evismaior
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • Ten film má hodně dobrých jednotlivých momentů - baví mě Eddie Redmayne jako Mlok Scamander (byť hlavně tím, že až na pár vtipných zablbnutí se zvířaty to o něm vlastně vůbec není), baví mě také Katherine Waterston, protože se pořád tváří tak skvěle depresívně jako Danielsová z Vetřelec Covenant - a baví mě i představitelé dalších rolí, zejména tedy Johnny Depp jako Grindelwald (a jeho vlastně dost logický způsob, jak nastolit pořádek ve světě ženoucím se do druhé světové války) a Jude Law jako mladý Brumbál (který kupodivu vůbec nenosil hábity). Moc se mi líbí ztvárnění kouzelnického světa (včetně kouzelnické Paříže) - je velmi promyšlené, mnohem dospělejší než ve filmech o Harrym Potterovi, celkově prostě působí jako nové universum, do kterého lze v příštích letech zasadit nepočítaně dalších filmů. Příběh jako takový mi ale připadal zdlouhavý, nezáživný a týkající se lidí, ohledně kterých alespoň ve mě tvůrci nedokázali vzbudit takřka žádný zájem (a tři čtvrtiny filmu jsem vlastně přemýšlela, o koho tam vůbec jde). O to světlejšími záblesky pak byly momenty navázané na původní HP svět - velmi vítaný návrat do Bradavic s jejich studenty a Velkou síní, Brumbálovy vzpomínky na sestru, letmý vhled do rodokmenu Lestrangeovic rodiny, zapojení Nicolase Flamela, první zmínka o Nagini... Jenže tohle bohužel k oživení šedi odnikud nikam směřujícího příběhu nestačilo ani vzdáleně.

  • 60%
    0
    0
    7. 1. 2019

    Zprvu to vypadalo, že půjde o další snímek z řady těch záměn identit či upravených životopisů, díky nimž se obyčejná holka dostane k zaměstnání svých snů, na které by normálně bez diplomu nedosáhla, ačkoli k němu díky celoživotním zkušenostem má nadmíru výtečné schopnosti. Dokonce to vypadalo i na tradiční souboj s již zavedenými, krásnými a mladými zaměstnanci firmy podporovaný hrdinčinými nejlepšími řádně trhlými kamarádkami a dvěma vysoce podivnými spolupracovníky. Pak se ale zjistí, že dcera, jíž kdysi mladá a chudá Maya dala k adopci, je blíž, než by smutnící mamka čekala, vnitrofiremní souboj trochu ztrácí grády a těžiště příběhu se začíná přesouvat spíš ke vztahu znovunalezené matky-dcery. Nejsem si úplně jistá, jestli se mi tohle směřování příběhu zamlouvalo, ten nerovný boj o levný bio krém byl přece jen o něco vtipnější.

  • 60%
    0
    0
    7. 1. 2019

    Ti dva blázni jsou vážně takovým vcelku roztomile trhlým způsobem šílení a Bradley Cooper s Jennifer Lawrence neměli nejmenší problém s jejich ztvárněním, film mi ale přišel vcelku zdlouhavý a nezajímavý - trochu jsem se chytla teprve ve chvíli, kdy hlavní hrdinové začali nacvičovat na taneční soutěž (a hrdinův otec představovaný De Nirem si na ně vsadil). Rozhodně ho ale už nikdy nepotřebuji znovu vidět.

  • 65%
    0
    0
    7. 1. 2019

    Milí představitelé hlavních i vedlejších rolí (Schwarzenegger junior docela příjemně překvapil, Rob Riggle v roli otce - velmi uvěřitelný a sympaťák). Dále vděčná zápletka dvou zamilovaných, z nichž jeden je vážně nemocný - tentokrát v hlavní roli velmi vzácná nemoc "nočních dětí", o které jsem si po shlédnutí pár věcí přečetla a potvrdilo se mi to, co mi ve filmu přišlo dost přitažené za vlasy - ano, slunce je pro tyto lidi smrtelně nebezpečné, ale zejména tisícinásobným rizikem rakoviny kůže - že by to někdo po pár vteřinách vystavení se asi tak celkem dvěma slunečním paprskům běžně měl do pár týdnů za sebou, to tam nepsali. Což by nevadilo, filmoví tvůrci si přibarvují běžně, jenže tady tím navíc film dostal pro mě dost nepříjemnou pachuť z toho, že si za to vlastně holka mohla sama tím, že mlžila (a kluk tomu nevědomky přispěl). Bella Thorne je sice krásná a talentovaná holka, leč lidé postižení touto chorobou takhle dobře zdaleka nevypadají, takže toho přibarvování už na mě bylo příliš. S tím já už mám prostě potíž, že se lépe ponořím do přeslazeného nenáročného příběhu, než do něčeho překombinovaného, čemu zkrátka moc nevěřím.

