lamps
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 60%
    0
    0
    8. 6. 2019

    Unylá a utahaná konverzačka, která se opírá jen o výborné herce a neutěšené prostředí poválečného zapadákova, jehož obyvatelé skrývají společné tajemství. Bohužel se moc nedaří napětí a zvědavost stupňovat a docílit toho, abychom se o život hlavního hrdiny skutečně báli (protože pointa je dost zřejmá a protože klasické westerny, v nichž byl hlavní protagonista většinou nedotknutelný bůh). Bonusové body alespoň za zdařilou metaforu tehdejší společenské rozpolcenosti a nedůvěry.

  • 70%
    0
    0
    8. 6. 2019

    Tenhle monsterverse je zatím raritní ukázkou variabilních filmařských postupů, které jednotlivé filmy vzájemně značně diferencují. Godzilla (2014) byl možná nejosobitější blockbuster dekády, který chytře vázal dění na vizuální perspektivu postav a bezvýslednost jejich konání, Kong: Ostrov lebek zase nabídl přímočaré a formálně nadnesené dobrodružství s důrazem na lidské činy (které vše obrací k horšímu). Třetí pokračování s ohnivou ještěrkou v hlavní roli se vydává někam mezi - z jedničky si bere seriózní snahu o osudovost a zobrazení nicotnosti lidských aktérů, od Konga zase přebírá vypravěčský drajv, větší prostor pro střetnutí monster (nebo s monstry) a aktivnější lidskou účast v partii Titánů. A asi nemusím oddalovat tvrzení, že oscilace mezi dvěma takto různými přístupy vytváří dost neosobní přístup a často poněkud zjednodušuje, možná až oslabuje jednak charakter monstrózních střetnutí, jednak úděl a motivace lidských hrdinů. Katalyzátorem děje je totiž skupinka lidí, jejíž význam však postupně slábne a nakonec zcela ustupuje protlačovaným rodinným poutům a oné bezbrannosti tváří v tvář všemocným titánům. Kladné postavy se zase snaží celou dobu aktivně jednat, jenže svými činy (které ale naštěstí většinou nejsou hloupé ani naivní, naopak srozumitelně motivované) jen naplňují potřebnou funkci oddalování vyvrcholení (na rozdíl od jedničky, kde se postavy na vyvrcholení jen snažily připravit). Na druhou stranu vyprávění náramně odsýpá a rytmicky zasazuje monumentální akční sekvence do příběhu, který systematicky přešlapuje mezi subjektivním sledováním všech hrůz a škody monstry napáchaných a mezi obdivováním Godzilly, jejíž ikonický obraz film rozvíjí a stupňuje. A jednotlivé zvraty na sebe plynule navazují a v podstatě dávají smysl, byť je často zjednodušuje šíleně rychlé přesouvání prostorem a samozřejmě ona nerozhodnost, jakým dominantním směrem se vydat. Jednotlivé scény a jejich inscenace jsou sami o sobě skvělé a je velká škoda, že se kolem nich úplně nepovedlo uzavřít soudržnější dějový oblouk. Rozhodně ale pořád zajímavě řešený přístup k rozsáhlé mytologii světa, na nějž si někdy rád posvítím znovu.

  • 85%
    1
    0
    18. 5. 2019
    John Wick 3 (2019)

    Třetí John Wick je nářez a pokud jste od něj čekali vyšperkování strhujících akčních atrakcí na vyšší zážitkovou úroveň, neměl by vás zklamat. Pokud přistoupíte na tvůrčí vizi unikátního světa a jeho možností (mezi něž patří i rostoucí nesmrtelnost hlavní postavy), bude pro vás film uspokojivým naplněním vyvíjejících se konceptů předchozích dílů, což je ve finále silnější než místy stagnující tempo a poněkud slabší výstupy vedlejšáků (ještěže Halle Berry je hrozně cool a Ian McShane s Lancem Reddickem jakbysmet). Encyklopedie možností akčního filmu, jejíž kreativní obrazová stylizace atakuje nejvyšší formu inscenačního umění a která možná neřekla poslední slovo, i když k udržení alespoň teoretické logiky vytvořeného světa by případná čtyřka musela už opravdu hodně překvapovat.

