Daniel Day-Lewis

Daniel Day-Lewis se narodil 29. dubna 1957 v Londýně. Je čelním vyznavatelem metodického herectví, kdy se představitel plně oddá své postavě, které věnuje důkladnou přípravu, kdy přebere její zvyky, chování, prostředí a během natáčení z ní kolikrát ani nevystoupí. Metoda ve filmu zaznamenala rozmach v 50. letech, nicméně nikdo nezašel do takových extrémů a nevytěžil ji do maxima tolik, jako právě. Day-Lewis. Byl divoké dítě a svou povahu postupně začal využívat ve prospěch ztvárňovaných postav. Byl nadaným divadelním hercem, když v mládí exceloval na prknech National Youth Theatre, načež vystudoval Bristol Old Vic Theatre School. Divadlu se věnoval i během jeho filmové kariéry, nicméně na sklonku 80. let během představení Hamleta, kdy se obrací k duchovi svého otce, se nechal situací natolik strhnout, vzhledem k jeho problematickému vztahu s otcem kterého ztratil v náctiletém věku, že psychicky zkolaboval a na jeviště se již nikdy nevrátil. Na plátně debutoval ve svých 14 letech, když se v dramatu Mizerná neděle (1971) objevil jako chlapec objíždějící auto kamenem. Hrál v několika televizních projektech a objevil se v menší roli v oscarovém životopisu Gándhí (1982). Byl jedním z členů posádky velkofilmu Bounty (1984) a v kultovní britské komedii Moje krásná prádelnička (1985) se ponořil do postavy rebelujícího a extravagantního hezouna, za což si odnesl New York Film Critics Circle Awards. Komediální talent, na nějž se ve spojitosti s jeho osobou neprávem zapomíná, uplatnil v první titulní roli snímku Pravý Američan (1988). V adaptaci Kunderova slavného románu Nesnesitelná lehkost bytí (1988) si zahrál sexuálně otevřeného Tomáše a v rámci příprav se naučil mluvit česky. Do herecké elity se dostal roli na vozíček upoutaného muže s neskomírající láskou a chutí do života v irském životopisném dramatu Moje levá noha (1989). Během natáčení odmítal vozíček opustit, štáb ho musel vozit a krmit, naučil se kreslit nohou a pro fyzicky náročné polohy si zlomil žebro, což mu vyneslo prvního Oscara a množství dalších ocenění. Odlehčenou roli cestujícího zubaře si střihl v komedii Doktor z New Jersey (1989) a započal přípravy na dobrodružný snímek Michaela Manna Poslední Mohykán (1992). Několik měsíců trávil sám v pralese, kde se naučil lovit zvěř, zaopatřit si střechu nad hlavou a sžít se s přírodou. V kostýmní romanci Martina Scorseseho Věk nevinnosti (1993) se stal součástí tragického milostného trojúhelníku a pro drama Ve jménu otce (1993) trávil několik měsíců ve vězení, trpěl hladem a podstoupil náročný výslech od reálných policistů. Připraven na historické drama Čarodějky ze Salemu (1996) si ručně postavil dům, odpovídající dobovým reáliím 17. století, včetně pouze tehdy dostupných nástrojů, kde žil bez elektřiny, vody a do konce natáčení se přestal mýt. Pilně trénoval pro roli problematického Boxera (1997), kde spolupracoval s předními zápasníky, kteří později uvedli, že by herec obstál u závodních zápasů a hravě by opanoval jeho váhovou kategorii. Po fyzickém vyčerpání si vzal několik let pauzu a věnoval se své další vášní - výrobě bot. Nové milénium odstartoval další spoluprací s Martinem Scorsesem, tentokrát na historickém velkofilmu Gangy New Yorku (2002), kde ztvárnil antagonistu a vůdce irského gangu Billa přezdívaného řezníka. Naučil se práci s noži, porcovat maso a vrhat nože. Dále se odmítal teple oblékat a učil se irský přízvuk. Další odloučení od světa podnikl pro intimní drama o vztahu otce s dcerou Ostrov samoty (2006) a Paul Thomas Anderson jej obsadil jako nelítostného a nestabilního ropného těžařev s ohromným emočním rozptylem v epicky temné fresce Až na krev (2007). Psychicky a fyzicky vysilující výkon hamižného muže mu vyneslo druhého Oscara, Zlatý glób, BAFTU a množství dalších cen. Posléze poprvé vkročil do muzikálového žánru, když se v muzikálu Nine (2009) představil jako autorský režisér procházející tvůrčí a osobní krizí. Díky filmu na motivy Felliniho 8 a půl (1963) se vyučil zpěvu, tanci a italštině. Pod vedením Stevena Spielberga načetl veškerou dostupnou literaturu týkající se amerického prezidenta Lincolna (2012), mluvil s jeho silným akcentem a nechával se oslovovat jako prezident. Autentický portrét významného politika mu přinesl třetího Oscara, čímž se stal v mužské kategorii rekordmanem. V druhé spolupráci s Paulem Thomasem Andersonem ztvárnil protagonistu intimně strukturovaného dramatu Nit z přízraků (2017), kde se naučil pracovat s látkou, k čemuž měl již velmi blízký vztah. Po uvedení v kinech oznámil, že toto byla jeho poslední role a rozhodl se ukončit kariéru. Vždy se stranil médií a v ústraním životě nadále pokračuje, věnujíc se výrobě bot a pečlivé ruční práci.