  • 70%
    0
    0
    3. 1. 2019
    Wind River (2017)

    Slušná detektivka ve vděčných kulisách indiánské rezervace v mrazivém Wyomingu, kde má větší slovo grupa těžařů z maringotek než FBI vysílající do sněhové vánice pouze jednu mladou agentku. Naštěstí holčina je to zarputilá stejně jako byla zarputilá dívka nalezená mrtvá ve sněhu s plícemi popraskanými mrazem poté, co bosá a znásilněná uběhla sněhem mnoho kilometrů. A stopař Lambert (divácky vděčný Jeremy Renner známý z Avengers) má ještě jeden velmi osobní důvod, proč po vrazích jít. Akorát mi nějak přišlo, že tenhle film skončil skoro dřív, než začal, asi by se mi líbil propracovanější scénář, víc zápletek a vykreslení postav, ještě větší vhled do místního společenství a klidně o dost delší stopáž.

  • 90%
    0
    0
    3. 1. 2019

    Tak tohle bylo boží. Kombinace boháče na vozíku ochrnutého od krku dolů, který si sám dobrovolně předepíše jako "terapii" zaměstnání pomocníka - černošského mladíka z předměstí s kriminální minulostí, ale s nekorektním smyslem pro humor a dobrým srdcem, parádně fungovala, za celou dobu jsem se nenudila (o kolik tohle bylo lepší (a hrdina na vozíku sympatičtější) než to přeslazené melodrama Než jsem tě poznala!) Tohle byla na silvestrovský večer jedinečná volba a určitě tenhle pozitivní film ještě někdy chci vidět znovu.

  • 50%
    0
    0
    30. 12. 2018

    Jak dojde na situaci, kdy jeden z páru dostane zajímavou nabídku (zde je to Emily Blunt v roli postgraduální studentky) v jiném místě a ten druhý se bez většího nadšení stěhuje s ním na místo, kde vůbec nechce být, je na potíže přímo zaděláno - tolik k tomu, že v tomhle je film realistický. Pokusy, které postava Emily Blunt prováděla na univerzitě pod vedením přiměřeně charismatického profesora (Rhys Ifans) byly ještě celkem zajímavé a vlastně mě uprostřed příběhu docela probraly k pozornosti. Jenže pak se hlavní hrdinové opět začali babrat ve svém vztahu, který byl divákovi úplně jedno, a bylo po legraci. V reálu by myslím tahle holka skončila spíš s tím svým profesorem, za celou dobu jsem totiž nepochopila, proč by se k sobě se svým snoubencem měli hodit.

  • 80%
    0
    0
    30. 12. 2018

    Fajn nevázaná oddychovka prošpikovaná slušným rockovým výběrem z 60. let a odehrávající se na kocábce za hranicemi britských teritoriálních vod, která má tím víc desek a hudebních pásek, čím míň má nezávadných dílů o záchranných člunech nemluvě. Parta rozhlasových nadšenců v čele s jako vždy fenomenálním Billem Nighym a tradičně ujetým Rhysem Ifansem dokáže bavit od začátku do konce, byť protivníci z řad vládní aparatury byli spíš směšní než přesvědčivě děsiví - no a na závěr nechybí ani trocha pořádné akce a napětí.

  • 75%
    0
    0
    30. 12. 2018
    Já, Simon (2018)

    Další z početné řady teenagerských filmů z americké střední, který se od ostatních odlišuje tím, že jeho protagonistou tentokrát není nesmělý chlapec prahnoucí po odezvě od krásky ročníku nebo naopak dívka s jemnou duší toužící nalézt svou první opravdovou lásku, nýbrž celkem obyčejný kluk z pohodové rodiny, který žije stejný život jako všichni ostatní s tím rozdílem, že on je gay a ještě nedospěl do období, kdy by byl ochotný spáchat coming out. Špatné není ani to, že chlapce, do něhož se zamiloval skrz online vyměňované vzkazy, vlastně nezná a jen hádá, kdo ze školy to asi je. Realistická je i záletka s vydíráním, která ho přiměje drobet podrazit své přátele, za což je náležitě potrestán. Jo, bylo to fajn koukatelné, ale na druhou stranu to asi nebude film, ke kterému bych se často vracela.

