„Cítil jsem se vyprázdněně." Daniel Day-Lewis prozradil, proč se vrátil z hereckého důchodu

Psychologické rodinné drama Anemone režíroval hercův syn Ronan Day-Lewis, jenž vytáhl svého otce z hereckého důchodu, k němuž se Day-Lewis starší uchýlil po dramatu Nit z přízraků. Ronan měl ale pádný argument, jak svého otce vrátit k řemeslu – údajně byla vzájemná spolupráce podmínkou toho, aby film režíroval. Spolupráce se synem byla ostatně lákavá sama o sobě, jak Day-Lewis potvrdil v rozhovoru pro časopis Rolling Stone:

„Byl jsem trochu smutný, protože jsem věděl, že Ronan bude točit filmy a já od nich zrovna odcházím. Říkal jsem si: ‚Nebylo by skvělé, kdybychom mohli dělat něco spolu a nějak to zachovat? Něco, co by nutně nepotřebovalo punc velké produkce?’”

Herec přitom údajně uvažoval, že snímek synovi pomůže jen napsat. Co bylo ale v první řadě příčinou toho, že se Daniel Day-Lewis, jenž odvedl nezapomenutelnou práci u filmů Poslední mohykán, Moje levá noha či Nesnesitelná lehkost bytí?

„Byl v tom trochu strach, úzkost z návratu k filmu, k práci, kterou jsem vždy miloval. Nikdy jsem tu práci nepřestal milovat. Ale patřily k tomu věci, se kterými jsem se nikdy nesmířil. V tom procesu bylo něco, kvůli čemu jsem se cítil vyprázdněně. Chápal jsem, že to k tomu patřilo a že se dám nakonec dohromady. Ale při poslední zkušenosti jsem si říkal, že se možná už tak snadno dohromady nedám, že bych od toho měl možná odejít, protože už nemám co nabídnout.”

Nit z přízraků ale nebyl jediný film, po kterém herec od oboru odešel. První hereckou pauzu si dal po snímku Boxer, uvedeném v roce 1997. Tehdy odjel do Florencie, aby se mohl věnovat práci se dřevem, načež jej uchvátilo ševcovství. Poté se vrátil filmem Martina Scorseseho Gangy New Yorku. V rozhovoru nicméně naznačil, že od filmu nechtěl vlastně odejít nikdy.

„Ale když se za tím ohlédnu, udělal bych dobře, kdybych o tom nemluvil, vždycky to vypadá, že jen velkolepě blábolím. Nikdy jsem vlastně nechtěl jít do důchodu. Přestal jsem jen dělat tohle, abych mohl kdyžtak dělat něco jiného. Dvakrát jsem byl nařčen z toho, že chci odejít, ale to jsem nikdy nechtěl. Jen jsem chtěl dělat chvíli na něčem jiném! Jak jsem stárl, bylo stále těžší se vracet k tomu zápalu, ale při práci s Ronanem se ten oheň zase rozhořel. Od začátku do konce byla čirá radost s ním pracovat.”

Zdroj: Rolling Stone

Podívejte se také na nejlepší rodinné filmy podle Kinoboxu.