  • 70%
    0
    0
    11. 5. 2019
    Aquaman (2018)

    Vlastně spokojenost. Na to, jak je film pestrobarevný a přeplácaný různými žánrovými odbočkami a epizodami, tak docela drží pohromadě a hlavně dobře baví. Často se mění atraktivní lokace, plány k naplnění zásadního cíle postav se postupně přepisují, fikční svět je dostatečně mytologicky bohatý a ve hře jsou hned dva motivovaní záporáci. Ukřičený Momoa je celkem sympatický, červenovlasá Amber Heard skoro jak vysněná podpora z pornhub a Patrick Wilson se snaží, leč své šablonovité roli uniknout nedokáže. James Wan ten festival digiorgií zvládá na povrchu skvěle ukočírovat a vykouzlí pár opravdu strhujících sekvencí, jenže přesto se mu úplně nedaří vtisknout příběhu jednotnou charakteristickou tvář a vymanit ho rutinních archetypálních vzorců, z nichž je poskládán. Občas jsou to pravda odkazy funkční nebo přinejmenším zábavné (exotika na Sicílii jako vystřižená z Tintina), často ale spíš devalvují hodnotu vyprávění jako takovou (do zblbnutí zpomalované hero momentky, nefunkční romantická linka a slabě gradované finále). Na Aquamanovi je určitě fajn, že jeho dobrodružné měřítko nezamrzlo na jediném profláklém schématu a že se snaží přístup ke komiksovému filmu zase trochu oživit, ale stále je to příliš sebeuvědoměle "blbé" a v řešení podzápletek dost zjednodušené, abych mohl pět jen chválu a přinutit mé geekovské já k nekritickému nadšení.

  • 55%
    0
    0
    11. 5. 2019

    Asijská blockbusterová třaskavina, která se toho nebojí a sype na diváka od začátku jednu atrakci za druhou. Bohužel sama sobě občas nestačí ve kvalitě triků a hlavně se bere smrtelně vážně, takže naší planetu na procházce kolem Jupiteru má divák opravdu vztahovat k možným budoucím scénářům. Vypravěčsky přeplácané a užívající úsměvné zkratky (voiceovery trhají uši), ale zase natočené se zápalem a dostatečně vynalézavě, aby se ty dvě hodiny daly ve zdraví snést. Pro jednou zajímavé východní zpestření..

  • 80%
    0
    0
    11. 5. 2019
    Apollo 11 (2019)

    Osvěžující nahlédnutí do zákulisí nejslavnější vesmírné mise, postavené výhradně na odosobněném sledování faktů a vyprávění prostřednictvím autentických zvukových i obrazových záznamů. Pro nezainteresované sice kvůli neemocionálnímu přístupu nepříliš vtahující, ale přesto velmi hodnotný dokument z jiného úhlu pohledu, než jsme u podobných projektů zvyklí.

  • 80%
    0
    0
    9. 5. 2019
    Iron Sky (2012)

    Parodie na sci-fi, ve které je prostě všechno! Karikatura na nacisty, karikatura na srandovní bezdomovce z Armageddonu či Dnu poté, karikatura na morálně založené a hrdinské americké prezidenty nebo na moudré ministry obrany.... A takřka všechny jsou perfektní. Má to své mouchy v lacinosti některých triků či střihových sekvencí, ale takhle šíleně zábavná story, nádherně postihující rozpolcenost dnešního politického světa, pro který jsou mimozemští náckové mnohem menší hrozbou než vlastní ego a mocichtivost, si kvůli tomu nezaslouží znehodnotit. Vizuál navíc ve většině případů vypadá opravdu draze, závěrečná akce má spád a dokonce i lehce dramatický efekt a dva kladní hrdinové jsou výborní, jeden svým překvapivě snesitelným černošským vtipem a druhý neskonalým půvabem a roztomilostí (Julia Dietze by si zasloužila prorazit i v Hollywoodu). Jenom ten Adolf mi tu chyběl, jeho karikatur není nikdy dost.

