním finálním soubojem? Jako fakt? Jo, jako fakt. Stačí postavit proti sobě komando elitních bojovníků, kteří si na venkov přijeli zanájezdničit a zarputilého maníka, který chce za každou cenu zachránit svou sestru. Že je to klasické schéma jeden proti přesile, tak jako to bylo v Rambovi, 96 hodin, Zatoičim a mnoha dalších filmech? Jasně, ale funguje to skvěle, takže proč ne? Navíc místo vykošťováku, nástrah, brokovnice nebo katany, se tady střílí z luku, což je velmi osvěžující změna. Už jsem to zmiňoval v mnoha komentářích...korejské filmy pro mě mají zvláštní kouzlo. Narozdíl od současných čínských filmů, zůstává korejská kinematografie vcelku autentická a přesto má třeba k té evropské mnohem blíž, než mají filmy z Indie, nebo právě Číny. Evidentně si to uvědomují i čeští distributoři, protože se rozhodli zainvestovat do dabingu. A ten se povedl, takže k sympatickým postavám dostaneme i skvělé hlasy, což jistě ocení brblalové, kterým prý asijské tváře splývají a mají potíž se orientovat v ději. Jen houšť, čeští distributříci, jen houšť, pořád je z čeho vybírat!

  • 95%
    0
    0
    4. 2. 2021
    Hrdina (2002)

    Dějiny žádné země nejsou přijímány bez rozporů a téměř žádná historická postava není viděna černobíle. Tudíž je mi úplně jedno, jestli byl sjednotitel Číny despotický maniak, nebo moudrý tatíček lidu. Hrdinu vnímám spíše jako příběh z dob, kdy ještě žil duch starodávných etických kodexů. Bojové scény nejsou samoúčelné rubačky, ale choreograficky nádherně zvládnutý výrazový prostředek, podobně jako tanec. Rozdělení příběhu do tří verzí, odlišených barevným odstínem, nás celou dobu ponechává na vážkách, jak to vlastně bylo. Vše je podkresleno úchvatnými smyčci, herci hrají jako o život, příběh má smysl a dialogy jsou vedeny tak, že neobsahují žádná zbytečná slova. Celým filmem se jako černá nit táhne předurčenost. Všechny postavy mají své místo, svůj úkol který je nadřazen jejich osobním potřebám. Že to zní povědomě propagandisticky? Víte co? Mě to u Hrdiny nevadí. Těch důležitých myšlenek je tam tolik, že celkové vyznění nepokazí ani nějaký ten rudý virus.

  • 80%
    0
    0
    4. 2. 2021
    Drive (2011)

    Na první pohled vlastně nejde o bůhvíjak nápaditý příběh, ale je dost dobře možné, že je mnohem rafinovanější, než se zdá. Všechny postavy jsou natolik charismatické a působí tak nějak normálně, že si do poslední chvíle neuvědomíte, co jsou ve skutečnosti zač. Když pak dojde na lámání chleba...nebo jak jedna postava poznamená...když jsou zahnaní do kouta, je to pro diváka mnohem intenzivnější. Ale to je jedna část. Ta druhá je vynikající zpracování, kde se snoubí to co mám na hollywoodských filmech rád s evropskou uvěřitelností. Takže trochu hloupé jednání postav, společně s nehloupými dialogy a skvělým herectvím. To vše snímáno výbornou kamerou a při fajn hudbě. Goslinga jsem začal oceňovat až v posledních letech, ale vidím, že ten Pan herec v něm byl už před deseti lety. I díky němu má Drive skvělou atmosféru, která udělala z průměrné kriminálky, zajímavé drama. PS: zpětně si uvědomuji, že úplně každá postava udělala ne vysloveně špatné, ale v konečném důsledku nesprávné rozhodnutí. To je ale život, někdy se To prostě podělá.

  • 65%
    0
    0
    2. 2. 2021

    Tento film má dvě roviny. V jedné sledujeme dětství Pelého, ta druhá ukazuje za jakých okolností se proslavil a jaký měl vliv na návrat gingy do brazilského fotbalu. Je obrovská škoda, že je nám toto vyprávění zprostředkováno skrze tu hollywoodskou napudrovanost. Díky tomu je to takový sádrový trpaslík mezi životopisnými filmy. Šablonovitý, na hranici kýče, plný manýrů, jako jsou neustálá významná pokývnutí, aby Pelé najel na gingostyle. Na druhou stranu...v hlavní roli je Brazílie, nejšikovnější fotbalista světa a příběh a la Kokosy na sněhu. Proč vlastně ne. Když se k pořádnému životopisnému filmu o svém národním pokladu nedokopali Brazilci (tedy asi), hold to přišlo z továrny na sádrové trpajzlíky. I přes tu zmiňovanou napudrovanost se tvůrcům podařilo zprostředkovat brazilský zápal pro fotbal, jejich frustraci po mistrovství 1950 a vlastně udělat ani ne tak životopisný, jako spíš sympatický sportovní film. Takže jak vidíte, pocity z tohoto filmu se ve mě míchají skoro jako švédská obrana s brazilskou gingou.

  • 95%
    0
    0
    2. 2. 2021
    Ben Hur (1959)

    Veliký příběh vyprávěný prostým jazykem, kterému musí rozumět i zarputilí ateisté, převedl William Wyler na plátno natolik realisticky, že spolu s naléhavou hudbou tvoří jeden z nejvýznamějších filmových počinů všech dob. Každý jeden Oscar, který Ben Hur získal je na správném místě a skoro je mi líto všech ostatních, kdo byli společně s ním nominovaní. I dnes, po šedesáti letech tento film vyčnívá nad většinu filmové tvorby. Skvělá režie, Heston, hudba...zkrátka pro mě nejlepší filmový zážitek a nejpříjemnější filmové překvapení posledních pár let.

  • 40%
    0
    0
    1. 2. 2021
    Legie (2010)

    Podle trailerů vypadala Legie jako slušný trikový nářez, takže jsem byl přpravený přimhouřit očičko nad scénářem. Člověk přece nemůže mít všechno, že? Jenže ať jsem mhouřil, jak jsem mhouřil, po půlhodině jsem to vzdal a přiznal si, že nejsem tak plkuvzdorný jak jsem myslel. Tolik blbých řečí v jednom filmu jsem dlouho neslyšel a tak hloupý scénář... . Pokud jste se nechali zmást názvem filmu a čekáte hromadné bitky andělů s lidmi, tak si nechejte zajít chuť. Dočkáte se leda tak pár lidských posedlíků a hejna andělů v dáli. Posedlíci jsou vcelku nudní a v poklidu se nechávají odstřelovat. Jejich převaha pramení pouze z početní výhody a to jak se dostanou na scénu....no typičtí Američani. Pěšky ani do sklepa. Skorozávěrečná bitva Gejba s Majklem se nese spíš v duchu hospodských rvaček a troufám si říct, že Srstka s Jáklem by to zvládli i líp. Na (tentokrát doopravdy)závěr si vyslechnete ještě pár blbých řečí a máte to za sebou. Legie si hraje na velkofilm, ale je to jen velkohubá slátanina, kterou uchránil od horšího hodnocení jen Quaid a Bettany.

  • 40%
    0
    0
    30. 1. 2021
    Dream Home (2010)

    Vzhledem k míře brutality s jakou jsou oběti koseny, beru s velkou rezervou úvodní tvrzení tvůrců, že je film inspirovaný skutečnými událostmi. Ale ono je to stejně jedno, protože je to jeden z filmů, které se budu snažit vytěsnit z hlavy. Žánrové zařazení komedie je absurdní, pokud nejste jeden z těch magorů, kterým příjde zábavné sledovat inovativní způsoby vraždění. Nejhorší na tom ale je, že právě to jsou jediné okamžiky, kdy to má tempo. Ty ostatní momenty jsou poskládané flashbacky, které mají ukazovat co tomu běsnění předcházelo. Jenže je to nudné a ten důvod proč Cheng tak úporně touží po bytu pořád nevysvětluje proč k tomu kráčela takovou extrémní cestou. Takže to vypadá, že tvůrci si jen našli nějakou záminku, aby mohli ukázat morbiďárny a pochlubit se jak věrohodně to umí natočit. Tzn. je to přesně ten film, který považuju za zbytečné zlo.

