Profilový obrázek

evismaior

Eva

Komentáře 606

Od nejnovějších
  1. Duna
    Duna (2021)
    8
    Přes několik rozečtení se mi v knižní předloze nikdy nepodařilo dojít někam dál, takže svou znalost děje Duny odvozují vlastně jen z nedávného připomenutí si filmu Davida Lynche, což ale vůbec nezaškodí, protože jsem se tak alespoň rychle orientovala v postavách a vzájemných úkladech mezi rodem Atreidů a Harkonnenů a dalších rozkolů, které do toho vnáší imperátor plus navíc intrik, za nimiž stojí čarodějky Bene Gesserit, k nimž patří i matka hlavního hrdiny Paula Atreida a konkubína jeho otce Jessica. Nemluvě o pouštní planetě Arrakis, která je zdrojem převzácného koření umožňujícího cestování mezi hvězdami, domovem bojovných Fremenů - a také obrovitých červů. V podstatě mě hodně překvapilo, že děj této první části se odvíjel podobně jako dejme tomu první dvě třetiny z Lynchovy verze, protože jsem si doteď myslela, že Lynch to natočil psychedelicky jako vždy :-) Akorát přemýšlím, jestli mi pomohlo to nedávné shlédnutí jeho filmu, asi možná ano, ale i tak mi přišlo, že Villeneuvova verze je jaski srozumitelnější, přehlednější, víc vysvětlující motivy postav, scénář je tedy lepší každopádně. No a co se týče vizuální stránky, tak tam se samozřejmě nedá srovnávat vůbec, od režiséra Příchozích a Blade runnera 2049, kterého osobně považují za největší počin (nejméně) desetiletí, jsem ani nic jiného nečekala, ale přece jen ty megalomanské lodě, architektura, poušť... a do toho Zimmerova hudba... Ano, tohle můžu. Jenom jsem si pořád říkala, koho mi ten Chalamet ve filtračním obleku s těmi svými černými kudrnatými vlásky připomíná a pak mi to docvaklo - Střihoruký Edward! Už se těším na druhý díl.
  2. Kouzlo měsíčního svitu
    Kouzlo měsíčního svitu (2014)
    6.5
    Emma Stone a Colin Firth jsou oba tak trochu po svém okouzlující, i když k sobě mi příliš nepasovali a nějakou vzájemnou přitažlivost bych jim nevěřila. Ukecaný film, typický Woody Allen, jeden dialog za druhým, slova doslova prší ze rtů jednotlivých postav, je to hravé, celkem vtipné, ale trvalý dojem to ve mně nejspíš nezanechá.
  3. Poldark
    Poldark (2015)
    5.5
    Hodnotím po shlédnutí první série a popravdě nevím, zda se podívám na ty další. Přestože jsem jednoznačně cílová skupina, protože tyhle dramatické seriály s prvky romantiky zasazené do britských historických kulis mám hrozně ráda a zde ještě navíc hrálo ve prospěch seriálu i to, že se odehrával na krásném cornwallském pobřeží, přistihla jsem se někde uprostřed série, že si další díly pouštím už jen ze setrvačnosti a ve skutečnosti mě ani příliš nezajímá, co bude dál. Neznám knižní předlohu, ale přišlo mi, že děj je tak neskutečným slepencem všeho možného, co autory napadlo, že by se tam ještě dalo nacpat, že jsem občas jen nevěřícně vrtěla hlavou. O historii hornictví v této oblasti jsem už něco četla, takže potud to bylo zajímavé, ale ty vztahové záležitosti podle mě strašně šustily papírem - to únavné napětí mezi hlavním hrdinou Rossem Poldarkem (v Aidanu Turnerovi, marná sláva, pořád vidím Kiliho z hobití série) a Elizabeth, která na něj nepočkala a provdala se za jeho bratrance (a přitom je to pro mě tak nepříjemná neosobní postava, že nechápu, co by na ní měl vidět), neustále hrocené spory s konkurenty, kteří si všechny koupili, když jim poskytli půjčky, a jsou to prostě ti zlí a záludní, kteří ze svých obětí ještě ždímou další peníze v nepoctivém karbanu, beznadějně neschopný Elizabethin manžel a pak ještě ty dost neuvěřitelné zápletky, jakože Poldark sebere na ulici jednu holku, z níž se vyklube perla všech žen, a pak se s ní nakonec ožení nebo ta story, kdy po sobě dva chlápci střílejí v souboji, protože jeden nechce z nějakého nepochopitelného záseku dát tomu druhému za manželku svoji sestru. A to nepočítám všechny ty historky prostých lidí (astmatik pytlák, žárlivý vrah manželky, Poldarkovo ožralé služebnictvo apod.). A korunu tomu nasadí Poldarkova manželka Demelza, když se jde starat o nemocné záškrtem a divák si hned, jak stojí na prahu jejich sídla, může tipovat, koho pak doma nakazí a kdo to odnese. Nechybí rvačky, ztroskotání lodi, nepokoje mezi horníky a další podobné kratochvíle.
  4. Proměna
    Proměna (2022)
    7
    Docela mě baví, jak se animované filmy od studia Pixar v posledních letech pokoušejí nejen o vhled do života těch správných Američanů, ale i různých jiných národností - zde konkrétně je hlavní hrdinkou třináctiletá dívka čínského původu, která s rodiči žije v čínské čtvrti kanadského Toronta. Přes den exceluje ve škole a odpoledne brigádničí jako průvodkyně po rodinném chrámu. A když se dostaví puberta a první fascinace opačným pohlavím a přijde ve "spolupráci" se starostlivou matkou první veřejný megatrapas, Mei se v rozrušení začne proměňovat v červenou pandu. Původně to podle traileru vypadalo, že film bude založený na různých vtipných situacích souvisejících s tím, že se z Mei nepředvídatelně stává obrovský chlupatý červený medvěd, ale tvůrci šli dál a zapojili do děje otázku rodinného dědictví v ženské linii. A Mei si vlastně najednou vůbec není jistá, jestli se chce téhle části své osobnosti vzdát. Což nabízí pěkné podobenství s vývojem každého člověka v té citlivé době, kdy se z dítěte respektujícícho rodiče jako bohy stává samostatně uvažující dospělá bytost zodpovědná za své dobré i špatné stránky a dokonce i za své případné běsy. Když si to takhle přeříkám, tak se mi vlastně poselství filmu hrozně líbí, ale musím říct, že byly okamžiky, kdy jsem se v kině nudila, děj se zaekával, vázl na mrtvém bodě a občas točil v kruhu, zkrátka neodsýpal tak, jak by měl a mohl.