  • 30%
    0
    0
    9. 5. 2019

    Moc jsem se těšil, ale tvůrci už to tentokrát zábavně ukočírovat nezvládli. Nějaký ten guilty pleasure náboj to pořád má a efekty se celkem povedly, ale příběh vůbec nedrží pohromadě a chvílemi to vypadá, jako by ho napsala parta teenagerů, co zrovna odešla z maratónu sci-fi filmů. Hrdinové jsou mizerní a humoru je víc i na rande slepého s hluchým. K jedničce se vždycky vrátím rád, tohle už vzniknout nemuselo (i když své fanoušky si to určitě najde).

  • Tajemství kouzelného Sídliště bohů je bohužel pryč, ale pořád se jede v neurážlivém nadprůměru. Zápletka kolem hledání druidova nástupce je poměrně slabá a první polovina moc repetitivní, finále naštěstí vtipně svádí aktéry dohromady a přináší několik zajímavých zvratů a překvapení. Animace nemá chybičku a titulní song skvěle pasuje, ale úderného humoru a společenské satiry v tomhle dílu příliš nenajdeme.

  • 75%
    1
    0
    3. 5. 2019

    Překvapivě všechno to, čeho jsem se obával, tu funguje moc příjemně. Dwayne Johnson si přesně plní svou úlohu zbožňované ikony, humor není trapný ani přepálený a wrestling je vítaným ozvláštněním boxerských snílků, zvláště pak v podání charismatické a emocionální Florence Pugh. Osvědčené schéma se sice pevně dodržuje, ale všechno šlape tak, jak má, a vedlejší postavy většinou nejsou jen do počtu. Milé překvápko.

  • 85%
    1
    0
    2. 5. 2019
    Dave (1993)

    Učebnice chytrého humoru a lehké politické satiry. Nevídaná plejáda patřičně využitých hereckých hvězd v nereálném, avšak stoprocentně účinném a inteligentně vypointovaném příběhu ze zákulisí vysoké, korupcí a přetvářkou prolezlé politiky. Úlisně šmejdský Frank Langella versus tradičně dokonalý Kevin Kline spolu s přesně zabudovanou romantikou a silným finále tvoří mega příjemný zážitek, který v součtu nemá výrazně slabších míst (snad jen předfinální část pod tíhou nahromaděných konfliktů trochu drhne). Při závěrečném loučení s šéfem ochranky Vingem Rhamesem jsem měl fakt na krajíčku...

  • 90%
    6
    5
    26. 4. 2019

    Kdo váháte, zbavte se předsudků a utíkejte do kina. Avengers: Endgame je skutečnou filmovou událostí, která se neopakuje každý rok. Drží pohromadě ještě lépe než více povrchně zábavné Infinity War a dobře si uvědomuje, že zakončuje populární období řady ikonických postav, s nimiž tak zachází s dosud nevídaným citem a emocemi. Robert Downey, Chris Evans, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Mark Ruffalo, Jeremy Renner a mnozí další stavějí svým herectvím vlastním hrdinům ten nejdůstojnější možný pomník, který si budou pamatovat celé budoucí generace. Stejně jako tohle dokonale vystavěné finále, které zkrátka nemá obdoby.