  • 70%
    0
    0
    30. 12. 2018

    Hlavní hrdinka si mě zpočátku naprosto získala svým přístupem, kdy neváhala převzít se vším všudy odpovědnost za chybu, kterou udělala, když otěhotněla za dost neskutečných okolností a nakonec pro mě zcela logicky dospěla i k tomu ponechat si své právě narozené dítě. Čímž se naplno rozvinula zápletka filmu, která začala jedním opileckým a pro jednu stranu i zapomenutým polibkem, a bylo by to fajn, kdyby jeho hlavními protagonisty nebyli dva lidé, kteří se znali od dětství, byli nejlepšími přáteli a neměli před sebou žádná tajemství. No jo, jenže právě tomu jsem po všech těch jejich setkáních a nových rozchodech už nedokázala moc uvěřit - kde bylo to jejich kamarádství až za hrob a sdílení myšlenek a snů, když to nejdůležitější si nedokázali sdělit, kolik? 12 let? Jako fakt? A místo toho všechno to předstírání, zlehčování vzájemných citů, skrytá žárlivost, neupřímnost - ono to bylo uvěřitelné zpočátku, ale s každou další příhodou už pak velmi dobře rozjetý film u mě body spíš jen ztrácel a nepomohl tomu ani Sam Claflin, kterého jsem pořád nedokázala zařadit, dokud se mi nevybavil v dalším filmu, který mi nesedl už vůbec (Než jsem tě poznala). Naopak Lily Collins působila od začátku do konce maximálně sympaticky (tedy věkový rozdíl s herečkou hrající její dceru už ke konci asi nebyl zrovna odpovídající:-)). On ten film není špatný a dobře se na něj kouká, to se spíš člověk oklepe až dodatečně, když si uvědomí, co všechno se tam stalo, než to konečně dospělo tam, kam by to mezi skutečně spřízněnými dušemi mělo dospět už mnohem dřív.

  • 80%
    0
    0
    28. 12. 2018

    Filmy s Fantomasem mají na svou dobu vše, co by měly mít - nezapomenutelného Funese jako rtuťovitého policejního komisaře, šviháka Maraise, krásnou a odvážnou Helenu a charismatického zločince, který si kliďánko za jízdy předělá auto na tryskáč a za hlubokého smíchu s ním odletí v dál.

  • 75%
    0
    0
    28. 12. 2018
    The Rewrite (2014)

    Tohle nebylo zas tak špatné, jak by se to mohlo tvářit, když člověk ví, že zápletkou je "kdysi úspěšný scénárista a držitel Oscara, který už pak nikdy nic tak dobrého nenapsal, přijíždí z nouze učit na univerzitu tvůrčí psaní, chce na to nejdřív kašlat, ale pak v tom najde smysl a zjistí, jak super je být k sobě i ke druhým upřímný a brát život trochu vážně - a sebe tolik vážně nebrat". Každopádně Hugh Grant do té role sedí, škoda jen, že ostatní zas tak moc výrazní nebyli, protože parta, co se sešla na kurzu, i někteří učitelé by mě, co se týče jejich postav lákali k podrobnějšímu průzkumu. Fajn na odreagování.

  • 65%
    0
    0
    28. 12. 2018
    Malena (2000)

    Monica Bellucci je (nebo alespoň v době natáčení tohoto snímku byla) krásná ženská, femme fatale, a věřím tomu, když někoho napadne postavit na roli Malény, mladé válečné vdovy, která se musí protloukat životem v italském maloměstě, celý film. Horší už to bylo s tím vhledem do jejího příběhu očima pubertálního chlapce, který polovinu filmu tráví jejím pronásledováním ve dne a tu druhou vlhkými sny o její kráse v noci. A to se dlouho po hříchu zdálo, že do toho příběhu ani nezasáhne (a pak už by tam jeho přítomnost neměla vůbec žádný smysl), no ale nakonec se chlapec trochu vzmužil. Krásná hudba Morriconeho. A závěr potěšil svojí uvěřitelností.

  • 70%
    0
    0
    28. 12. 2018

    S tímhle snímkem jsem měla problém, že jsem celou dobu nevěděla, co si o něm mám vlastně myslet. Skvělá kamera, hudba mistra Morriconeho, působivé kulisy, prostředí aukcí, to vše mě velmi zaujalo. A moc se mi líbily všechny postavy, jenže to je právě ten problém, protože mě se líbily takové, jaké byly dejme tomu v první půlce filmu - odtažitý Virgil Oldman (přesvědčivý Geoffrey Rush), který je ochotný se dotknout bez rukavic jen svých milovaných ženských portrétů, tajemná Claire nevycházející ze svého pokoje (už je mi jasné, proč někoho napadlo obsadit Sylvii Hoeks do role Luv v Blade runner 2049), Virgilův starý přítel a kumpán při podvodech Billy (Donald Sutherland) a mladý přítel Robert, který se vyzná ve strojcích i v ženách (Jim Sturgess). Jenže pak začalo být zřejmé, kam dějová linka směřuje, a stejně tak bylo jasné, že takhle snadné to hlavní hrdina mít nebude. Což se nakonec potvrdilo a mě to... zklamalo. Ne že bych v tomhle vztahu očekávala happyend (no a koneckonců úplně škodný z toho Virgil nevyšel;-)), ale rozmotání zápletky mi připadalo takové dějově poněkud laciné. Ale v každém případě škoda, že pražská Pivnice u milosrdných nemá tyhle zajímavé interiéry:-)

  • 75%
    0
    0
    28. 12. 2018

    Námět jako takový (postupná ztráta jednotlivých smyslů v pořadí chuť, čich, sluch a zrak, které vždy předcházela zřejmě nákazou vyvolaná osobní krize každého člověka - deprese, strach, hlad, zuřivost, nenávist a nakonec i láska) mi přišel zajímavý a nebylo špatné ani to, že jsme ho neprožívali jako světovou epidemii (byť bylo zjevné, že celý svět do toho zatažený opravdu je a nechyběly realisticky pojaté náznaky toho, jak se s tím vším lidstvo pokouší vyrovnat), ale jako součást rodícího se vztahu dvou lidí. Ewan McGregor i Eva Green jsou výborní charismatičtí herci, kteří dokážou zaujmout, bohužel ale spíš každý sám o sobě. Nějak jsem jejich vztahu nedokázala uvěřit. Do toho tvůrci přimíchali náznaky možných příčin epidemie (životní prostředí, terorismus, válečný akt) a pár existenciálních otázek a je z toho film, který zaujal, ale podruhé o vidět nemusím.

  • 65%
    0
    0
    28. 12. 2018

    No tak James Franco v roli nerda, jednoho z těch, kteří zázračně zbohatli v IT branži, ale přitom jsou to dál jen podivínští kluci, kteří ve své přepychové vile hostí neznámý počet stejně podivínských lidí, kteří pro ně (asi) pracují, a nespočet hyper podivných uměleckých děl, je prostě uvěřitelný, stejně jako Bryan Cranston v roli tradičního slušňáckého otce, který má tu smůlu, že se mu do toho potetovaného týpka zabouchla dcera. Jenže kromě pár vtipných momentů (a kapely Kiss) tam bylo taky dost momentů, kdy se fakt příliš tlačilo na pilu a postavit něčí postavu na nadužívání vulgarismů zas tak bez dalšího úplně nejde. Člověk prostě neuvěří tomu, že by se normálně působící holka do tohohle týlka vážně natolik zamilovala, aby z toho byla zápletka na celý vánoční biják.

  • 80%
    0
    0
    26. 12. 2018
    Fantomas (1964)

    Louis de Funes v roli policisty na stopě nevídanému (a neviděnému) zločinci, Jean Marais jako novinář na stopě témuž a chlapík s modrým obličejem jako ten správný charismatický vysoce inteligentní a schopný zloduch obklopený půvabnými ženami a s mnoha brilantními plány v hlavě. První díl je vtipný v tom, že v existenci Fantomase zprvu mnozí ani nevěří, a když se pak objeví, začíná ta správně potrhlá, místy neuvěřitelná honička. Film, jehož triky sice dnes spíš pobaví, leč co léty nerezaví.

  • 40%
    0
    0
    26. 12. 2018

    Ne, tohle prostě ne - dala jsem tomu filmu šanci dvakrát, už kvůli Timovi Allenovi a Jamie Lee Curtis, kteří jako manželský pár na plátně docela fungují, taky téma - vyhnout se slavení Vánoc po americku a ušetřené peníze raději vrazit do fajn dovolené, je mi blízké, jenže sorry, sousedovi lačnícímu po tom, aby všichni ve čtvrti měli včas na střeše Frostyho se fakt nedokážu smát, a to ani při nejlepší vůli. Nějak se ten příběh nedokázal vmyslet do skutečnosti, že Vánoce by se krásně daly oslavit i bez všech těch šaškáren. Akorát by holt nebylo o čem natáčet.

  • 85%
    0
    0
    26. 12. 2018

    Na tohle se opravdu dá koukat mnohokrát, i když téma princezny inkognito bloudící městem a potkávající švarného junáka, který ji chce nejdříve mrzce zneužít pro vlastní obohacení, leč pak se do ní zamiluje, je už léty notně provařené. Jenže Audrey Hepburn je prostě tak krásná a kouzelná, Gregory Peck šarmantní a charismatický a černobílý Řím tak skvostně nasnímaný, že se divák rád nechá znovu polapit atmosférou této filmové klasiky.

