Ladj Ly natočil svůj celovečerní filmový debut po sérii dokumentů na stejné scenáristické kostře jako Training Day a dokázal, že i za málo peněz se dá zahrát hodně filmařské muziky. Policista z venkova se kvůli rozvodu rozhodne přestěhovat do Paříže, aby mohl vídat svého synka a dostane umístěnku do pekla mezi propuštěné vězně, ilegální imigranty, světský, zkrátka spodinu, která v této čtvrti žije už po staletí a zpracoval jí samozřejmě také Victor Hugo pod názvem Bídníci. Bídníci jsou stejně jako Training Day podobenstvím o tom, že dobro a zlo je naprosto jasně dané a že i dobří lidé mohou páchat špatné věci a naopak. Finále mi pak doslova vyrazilo dech. Skvělý debut a velký příslib do budoucna.
Absolutně nechápu, jak může být pod scénářem podepsaný Henry Bean, ale zřejmě potřeboval zaplatit nájem. Film vznikl díky tomu, že Sharon Stone vyhrála soud a studio jí muselo vyplatit 12 milionů dolarů, takže jim přišlo hloupé dvojku nakonec nenatočit. Douglas s díky odmítl, stejně jako režisér. Výsledek je erotický thriller, který se mohl jmenovat jakkoli. Děj je zmatečný a katarze neuspokojivá. Ve filmu je ovšem jedna špičkově natočená scéna hned v úvodu. Velká škoda.
Film, který se přiživuje na klasickém filmu Den pro Šakala a přitom ukazuje, že francouzsko-britský film je nedostižným vzorem. I tady se ale dají nalézt celkem sympatické a zajímavé momenty, zejména scéna na střelnici up to date, kde meloun vystřídal tehdy ještě neznámý Jack Black. Trochu lepší průměr.
Ruský festivalový film, co dodat. Budou tam minutové záběry do blba? Ale ano, jistě. Bude to dlouhé a pomalé? Ano. Bude to mít konec, po kterém si budete chtít ustřelit hlavu? Ale samozřejmě. Jeden z nejdepresivnějších melancholických filmů o odcizenosti ve velkém ruském městě na sídlišti by se zrovna tak mohl odehrávat v Praze na Jižním městě nebo v La Defanse v Paříži. Nic to nemění na tom, že ten film je dobře natočený, dobře zahraný a divákovi rozhodně nejde naproti. Typická klubovka a podruhé děkuji nechci. Doufám, že Zvjagincev poslal lahvinku do nebe Michelangelu Antonionimu.
Frederyck Forsyth, jehož tvorbu teprve objevuji je autorem velice solidních špionážních thrillerů, ostatně sám byl v tajné službě Jejího Veličenstva. Tento film produkoval se svým kamarádem Michael Cainem a pro oba to byla prý dobrá legrace. Dohromady sehnali 6 milionů dolarů a investice se jim celkem vyplatila. Film má dobrý příběh, zajímavého hrdinu Michaela Cainea a ještě zajímavějšího antihrdinu Pierce Brosnana, který je zde naprosto úžasný. Několik sekvencí mě neuvěřitelně bavilo a celkově se jedná o slušnou zábavu.
Od prvního filmu Milosrdné lži uteklo devět let a režisér Guillaume Canet vzal všechny přeživší postavy a vrátil je do letního domu Maxe, se kterým se posledně všichni rozkmotřili. Maxovi je ale šedesát, a to je důvod proč si všichni na starého kamaráda vzpomenou. Jenže Max už není takový suverén a tak trochu kretén, při své vrozené dokonalosti podělal v podnikání, co se dalo a nemá odvahu to ani jednomu z nich říct. Pomocné lano mu proto hodí Eric, kterému se naopak daří. Hra milosrdných lží může pokračovat, ačkoli jako vždy samozřejmě praskne. A budete se bavit úplně stejně, pokud vás bavila i jednička a pokud jí neznáte, tak si jí musíte předtím pustit. Milosrdné lži 2 jsou dobrým filmem, který má vysoký profesionální standard, skvělé herecké obsazení, které nepředstírá náklonnost a jejich přítomnost je na ty dvě hodinky velice příjemná. Je to humor skrz slzy, ale je to fajn. Některé obecné pravdy, jako že kámoši se nedají jen tak hodit do starého železa, je dobré si připomenout.