  • 20%
    0
    0
    24. 4. 2019
    Saw 4 (2007)

    To, co ještě fungovalo v jedničce, tedy sukcesivní odvíjejí více linií, jejichž informace podporují vyznění ostatních a sbíhají se do přepisujícího finále, je tady již dojeno jak mrtvá kráva na poušti a film postrádá v návaznosti scén a přesouvání pozornosti jakoukoli logiku nebo soudržnost. Plácá se páté přes deváté, motivace postav na úrovni Ulice a vztah k nim vytvořit nelze, protože chybí dominantní příběh a cíl. Agresivní střihové pojetí to chvílemi zachraňuje, přesto jsem měl po dvaceti minutách chuť odejít od televize. O nic bych ostatně nepřišel.

  • 50%
    0
    0
    24. 4. 2019
    Hellboy (2019)

    Jako již tradičně musím upřímně obdivovat Marshallův vizuální drajv a odvahu jít vlastní cestou, ale scénář má jeho Pekelník bohužel tak slabý a chaotický, že film jako celek zkrátka obdivovat nemohu (a to jsem mu fandil i navzdory mlhavé kampani a tragickým ohlasům). Rychlý střih a hromadné dějové výpůstky sice určují ohromnou dynamiku vyprávění, ale zároveň nešťastně posilují epizodičnost a neuspořádanost syžetu, jenž nemá silný přesahující deadline a k důležitým zvratům dospívá víceméně náhodou. Celkem to uteče, Harbour si to dává, Milla s výstřihem vypadá až překvapivě dobře a některé scény představují high-speed guilty pleasure, ale ten film absolutně nerezonuje, neumí zapojit diváka do děje a eRkový rating těží často hrozně dětinsky a samoúčelně. V budoucnu možná docením více, zatím převažuje bída a šeď.

  • 20%
    0
    0
    23. 4. 2019

    Ukrutná hovadina, která se každou scénou více a více vzdaluje od reality, vlastní herce nechává, aby se ztrapňovali dle libosti, a zvraty řeší asi ve stylu logiky Scary Movie. A navíc tam není vůbec nic opravdu vtipného. Salmička je pořád kus, ale tím to nějak hasne.

  • 65%
    0
    0
    23. 4. 2019
    The Silence (2019)

    The Silence z vás nevyždímá poslední kapičku strachu a ve výsledku není nijak podnětným nebo dokonce originálním hororem, ale přece dokáže nastolit podmanivou atmosféru a vykreslit věrohodný portrét společenského kolapsu. Závěr na jednu stranu přichází moc náhle, avšak krátká stopáž vyprávění svědčí a divák se nejenže nebude nudit, ale pravděpodobně si zvládne k postavám a jejich situaci také najít potřebnou cestu.

  • 65%
    0
    0
    20. 4. 2019

    The Professor and the Madman je navzdory očekáváním docela ambiciózním a formálně zvládnutým snímkem, který se plně opírá o přítomné herecké persony a snaží se oživit akademické téma psychologickým přesahem a romantickou linií. Ne vždy je to ale k dobru věci, tempo se ve druhé polovině bortí a příběh postrádá potřebnou katarzi a nedisponuje dostatečně zajímavými okamžiky, pro které bychom si první krůčky sepsané slovní zásoby mohli v budoucnu vždy živě vybavit a přednášet je svému okolí. Kdo ale toužil vidět Mela Gibsona znovu se skotským přízvukem a mohutným plnovousem, má jedinečnou šanci.

  • 85%
    0
    0
    18. 4. 2019

    Je hrozně fajn, jak se tahle trilogie (původně) vyvíjela. Jednička je osmdesátkově ryzí akce "jeden proti všem" se starosvětskými praktikami, vyboostovaná novým, nedobrovolným hrdinou a unikátním uzavřeným prostorem. Dvojka stojí taktéž výhradně na McClaneovi a zábavně kombinuje "přežitou" akci s devadesátkovým žánrovým experimentováním a silným technickým zázemím. Třetí díl je pak ještě více odlehčeným buddy akčňákem, kde je Willis pořád tím "ňoumou" z osmdesátek a Jackson ztělesňuje toho ukecaného hláškujícího negra, jehož dobře známe z Posledního skauta nebo i z Pulp Fiction. A dohromady jim to klape náramně a příběh tvoří nonstop zábavnou akční jízdu (zaujme hlavně naprostá absence expozice a představování nových postav), jejíž nevýhodou je pouze to, že ke konci už nestrhne tolik jako zpočátku (uprchnutí z vybuchující lodi už je béčko jak vyšité a úplný závěr postrádá nápad a kreativitu). Tempo se však skvěle daří udržovat postupným rozdělováním akce mezi více skupinek postav a tentokrát i rychlou obměnou zásadních lokací. Co do vtipnosti bez debat nejlepší díl, coby potomek ryzích akčních tradic za prvními dvěma lehce zaostává.