  • 55%
    0
    0
    26. 12. 2018

    Královský chlapík se na studiích zamiluje do prosté děvy a doveze ji na Vánoce ukázat své královské matince (Jane Seymour v celkem roztomilé záporné roli, i když v Austenlandu měla charakter postavy dost podobný a bavila mě víc), ta s tím přirozeně není nadšením bez sebe a pokouší se oživit jeho vztah s mnohem vhodnější šlechtičnou. Červená knihovna a klišé jak hrom, ale tak jsou ty Vánoce a při vánočním úklidu domácnosti člověk snese z obrazovky ledacos:-)

  • 65%
    0
    0
    26. 12. 2018

    Po upoutávkách v kinech jsem od toho čekala víc než jen hodinu a půl trvající čekání na lekačky a na nevyhnutelné (až někdo z rodiny udělá nějaký zvuk, protože to se sakra zákonitě muselo stát). Nemohla jsem si pomoci, abych pořád nepochybovala - jakože se doma musí šeptat, aby to příšery neslyšely na mnoho kilometrů, ale když už jsou v baráku, tak ani neslyší to zoufalé bušení srdcí jeho obyvatel a tlumený dech a pořád hledají? A co jsou vlastně zač, to už jsem vůbec nečekala, že se dozvím, mělo to spíš formát béčkového hororu bez větších ambicí cokoli řešit, prostě tu jsou příšery se super sluchem, tak se s tím diváku spokoj. Nejlepší byly vztahy v rodině - neslyšící dcera, nezvedený syn hned na začátku (jo, to je plus filmu, děti a psi na svoji nezvedenost nikdy nedojíždí, ale tady se toho tvůrci nebáli), další dítě na cestě + slušná byla ta propracovanost - cestička do města vysypaná pískem tlumícím kroky, pokec jedině pod vodopádem a kruci ten nápad na zvukotěsnou dětskou postýlku, ten jsem kdysi taky měla:-D

  • 90%
    2
    0
    16. 11. 2018

    Bohemian Rhapsody považuju už dlouhá léta za dokonalou rockovou skladbu, takže tenhle film pro mě byl jednoduše povinnost. Ačkoli jsem se nikdy nezajímala o přílišné podrobnosti ze života členů kapely, bylo poměrně znát, že si tvůrci řadu věcí přibarvili a uzpůsobili, aby dali příběhu tu správnou dramatickou linku (Mercury se dozví, že má AIDS a jde poprosit kapelu o odpuštění, aby si mohli zahrát na Live Aid koncertu), ale je fakt, že energie z plátna tryská proudem a herečtí představitelé členů kapely jsou tak dokonalí, až jsem místy zapomínala, že koukám jenom na herce napodobující Mercuryho, Maye, Taylora a Deacona. Oceňuju nasazení songů často v plné délce, což bohužel zase vedlo k tomu, že děj zůstával jen zkratkovitý a vybíral si jen to nejzajímavější (nejpřibarvenější) nebo nejvtipnější. Po shlédnutí ve mně převládají emoce lítosti, že v době, kdy Queeni bořili stadiony, jsem se já jen batolila kolem bráchova gramofonu přehrávajícího jejich desky, protože zažít tohle live musela být pecka. A taky bych si přála, aby se někdo chopil těchhle herců a natočil z toho pořádnej mnohodílnej seriál, protože by mě zatraceně bavilo dívat se mnohem mnohem déle a podrobněji, jak vznikaly songy Queenů, jaké měli zážitky z turné, večírků a i na to, jak tenhle styl života zasahoval do soukromí všech členů kapely. Rovněž závěrečná léta Mercuryho života by stála za zfilmování, protože jeho příběh je prostě silný a to tenhle film dokázal.

  • 80%
    0
    0
    19. 10. 2018

    First man se pro mě nepochybně zařadí vedle Apolla 13 mezi filmy o dobývání vesmíru, které mohu vidět kdykoli. I když ještě o něco víc rozmetal moje idealizované představy o půvabu kosmického výzkumu, z nichž po shlédnutí filmu zůstal jen pocit, že se ve skutečnosti jednalo především o odvahu sednout si do rozhrkané konzervy s megalomanskou koudelí u zadku, nechat se vystřelit do pouze tušeného prostoru kdesi nahoře a pokusit se přitom nepozvracet a neztratit vědomí. V téhle konstelaci skvěle fungovala zejména ručně a syrově dokumentárně působící kamera zvyšující až takřka k neúnosné míře klaustrofobní dojmy diváka (byť v "obyčejných" scénách to její frenetické sledování každého hnutí postav občas rušilo stejně jako mi příliš nesedla hudba) a samozřejmě výkony hlavních představitelů - podle toho, co jsem si přečetla o Armstrongovi, jeho mediální skromnosti a neprojevování citů v soukromém životě, které popisuje řada lidí, jež ho znala, je pro mě Ryan Gosling jeho ideálním představitelem, protože ten dá pocity najevo opravdu, jen když o něco jde (a to ještě stranou ostatních). Zobrazení Armstrongova vztahu s manželkou (rovněž výborná Claire Foy) vyznívalo velmi lidsky a nenechalo mě ani na chvíli na pochybách, jaká asi musela být žena, která dokázala žít s další možnou položkou smutné statistiky. First man se odehrává v průběhu několika let, a tak nepůsobí jeho příběh tak konzistentně jako u Apolla 13, i když propojení smutnou událostí z Armstrongova života je určitě silnou dějovou linkou. Asi si dokážu představit, že to celkově mohl být daleko větší nářez, brada dole mi z toho úplně nezůstala, ale jinak říkám, jen víc takových filmů.

  • 50%
    0
    0
    17. 9. 2018

    Střet mileneckého párečku s místní násilnickou pubertální bandou u romantického jezera se mění v drsnou vyvražďovačku. Poněkud nesympaticky namachrovaná Fassbenderova postava, která místo toho, aby hledala klidnější místo na zamilovanou dovču, trpí potřebou jít si to s mládežníky vyříkat, je předem odsouzena k zániku. Postava Kelly Reilly jeví už od počátku mnohem větší smysl pro realitu a způsob, jakým tváří v tvář násilí gradují i její vlastní temné stránky tryskající z prosté touhy přežít, to bylo asi to jediné, co mě přimělo film dokoukat, čehož jsem s ohledem na závěr, který zase hrdinčiny "schopnosti" naprosto shodil, docela litovala.

  • 55%
    0
    0
    31. 8. 2018

    Pro mě je Mamma mia z roku 2008 film, který mě dokáže neskutečně nabít pozitivní energií a jsem schopná se na něj i přes svůj vrozený cynismus s přihlouplým úsměvem dodívat, kdykoli ho zahlédnu koutkem oka na obrazovce. Často jsem si za těch deset let představovala, jaké by se dalo natočit pokračování s dalšími mými oblíbenými písněmi od ABBA, které ve filmu nezazněly. A to se mi splnilo, protože mé oblíbené One of us, Knowing me, knowing you, Andante, andante, My love, my life, Angel eyes, Hasta manana i spousta dalších tam opravdu zazní, i když jsou tam občas vpáčeny doslova násilím (viz Cher zpívající píseň Fernando chlápkovi z Mexika, kterého před lety znala a teď ho čirou náhodou v pravou chvíli po letech znovu potkává - to už vážně působilo jako parodie a nevěřícně se smálo celé kino). V komentáři k Mamma mia z roku 2008 jsem psala, že ten film celý stojí a padá s Meryl Streep a že tu mladší generaci bych tam klidně oželela. No tak, co dodat k filmu, kde z toho, co jsem na Mamma mia zbožňovala, zbyla jen ta ABBA a já bych byla sakra vděčná, kdyby se nový film (když už se Meryl Streep rozhodla k tak minimalistické účasti) více věnoval rozvíjení vztahu mezi Sophií a Skyem a na pozadí by zajišťovali švandu tři taťkové a Donniny staré kamarádky. Jenže se mi dostalo dějové linky s mladou Donnou, která polopaticky vypráví to, co už divák 10 let ví - že fakt potkala kdysi tři kluky, vyspala se s nima, jeden jí zlomil srdce a ona pak zůstala na všechno včetně výchovy dítěte sama (a víme taky, že happy end se konal až za dalších 20 let). Ne že by ti noví vybraní herci ztvárňující postavy za mlada byli špatní, jen mě prostě celá tahle část zoufale nebavila a modlila jsem se za každé objevení se staré party. Jenže tam se zas tesknilo po Donně a Sophie navíc ještě tesknila kvůli Skyovi a vůbec všemu, co se jí nedaří. V důsledku toho jsem při skleslém odchodu z kina měla dojem, že zatímco původní Mamma mia mě energií nabíjí, tahle nová ji ze mě spíš docela slušně vysála a nezachránila to ani Cher, která sice vypadá, jako by měla na tváři masku, ale teprve při jejím zpěvu jsem jako divák docenila rozdíl mezi tím, když zpívá nadaný herec a skutečný zpěvák. Dávám lehký nadprůměr za to, že se nakonec Meryl Streep přece jen na chvíli objeví, i když jsem to obrečela spíš smutkem nad tím, co mohlo být, než dojetím z jinak jistě jímavé scény.

  • 75%
    0
    0
    30. 8. 2018
    Paterson (2016)

    Paterson se zadumaným výrazem Kylo Rena ráno zamáčkne budík, odejde do práce, napíše pár řádek poezie, než se jeho autobus rozjede po městě, přes den vyslechne pár příběhů, po práci sní večeři a vezme psa na procházku směrem k baru, kde si dá pár piv. Každý den v zásadě to samé, a přesto je to život, a tak se v drobnostech liší - někdy manželka peče koláčky na farmářský trh, jindy v baru týpek ohrožuje okolí kvůli nešťastné lásce anebo má autobus poruchu. A někdy pes rozcupuje zápisník s básněmi, které nikdo nestihl okopírovat. Jenže Paterson je tichý nenápadný sympaťák, kterého miluje jeho potrhlá manželka, svěřují se mu kolegové v práci i lidi z baru a i na ulici je nenásilným způsobem sympatický každému, koho potká, takže ho na dlouho nerozhodí ani tohle a brzy již píše znovu. Je to prostě typický Jarmuschovský film, akorát bez cigaret, těm už zřejmě odzvonilo i v jeho filmech a zůstaly jen jako připomínka v jedné z Patersonových básní. Strašně moc bych chtěla umět vnímat svůj obyčejný život tak neobyčejně, jako to dokáže Paterson...

  • 70%
    0
    0
    30. 8. 2018

    No, co k tomu napsat. Nijak mě ten film neurazil, byl docela milý, ale žádné terno to tedy taky není. Stojí na Ewanovi McGregorovi, který, ač mu pomalu táhne na padesát, pořád připomíná přerostlého Kryštůfka Robina, takže potud dobrý. Neumím si představit, s kým jiným by se to dalo natočit. Samotné postavičky medvídka Pú a spol. potěšily hlavně uvěřitelným vzhledem vybledlých a odrbaných hraček. Děj je předvídatelný - Kryštůfek vyroste, v únavné sekvenci projde internátem, námluvami, válkou, založením rodiny a prací (oceňuji obsazení "Sherlockova bratra Mycrofta" Marka Gatisse do role Robinova šéfa), kde tráví spoustu času na úkor své manželky a dcery. A setkání s medvídkem Pú mu ještě více předvídatelně připomene staré dětské časy, dále pak to, co je v životě skutečně důležité, a v neposlední řadě to, že někdy nedělat nic vede k tomu nejlepšímu něčemu. A z oné poslední věty si lze snadno udělat představu, jak to asi celé probíhá, ano, většinu času se Kryštůfek a medvídek Pú předhánějí v tom, kdo oddeklamuje více vět poplatných knižní předloze v kulisách, které jsou jak vystřižené z původních ilustrací ke knize. Což je milé, zvlášť pro fandy knižního medvídka Pú. Ale taky je to v důsledku dost únavné. Po návštěvě kina jsme přemýšleli, kdo je vlastně cílový divák - dítě jistě ne, přece jen jde o příběh dospělého muže. Běžného dospělého diváka ale pobíhání hlavního hrdiny po lese za plyšovou hračkou asi taky nedostane. Takže je to fakt jen pro dospělé fandy knihy - což my naštěstí jsme, a proto těch 70% za snahu. Pokud jsem ale čekala ztvárnění podobné Burtonově Alence, tak snaha asi byla, ale bohužel zůstalo jen u toho.

  • 80%
    1
    0
    20. 7. 2018

    Těžko o tomhle filmu psát. Nelze totiž už z podstaty říct, že by se mi líbil, a rozhodně ho nechci vidět znovu. Oceňuji ale, že vznikl a oceňuji, jak je zpracovaný. Po stručném zobrazení útoku v Oslo sledujeme v podobě jakéhosi reality dokumentu v jediném záběru dívku Kaju, zprvu jako takovou běžně uvědomělou mladou ženu, která komunikuje se svými kamarády o útoku v Oslo a prudí svoji sestru a následně po začátku střelby se pak snaží zejména přežít, najít sestru a občas i někomu pomoci. Uplatnění techniky jednoho záběru považuju za skvělý nápad, neboť divák má zcela jasnou a střihy nerušenou představu o tom, jak dlouho oněch 72 minut trvá a co se v té době dá vlastně všechno stihnout. Představitelka Kaji odvedla obrovský kus práce a to jak po stránce vykreslení psychologických pochodů této postavy v krizové situaci, tak i po stránce fyzické - všechno to odběhat a odbrodit v "přímém přenosu" asi nebyla žádná legrace. I výkony ostatních považuji za nadprůměrné, žádná teatrální herecká gesta, naopak všechno vypadalo naprosto přirozeně a uvěřitelně, ať už běžný potlach u vaflí nebo umírání a vůbec všechna prožívaná hrůza. Právě o to byl pak celý zážitek sugestivnější, a byť se jednalo o fiktivní postavy, člověk si těžko při sledování mohl říkat ono osvobozující "neber si to tak, tohle se nestalo, je to jen vymyšlený příběh". Zvlášť při začátku střelby, kdy účastníci tábora teprve zvolna začínají chápat, co se děje (a ještě dlouho potom si nejsou jistí, nejde-li jen o cvičení) a z příjemného odpoledne se stává začátek nejhoršího zážitku v jejich životě, jsem často až zapomínala dýchat a bylo mi tak fyzicky zle, jako kdybych tam málem byla s nimi. Což už podle mého názoru o schopnosti režiséra a všech zúčastněných vyvolat v divácích autentický zážitek něco vypovídá. Film je natočen v podstatě jen z Kajina pohledu, takže se nám dostane jen několika vzdálených záběrů na útočníka (jehož jméno se na přání tvůrců filmu nesmí vyslovit), ale zvuky výstřelů a prchající a zraněné děti jsou děsivé samy o sobě. Zvukově je film zvládnutý opravdu dobře, na to, v jakých "polních" podmínkách se natáčelo, nikde není problém s nějakými ruchy, ve kterých by nebylo slyšet, co postavy říkají - jen mi přišel nevěrohodný až na několik výjimek zcela absentující křik obětí (pokud vím, pachatel střílel nejdřív do nohou a pak teprve ležící dobíjel do hlavy), ve filmu to ale působilo, jako kdyby to byl nějaký profesionální ostřelovač, který každého trefí a zavraždí hned první ranou. No a ten závěrečný "vysvětlující" titulek o teroristech pravicových extremistech mi už pak zaváněl snahou o manipulaci - pro mě je terorista zkrátka každý, kdo něco podobného udělá, ať už je ideologie, kterou následuje, jakákoli. Až na tento titulek ale film o politice nebyl, byl o naprostém chaosu vyvolaném neznámým původem útoku, o útěku, prosté lidské touze přežít a vyvolal ve mně intenzívni pocit, který nedokážu hned tak pustit z hlavy. Pořád se ptám, zda se lze pro případ podobných útoků poučit? Dalo by se reagovat lépe? Schovat se lépe? Vymyslet něco účinnějšího na svoji ochranu? Mohl by být například útočník zneškodněn? A bohužel docházím k názoru, že tehdy, teď i kdykoli jindy by byl scénář stále stejný.

    Zajímavosti (z imdb) - film se nenatáčel přímo na ostrově, kde došlo k masakru, ale na ostrově sousedním. Na natáčení měl režisér 5 dní, přičemž za jeden den mohli stihnout onen dlouhý záběr natočit jen jednou (byť mohl být přerušený ve chvíli, kdy kamera ležela na zemi). Záběr ze 3. dne prý nebylo možno použít, neboť v důsledku slunečních erupcí nefungovala komunikace režiséra s kameramanem. Nakonec byl použit záběr ze 4. dne natáčení.

  • 75%
    0
    0
    8. 6. 2018

    V pohodě koukatelný další střípek do starwarsovské skládačky, který sice příběhem příliš neohromí, ale bavit dokáže s přehledem, triky jsou fajn (i když že jsem na 3D filmu jsem si všimla, až když šly závěrečné titulky), akce nikde nevázne a zvraty a zrady nejsou úplně předvídatelné. Pro mě ale rozhodně nejzajímavější byly takové ty drobné radosti - jak přišel Han ke svému příjmení, ke své lodi nebo třeba k Chewbaccovi. Z omlazených hrdinů mi přišel rozhodně nejpřesvědčivější Lando, ale i nový Han Solo je celkem v pohodě. Jen mi ve Star Wars nikdy nepřipadal jako typ, který by už za sebou měl takhle vážný vztah (Qi´ra - ale Emilia Clarke hraje dobře, rozhodně nemám pocit, že koukám na pitvořící se Daenerys jako ve filmu Než jsem tě poznala). A role Woodyho Harrelsona byla výborná. Akorát ekologové z toho snímku asi nebudou nadšení - nalézt ve vesmíru tak unikátní formu života a hned ji zničit, to se přece nedělá :-))

  • 65%
    2
    0
    8. 6. 2018

    Film, který beze zbytku staví na účasti představitelek hlavních rolí. Sandra Bullock jako hlavní strůjkyně celé náhrdelníkové loupeže je snad víc sexy než kdy dřív, Cate Blanchett v roli její parťačky má charismatu na rozdávání, Helen Bonham Carter je jako roztržitá zadlužená módní návrhářka k sežrání, Anne Hathaway v roli povrchní hvězdy parádní a Rihanna má pořádný šmrnc. Ale tím to bohužel končí - představa, že bych se na tentýž příběh dívala s neznámými tvářemi v hlavních rolích, je trochu děsivá. Zápletka působí dost tuctově a v závěru jsem příliš nepochopila roli Richarda Armitage - tak nějak jsem čekala, že v jistý moment rozehraje nějakou řádnou protiakci a ono nic. A se přitom mělo jednat o někoho, kdo kdysi tu superchytrou kombinátorku podrazil a dostal do basy, což si tak, jak nanicovatě ta postava byla napsaná, ani při nejlepší vůli nedokážu představit. Ale jako oslavu inteligentních a krásných zralých žen to beru všema deseti, takže Kinoboxu díky za pozvání;-)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
Sdílet tuto stránku:

Partneři: