Nit z přízraků (2017)

Nit z přízraků není mainstream, myslím, že ho ocení zhruba stejná skupina jako letní snímek Oklamaný a příznivci Andersonových filmů, ačkoli se přiznám, že nejsem ani zdaleka jeho nekritickým obdivovatelem. Filmy Inherent Vice nebo Master bych rozhodně nenazval majstrštykem. Na druhou stranu film Až na krev řadím mezi nejlepší americké filmy vůbec. Nit z přízraků je rozhodně dobrý film.

Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém.

Nedovedu si představit Nit z přízraků s nikým jiným než je Daniel Day-Lewis. Byl to výborný herecký výkon a bezesporu se jednalo o zaslouženou nominaci na Oskara. Film (na můj vkus) pomalu představuje geniální a zároveň nesociální stránku hlavní postavy a i změnu, za kterou stojí jeho nová známost. Určitě se jedná o kvalitní snímek, který má svoji atmosféru, kouzlo a dokáže diváka vtáhnout do děje.

Míním, že tohle je Andersonův zatím nejosobnější film. Komorní, soukromý, nenásilně budující důvěrný vztah s divákem, fanouškem jeho tvorby, upevňuje kult. Je to velmi soudržné vyprávění neponechávající nic náhodě, propracované s pozoruhodným citem. Výprava (samozřejmě kostýmy) a herecké výkony jsou naprosto precizní. Například triviální scéna, kdy Reynolds Almě vybírá barvu na její první šaty, mě chemií a atmosférou naprosto odzbrojila. Scénu v restauraci s přízračnými fanynkami v zrcadle chci zvěčněnou v obraze na zdi svého pokoje - není to nijak zvlášť objevná kompozice, ale zpracováním a zapracováním mě nejspíš nikdy nepřestane přivádět v oněmělý úžas.