  • 85%
    0
    0
    16. 4. 2019

    Více než přesvědčivým psychologickým portrétem je pro mě Tiché místo pořád suverénním stylistickým experimentem, který se v kinech moc nevidí (a hlavně neslyší). I když termín experiment patří jednoznačně do uvozovek - Krasinskiho debut totiž pracuje přesně s těmi vzorci, které jsou základem drtivé většiny soudobé hororové tvorby, jen je používá vychytraleji a ukazuje, že ve zdánlivě vyždímaném žánru lze stále vymyslet něco nového, zajímavého a odvážného. Zvuková složka filmu je famózní a ano, umně propojuje nervy drásající sci-fi zápletku s jasně rozvrženým rodinným dramatem, kde mlčení prohlubuje kromě povrchní atmosféry i potlačovanou intimitu mezi aktéry, ale přeci jen je znát, že jakmile se titulní motiv byť jen malinko ohraje, snímek ztrácí lesk a údernost. Naštěstí je ale v rozumně zvolené stopáži těch slabších míst jako šafránu, Krasinski vynalézavě drží kladné hrdiny v šachu a, přestože se v součtu drží zajetých šablon a občas zůstává až přespříliš nekomplexní, působivě uzavírá příběh na úrovni osobní i stylistické, když právě zvuk, ekvivalent dominantní formální strategie a absence toužebných rodinných hodnot, se stává spásným řešením. Pár věcí kolem dějové logiky mi sice vadilo, ale to už mělo na celkový prožitek asi stejný vliv jako německý prezident na tamní politiku. Velký respekt a uznání, tohle je film, který si vychutnejte pěkně v klidu ve tmě, se sluchátky a volume pořádně doprava...

  • 55%
    0
    0
    10. 4. 2019

    Jestliže máte rádi artušovské legendy a chcete se o ně podělit s vašimi dětmi, Chlapec, který se stane králem by mohl být filmem pro vás. Ostatní varuji, neboť sice nejde o snímek nezvládnutý a bez nápadu, ale ty dvě hodiny jsou pro něj přesto zoufale moc a nemá v rukávu příliš atrakcí, jimiž by dějové díry dokázal plnohodnotně zalepit. Ono to ale asi jinak ani dopadnout nemohlo, co si budeme nalhávat.

  • 70%
    0
    0
    9. 4. 2019
    Růže (1979)

    Velmi přesvědčivě znázorněný úpadek na morální i fyzické dno. Schéma vyprávění už je ve druhé polovině trochu mechanické a zdá se, že jediná postava pořádně neví, co vlastně chce, ale všechno táhne dopředu výborná Bette Midler, které vám bude hrozně líto. Ona, skvělá hudba a nespoutaný feeling sexu, drog a rockenrollu, jenž uměl být stejně zlověstný jako opojný - a minimálně tohle dokázal film bezezbytku vykreslit..

  • 60%
    0
    0
    9. 4. 2019

    Veskrze průměrná sovětská agitka, která má velký problém se srozumitelným vedením pozornosti napříč tolika liniemi a postavami - dlouho jsem měl velký guláš v tom, kdo je kdo. Střih je občas více než úsměvný a samozřejmě nemá cenu podotýkat, že stopáž směřující ke třem hodinám je pro diváka dýkou do zad, ale v druhé polovině se dění přece nahustí a osud velitele Mlynského a jeho mužů vám nakonec lhostejný nebude. Moc fajn je hlavně finální přestřelka ve srubu a veskrze schopní herci.

  • 75%
    0
    0
    9. 4. 2019

    Jedna z nejvíce originálních komedií osmdesátých let. Věčná škoda, že ji místy tak devalvuje star power Eddieho Murphyho, který zbytečně rozmělňuje tempo a vkus svými uječenými cameo rolemi. Jinak velmi kvalitní zábava, která ústřední téma "bohatý snílek hledá lásku v chudinském prostředí" vytěžuje na maximum. Asi nikomu jsem nikdy nezáviděl jeho život tak jako zde Murphymu, čištění pohlavního údu po ránu prsatou štíhlou služebnou mám odteď v čele seznamu "stihnout před smrtí".

  • 75%
    0
    0
    9. 4. 2019
    Lord Jim (1965)

    Do Conradovy knihy jsem se nemohl ponořit a vyloženě mi kladla odpor, film mě ale potěšil. Širokoformátový velkofilm s epickou výpravou, skvostným obsazením a psychologií, která sice není tak silná jako v případě Lawrence z Arábie, ale napříč vyprávěním pečlivě rozvíjená až do nevyhnutelného zakončení. Některé sekvence si pravda formálně dost protiřečí a vedlejší postavy se nedaří vymanit ze známých škatulek, ovšem tahle cesta za vykoupením je svým dobrodružným rozměrem a famózním herectvím Petera O'Toolea zkrátka neodolatelná. Špetka Lorda Jima ny měla sídlit v každém z nás..

  • 60%
    0
    0
    6. 4. 2019

    V jednotlivostech místy velmi nápadité, hravé a vtipné, sympaticky odkazující k různým žánrovým vzorcům skrze filmová prostředí nebo volbu herců do cameo rolí (Buster Keaton ve vlaku). Ale kdyby to bylo o hodinu kratší, nic by se nestalo - celá řada dílčích konfliktů jen povinně oddaluje vyvrcholení a uměle znesnadňuje hrdinům jejich cestu, přičemž se scénář kolikrát vůbec nenamáhá segmenty nějak soudržně pospojovat. David Niven velmi dobrý, ale jinak z toho ta unylá britskost sálá tím zážitkově nešťastným způsobem..

  • 80%
    0
    0
    4. 4. 2019

    Stylisticky samozřejmě až narcisticky dokonalé - využívání osvětlení, prostředí (cákance krve na květinách) a vtipných nájezdů na detaily v důležitých momentech, netradiční kamerové úhly a příkladná inscenační symbióza se soundtrackem i mikroděním v interiérech Samuelova domu. Nejedna scéna má díky Quentinovu timingu, černočernému humoru a božím hercům okamžitý kultovní potenciál (krvavé vyhlazení nepřátel velmi cool, ale za mě vede dialogová sekvence s Leonardem a Samuelem před odhalením Schultze a Djanga - to rostoucí napětí by se dalo krájet!). Leč jako vypravěč si Tarantino tentokrát vybírá slabší chvilky. Konkrétně některé dialogy příběh pramálo posouvají a jsou především odrazem chtěné scénáristické exhibice (to ještě odpouštím ve scéně s ku-klux-klanem, která je nehorázně vtipná, ale horší už to je u přešlapování na místě před příjezdem k Samuelovi a hlavně v mezistupni mezi dvěma základními dějovými cliffhangery - a) zabít trojici hledaných zločinců, b) najít a zachránit Djangovu manželku). A jelikož se jedná o příběh silně založený na osobních motivacích, nemůžu se zbavit několika pochyb také ohledně aplikace obyčejného selského rozumu - proč vlastně Schultz takhle pomáhá Djangovi je hodně triviálně vysvětleno závěrečný akt svérázného doktora je sice správně tarantinovsky WOW, ale z pohledu samotného Schultze nelogický (proč by je zbytečně vystavoval v podstatě jisté smrti??). A mohl bych zároveň zpochybnit i diskutabilní pasáž s převozem, kdy se Django osvobodí až nečekaně snadno (mohli mu uvěřit, ale dávat mu hned do ruky zbraň?). ___ I tak ale nemohu popírat, že Django Unchained je nevídaným a takřka nonstop zábavným filmovým eposem s tím nejvýraznějším autorským rukopisem současnosti, u jehož závěrečných titulků vás přepadne nefalšované uspokojení a pocit zadostiučinění. Už jen ty herecké výkony v čele nejprve s Waltzem, kterého pak suverénně doplňují ďábelský DiCaprio a naprosto labužnický Samuel, si říkají o opakovaná zhlédnutí. A co teprve režie, byť tentokrát chvílemi lehce tápající.