  • 70%
    0
    0
    30. 1. 2021

    Divácké reakce na tvorbu Wes Andersona se pohybují na stupnici od nechápavé "o čem to sakra je?!", až po usměvavé "zpráva doručena, děkuji pěkně". Patřím spíš k těm druhým, ale v případě Darjeelingu to chtělo hodně trpělivosti, protože ta zpráva se začne rýsovat až v poslední třetině filmu. Ano, pak tam toho naskočí vcelku dost, ale do té doby to bylo lehce rozverné vyprávění o třech bratrech, kteří se snaží najít si k sobě cestu. Kdo čeká komedii a navíc nemá Andersona nakoukaného, bude asi otrávený. Stejně tak fanoušci Murraye, nebo Portman, které jsem si popravdě ani nevšiml. Jde o pouhá camea, která dávají smysl jen tvůrcům samým. V hlavní roli je tady Život, Indie a lidské vztahy. Někdo si tam ten přesah najde, jiný se pokřižuje a Andersonovi se bude důsledně vyhýbat. Ale to je úplně OK, všichni jet v jednom vagónu nemůžeme. Mě osobně při pohledu na hodnocení těší, že je dost lidí, kteří to vidí podobně. S jednou výjimkou mi vždy u Andersonových filmů něco malinko chybělo, abych dal plné hodnocení. Tady toho chybí ještě víc, ale pořád nejde o průměrný film.

  • 65%
    0
    0
    26. 1. 2021

    Pokračování údajně kultovní jedničky, se nese v podobném duchu. Tzn. na pozadí zombieapokalypsy se někam jede, u toho se vtipkuje, občas se to zpestří nějakým tím zabíjením a ...to je asi tak všechno. Zatímco jednička měla Murraye, tentokrát dostanete růžovku blonďatou, která jakoby z oka vypadla vzhledem i projevem Zuzaně Norissové před deseti lety. Zajímalo by mě, jestli se neozvaly nějaké odbory sdružující blondýny, kvůli genderovému týrání a prohlubování schématického vnímání blondýn ve společnosti. Taky dostanete trochu podivnou pasáž s Lukem Wilsonem a vše se zakončí poněkud fofrscénáristicky, jako by to už chtěli mít tvůrci za sebou. Stejně jako jednička, ani tento počin určitě neurazí a má potenciál pobavit, ale musíte být trochu vstřícní a nečekat zázraky a zvraty...Zombieland 2 je totiž i scénáristická Rána jistoty.

  • 85%
    0
    0
    26. 1. 2021

    Téměř vše co bych napsal k obsahu, je spoiler. On je jím vlastně i český název, ale tady distributora chválím, v tomto případě je malá nápověda divákovi na místě. Pokud se ale o svůj mozek staráte a občas ho nakrmíte nějakou tou mysterióznější/alternativní podívanou, nejspíš si s tímto filmem poradíte. Marc Forster je skvělý režisér a Ewan McGregor, Ryan Gosling i Naomi Watts, předvedli už tady (2005!), že jsou to špičkoví herci, schopní zahrát cokoliv. Přestože mnozí poukazují na to, že forma válcuje obsah, je to pouze úsměvný důkaz toho, že se jen dívali, ale nepřemyšleli u toho. Že se u prvního WTF momentu zarazili, možná se i pokusili nahodit o mozkový závit navíc, ale nakonec to vzdali s nadějí, že to tvůrci na konci vysvětlí. Nevysvětlí a za tu odvahu a nekompromisní způsob jakým tento audiovizuální skvost vytvořili, zaslouží uznání.

1 2 3 4 5 dalsi posledni