Russell Crowe si po sérii spoluprací s Ridley Scottem natočil také film. Od mistra odpozoroval cit pro epično a střih, ale je to samozřejmě herec, takže vsadil spíš na psychologii postav a příběh, kde se průběžně mění sympatie k ostatním aktérům, než je on sám, protože jeho postava je klaďas k pohledání, a to je samozřejmě dobře. Cesta naděje je kombinací válečného, psychologického a rodinného filmu a je to na debut silné sousto, kterého se Crowe zhostil hodně slušně. Kvalitní film z míst, kde třeba Hollywood vůbec netočí.
Forsyth předlohu pro tento film původně fabuloval jako fikci. Pak ale narazil na skutečnou postavu nacisty na útěku a v celém příběhu je fikce mnohem méně, než by člověk očekával. Konzultantem byla izraelská organizace pátrající po nacistech. Výsledkem je realistický thriller s hodně reálnými základy. Film má velice zajímavý příběh, není banální a obsahuje několik naprosto skvělých thrillerových scén. Každý film se navíc podle padoucha a Maxmillian Schell je perfektní! Jon Voight je zajímavý herec a na Němce dobře vybraný typ, i když je to Čech:-)
Dovedu si představit, že by se z filmu dala sestříhat třídílná minisérie a zřejmě na to i časem dojde vzhledem k finanční angažovanosti řady televizních stanic na výrobě, ale ten film funguje bezvadně i samostatně. Je to díky skvělému scénáři, úžasné kameře a režisérovi, který natočil jak herecky silný film, tak vizuálně naprosto vytříbený s mnoha kinetickými momenty, u kterých jsem nepřestal žasnout. Nádherná scéna vstupu do Akademie v Düsseldorfu je pro mě režijním zjevením, stejně jako uvozující i finální scéna s troubením starých autobusů. Tohle je evropské vyprávění a nebál bych se toho, které tady uměl Fellini, Godard a jiní velcí vypravěči, kam Donnersmarck teď už dozajista patří. Poprvé to může být náhoda, ale podruhé už je to kumšt.
Padesátá léta v Polsku rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, stejně jako u nás. Mladá dívka je poslána z klášterního sirotčince za svou jedinu žijící příbuznou. Nejprve máte dojem, že je to obyčejná prostitutka, ale ona je ještě něco horšího - komunistická prokurátorka, přezdívaná krvavá Wanda. Ida se dozví o svém židovském původu a rozhodne se najít své rodiče, i když ví, že jsou po smrti. Ida vyhrála Oskara pro nejlepší zahraniční film a plným právem. Režisér Pawlikowski, který se podle mě ještě více vytáhl s fantastickou Studenou válkou, natočil brilantní biják. Ida je kvalitní film.
Zřejmě nejhorší český film všech dob. Trapný a nesmyslný příběh, soulož s výfukem (!), bitky skinheadů v ulicích, toporné herecké výkony. Přiznám se, že nic tak dementního jsem v českém filmu předtím a potom neviděl. Režisér Olmer si zde vykopal svůj pověstný filmařský hrob a scenárista Klíma je amatér.
Velice dobře vybraný casting a zajímavý příběh, jehož největší potíž je naprosto nesmyslné rozdělení do dvou filmů. Kdyby to byl jeden a vystříhala by se z toho zbytečná vata, naprosto v klidu bych to pustil do kin a bylo by plno. Padouši jsou správní hajzlové, ty dobří nejsou černobílí Mirkové Dušínové a příběh je realistický a nikoli upocený a vylhaný, jak jsme si zvykli u Novácké Expozitury nebo podobných ubohostí Pepíka Klímy.
V Československu celkem logicky přehlédnutý film a v Americe snímek, který docela zřetelně vypráví o situaci kolem Martina Luthera Kinga. Anarchistický film otevřeně brojící proti establishmentu se může směle postavit vedle jinému anarchistickému a o poznání zábavnějšímu filmu Útěk z New Yorku, ale má něco do sebe. Výtvarně je to hodně zajímavé, herci jsou neokoukaní a přitom dostatečně drsní. Chápu, že má tento film početné publikum, které na něj nedá dopustit.
Ridley Scott nepotřebuje dobrý scénář k tomu, aby natočil dobrý film. A toto je jasný důkaz. Vizuálně strhující film, kde odevšud něco kouří, odevšad svítí nějaké neony a mezitím uhrávají své party Douglas, skvělý Takakura, krásná Kate Capshaw a zejména Andy Garcia. Ve filmu je jedna naprosto nezapomenutelná scéna a přiznám se, že až po zhlédnutí filmu v originále, bez zmršeného devadesátkového dabingu jsem pochopil o čem film je. Dobrý film.
Konečně Hollywood pochopil v čem je jeho největší síla - v amerických hvězdách. Rian Johnson vzal hned několik herců z hollywoodské šlechty - Christophera Plummera, Dona Johnsona, Jamie Lee Curtis, fantastického Daniela Craiga, který se tímto filmem definitivně vymaní ze škatulky Bonda a Anu de Armas, která je naprosto perfektní a zalovil ve vodách nejprodávanější autorky všech dob, kterou je samozřejmě Agatha Christie. Vymyslel vlastní příběh, který je velkou poctou této dámě a stvořil vlastního Poirota, který se jmenuje Benoit Blanc. Bavit se budete fantasticky a doufám, že se s Blancem nevidíme naposled.
Manželská historie je vlastně podobný příběh jako Joker. Vezměme slavné filmy z minulosti, seberme z nich atmosféru a způsob natáčení a pak si pohovořme, jak jsme objevili Ameriku. Tento film jsme už minimálně jednou viděli. Jmenoval se Kramerová versus Kramer a excelovali v něm Dustin Hoffman a Meryl Streep. Režijně jsme tento film už také viděli, jmenoval se Dvanáct rozhněvaných mužů. Americké právo neznám, takže nevím do jaké míry je příběh věrohodný. Každopádně po přečtení synopse a začátku filmu jsem si myslel, že to třeba nebude tak průhledné. Minimálně prvních 8 minut bylo opravdu dobrých. Pak to šlo ale celé do kopru. Scéna s nožíkem je tedy hovadina. Nejlepší ve filmu jsou Ray Liotta, Alan Alda a Laura Dern, bez kterých by to bylo dost k nesnesení.
Objektivní potíží filmu je v určité banalitě scénáře a ač se režisér snaží do filmu cpát mysteriózní atmosféru horem dolem, celý film se nijak výrazně nerozjede. Ačkoli je film podle knižního bestselleru, tento příběh jsme už četli a viděli na plátně mnohokrát a bohužel často mnohem lépe. Příjemnou změnou tohoto filmu je ovšem japonská exotika a samozřejmě Alicia Vikander.
Mě osobně na filmu iritovalo, že režisér měl pocit, že může točit jako Michelangelo Antonioni (Noc) v šedesátých letech. No, nemůže. Dnes tento styl prostě netáhne. Nebo táhne, pokud si k tomu zapálíte jointa jako diváci v šedesátkách.
Tento seriál jsem zaregistroval díky časopisu Hollywood Reporter a také reklamě v italském kině v době, kde jsem zrovna bydlel. Útěk z vězení v Dannemoře je nečekaný režijní úspěch Bena Stillera, který podruhé v kariéře točí temnější látku. Nesmírně věrohodné drama podle skutečné události s občasnými černohumornými šlehy má perfektně napsaný scénář, špičkové herecké výkony a sympatické antihrdiny.
Na základě hodnocení redakce kinoboxu jsem se tedy rozhodl na toto veledílo podívat. A slovo přeceněný je tedy rozhodně na místě. Dvouapůlhodinová amorální onanie s nesympatickými antihrdiny, velmi spornou ( a zjevně vynucenou) morální katarzí, která je naprosto vycucaná z prstu a scénami, které pouze utvrzují v tom, že Zahler by potřeboval dramaturga jako sůl. Tenhle příběh jsme viděli už mockrát a mnohem lépe. Plusy jsou pak herci, i když Vince Vaughn moc prostoru nedostal. Nejsmutnější postavou filmu je Jennifer Carpenter a její osud je naprosto otřesný. PO dvou a půl hodinách jsem měl pocit, že jsem se měl raději dívat na něco jiného.
Ve snaze změnit vnímání své osoby, poskytla Romy Schneider rok před svou tragickou a předčasnou smrtí otevřený rozhovor německému novináři deníku Stern Michaelovi Jürgsovi, který doprovázela i rozsáhlá fotodokumentace jejího důvěrného přítele Roberta Lebecka. Film popisuje tři dny, kdy tento rozhovor vznikal. Film stojí a padá s výkonem naprosto úžasné Marie Bäumer a především zajímavou černobílou stylizací izraelské filmařky Emily Atef.
Snímek z produkce HBO popisuje zákulisí natáčení slavného filmu Občan Kane. Píše se rok 1940. Do Hollywoodu přichází pětadvacetiletý mladík, jemuž se všeobecně říká „zázračný chlapec“. Jmenuje se Orson Welles (Liev Schreiber) Má za sebou doslova raketový nástup jako divadelní herec a režisér i jako tvůrce strhující rozhlasové hry Válka světů. Holywood je dalším cílem ambiciózního tvůrce a šéf studia RKO mu nabídne výjimečnou smlouvu. Díky ní bude mít Welles při natáčení svého filmu nevídanou tvůrčí svobodu, i když někteří mocní studioví šéfové pochybují, že arogantní mládenec dokáže takové smlouvy skutečně využít.
Výborný film o natáčení Občana Kanea potěší každého cinefila a to obsazení je lahůdkové.
Cinefilská lahůdka o jedné nezkušené holce z amerického balíkova, která propadne v místním kině a na videokazetách kouzlu filmů italského klasika. Snímek si běžný divák nemá šanci užít, protože je to festivalové coming of age drama o vztahu matky s dcerou, ale pro milovníky Felliniho je to jednoznačně lahůdka. Jako milovník režiséra a člověk, který žil v Itálii možná trochu přidávám, ale ten film se mi moc líbil.
Pod vodou je film, který by mohl být klidně v sérii Cloverfield, je to přesně jak tvůrci avizovali, kombinace Vetřelce a Propasti, což neznamená, že to je nutně špatné. Kvalit obou kultovních sci-fi však podle mě nedosahuje. Z vlastní zkušenosti vím, že příznivci sci-fi jsou rádi za každý alespoň trochu dobrý žánrový příspěvek a ten v tomto případě dostanou. Ostatní vstup na vlastní nebezpečí.
Dva papežové, které uvádí do vašich televizí Netflix je výpravná konverzační dramatická komedie, která je krásnou kombinací hraného filmu s dokumentem a dvojicí špičkových hráčů Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce. Je to podívaná naprosto skvělá, ostatně na režijní sesli seděl vynikající filmař Fernando Meirelles, který tak po filmu Constant Gardener a Město bohů má už třetí majstrštyk. Velké překvapení a pochvala Netflixu.
Kamarádka mě upozornila na tento film, který mi absolutně unikl. Akerlundova režijní tvorba mi samozřejmě není neznámá, jeho klipy jsou vyhlášené a viděl jsem i ten jeho horror Jezdci apokalypsy, který mu producenti sebrali a zmršili. Vládci chaosu je v mých očích kombinace Mechanického pomeranče a Slona a chápu, že v Americe je film nestravitelný, protože není žánrově vyhraněný a dokonce filmu se nedozvíme, zda je režisér na té či té straně. Horror to není, ale je to temný psychologický film o lidech, kteří to nemají v hlavě v pořádku a některé scény jsou za hranicí snesitelnosti. Film jen pro otrlé diváky.
Příjemná a vtipná komedie s řadou skvělých fórů, kterou natočil zkušený komediální filmař Jonathan Lynn. Jako třeba:
(Dva kongresmani se baví mezi sebou.)
Jeff: „Skvělý konec mé politické kariéry.”
Dick: „Jak to? Před chvílí jste všem novinářům řekl, že budete znovu kandidovat.”
Jeff: „To byl politický slib, tomu byste přeci nevěřil.”
Solidní hollywoodská komedie s dobrou atmosférou, kde se mísí humor s horrorem a kde je cílová skupina cca 13 let. Podle toho také počítejte s úrovní hereckých výkonů, triků a vtipů. Murphy je zde solidní, Terence Stamp je pořádný padouch a Marsha Thomason krásná. Do té by se jeden zamiloval hned. A jako cikánka v kouli je perfektní Jennifer Tilly se svým výborným hlasem.
Konečně fantasy seriál podle mého gusta, který mě baví mnohem víc než Hra o trůny, která byla sice dobrá, ale skončil jsem se sledováním už hodně dávno. Nemám tento žánr rád a baví mě z něj snad jen Pán prstenů a Barbar Conan. Zaklínač je seriál s úchvatnou atmosférou, vynikajícím castingem a dobrým příběhem.
Zombieland: Rána jistoty je opět explozí drsného humoru, je v něm spoustu tvrdé muziky, zbraní a nabušených velkých plechových amerických kár všeho druhu. Cílová skupina Zombielandu je pravý opak levičáckého Hollywoodu, takže nečekejte žádnou vyměklou podívanou, ale bude se střílet a dojde samozřejmě i na početné vsuvky se zombie vraždami. Absolutní hvězda je samozřejmě Matteo z Pisy! Film je naprosto stejný jako jednička a upřímně, kdyby tomu tak nebylo, nebylo by to ono. Tohle je Rána jistoty pro všechny, kdo mají tento žánr rádi.
×
kinobox.czkinobox.cz