  • 70%
    0
    0
    4. 4. 2019

    Čestný vládce brakového filmu, který má spoustu nápadů, dravé tempo, krásné holky a sympatický cast. Ale je to současně taková blbost, že se o postavy nemůžeme absolutně strachovat a v tom šíleném neosobním světě se nemáme coby duševně zdraví diváci čeho chytit. Někteří aktéři jsou sami o sobě skvělí (hlavně bratrská dvojice šerif - řezník) a jako pocta trash kinematografii byl námět vyždímán bezesporu na maximum, ale to pravé cinefilní uspokojení a elegance, přítomné v příbuzném Death Proof, tady většinou schází. Více než ke klasikám totiž Rodriguez odkazuje právě k Tarantinovi nebo sám na sebe a vytváří sice zábavný, ale obtížně akceptovatelný tematický vesmír.

  • 65%
    0
    0
    4. 4. 2019

    Komedie, u které sice lehce zamrzí, že Samuel ještě není ten excentrický "Bad Motherfucker" a Cage se nechová úplně jako Cage, ale jinak se jedná o pohodovku jak vyšitou. Buddy potenciál zůstává nevyužit a vedlejší postavy jsou všichni idioti, ale zvraty jsou tak upřímně absurdní a provedení energické, až se ta aura a vyznění příběhu stávají nakažlivými.

  • 80%
    0
    0
    3. 4. 2019

    Jeden z nejosobnějších Quentinových opusů. Ukrutně zábavná a špičkově ozvučená i nasnímaná pocta brakové filmařině Russe Mayera a spol, která sice moc nezaujme samotnými dialogy a netvoří až tak konzistentní celek, ale každé její políčko je odrazem až nadpozemské cinefilní lásky a kreativity (když už nás nebaví obsah rozhovoru u kulatého stolu, můžeme si vychutnávat alespoň jeho proměnlivé nasnímání na jeden záběr). Geniální Russell, sexy šťabajzny a auto-naháněná, u níž nebudete dýchat. Skvěle gradované a završené možná nejvtipnějším Quentinovým přechodem do závěrečných titulků - kde ten chlap pořád bere tak nehorázně chytlavé písně, to bych rád věděl..

  • 60%
    0
    0
    3. 4. 2019
    My (2019)

    Odsýpá to a příliš nenudí, protože Peele vytváří velmi originální koncept a hru s očekáváními, ale bohužel, tenhle žánrově neuchopitelný mišmaš svým ambicím komediálního sociálního hororu v závěru ani v průběhu moc nedostává. Get Out bylo konzistentně budovanou paranoiou, kde humor působil jako skoro vítané odlehčení, Us je přesycený myšlenkami, vtípky a rádoby šokujícími zvraty, takže se divák nemá šanci na příběhu pohodlně svézt, vychutnat si koncept nebo se upřímně bát. A ne, nemám tentokrát pocit, že napodruhé by se zážitek změnil k lepšímu..

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
Sdílet tuto stránku: 

Poslední aktivita

Sdílet tuto stránku:

Partneři: