Sheldon
Komentáře

Tenhle film jsem viděl v pubertě a přišel mi jako děsná kravina. Dnes po Tarantinových Hanebných panchartech, které válečný film pohřbilo někam mezi pokleslou zábavu k čtvrtlibráku se sýrem a pěti točeným pivům mě to ale docela bavilo. Válečný film to tedy moc není, spíš dobrodružný akčňák s vynikajícím Burtonem a Eastwoodem, kdy vlastně ještě šlapal do pedálů. Nenáročná zábava.

Bezpochyby nejlepší film Roba Zombieho, který správně pochopil, že natáčet znovu atmosférický žánrový klenot nesvede. A tak na to šel jinak. Jeho Halloween je líčením vzestupu psychopata od raného dětství až do jeho dospělosti a překvapivě v momentě, kdy se z filmu stává v polovině slasher přestává fungovat. Úvodní čtyřicetiminutovka je ale nečekané překvapení.

Čistá duše je biografické drama, které obsahuje řadu milých a krásných momentů, stejně jako v určitých místech velmi dramaticky sklouzává do temnějších podtónů, aby pak vygradovalo ve velkolepé kapesníkové finále. Je to přesně ten případ filmu, o kterém se říká, že je akademický, ale vytknout se mu dá opravdu máloco.

Strhující úvod do nesmírně kvalitně natočené fantasy ságy a objektivně, film splňující pravidla filmové podívané. Oproti ostatním ságám má tento film velkou výhodu v příjemné a krásně načasované expozici, která nenudí. Jacksonovi se brilantně podařila atmosféra, scény s jezdci jsou naprosto skvostné a míchání dobra, humoru a přátelství se zlem a příšerami skvěle funguje. Plný počet.

Solidně natočený seriál o životě na horách natočil Ludvík Ráža podle scénáře manželů Hofmanových. Tento seriál ale přeci jen psala spíš Irena než Ota, protože z hor pocházela. Ota Hofman tam trávil prázdniny a měl je moc rád. Seriál jsem zhlédl nedávno a musím říct, že i když jsem tu dobu nezažil, tak se mi seriál líbil a docela chápu, proč ho má moje máma tak ráda. Na seriálu mě zaujalo to, že je to rodinná sága a přitom to není agitka, dokonce se v ní operuje i s tak vážným tématem jako je smrt v rodině, která z rozjuchané televizní budovatelské tvorby dělá příběh ze života. Když mám srovnávat rodinný seriál z venkova a šílenost jménem Slunečná, tak tento normalizační seriál vyhrává na plné čáře.

Vrtěti ženou je přesně ten druh filmu, který honí příliš zajíců najednou a výrazně by mu prospělo jistější producentské vedení, nebo česky dramaturg, chcete-li. Film místo vzniku vibrátoru totiž upozorňuje na další fenomény jako shánění prostředků na charitu, společenské postavení lékařů a žen, sňatky z rozumu, prostituci i historie soudnictví. Podle mého je to na jeden film až až. Na druhou stranu snímek zbytečně nemoralizuje a v určitých momentech, kdy komiku zjednoduší do vizuálních gagů získává spoustu plusových bodů. Střihová montáž ,,masírování“ dámských pohlavních orgánů je hitem na youtube.

Strom života je dobrý a krásný film, a jeho vyznění i přes zcela zřetelnou krutost tohoto světa zůstává bezpečně na území pozitivní reflexe, na rozdíl od Trierovy záměrně podvratné Melancholie ze stejného roku. Z producentského hlediska je také dobré upozornit nato, že Malick měl k dispozici 32 milionů dolarů, zatímco již zmíněný Trier si musel vystačit s pouhými 8 miliony.

Jestli Janu Eyrovou něco odlišuje od podobně laděných snímků je její nádherná obrazová stylizace, která může navodit atmosféru obrazů našeho geniálního malíře Jakuba Schikanedera. Úvodní obrazové montáže jsou naprosto brilantní a pokud hned na začátku dostanete pocit, že hlavní herečka trochu přehrává, tak na konci filmu dostanete uspokojivé vysvětlení. Abychom ale pouze nechválili. Přiznám se, že jsem se párkrát na hodinky skutečně musel podívat a tempo filmu by také mohlo být vyváženější. Škoda, že tvůrci neměli k dispozici víc peněz, protože jedna důležitá scéna, která by divákům vzala dech je bohužel vysvětlena jen v dialogu, a to je velká škoda.

Lidice jsou kvalitní snímek, který si rozhodně zasluhuje diváckou pozornost. Je profesionálně zpracovaný, zajímavě zahraný. Na druhou stranu, neodpustím si parafrázi na citát mého profesora Pospíšila na fakultě:,,Když vstupujete do kostela, sundejte si čepici a nikoliv hlavu.“ U Lidic to platí stoprocentně.

Velice zdařilý reboot série, kde jsem ochoten skousnout i Jamese Franca, kterého jsem si jako herce nikdy neoblíbil. Zde je ovšem hlavní hvězdou Andy Serkis jako CGI renderovaný opičák Caesar. Nový příběh s předvídatelným koncem má řadu hodně zajímavých scén.

Příběh jsme viděli milionkrát. Nejmladší syn (Tom Hardy) boxera alkoholika (Nick Nolte) se vrací domů, kde se nechá tatínkem trénovat na velký večer bojových sportů. Zápletka a dramatický rozkol je v tom, že jeho úhlavním nepřítelem má být jeho starší bratr (Joel Edgerton). Výborné rodinné drama, které je také boxerským filmem je hodně dobře natočené.

Film byl divácky úspěšný, soudruhům se nelíbilo pouze, že ve scéně hřbitova je vidět příliš mnoho křížů. Menzel byl pak puštěn na Západ na festival do Vídně spolu s Janou Brejchovou a slovenským kovaným bolševikem a básníkem Milanem Lajčiakem, ten pak Menzelovi řekl, že by měl natočit zase film, který socialistické kinematografii vynese Oskara, ať se Forman se svým Přeletem může jít vycpat, že my to v Praze svedeme taky.

Solidně odvedená Bondovka s Timothy Daltonem, na kterého se sice dá dívat, ale moc mě nebaví. Maryam d´Abo je opravdu krásná Bond girl, padouch Jeroen Krabbe je výborný, ruský generál Jonathan Rhys Davies je vynikající a celé to docela šlape. Ve filmu je dobrá Bratislava, slovenské nápisy a občasné gagy a především skvělý soundtrack Johna Barryho, kvůli kterému jdu možná trochu výš v hodnocení.

Prvotina Milana Šteindlera jako režiséra, kterou se mu už bohužel nepodařilo nikdy překonat nebo se k ní alespoň přiblížit. Scénář Haliny Pawlovské, která byla v té době svěží autorka a nebyla ještě otravnou parodií, je docela dost zajímavý a film má hodně dobré obsazení. Dlouho jsem to neviděl, ale myslím, že tenhle film může docela dobře stárnout na rozdíl od ostatních filmů té doby.

Volné pokračování vynikající sci-fi rodinné komedie, které má římskou dvojku v názvu v podstatě jen pro pořádek. Návrat do budoucnosti je filmový seriál s téměř konstantní kvalitou, i když trojka je přeci jen poněkud louhovaný čaj. Dvojka je ale pořád legrace, je to hodně podobné jako jednička, i když tam dojde ke změně obsazení v dost klíčové roli, ale přiznám se, že jsem si toho všiml vlastně jen díky tomu, že jsem si to někde přečetl:-)