  5. Miss Julie
    Miss Julie (2014)
    5
    Film natočený podle předlohy, jíž je divadelní hra dánského dramatika Augusta Strindberga. Hru neznám, ale scénář se jí podle všeho drží věrně, takže těžko filmu vyčítat děj či dialogy a už vůbec ne herecký výkon Jessicy Chastain jakožto vnitřně rozervané aristokratky Julie, která tak nějak neví, co se sebou, a Colina Farrella jakožto ulíznutého sluhy Johna zmítaného nenaplněnou (nejen) dětskou přitažlivostí jak přímo k Julii, tak obecně i k vyšší společenské vrstvě, kterou Julie reprezentuje. Začátek, kdy se hlavní hrdinové vzájemně provokují a bojují se vzájemnou přitažlivostí za shlédnutí stojí, jenže pak dojde na podlehnutí vášni a v té chvíli se film začne motat v kruhu vzájemných výčitek, obvinění, výronů milostných citů střídaných nenávistí a touhou tomu druhému ublížit, odkazů na třídní rozdíly a dokonce i chvilkového nápadu na společný útěk. Což by nebylo špatné, ale hrdinové jsou zcela bezradní a v těch dialozích se opravdu celou druhou půlku filmu motají v kruhu a mění mnohokrát své postoje tam i zpět. No a konec pak působí tak, jakoby už ani sám autor nevěděl, jak z toho ven a jaký zvrat divákovi naservírovat.
  6. Psí veličenstvo
    Psí veličenstvo (2019)
    5.5
    Na tomhle je docela vtipné to, že tam je animovaná verze královny Alžběty II., jejího manžela prince Filipa a na začátku dokonce i tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho ženy Melanie. Pak je taky pravda, že britská královna v minulosti opravdu chovala toto plemeno psů corgi (lze dohledat hodně fotografií královny se psy, kterými se film zjevně inspiroval). Ale příběh je prostě špatný - nejdřív se hlavního hrdinu v podstatě pokusí znásilnit fenka amerického prezidenta, pak se ho jiný kolega pes pokusí zavraždit a pak v útulku se hlavní hrdina zamiluje do zlatokopky, která ho začne chtít až poté, co se přesvědčí, že je to opravdu královnin pes. Zkrátka podivný příběh.
  7. The Etruscan Smile
    The Etruscan Smile (2018)
    8
    Zapšklý starý páprda ze Skotska, který celý život soupeří s dalším tamním páprdou a momentálně je jeho největším životním cílem toho druhého přežít, se vydává na návštěvu svého syna (JJ Feild) do San Francisca. Ten se jako bývalý chemik snaží prosadit v molekulární gastronomii a je celkem zklamaný, když zjistí, že otec nepřijel kvůli svému malému vnoučeti, ale protože se chce nechat vyšetřit. I po zjištění, že trpí posledním stadiem rakoviny prostaty, se zajímá především o to, jak dlouho ještě bude žít (a jestli přežije svého soka, kterému zrovna selhala játra). V synově moderním bytě, kde vládne jeho moderní manželka (Thora Birch) s jasnými názory na to, jak vychovávat dítě (tedy nechat ho v noci vyplakat do usnutí, aby bylo samostatné), se Rory cítí dost nesvůj, ale pak si pozvolna začne hledat cestu k malému vnoučkovi, v němž spatřuje jakési pokračování svojí skotské síly. Na tom filmu je nesmírně pozitivní to, že přestože je o umírajícím muži, nesnaží se diváka nijak citově vydírat - Rory je prostě tvrdohlavý a nesmírně fyzicky i psychicky odolný člověk, jehož nerozhází ani vidina vlastního blížícího se konce. Což má následně obohacující vliv i na rodinu jeho syna. Moc pěkný příběh, Brian Cox jako představitel hlavní role odvedl i s tím skotským dialektem a zemitým přístupem k životu skvělou práci, JJ Feild se perfektně zmítá mezi starými křivdami, jež k otci cítí, a přesto k němu nedokáže zůstat chladný, Thora Birch je zase skvělá jako navenek sebejistá moderní Američanka, ale uvnitř nejistá matka malého kluka. A pak je tu ještě Rosanna Arquette jako taková láska na poslední chvíli.
  8. Black Panther
    Black Panther (2018)
    6
    Tenhle příběh z Marvelovského Universa šel tak trochu mimo mě. Ano, Black Panther byl součástí Avengers pokračování Marvelovské ságy, takže jsem ráda viděla vyprávění o této postavě a především o tajemné africké říši Wakandě (jedinému zdroji vzáceného kovu vibrania), ale narozdíl od jiných Marvelovek tady jednou stačilo a znovu se dívat nebudu, neboť samotný příběh příliš zajímavý a originální nebyl. Snad jen, že hlavní záporák měl v podstatě dost pochopitelnou motivaci.
  9. Arthur Newman
    Arthur Newman (2012)
    6
    Obávám se, že jsem nakonec nějak nepochopila pointu příběhu. Ze začátku to vypadalo zajímavě jako příběh postaršího muže (Colin Firth), který neuspěl ani v manželství, ani v kariéře a vlastně ani jako rodič a hledá, jak by z toho utekl a odreagoval se nebo pokud možno začal úplně znova. Siesta na pláži, kde zanechal věci, aby to vypadalo, že se utopil, budiž. Změněná identita a nápad, že bude trenérem golfu také. I setkání se stejně tak ztracenou ženou (Emily Blunt), která také není tím, za koho se vydává. To by bylo fajn. Pak přišla ta pasáž, kde si vytipovali vždy nějaký manželský pár a pak to šli dělat do jejich domu, postele, s použitím jejich věcí. Jako dva ztracenci, kteří najednou začali s podivnou zábavou, moc to sice nenavazovalo a najednou z toho byla trochu rozlítaná komedie - no a pak to zase změnilo rytmus a nakonec nevím, co tedy mělo být tou myšlenkou filmu.
  10. Yesterday
    Yesterday (2019)
    7.5
    Tak je to samozřejmě hezký nápad, natočit příběh o tom, co by se stalo, kdyby se svět zničehožnic změnil tak, že v něm nikdy nevznikla kapela Beatles a nenazpívala žádný z hitů, a ty písničky by si pamatoval jedině celkem schopný a sympatický, leč neúspěšný písničkář (tak jediný nakonec nebyl, ale právě i tenhle moment filmu nebyl hysterický, jak jsem čekala, ale moc milý). Jo, takyy z nějakého neznámého důvodu přestala existovat Coca cola a cigarety, což hlavní hrdina zjistil pro mě až nepochopitelně pozdě, protože toho, že nikdo nekouří, bych si asi všimla hned první den. Ale připadalo mi to přece jen trochu neuvěřitelné - neumím si představit, že v dnešní době, kdy už se hudební styl posunul dost jinam, by si někdo vysloveně sedl na zadek z písniček jako Hard days and nights nebo Here comes the sun. Jakože líbily by se určitě, ale celosvětová sláva zvlášť v tom jednočlenném a zdaleka ne úplně dokonalém a přitažlivém provedení, tomu nevěřím. Stejně tak mi při setkání s Johnem Lennonem chyběla větší hloubka rozhovoru a rozluštění, jak se vlastně stalo, že v této verzi světa Beatles nikdy nevznikli. Ovšem dívat se na tenhle film zrovna dneska a slyšet, jak Ed Sheeran po koncertu v Moskvě, kde hlavní hrdina vystřihl Back to USSR, říká "zajímavé, že jsi použil ten výraz SSSR, který se přestal používat dávno předtím, než jsi se narodil", z toho mě teda bohužel dost zamrazilo, protože to zjevně není dost dávno... Ten konec byl ale vtipný, čekala jsem, že hlavní hrdina hned zasedne a začne psát, aby svět ani o tohle další dílko, které rovněž zaniklo, také nepřišel :-)
  11. Lady Bird
    Lady Bird (2017)
    7.5
    Film o dospívající dívce, která chodí na střední školu (a snaží se dostat na vysokou co nejdál od domova), hraje v tamním muzikálu, má nepříliš majetné rodiče (a snaží se obstát ve skupině bohatších spolužáků), matka je tak trochu nesmyslně puntičkářská a vůbec potrhlá (Laurie Metcalf koneckonců známe už jako pobožnou matku Sheldona Coopera z The Big Bang Theory), holčina Christine si říká Ladybird a tak nějak neví co se sebou, takže klasika - pitky, první sex, rozepře a udobření s kamarádkou - takže to zavání klasickým klišé o životě holky na střední. Ale tohle je tak nějak jiné - hlkavní hrdinka je prostě vykreslená jako dost zajímavá osobnost (a Saoirse Ronan ji skvěle hraje), takže to působí neotřele a dobře se na to koukalo i na podruhé.
  12. Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod
    Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (2004)
    6
    Kupodivu mě to nějak nechytlo. Nejvíc asi zaujal výkon Jima Carreyho, který doslova vyčníval jako záludný strýček Olaf hledající stále nové a nové způsoby, jak si zajistit dědictví tří dětských hrdinů. A pak samozřejmě Meryl Streep v roli poručnice dbalé správné gramatiky.
  13. Velká oříšková loupež
    Velká oříšková loupež (2014)
    5.5
    Dávám lehce nadprůměrné hodnocení, protože dítko u toho vydrželo až do konce. Je to na pohled pěkné, ale ten příběh mě zkrátka nezaujal - zvířátka v parku se snaží obstarat si zásoby oříšků na zimu, ale je tam víc skupinek a veverčák Surly rád jede na vlastní triko. Tak je z parku vyhoštěn, ovšem objeví sklad obchodu s oříšky, který se společně s ostatními rozhodne vykrást. To ale neví, že provozovatelé obchodu to mají jenom jako zástěrku pro loupež větších rozměrů.
  14. Vampýrská akademie
    Vampýrská akademie (2014)
    5
    Upírská young adult fantasy, která mě moc nezaujala. Jasně, bylo tam vše podstatné - hlavní hrdinka vyššího teenagerského věku, sexy chlápek, do kterého se zakouká, a zlotřilé síly, proti kterým musí bojovat. A nechybělo ani atraktivní prostředí střední školy (tady tedy s vyučováním v noci, protože vampýři). Docela zajímavý byl ten vztah mezi hlavní hrdinkou Rose, která je ochránkyní morojské princezny Lissy - a to dokonce až tak, že jí poskytuje k výživě vlastní krev. Jinak ale ty její rádoby vtipné, přezíravé a dospělácké průpovídky začaly časem nudit.
  15. Jako ty
    Jako ty (2015)
    5.5
    Trochu ve stylu filmů typu Equilibrium. Opět společnost kdesi v postapokalyptické budoucnosti, která se rozhodla, že city a vztahy bude nejlepší propříště potlačit a lidí fungují jako takové samostatné chladné jednotky. Občas ale u někoho propukne cit, deprese, zkrátka vše, co my normálně zažíváme, zde se tomu říká SOS syndrom, má 4 fáze a nakonec člověk umírá buďto sebevraždou nebo v detenčním středisku. Ilustrátor Silas (Nicolas Hoult) u sebe zjistí první fázi a zamiluje se do kolegyně (Kristen Stewart), která poruchou trpí také, ale ze strachu to tají. A pak se rozhodnou utéct. Bylo to docela pěkně stylizované, ale na jiné filmy s touto tématikou to nemá.
  16. Mikulášovy patálie na prázdninách
    Mikulášovy patálie na prázdninách (2014)
    6.5
    Pokračování úspěšného francouzského dětského filmu, který zaujme už tím do detailu dovedeným retrostylem. Tentokrát Mikuláš vyráží s rodiči a s babičkou k moři, kde si najde hodně kamarádů a nakonec i jednu kamarádku. I když ta ho zprvu dost děsí, takže se snaží různými způsoby odradit její rodiče, aby se přátelili s těmi jeho, a kdyby úplně odjeli, bylo by to nejlepší. Ale když pak zjistí, že dcerka je docela fajn, začne se snažit o pravý opak. Oproti prvnímu dílu zde už bylo i pár hluchých míst, třeba to, když matku začne obdivovat chlap, co tam natáčí film. A i ten útěk dětí tomu dal takový nesouladný rytmus se zbytkem filmu. Ale jinak fajn.
  17. Mikulášovy patálie
    Mikulášovy patálie (2009)
    7.5
    Mikuláš a parta jeho kamarádů ze školy, celkem neotřelé dětské příhody, joho rodiče, kteří jsou opravdu hrozně typicky francouzští už od pohledu. Otec podlézá svému šéfovi a matka se snaží naučit vše o skandinávské poezii, aby mohla udělat dojem na šéfovu manželku, kterou si pak, když k nim dorazí na večeři, splete se služkou. A Mikuláš, který získá dojem, že maminka je těhotná a že až se dítko narodí, tak jeho odloží do lesa. A že je tedy nutné dítě unést, na což se pokouší sehnat peníze třeba výrobou lektvaru z komiksů o Asterixovi (když nezabere dělání dojmu na maminku tím, že s kamarády "uklidí" celý dům). Spousta drobných gagů a je to prostě natočeno jinak, než se točí v Hollywoodu, což je protentokrát hodně osvěžující.
  18. Králové zlodějů
    Králové zlodějů (2018)
    5
    O případu londýnské diamantové krádeže se tehdy v roce 2015 psalo i u nás, takže mě příjemně potěšilo, že se tématu věnoval film a ještě s pěkným obsazením v čele s Michaelem Cainem, Michaelem Gambonem (který tady vůbec není za brumbálovského klaďase) a Jimem Broadbentem (kterého mám pořád nejraději jako tatíka Bridget Jonesové). A začátek, kdy partička seniorů a vysloužilých zlodějíčků připravuje akci, byla docela slibná. Ale pak se to začalo nějak natahovat, načež se po akci začalo zdlouhavě řešit, co s nakradenými věcmi, staříci se začali vzájemně podezírat a osočovat, no jo, ono to tak asi ve skutečnosti bylo, ale prostě to takhle nebylo moc zajímavě koukatelné. Aspoň že jsme se na konci dozvěděli, jak to s jednotlivými členy dopadlo, možná se to mohlo i víc pojmout jako hraný dokument (anebo holt skutečnost pro účely filmu trochu přibravit a vyzdvihnout nějaké nosné téma), protože takhle film prostě nebyl ani kočka ani pes.
  19. Hans Zimmer v Praze
    Hans Zimmer v Praze (2017)
    8
    Šla z toho jakási zkrácená verze na ČT art a ony prostě ty melodie z Inception, Interstellar nebo DaVinciho kódu jsou podle mě hrozně silné a ty filmy pozvedají na úplně jinou úroveň. O Pirátech z Karibiku ani nemluvě :-)
  20. Sbohem Kryštůfku Robine
    Sbohem Kryštůfku Robine (2017)
    8.5
    Často si říkám, že odcházející herecká generace jako třeba Alan Rickman nemá žádné následovníky. A pak se objeví herec jako Domhnall Gleeson (jako Bill Weasley z Harryho Pottera to ještě nebylo tak evidentní, ale v Králíčku Petrovi byl senzační) a to mě přiměje si řádně oddychnout. V tomto filmu představuje světoznámého spisovatele A.A.Milnea, který na venkově ve 30. letech 20. století bojuje s tvůrčím blokem - a když jednou zůstane několik dní o samotě se svým malým synem a hromadou jeho hraček v čele s medvědem, tygrem, prasetem a oslem (tehdy ještě nemají jména), začne se mu v hlavě rodit příběh, kterým záhy proslaví po celém světě nejen sebe, ale i svého syna. A pro toho pak nastává dost nelehké období. Sledovat následné šílení davů, jimž je chlapec doslova předhozen, šikanu ve škole, která ho dovede až k narukování do druhé světové války, protože tam může být konečně sám sebou a nejen Kryštůfkem Robinem, je nesmírně emotivní a silné. Stejně jako nelehký vztah s matkou (Margot Robbie). Výtečný film.
  21. Prodloužený víkend
    Prodloužený víkend (2013)
    7
    Matka samoživitelka (Kate Winslet), která v sobě nosí hodně bolesti z minulosti, její pubertální syn (Gattlin Griffith) a uprchlý trestanec (Josh Brolin), který se k nim nakýbluje domů, všechno jim opraví, sblíží se s Adele, rozhodnou se uprchnout celá rodina do Kanady, jenže to tak nějak celkově podělají (těžko říct, zda to víc pokazil synek tím dopisem otci nebo Adele, když šla do banky kompletně vybílit účet, což si tak nějak člověk řekne, že když se v okolí hledá uprchlý vrah, tak asi banky takovou věc okamžitě budou hlásit). Nevím, ono to i nad moje chápání sice mezi hlavními hrdiny skvěle fungovalo (taky díky hereckým výkonům), ale právě to mi přišlo hrozně přitažené za vlasy - která normální matka by věřila uprchlému vězni, jehož fotka letí televizním éterem, a celkem bez odporu si ho nasadila domů, a ještě se jím příležitostně nechala svazovat, jakože kdyby někdo přišel, tak aby to nebylo na ně, že mu pomáhají? Ani psychický a vlastně celkový stav, ve kterém se Adele nalézala, mě o pravděpodobnosti takového vývoje moc nepřesvědčil.
  22. Dáma
    Dáma (2018)
    4
    No nazdar, co tohle jako mělo být? Původní zápletka, že chlapík Samuel (Robert Pattinson) si najme pastora a společně jedou za jeho milou (Mia Wasikowska), aby je spolu oddal, fajn proč ne. Pak se zjistí, že půvabnou Penelopu prý unesl jistý zlovolný chlapík a že je nutné ji před svatbou ještě zachránit. Vtipné to zatím nebylo ani za mák, tak pořád pátrám, co to bude. Napínavá střílečka s happyendem? Tak ne, on totiž Samuel asi trpí nějakými bludy, protože se ukáže, že Penelopa byla za svého údajného únosce šťatně provdaná, tedy předtím, než ho rozechvělý pastor oddělal a Samuel rádobyvtipným výskokem zpoza kadibudky dodělal. Pak ho oddělá Penelopa, načež obalí falešného pastora dynamitem a vydávají se na cestu zpět do města, kde zažívají další věci, které byly dost podivné a především to celé bylo takové nějaké hrozně pitomé a trapné.
  23. Panství Downton
    Panství Downton (2019)
    7
    Jako člověk, který ze seriálu viděl asi tak pět minut, nejsem úplná cílovka tohoto filmu, protože postavy pro mě nejsou starými známými, ke kterým se s nadšením vracím. Takže hodnotím spíš atmosféru, kdy film se točí kolem toho, že na Downtonu má někdy koncem 20. let 20. století přespat britský král a všichni se na to chystají. Je zábavné sledovat, jak mezi sebou soupeří šlechta (zejména střet postav, které ztvárnily Maggie Smith a Imelda Staunton, potěší každého fanouška Harryho Pottera a střetů profesorky McGonagallové a Dolores Umbridgeové) a ještě úsměvnější je koukat se na to, jak se předhánějí "poddaní". Už tak málem bojují o to, kdo donese lordstvu dopis, a teď se ještě dozví, že král si s sebou vozí vlastní personál od správcové přes komořího, kuchaře, garderobiérku, komorné, až po sluhy, kteří v livreji nosí jídlo na stůl. A to nelze nechat jen tak - a tak je záhy vymyšlen ďábelský plán, jak tyhle týpky odstavit a uvařit a naservírovat králi jídlo přímo z vlastních lidských i materiálních zdrojů. Což mi přišlo dost přitažené za vlasy, neboť mi přijde logické, že král byl alespoň tehdy zvyklý na nějaký standard a čekala bych, že se místní personál s tím prostě smíří. Ale zas o čem by pak byl ten film (jo tedy kromě povinné vsuvky na podporu LGBT komunity).
  24. Příšerky s.r.o.
    Příšerky s.r.o. (2001)
    8
    Dvě příšerky Sullivan a Wazovski jsou nedostižným strašícím týmem, který plní jekotem vystrašených dětí jednu láhev za druhou a dveře do pokojíčků spících neviňátek jim jezdí továnou na strašení mnoho a mnoho každou noc. Jenže pak se jednou jistá holčička, která má pro strach uděláno, dostane dveřmi do příšerčího světa. A to vůbec není dobré, když jako příšerka věříte tomu, že i samotný dotek dítěte vás zabije. Pěkně koukatelný dětský animák.
  25. Univerzita pro příšerky
    Univerzita pro příšerky (2013)
    7.5
    Kterak to všechno začalo mezi jednookým zeleným tenisákem Mikem Wazowskim a velkým mile děsivým fialovým chlupáčem Sullivanem. Ti dva se potkali na Univerzitě pro příšery a okamžitě spolu začali soupeřit, což vedlo k rychlému vyhazovu. Děkanka ale přislíbila, že se budou moci vrátit, když zvítězí v soutěži o nejstrašidelnější tým. Takže nejen že musí začít spolupracovat, ale ještě k tomu mají tým Ošklivých káčátek, což jsou největší lůzři, kteří kdy navštívili univerzitní kampus. Kouká se na to pěkně.
  26. Mr Selfridge
    Mr Selfridge (2013)
    8
    Rok 1909. Doba, kdy lidé poprvé hltali příběhy o Sherlockovi Holmesovi, doba prvních expedicí k jižnímu pólu či přeletů kanálu La Manche. Doba, kdy se na nástupiště metra jezdilo hromadným výtahem. Kdy pojem obchodní dům byl málem symbolem nevkusu, protože to přece není obchod, ale spíš výstava, kde může zákazník vše okouknout a ohmatat si - a třeba i nic nekoupit. Doba, kdy prodávat veřejně kosmetiku, parfémy a rtěnky bylo zcela skandální, kdy výlohy připomínaly spíš naaranžované obrazy a kdy bylo nemyslitelné, aby si ženy místo šatů ušitých na míru koupily něco v konfekci. Ovšem také doba, kdy ženy bojovaly za volební právo, a pokud se vdaly, tak jejich kariéra v obchodním domě končila. A v této chvíli se v Londýně usazuje pan Selfridge, který se v Americe vypracoval z ničeho, a otevírá moderní obchodní dům ne tak moc nepodobný těm, které známe dnes. Je to hodně zajímavé a kouká se na to příjemně.
  27. Přiznání
    Přiznání (2019)
    8
    (Spoiler!) Seriál natočený podle skutečných událostí, který sleduje život a práci detektiva Stevea Fulchera (jako vždy přesvědčivý Martin Freeman, o jehož obličejových ticích a grimasách se mi pak málem i zdálo:-)), jemuž se sice podaří zjistit, kdo unesl a zavraždil mladou dívku Sian, ale jeho praktiky urgentního výslechu bez poučení podezřelého, odvedení na policejní stanici a nabídky advokáta způsobí, že ohledně druhé nalezené zemřelé dívky Becky, ke které je podezřelý sám zavede, jsou shledány jako nezákonné, a přestože je všem jasné, že to onen vyšinutý taxikář spáchal, je souzen pouze za vraždu Sian a sám Fulcher je následně vyšetřován a obviněn ze zneužití pravomoci. Navíc matka Becky (Imelda Staunton, kterou jsme jako Dolores Umbridgeovou nenáviděli, ale tady si ji jako zapálenou bojovnici za změnu nesmyslného zákona nelze neoblíbit) se nehodlá vzdát spravedlnosti pro svou dceru a zároveň podporuje Fulchera, neboť je přesvědčená, že bez jeho rychlé reakce by vrah na radu advokáta o dalším místě, kde zakopal svou oběť už nikdy nikomu neřekl. A nakonec samotný závěr, kdy vrah měl pro své činy takové vysvětlení, že nás donutí pochybovat, zda vůbec přiznání lze považovat za pádný důkaz. A oproti tomu Fulcherovo přesvědčení, že se nejednalo o jediné dvě vraždy, které ten člověk spáchal. Opravdu zajímavý seriál.
  28. Spása
    Spása (2014)
    8
    Dost příjemné překvapení. Tedy ono těch filmů se zápletkou "zabili jste mi ženu a dítě, tak já teď zabiju vás všechny", jakož i westernů se zápletkou party výběrčích výpalného za "ochranu" města, kterým se postaví neohrožený bojovník za spravedlnost, je nepočítaně. Ale Spása si mezi nimi jistě místo najde: za prvé - perfektní kamera a použití barevných filtrů, kdy téměř každý záběr by vydal na obraz, zvlášť ty v noční krajině. Za druhé - velmi přesvědčivě podané násilí, které stojí za proměnou hlavního hrdiny z bývalého vojáka toužícího po klidném rodinném životě ve vraždící stroj na pomstu - tím myslím žádné samoúčelné násilné scény na efekt s cílem diváka šokovat nebo vydírat tak, jak jsme toho v posledních letech svědky a já to bytostně nesnáším - zde se vlastně většina z té děsivé úvodní scény s manželkou a synem odehraje mimo kameru, a přesto z reakcí hlavního hrdiny naprosto přesně víme, co se stalo a jak to na něj zapůsobilo - a to je za třetí - precizní výkon Madse Mikkelsena (ostatně i "němé" Evy Green), který ve tváři umí zrcadlit v jednom záběru všechno od nevíry, přes pochopení, žal, vztek a touhu po pomstě.
  29. Vanilkové nebe
    Vanilkové nebe (2001)
    7
    Vlastně dost zajímavá myšlenka o tom, že člověk (a zvlášť bohatý člověk) nemusí žít jen svůj vlastní život, ale může zaplatit za to, aby si žil svůj sen - a tohle snění se někdy může dost prapodivně zvrtnout. Jenže děj je tak neuvěřitelně překombinovaný, že i když mám tenhle typ zápletky v oblibě, tady už mě po čase začalo nudit přemýšlet nad tím, jestli David (Tom Cruise) ve skutečnosti zabil Julii (Cameron Diaz) nebo svou vysněnou Sofii (Penélope Cruz), která z nich byla skutečná nebo zda byly jedna a tatáž osoba, zda psycholog v podání Kurta Russella skutečně existoval, zda měl David opravdu zraněný obličej, zda byl normální nebo trpěl halucinacemi, zkrátka co byl sen a co byla skutečnost. Popravdě ke konci filmu už mi to bylo i tak nějak jedno. A to by nemělo být.
  30. Duna
    Duna (1984)
    7
    David Lynch natočil sci-fi odehrávající se kdesi na daleké planetě Arrakis, která zásobuje celý vesmír vzácným kořením, s jehož pomocí se dá například cestovat prostorem. Slavná předloha a slavný režisér, ale nějak se to nepotkalo. Ona je ta kniha koneckonců docela hutná, takže první půlka filmu se nese v duchu úvodu do historie klanu Atreidů a Harkonnenů a celkově toho, jak to ve vesmíru toho času funguje. Víc záživné to začne být poté, co je zavražděn Leto Atreid a jeho syn Paul s matkou utíkají do pouště, kde čelí nejen červům a setkání s kmenem Fremenů, tak v případě Paula i vlastní předurčeností k tomu stát se vyvoleným. Je to sakra jiné, než Hvězdné války - speciální efekty prakticky nulové, hrdinové si v duchu stále něco vyprávějí, Kyle McLachlan je tam takový roztomilý klouček, co se prohání na červu, Sean Young si po účasti v Blade runnerovi vysloužila právo hrát i zde a Sting s pološíleným výrazem je celkem k popukání. Skoro mi to přišlo, jako by se parta fanoušků Duny pokusila ten film natočit kdesi za městem a trochu se do toho zamotali. Vlastně je to až roztomilé.
  31. Assassin's Creed
    Assassin's Creed (2016)
    5
    Videohru neznám, ale myšlenka jako taková - vzpomínky předků ukryté v DNA, do kterých se může člověk za pomocí speciální technologie vrátit, pohybovat se v nich a zjistit leccos, co zůstalo po staletí skryté - to je samozřejmě lákavé téma, které koneckonců vůbec nemusí být tak úplně ze žánru sci-fi. Zpracování mě ale dost zklamalo, asi že jsem do Michaela Fassbendera vkládala větší naděje - ono je to prostě zřejmě dost poplatné té hře (neustálé souboje ve středověkých i současných kulisách) s cílem nalézt jablko, jakožto symbol vědění a tím pádem i svobody, což templářům tehdy a ani teď nejde pod nos. Pro mě v tom ale bohužel nebyla žádná přidaná hodnota.
  32. Ztracen v džungli
    Ztracen v džungli (2017)
    6.5
    Zajímavý příběh z počátku 80. let 20. století, kdy tři mladí baťůžkáři, kteří cestují po Jižní Americe, naletí "dobrodruhovi" Karlovi (Thomas Kretschmann), který jim slíbí dělat průvodce za civilizací dosud nepoznamenanými indiánskými kmeny a zavede je do džungle. Tam se potýkají s různými problémy, které je nakonec dovedou k rozdělení, kdy hlavní hrdina a jeho kamarád pokračují na raftu po řece a po ztroskotání v peřejích se pak ocitá v džungli sám. Hraje ho Daniel Radcliffe alias Chlapec, který přežil, což se podaří i tentokrát - film je natočený podle skutečných událostí, takže alespoň tím si je divák od začátku jistý. Ovšem jinak je pobyt v bolívijské džungli docela drsný, dneska se tomu moderně říká, že chlapci chtěli vystoupit ze své komfortní zóny, ale trochu to holt přepískli. Líbily se mi ty scény, kdy si mozek s hlavním hrdinou dost zahrával a přihrával mu různé vzpomínky a halucinace (v tom to bylo celkem podobné skvělému snímku 127 hodin), ovšem pravda, postavy se od začátku nechovaly moc logicky, protože jít do džungle s někým prakticky neznámým a s minimem zkušeností a mizivou kondicí, jak to asi mohlo dopadnout. V Radcliffovi pořád vidím Harryho Pottera, co jsem ho viděla ve filmu jako dospělého (třeba ve dvojce Podfukářů), tak mě zatím moc nepřesvědčil plus mi přijde legrační, jak se s tou svojí drobnou postavou snaží vyrýsovat svaly.
  33. Jsem božská
    Jsem božská (2018)
    6
    Další z těch filmů, kde i holka bez tváře a postavy modelky, ale s dobrými nápady může ke štěstí přijít, zvlášť pokud si uvědomí, že k úspěchu v práci i v lásce nepotřebuje žádné "kouzlo", které by ji najednou učinilo krásnou a tím jí dodalo sebedůvěru, ale bohatě jí postačí kouzlo vlastní osobnosti. Ty z nás, co nejsou modelky, tohle rády zažíváme všechny, když se zadaří :-) Amy Schumer je roztomilá, hlavně v těch scénách, kdy si její postava myslí, že je nádherná a že ji nikdo z přátel nepoznává.
  34. Area Q.
    Area Q. (2011)
    5
    Když už se podaří obsadit herce natolik charismatického, jako je Isaiah Washington (který vůbec nezaostává za svým jmenovcem Denzelem), který dokáže s přehledem hrát roli zoufalého otce, jemuž před časem zmizel z dětského hřiště syn a on po čase během reportáže o podivných úkazech kdesi v Brazílii nalezne horu, kterou jeho syn před zmizením namaloval, tak je úplný hřích nevytřískat z toho víc. Nechyběly mi efekty, myšlenka mimozemšťanů, kteří se pokoušejí zachránit lidstvo před úpadkem koneckonců taky není špatná, ale styl, jakým je to vyprávěné, a především slabý scénář tenhle film dost poškozují. Navíc ten závěr (pozor spoiler!!!), kdy hlavní hrdina míří na souřadnice kdesi v Africe, tam najde zraněnou a opuštěnou rodící ženu (jak se tam krucinál vzala?) a ta porodí dítě, které asi zřejmě je ztraceným synem hlavního hrdiny, to mělo být jako co? Ty myšlenkové pochody mimozemšťanů, kteří se rozhodli zaplavit lidstvo osvícenými dětmi (potud dobré) tímto podivným způsobem mi nějak unikaly.
  35. Hunger Games: Síla vzdoru - 2. část
    Hunger Games: Síla vzdoru - 2. část (2015)
    7.5
    Dohromady koukané s první částí to celkem funguje, ačkoli tím víc vynikne ta přemrštěná stopáž. A to, že v tomto dílu jde vlastně jen o to, jak se Katniss snaží dostat do Kapitolu a vyrovnat si účty s prezidentem Snowem (Donald Sutherland a Julianne Moore jsou v rolích proti sobě stojících prezidentů fakt uvěřitelní) - a kolik jejích spojenců zemře při snaze jí s tím pomoci. Ve městě protkaném nástrahami se jejich postup mění v závěrečné Hladové hry. Jennifer Lawrence zrála spolu s jednotlivými filmy a zde v roli válkou a snahou o pomstu nalomené Katniss je bezvadná. Stejně jako Josh Hutcherson v roli Peety s vymytým mozkem, který se z Kapitolu vrátí jako nepředvídatelná vražedná zbraň - od dob, kdy se mi jako dětský herec líbil v Mostu do země Terabithia nebo Děcka jsou v pohodě opravdu sympaticky dospěl. Fascinující, že i v těch skoro dvou hodinách a půl nedokázali tvůrci dostatečně využít možnosti pořádně povyprávět o tom, jak se postupně vracel do své vlastní hlavy, tedy až na to, že opakovaně mluví o tom, že ještě není fit. Nakonec sice potěšilo, že to nebylo takové to naivní porazíme Snowa a všechno bude fajn a že tam vstoupil i ten moment, že všichni rebelové to nemusí myslet s Panemem zas tak dobře a mohou chtít jen sami uchvátit moc, což je pro revoluce asi typické. Ale založit film na tom, že jdeme městem zabít Snowa, je prostě trochu slabota.
  36. Hunger Games: Síla vzdoru - 1. část
    Hunger Games: Síla vzdoru - 1. část (2014)
    7.5
    Když se člověk podívá na první a druhý díl hned po sobě, tak to docela funguje, jinak by mě ale nesmírně štvalo čekat na pokračování, takže ještě že nejsem takový fanoušek, abych musela hned tehdy do kina. Síla vzdoru vlastně není vůbec špatná, oproti dvěma předchozím dílům se zde upouští od konceptu, kdy děcka hrají vražednou verzi Chodí pešek okolo, případně dospělí dost drsnou verzi Survivora. Zde už nejde jen o hry, ale o přežití celé společnosti 12, resp. 13 krajů i vládnoucího Kapitolu. Snad škoda, že je to tak ukecané,v první části Katniss poznává podzemní působiště 13. kraje, kdy divákovi okamžitě vytane na mysli Sion z Matrixu, navštěvuje válkou zničené kraje, vybírají jí k tomu oblečky a pěkné zbraně a na kameru pronáší plamenná prohlášení střídaná prosbami zajatého Peety. Pak se řeší jeho záchrana a to je vlastně všechno. Jo a Katniss tady zpívá jednu super písničku, kterou nedávno proslavil Tomáš Verner ve Stardance i u těch, kteří Hunger games neznají :-) Hlavní hrdinka je tady jednoznačně přínosem, těmi šatičkami a kecy se nedává zas tak moc ovlivňovat, pořád je to především holka s posttraumatickým syndromem z toho, co musela udělat ve hrách a co viděla v krajích. Pochybuje o sobě, o svojí roli, o svých citech k Peetovi i k Hurikánovi a vlastně i o tom, zda cesta, kterou volí prezidentka 13. kraje v podání Julianne Moore, je ta pravá. A to je vlastně hrozně sympatické.
  37. Avengers: Age of Ultron
    Avengers: Age of Ultron (2015)
    7.5
    "Nejmocnější kov na světě a vy jste z něj udělali frisbee." No, tohle je ten díl, kde měl Tony Stark výborný nápad udělat z umělé inteligence Ultrona zachránce světa a ten to pojal tak, že bez lidí bude světu líp, a když zrovna vesmírem neletí žádný šikovný meteorit směrem k Zemi, tak vyrveme ven jedno městečko a hodíme ho silou zpátky. Pak měl ještě Tony další myšlenku implantovat Jarvise do těla, které si Ultron chystal pro sebe, a tak v tomhle díle vznikne Vision. A pak se tu ještě mucká Nataša s Brucem Bannerem. A to je tak asi všechno. Většinu času se postavy mrcasí u Tonyho, u Hawkeyho na venkově anebo v tom inkriminovaném městečku, padají vtipné hlášky, ale kdyby ten film nebyl, asi by se taky nic nestalo.
  38. Přežít Vánoce
    Přežít Vánoce (2004)
    6
    Ben Affleck hraje bohatého chlápka, který dělá do reklamy a má špatné vzpomínky na Vánoce. Tak by je nejraději strávil s přítelkyní na Fidži, aby na ně nemusel myslet, ale ta se s ním kvůli tomu rozejde (?!). No a on se po pár peripetiích vydá spálit svoje bolístky napsané na papírku před svůj rodný dům, kde se mezitím usadila svérázná rodina, jež pro podivína, co jim před domem rozdělává oheň, nemá moc pochopení. Ale rychle ho získá, když jim dotyčný nabídne čtvrt milionu dolarů za to, že budou na Vánoce předstírat, že jsou jeho rodina. Což se skřípěním zubů funguje do chvíle, než se domů na svátky vrátí jejich dcera (Christina Applegate) a než se bývalá Drewova přítelkyně rozhodne svému milému odpustit. Koukat se na to celkem dalo (Catherine O´Hara od doby, kdy hrála matku Kevina v Sám doma, celkem zestárla, ale vynahradila to nadšením při focení v roli sexbomby nebo spíš prostitutky, které jí bůhvíproč Drew zaplatil), pokud o tom člověk moc nepřemýšlel, ale že bych toužila to vidět ještě jednou, potažmo to zařadit do svých oblíbených vánočních filmů, tak to ani ne.
  39. Climax
    Climax (2018)
    3.5
    Možná to má umělecky něco do sebe, ale já na to nedokázala koukat s dostatečným odstupem. Protože když tam jedna holka začala hořet a druhá, která kvůli svému těhotenství nepila sangrii s přimíchaným LSD, byla obviněna z toho, že to tam sama přimíchala, a ostatní ji začali dost brutálně fyzicky napadat, tak mi došlo, že to, že v lidech nic moc dobrého není (a pod parou ještě míň) vím i bez tohohle filmu. Aneb jak se praví v South Parku "LSD je špatné, áno."
  40. Můj nejlepší přítel
    Můj nejlepší přítel (2006)
    7.5
    Daniel Auteuil zřídkakdy zklame. Zde hraje majitele luxusního starožitnictví, který se zajímá jen o věci a o peníze a lidi jsou mu šumák. To se vyhrotí na jedné večeři s jeho společnicí a jejímí přáteli, kdy mu všichni na rovinu řeknou, že na jeho pohřeb nikdo nepřijde (tahle situace byla opravdu dost neuvěřitelně vyhrocená) a on uzavře sázku, že jim do konce měsíce přivede ukázat svého nejlepšího přítele. Problém je, že taková osoba neexistuje. Je tu ale jeden řidič taxíku, velmi otevřený a přátelský člověk, který své okolí prudí maximálně tak se svými encyklopedickými vědomostmi a svou neschopností zúročit je kvůli trémě ve Chcete být milionářem (mimochodem tahle hra je ve filmu podle mě zobrazená poněkud mimo - např. přítel na telefon klidně kouká celou dobu na televizi, takže by měl teoreticky možnost se na zavolání připravit se správnou odpovědí, i kdyby ji neznal - a tahle byla tak evidentní, že jsem ji dokonce dobře tipla i já sama:-)). No a když se potkají tihle dva, tak je o zábavu postaráno. Pak sice nutně musí nastat ten klišé okamžik, kdy se dotyčný dozví o sázce a zákonitě se na svého domnělého přítele naštve, ale oni to Francouzi umějí natočit tak nějak jinak než Američané, takže to ani nebylo příliš iritující. Celkem milý film.