lamps
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 70%
    0
    0
    30. 6. 2020

    K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara..

  • 70%
    0
    0
    30. 6. 2020
    Eurovize (2020)

    Možná proto, že takhle roztomile sebereflexní komedie tu nebyla už dlouho, a možná z toho důvodu, že ve chvílích nudy jsem si úspěšně představoval, jak stále krásné a dokonalé Rachel McAdams nasazuji snubní prsten a vedu ji na pódium, jsem Eurovizi nakonec tak nějak podlehl. Přestože humoru není tolik, kolik bych od Ferrella očekával, ten upřímně naivní dětinský nádech tomu sluší a Dobkin přesně ví, co točí, takže šablonovitý tuctový děj ve finále funguje. A ty melodie jsou dostatečně nakažlivé..

  • 40%
    0
    0
    13. 5. 2020
    Capone (2020)

    Tohle bolí. Capone sedí a mručí, vidí přeludy, neudrží stolici a místo doutníku chroustá mrkev, a celé je to tak okázale nezajímavé, až jsem nestačil žasnout. Šeď a nuda vytrhnutá jen občas násilnou temnotou a především Tomem Hardym, který se opět dokázal parádně převtělit a udržet svým odevzdaným projevem diváckou pozornost na jakž takž bdělém stavu. Trank se začíná pomalu přesouvat do televize a může být rád, že ho koronavirus ušetřil dalšího selhání v kinech.

  • 60%
    0
    0
    11. 5. 2020
    Chata (2019)

    Umělý. Tohle slovo si v souvislosti s The Lodge vybavím jako první. Od zápletky přes postavy až po budování atmosféry - tohle je možná zručně natočená a zajímavě vygradovaná, ale zaručená umělost nejhrubšího zrna. Na každý povedený nápad přijde hned několik hluchých záběrů, které jen protahují stopáž a nikam vývoj neposouvají - oproti Osvícení (se kterým to má styčné body hned v několika fázích příběhu) hrozná slabota. Ale Riley Keough opět potěšila.

  • 80%
    0
    0
    11. 5. 2020
    Vřískot (1996)

    První film (minimálně takhle populární a všeobecně známý) svého druhu. Zábavné a v detailech vynalézavé popkulturní pomrkávání, které dokáže stát na vlastních nohou coby otevřená parodie na žánrová pravidla, tak i jako klasický horor, jenž se těmito pravidly musí řídit. V závěru už lehce přiblblé a protahované, ale jinak velmi nadčasové a nestárnoucí. Úvodní scéna i po letech jedním z nejlepších hororových otvíráků..

  • 65%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Jednotlivé sekvence jsou velmi adrenalinové a Kathryn Bigelow stačí nervózní dilema 'bouchne - nebouchne' k tomu, aby skrze jednoduše vystavěný pohyb po mizanscéně zatlačila diváky do sedaček. Bohužel, tyhle epizodní výjevy ze života elitní jednotky jsou poslepované pokusem o příběh, v němž kvůli slabému vyprofilování postav nefungují emoce a moc se nedaří ani snaha o hluboký morální přesah. Autentické to asi je (naštěstí nemohu posoudit), ale ta nekonečně třaslavá kamera tu vůbec nefunguje tak důmyslně jako v jiných filmech a spíše narušuje pozvolna budovanou atmosféru prostředí, v němž je každý pohyb nebezpečný. Alespoň Jeremy Renner to herecky táhne a dodává své postavě nějakou hloubku, které se divák může chytat.

  • 75%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Sice nedosahuje filmařských kvalit Ferrise Buellera, ale také Strýček Buck velmi zřetelně odráží ojedinělý talent a komediální timing Johna Hughese (který se po Sám doma jaksi začal vytrácet, což ale bude dost možná zapříčiněno rozdílnými nároky publika v jiné kulturní atmosféře). Příběh je tentokráte dost klasický a musím přiznat, že občas jsem chování postav trochu nepobíral, ale v jednotlivostech se opět nápady nešetří, vše probíhá v příjemném tempu a s absencí laciného humoru a John Candy servíruje svého hrdinu s přesvědčivostí jemu vlastní. S takovým strejdou bych chtěl trávit dospívání určitě, i když by akutně hrozilo přibrání na váze a ještě markantnější omezení romantického života.

  • 80%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Vida, v roce nádherného Zpívání v dešti vznikl ještě jeden povedený film o filmu, který by v diváckých seznamech 'chci vidět' určitě scházet neměl. Pyramidově vystavěný příběh, směřující skrze tři retrospektivní roviny k vyvrcholení a ke kousavému vyobrazení továrny na sny a jejího mocenského papaláše (Kirk Douglas se tu zase našel), sice nedokáže přijít s nějakým zásadním překvapením ve své odhadnutelné výstavbě, ale to ani moc nevadí. Skvěle se na to kouká, herci jsou výborní a jednotlivé epizody dostatečně zajímavé, aby pozornost publika bez klopýtání udržely. Klasický Hollywood ve své plné kráse, byť zvnitřka hořce obrácené naruby.

  • 80%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Chytré vykreslení lidské podezřívavosti, automatické tvorby předsudků a vykrucování se z náročných životních údělů. Skupinka zajímavých postav se konfrontuje na uzavřeném prostoru se sebou samými i se svou minulostí, a byť jsou některé ve finále do počtu, vyznění je silné a hřejivé. Pravda, hodně tomu pomáhají výborní herci v čele s Davidem Nivenem a šarmantní Ritou Hayworth. Celkově ale dobré převedení divadelní látky, jemuž filmové plátno vůbec nekazí atmosféru a myšlenky.

  • 90%
    0
    0
    4. 5. 2020
    Network (1976)

    Slovo nadčasový zřejmě v souvislosti s tímhle filmem uslyšíte často a není to věru náhoda. Network balancuje na velice tenké hraně černohumorné satiry a závažného lidského dramatu, a kdyby jen na chvíli klopýtl a vypadl z rytmu, celý ten motivační konstrukt by se zhroutil a přestal být okamžitě uvěřitelný. Jenže Sidney Lumet jako tradičně velkou zodpovědnost ustál a scénář napěchovaný lehce karikaturní mediální kritikou a emocionálními vazbami mezi aktéry zvládl proměnit v památný a vyvážený zážitek. Občas se to zdá přeplácané, ale jednotlivé složky a příběhové line se vzájemně chytře doplňují, dialogy v osobních rovinách lze vztáhnout k problémům v dominantním světě médií a každá postava má svůj přesně daný úděl - fanatický Peter Finch je předmětem, o jehož soukromí se divák v průběhu nic nedozví, ale stává se 'senzací' pro ostatní aktéry, kteří tahají za nitky a zajímá je jen sledovanost a profit; William Holden je racionální výjimkou, která chce žít normální život, ale zároveň ji přitahuje ta nevyzpytatelná a nezkrotná touha po senzacích - kterou reprezentuje přitažlivá Faye Dunaway, mediální šelma, jež se normálnímu životu vyhýbá a jen 'přepíná programy'. No a Robert Duvall je arogantním mocnářem, jemuž jde o vlastní blaho, pro které je schopen udělat cokoli. Vše dohromady představuje nonstop hodnotný, inteligentní a nadčasový snímek, který nemá moc sobě podobných. A úplně nejlepší je jednak konec, který tu hranu satiry a seriózního dramatu už doslova vybrušuje, a jednak ono vedení herců a vyprofilování jejich postav v souladu s celkovým uspořádáním světa a jeho sdělení - kde jinde můžete spatřit dva totálně vedlejší herecké výkony na ploše pouhých pěti minut, které diváka územní a vyslouží si (naprosto zaslouženě) oscarovou nominaci? Aneb na závěr pozdravy Nedu Beattymu (možná nejlépe představený obchodní papaláš v historii filmu) a Beatrice Straight, nejpřesvědčivěji zlomené manželce.

  • 80%
    0
    0
    4. 5. 2020

    Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického.

  • 25%
    0
    0
    22. 4. 2020
    Lovci lidí (2008)

    Jakožto divák, který chová k těmhle konceptům honu na člověka velmi vřelý vztah (často až přehnaně), bývám při sledování otevřen všelijaké špatnosti. Tady jsem byl ale už po pár minutách otevřen leda tomu, aby to co nejrychleji a pro hlavní postavy také co nejbolestivěji skončilo. Přece nemůžete chtít vystavět takový příběh kolem idiotů, kteří jsou více nepříjemní než jejich vrazi, a navrch jen nudně opisovat od hororových vzorů a nepřijít s žádným originálním nápadem. Jen ta hlavní ženská postava alespoň vypadá dobře, ale ono nikoho ani nenapadlo dát její přednosti, které dalece přesahují největší filmařské klady, pořádně na odiv. Nudí to i přes správnou stopáž a pár hnusných záběrů..

  • 70%
    0
    0
    22. 4. 2020

    Připomínka těch zlatých časů, kdy nemusely být tyhle oddechové chlapské komedie plné sprostých vtipů a naopak dokázaly nést i pěkné životní poselství. Nebýt té utahané prostřední části, mohlo jít hodnocení podstatně výše - už jen za to, že výborný Billy Crystal tu pronesl snad nejlepší moudro o ženách a sexu, které si nechám vytesat na zeď nejen facebooku, ale i vlastního pokoje. Feel-good jistota do jakékoli nálady.

  • 90%
    0
    0
    22. 4. 2020

    Vietnamský gangster alias trochu jiný záběr na řiť, do níž Amerika po druhé světové směřuje a kolem níž lze tančit s bankovkami, samozřejmě s více či méně špinavýma rukama. Parádně svižné, skoro jako ve stylu zlatých Scorseseho žánrovek, umně gradované v informačních a motivačních paralelismech mezi aktéry a natočené s jistou učitelskou odtažitostí, díky níž lze vnímat nejen titulní příběh postav, ale i celkový výpovědní a nadčasový diář o době a propojenosti jednotlivých sociálních či ideologických složek. A současně nonstop zábavné jako ryzí 'policejní' gangsterka. Tři hodiny bohatě splaceny.

  • 70%
    0
    0
    22. 4. 2020
    Gepard (1963)

    Příliš dlooooouhá prezentace krásných obrázků a herců, která bezpochyby podnětně vypovídá o své historické etapě a oplývá až básnickými dialogy s nemalou hloubkou, ale v součtu jsem si z ní opět odnesl jen vzpomínku na oči Claudie Cardinale. První dvě hodiny mě to ještě zajímalo a byl jsem zvědavý na další osudy postav, ale Visconti pojednává především o době a mravech šlechticů a je mu nějak jedno, že diváka k postavám nakonec ani nepustí. Závěr mě nezaujal a poslední hodina tak unavila, že další šanci už tomu téměř určitě nedám.

  • 90%
    0
    0
    22. 4. 2020

    Vrchol deprese, režijní kreativity a hereckého mistrovství. A zároveň z toho jakýmsi až poetickým způsobem (asi ta příjemná hudba jako dozvuk uvolněných šedesátek) vyzařuje cosi hezkého a nadějeplného.. Snad nejvíce přesvědčivý rozklad městského amerického snu a dost možná nejlepší výkon Dustina Hoffmana, kterým překonává i více psychicky zaškatulkovaného Rain Mana.

  • 95%
    0
    0
    22. 4. 2020

    V podstatě bezchybně vystavěné vyprávění o shánění informací a rekonstrukci faktických událostí, které dovede být vždy pár kroků před divákem a držet ho v napětí, ačkoli je vyústění alespoň obecně velmi známé. Kromě precizních dialogů, hereckých výkonů a rozmanitého způsobu čerpání informací, které uzavírá kolem hrdinů stále silnější venkovní smyčku, zaujme také vysoce progresivní styl snímání, který zpravidla vede pozornost diváka do dvou shodně zaostřených plánů (většina scén v redakci, kde se spojuje osobní vyšetřování s veřejnými zprávami z televize či s okolním ruchem), nebo se od postav výrazně odchyluje, a zdůrazňuje tak jejich zahlcení informacemi, nebo dojem sledování a nebezpečí. Rozhodně jeden z nejlepších snímků sedmdesátých let, který lze navzdory konverzačnímu charakteru sledovat opakovaně a hledat na něm stále nová filmařská ozvláštnění.

  • 90%
    0
    0
    22. 4. 2020

    Mé první setkání s Bogdanovichem, a hned bych o něm mohl psát celé slohy. Silně přehlížený klenot, který báječně a účelně oživuje tranzitní období americké kultury a svou formu zasazuje do kontextu neohollywoodské i evropské filmové moderny. Film nemá na první pohled motivačně sevřený příběh a nesměřuje za jediným velkým cílem, nýbrž se blazeovaně vznáší mezi postavami a soustředí se na zachycení okamžiků - nikoli ledabylých a čistě všedních, ale při nejmenším symbolických, skrze něž reflektuje společenské změny a ono období přechodu. Stabilním bodem je kinosál a herna v jinak nudném zapadlém městečku, které vede stárnoucí Lev Sam, jenž ve svém kovbojském obleku a se svou životní moudrostí představuje pro mladé i pro samotné vyprávění odezvu starých časů nejen filmové morálky. A skutečně, zpočátku se jeví i celkem nevinné svléknutí u bazénu s partou vrstevníků jako zahanbující akt, zatímco posléze a po přesunu mladistvé fascinace z promítání filmů na fascinaci opačným pohlavím se uvolňují nahodilé milostné pudy a morální lhostejnost, mladí prchají před rodiči ve stylu Rebela bez příčiny, otupělí svědci nejsou schopni emocionálně reagovat na zabití nevinného chlapce a jedna z hlavních postav nakonec odjíždí na plnění armádních povinností, čímž se stvrzuje konec idylických hrdinů ve stylu Johna Waynea a nástup deprese a krize společenské osobnosti v éře války ve Vietnamu. Mladí neví, co si s životem počít, a jejich Poslední filmové představení o tom vypovídá zároveň nadčasově, neboť se ve zdejších sexuálních pohnutkách zaručeně musí 'najít' i budoucí generace, a také hodnotně z pohledu historického cinefilního odkazu a dokonalého vzkříšení amerických padesátých let. A hodnotná je jistě také účast Cybill Shepherd, která je snem všech nadržených puberťáků v ospalých texaských městech (a vlastně i všude jinde).

  • 70%
    0
    0
    22. 4. 2020
    Julia (1977)

    Silné téma a jistě odpovídající herecká výzva pro Jane Fondovou, která svou politickou či ekologickou angažovaností a touhou být silnou osobností dlouhodobě dokazuje, že by s ní snad žádný chlap nedokázal dlouhodobě přežít. A taky že ano, Jason Robards to zde zvládl pouhých devět minut, a už mu akademie obdivně udělila Oscara za vedlejší roli... Ale to jsem odbočil, protože Julie možná je hlavně o Jane Fondové, která si se svou rolí poradila vskutku dobře, ale také stojí na scénáři, jenž sází primárně na automatické empatie a nepřihazuje nic, co by diváka v pohodlném sledujícím módu náhle proplesklo a vrylo se mu do paměti. Zinnemann je pochopitelně zkušený a kvalitní filmař, ale měl by raději točit o poznání více adrenalinové příběhy ve stylu Dne šakala, z něhož jsem nedokázal spustit oči. Julie je hezká a vypravěčsky netuctová, ale příliš mě nezasáhla a třeba zmíněnou postavu Jasona Robardse nedokáže prodat tak, aby měla pro příběh zásadní význam. Konec vyšumí vyloženě do ztracena...

  • 60%
    0
    0
    22. 4. 2020
    Pochyby (2008)

    Já teda nevím. Od příběhu vyznamenaného Pulitzerem bych čekal trochu víc než jen ohranou církevní písničku s podivně poslepovanými motivačními políčky, které drží pohromadě primárně všichni vynikající herci. Dialogy jsou poměrně slušné a titulní poselství působí v silně nedořečeném a interpretačně otevřeném rámci docela intenzivně, ale to jsou jen povrchní fígle dobrého spisovatele, který ale neumí pracovat s filmovým vyjadřováním a vedením pozornosti. Tohle mělo být mnohem silnější a méně vyumělkované.

  • 50%
    0
    0
    22. 4. 2020

    Důkladná lekce v laciném vypravěčském nátlaku na diváka. Věřím tomu, že pokud je sledující výrazně citlivé povahy, tak ho to skolí, a nemohu tomu upřít minimálně důrazné zobrazení zdánlivé nekonečnosti 72 minut hrůzy - to je ale možná způsobeno spíše tím, že je koncept filmu totálně nudný a řada pasáží nekonečných hlavně pro diváka. Takhle silné a objemné téma bylo přetaveno do plochého vyprávění bez argumentu, které se snaží publikum pouze vyčerpat a nepodněcovat v něm žádné interpretace ani zvědavost. Mnohdy je to díky zvolené formě správně autentické a mrazivé, ale většinou jen zdlouhavé, povrchní a nezajímavé - a to je u takového námětu prostě hrozně špatně. 22 July Paula Greengraase je daleko intenzivnějším zážitkem, neboť se svéhlavě nesoustředí jen na efekt a nebojí se zasadit celé události, včetně utrpení nevinných obětí (pro nějž nemohu nalézt dostatečně lítostivá slova) do značně naléhavějšího a vyzývavě argumentačního kontextu (a ne, film neobhájí ani námitka, že má jít jen o syrový popis drastických událostí na ostrově - i takový popis přece potřebuje osobitě komunikovat s divákem a nenechávat ho půlku dění odzívat).

  • 75%
    0
    0
    10. 4. 2020

    Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje.

  • 75%
    0
    0
    10. 4. 2020

    Ten film klame tělem tak dobře a nenápadně, že opravdu není problém jeho hrátky přijmout a užívat si tu hrdě proklamovanou béčkovost a evidentní nadnesenost - místy se to možná tváří vážně, ale to je jenom kamufláž pro nehorázné scénáristické blbnutí, které brát vážně nelze, což jen podtrhuje absurdně gradovaný závěr, jenž mi osobně ani nevadil (hlavně postava Billa Murrayho to dokonale 'zabíjí' a vyloženě na diváka šibalsky pomrkává). A vedle výborných mužských protagonistů se tu navíc promenáduje diva Denise Richards, která si střihá jednu z nejžhavějších filmových rolí a pokoj mužského diváka dokáže svými výstupy proměnit v saunu - čímž nechci nijak shazovat Neve Campbell, která je rovněž zatraceně přitažlivá. Pro určitý okruh diváků jasný kult.

  • 75%
    0
    0
    9. 4. 2020

    Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného.

  • 70%
    0
    0
    9. 4. 2020

    Ale jo, nakonec hezky poskládaná pohádka o 'pomstě ze záhrobí', s níž jsem měl problém především z toho důvodu, že je asi třeba fandit postavě, která si to vůbec nezaslouží a je hrozně hloupá a nesympatická. To však nic nemění na tom, že druhá polovina má šťávu a množství soběstačných nápadů, které to vytáhnou k uspokojivému finále (z pohledu výstavby fabule, nikoli myšlenkového).

  • 80%
    0
    0
    9. 4. 2020

    Cinema verité v chladných artových kruzích. Snímek, který byť jediným záběrem a dialogem neuhybá před skutečností a nechává diváka s postavami vždy o trochu déle, než by si přál. A funguje to náramně dobře, i když za nesporně přínosným a silným námětem a myšlenkami z něho plynoucími nevidím mistrovské a nějak progresivní dílo, ale 'jen' osobitou milimetrovou filmařinu a přeci jen divácky přístupnější výtažek Bély Tarra, říznutý napínavým závěrem a třaslavější kamerou.

  • 75%
    0
    0
    9. 4. 2020
    Divočina (2014)

    Lepší než roztahaný Útěk do divočiny, neboť zde se mnohem lépe pracuje s dávkováním informací a stále je co odkrývat. Reese je skvělá a zájem o její postavu nepolevuje, byť řada scén zrovna nepatří k těm pamětihodným (ale řadu scén zase obohacuje El Condor Pasa). Pro mě ale hodnotné i jako vzdělávací dokument - opět jsem se ujistil, že na dlouhou túru do přírody bych vyrazil jedině s partou ozbrojených přátel a s doprovodným vozem, který by vezl basy piv, chladící box a gril. To by byla teprve divočina.

  • 65%
    0
    0
    7. 4. 2020
    Konvoj (1978)

    Skvěle obsazená road movie, která se ale navzdory docela naivnímu uvolněnému příběhu bere až moc vážně a hlavně v druhé půli nedokáže (snad vyjma samotného finále) nijak příjemně překvapit. Peckinpah samozřejmě zanechává svůj typicky špinavý chlapský nádech, ale na takové béčkové dobrodružství je jeho talentu docela škoda.. Titulní stejnojmenný song je pochopitelně super.

  • 55%
    0
    0
    7. 4. 2020
    Madagaskar (2005)

    Když to v mých deseti letech vycházelo na DVD, měl jsem ten film samozřejmě moc rád. Má spoustu správně střelených vedlejších postaviček v čele s tučňáky a do češtiny geniálně nadabovanými Jelimánem a Mauricem a všechno se děje v nesmírně svižném tempu. Jenže s odstupem času zůstává jen skvělá hudba Hanse Zimmera a hodně dětinská zábava, která dospělým občas trhá uši a na jakýkoli snímek od Pixaru se vypravěčsky ani intelektuálně nechytá - celou zdejší druhou polovinu ostatně lépe podává i sotva desetiminutová pasáž 'Ryba je kámoš, ne žrádlo' z Finding Nemo.

  • 65%
    0
    0
    4. 4. 2020

    Pro milovníka sebenaivnějších filmových vizí vlastně poklad. Máme tu vedle sebe vyprahlou krajinu s prvními lidmi, kteří sice sotva komunikují, ale jsou mezi nimi ženy zralé na titulku Playboye, dále chlupatá stvoření, z nichž by se lidé nejspíš měli teprve vyvinout, a navrch samozřejmě dinosaury očividně nezabité asteroidem či ohromné tarantule a ještěrky jako ze sci-fi. Ale právě díky téhle upřímné naivitě a v neposlední řadě zásluhou tradičně parádních Harryhausenových triků se jedná o docela kouzelné filmové dobrodružství, které bych někdy možná i chtěl vidět na velkém plátně. A fakt to nepíšu jako pouhou kamufláž touhy vidět v co největším rozlišení veškeré dokonalé křivky Raquel Welch, do které se během sta minut stihne průměrný chlap zamilovat 159×.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni

OMůj oblíbený uživatel

8 ×

Poslední aktivita