lamps
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 55%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Vehementní snaha přijít s usedlým a co možná nejrealističtějším konceptem vlkodlačího hororu nabízí na první pohled zajímavé spojení satirické detektivky s vraždící obludou v lákavém prostředí zasněženého neowesternu. Scény s chlupatou potvorou jsou super a vyústění celkem překvapí, ale v průběhu se dere do popředí neatraktivní rodinná vata a nesympatická hlavní postava, jejíž jednání dost narušuje potenciální napínavou zábavu. Humor není na obtíž, ale vedle jediné opravdu vtipné scény mu schází zapamatovatelná poetika a nedokáže zakrýt fakt, že ambiciózní tvůrce to celé myslel velmi vážně a komediálními vsuvkami jen zalepuje nefunkční vývoje aktérů a nefunkční aktéry jako takové. Ztratit u toho 80 minut života v pohodě můžete, ale na opravdu dobrý film si vlkodlaci budou muset stále počkat.

  • Jaký jiný dokument bychom měli všichni v 21. století vidět? Silná výpověď moudrého pána, která rozesmutní, ale udržuje si potřebný životadárný pozitivismus apelujícího ekologa. Maximální uznání pak nesměřuje jen na 'obsah', ale také na samotné provedení dokumentu - na jeho ladné propojení objektivních dat a subjektivního apelu, na dramaturgickou soudržnost, srozumitelnost i 'maličkosti' typu překrásné hudby a dechberoucích záběrů. Skvělá práce a mega důležité poselství, na které je možná pozdě, ale které může být zároveň začátkem..

  • 65%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Vlastně už typický Brooks - geniální vtipné momenty (jednoznačně vede Mighty Joint a Poslední večeře v krátkém sledu) střídané nudnější vatou, která ale nepostrádá autorský švih a alespoň vynalézavé pokusy o humor. Hlavně část s inkvizicí je mrháním potenciálu, ale celé je to zase tak roztomile své a bujaré, že bych to nikdy nerealizované pokračování s krasobruslařem Hitlerem určitě rád uvítal.

  • 40%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Těšil jsem se, ale i na nepříliš ambiciózní wannabe oddechovku je to šíleně unylé a bez nápadu. Od dobrodružné fantasy s monstry (s potenciálně neomezeným množstvím monster) chceme zábavnou a svižnou atrakci s monstry, a ne takhle uondanou a neustále se zastavující teenagerskou pohádku, kde příběh vlastně neexistuje. Vůbec nic v tom není zapamatovatelné, efekty jsou bídné a cliffhanger hrozně slabý, s neskutečně odfláklým climaxem. Alespoň ten pes a dvojice trosečníků si získá sympatie, jinak je to opravdu hrozná nuda a charakter hlavního hrdiny už více šablonovitý ani být nemohl.

  • 70%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Byl bych v tomhle případě trochu střízlivější. Chicagský tribunál je velmi kvalitní historickou reflexí a mnohé vypovídá o své rozpolcené době, ale jako inspirativní filmový příběh úplně nestíhá a v poslední půlhodině už vlastně nemá o čem vyprávět - a kompozičně silné vyvrcholení by přitom mělo být pro scénáristu Sorkinova kalibru samozřejmostí. Což o to, soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží. Až moc se spoléhá na vžitý stín ďábelského Nixona, jehož posluhovači necitelně shlíží na vybrané obětní beránky, a zapomíná se na konkrétnější osobní konflikty, popřípadě se zcela opomíná vývoj rozpolcených aktérů (Joseph Gordon-Levitt, jenž má jako státní žalobce svůj vlastní úvod, který naznačuje, že bude hrát v příběhu významnou roli, ale opak je pravdou. Ve zbytku vyprávění už je jen tím 'nepřátelským' právníkem, který má sice dobré srdce, ale jeho potenciální rozpolcení vede jen k dost sentimentálnímu závěrečnému gestu). Herci jsou ale skvělí (hlavně Rylance, Cohen a Langella) a vyprávění má šťávu, která je až příliš návyková, než aby se nedalo mluvit o kvalitním a poctivém řemeslu, jaké byste si neměli nechat ujít - nebýt to tak okatě zjednodušující a manipulativní, mohlo jít bezpochyby o zásadní počin (který bychom dost možná dostali, točit to před třinácti lety tolik skloňovaný Spielberg). Na víc jak 70% to zkrátka nevytáhnu, i když bych i chtěl.

  • 70%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Rozhodně dobrá a chvályhodná práce. Bohužel jsem se v průběhu jen těžko zbavoval pocitu, že takto poctivá tříletá práce se sběrem informací zkrátka vyžaduje více než střídmých 90 minut - ty možná stačí na to, aby na diváka plně zapůsobily chytře navozované kontrasty (špína a černota v šachtách × běloskvoucí kanceláře; dlouhé neupravené vlasy × krátký elegantní sestřih; manuální dřina a veget v hospodě × statické povolání a neustálý zápřah na mozek) a sociální apely kolem nezaslouženého statusu quo a dramaticky nastupující automatizace práce, ale opravdu empatického napojení na protagonistu a na jeho dílčí myšlenkové pochody jsem se osobně moc nedočkal. A mám přitom dojem, že se o to Jindřich Andrš skutečně poctivě snažil. Skoky mezi jednotlivými etapami mi ale přišly moc rychlé a hlavní myšlenku toho kterého úseku vždy tak nějak překotně vystihl některý z těch ne úplně autentických dialogů (hádka v hospodě, svěření se kolegovi na maškarním večírku). Co je ale naopak fajn a co kvituji, jsou jednoznačná srozumitelnost a stabilní argumentační stanovisko, od něhož se nijak drasticky neodbočuje. Tomáše nám samozřejmě má být trochu líto jako člověka, který po více jak 20 letech věrných služeb a pro většinu lidí nepředstavitelné dřiny musel v práci skončit a neměl jinou kvalifikaci, a dokument nám tohoto člověka představuje nezkresleně a v přímočaré jednoduchosti deklamuje, jak lze 'ostravský americký sen' i v nepřívětivé době dotáhnout do konce. A dá se tomu nakonec i docela odpustit, že vyjma úvodních minut postrádá veškerý materiál tu absolutní surovost a psychickou tíhu, jakou se chlubilo třeba slavné a námětem v mnohém spříznění britské filmové hnutí 'kuchyňského dřezu' z 60. ___ Nejedná se tedy o zásadní revoluční počin a mnoho dílčích motivů přechází časosběrná metoda moc kvapně a zjednodušeně, ale pravdivý a současně symbolický příběh sympatického protagonisty funguje a přináší vítaný pohled na další temnou stránku současné automatizace, stejně jako na nikdy neuhasínající plamínek naděje. Ocenil bych osobně upřímnější sejmutí venkovní masky příkladného bojovníka a zevrubnější prozkoumání sociálních i psychických problémů, ale jako výpověď o jedné životní etapě s cílem pozitivně burcovat sebevědomí nekvalifikovaných osob bez budoucí vize tento zajímavý portrét určitě obstojí. Méně už bohužel jako plaše a slabě strukturovaný apel na společnost samotnou.

  • První polovina super - svižná, vtipná, tak akorát nekorektní a nápaditá. Pak ale přichází nebývale stagnující vata plná kostrbatého pohybu postav a nudných emancipačních keců, které si mohl někdo tak odvážný a neotřelý jako Cohen odpustit. Na správnou vlnu se tak naladí zase až posledních deset minut a ukazuje se, že silnější je tenhle film v úsecích, kdy se sází na odděleně vypointované klipy a gagy. A to není pro celovečerák s přesahujícími politickými a sociálními nitkami úplně dobře.

  • 65%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Wolf Creek (2005)

    S odstupem pár dnů ten film docela roste. Nenazval bych ho přímo dobrým, na to je v něm dost laciných zvratů a málo skutečného zhnusení, jaké nám třeba původní Texaský masakr servíroval i s úroky, ale určitě bych se o něm nebál napsat, že je v mnoha ohledech ozvláštňující. Nemám jistě nakoukáno nějak závratné množství slasherů, ale konkrétně hixploitation mám rád a určitě vím, s čím mohu od jeho zástupců při sledování počítat. McLean ale zajeté struktury úplně nenásleduje a docela jinak uchopuje hlavního záporáka, buranského bezcitného řezníka, který více než standardní anonymní hrozbu ztělesňuje hrozbu australského vnitrozemí jako takového - na první pohled drsný strýček odvedle, který si vás obmotá kolem prstu a odmítá globálně vnucovaný folklór (skvělá narážka na Krokodýla Dundeeho), ve skutečnosti ale nepředstavitelně surové nebezpečí, jaké vás buď zničí, nebo trvale poznamená. Představení hlavních postav a jejich charaktery bohužel nejsou moc zajímavé, ovšem pozvolné navozování atmosféry funguje dobře, a když se ten dobrácký strejda konečně objeví na scéně, už jen nervózně čekáte, co ty chudáky asi v příštích hodinách potká. Zajímavá je i struktura přesouvání pozornosti mezi jednotlivými oběťmi, která mi ale přišla lépe vytěžená i gradovaná ve dvojce - zde se McLean drží při zemi a snaží se dostát vnucovanému dojmu reality (inspirace dvěma reálnými vrahy je skutečná, ale okrajová a hodně přikreslená), ale úplně se mu nedaří trefit ten přesný balanc mezi šokujícím násilným slasherem a usedlejší výpovědí o přesahujících sociálních (dá-li se vztah mezi turisty a křupany v řídce osídleném vnitrozemí tak nazvat) problémech. Vydat se v druhé půlce cílevědoměji jedním směrem, určitě bych si neměl na co stěžovat.

  • 75%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Scény se zamaskovaným vrahem jsou špičkové a pointa i neokoukaný koncept rozhodně zvedají palec nahoru, ale nemohlo to vážně být o 15 minut kratší? Argento často úplně kašle na rytmus a některé scény až neúměrně protahuje, což je v případě takhle autorsky silného a výrazného díla velká škoda. Na silný dojem to stačí, ale znovu bych si to celé jen tak nepustil.

  • 90%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Další neprůstřelná klasika, která mi nepochopitelně dlouho unikala a na jejíž popsání tyhle uživatelské formáty zdaleka nestačí. Opět je obdivuhodné, jak Wyler s relativní jednoduchostí hovoří obrazem a nechává vyprávět ani ne slova, jakožto spíše činy a jejich následky. Mezi skupinou ústředních postav jsou poměrně jasně rozdané karty, směřující k nevyhnutelnému konfliktu ve stylu klasických westernů, ale přítomnost nového věku gentlemanů v osobě námořníka Gregory Pecka s nimi nepředvídatelně zamíchává. Na úrovni tématu tak trpělivě dochází ke střetu cti(žádostivosti) a morálky, reprezentovaném hned na několika úrovních - jednak ve zmíněné osobě námořníka McKaye, jenž v průběhu vykonává čestné hrdinské činy vždy v utajení, neboť se neslučují s jeho morálkou (jsou totiž otázkou cti jen pro drsné muže divokého západu); jednak u loajálního majorova pohůnka Leeche, jemuž jde primárně o čest a McKayova morální spravedlnost na něj začne dopadat až po jejich tajné a smluvené rvačce; jednak u "nepřátelského" vůdce Hannasseyho, který má silně vštípené oba kodexy a jako drsný kovboj v závěru dokáže rozpoznat, že časy se mění a že je nutné vyřešit dlouho bobtnající konflikt čestně i morálně vůči okolí (a velký vliv na něj samozřejmě má aktivní šedá eminence McKay). To vše se sbíhá do nadčasové výpovědi o pronikání různých kulturních a kodexových epoch, a divák tak pohodlně sleduje zdánlivě tradiční western s tradičně rozhozenými rolemi a konflikty, který ale morálku a čest divokého západu od počátku podemlívá. A s tím ostatně souvisí i neočekávané volby na úrovni stylu, kdy Willer ty tradiční westernové motivy jako honička na koních, pěstní souboj či závěrečný duel ukazuje z velké vzdálenosti, aby podpořil jejich demýtizaci, popřípadě je před divákem skryje úplně (zmlácení ve stodole). Dodnes dokonalá ukázka toho, jak umí hollywoodský příběh vyprávět to, co se od něj očekává, a současně to celé jen tak mimochodem (ale naprosto uvědoměle a promyšleně) mezi řádky shazovat. Tenkrát na západě to možná dělá ještě lépe a revolučněji (také vzniklo v odlišné umělecké etapě), ale Velká země je jako klasičtější případ žánrového vzepření neméně fascinující.

  • 65%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc.

  • 75%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Zardoz (1974)

    Ačkoli si sám nejsem jistý, jak se k němu postavit, dovolím si Zardoz nazvat vizionářským dílem hodným pozornosti. Může se sice stát (je to vlastně pravděpodobné), že se v úvodu zasmějete a přepnete na Výměnu manželek, ale já osobně jsem byl neopakovatelně okouzlen - dějí se tam divné věci a řada scén vypadá jako dražší pornofilm s dominantním, teple oblečeným hřebcem, jenže Boorman dokazuje filmařské kvality a vytváří okázale pohlcující svět, za jehož lacinou slupkou bují stovky zajímavých myšlenek a sebevědomá vize budoucnosti, která po rozpletení nepůsobí zase tak blbě, jak se zpočátku zdá. Byl jsem vážně zvědavý, jak se to vyvrbí, a poslední scéna mě definitivně přesvědčila o tom, že tenhle kult budu opatrně následovat - bez takových originálních úletů od nadaných režisérů by přece byla kinematografie o dost nudnější, stejně jako bez Seana Conneryho, který to i v nejvtipnějším představitelném kostýmu uhrál s velkou grácií. Chápu ale každé hodnocení, takhle zvláštní průsečík mezi brakovou satirou a inspirativně filozofující vizí lidstva si o diverzitu přímo říká. Za mě nějakých 75%, ale těžko říci, zda to ještě nevyzraje (či naopak neshnije)..

  • 65%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Napoprvé spíše zklamání a bohužel nevím, jestli bude nějaké podruhé. Atmosféra je bezesporu uhrančivá a koncept neokoukaný, ale ten snový a zamotaný narativ mi zkrátka přišel místy křečovitý a až příliš odtažitý. Je to možná báječná škola v aranžmá fikčního a fantastického světa, ale jeho dynamika mě nebavila a příběh mě oproti stejně starému a v lecčems podobnému Nekonečnému příběhu za pačesy nechytil. Ale třeba příště.

  • 80%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Je to blbost, ale sebeuvědomělost mě u filmu málokdy takhle bavila. Clooney byl navíc sympaťák už v mládí a Karen Mistal trefila nejdokonalejší ženu ve vesmíru velmi přirozeně (ona to neměla se svou vizáží zase tak těžké). Jasná půlnoční klasika.

  • 100%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Anebo odpad, nemůžu se vlastně rozhodnout - každopádně až po této fascinující zkušenosti mi konečně docvaklo, co všechno může ve světě filmu znamenat pojem 'kultovní'. A mimozemský dobyvatel v gorilí masce a s helmou z výprodeje, co lusknutím prstu přemůže armády všech národů, ale všude si to štráduje pěšky a evidentně se u toho potí jako nerd na prvním rande, to je kult přímo vesmírných rozměrů. Bavil jsem celou dobu až do grandiózního finále.

  • 0%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Budu neobyčejně fér a napíšu, že někde v archivech nepředstavitelně špatných tvůrců se možná válí ještě amatérštější filmové výtvory, ale sám tomu vlastně nevěřím. Birdemic je jasně nejhorší film, jaký jsem kdy viděl - a do karet mi hraje i fakt, že to James Nguyen bere jako smrtelně vážný eko-alarm, přičemž se sám devalvuje úplně každou filmařskou složkou a volbou. Chápu, že tomu dá spousta lidí ironických 5*, a i já se vlastně náramně pobavil, ale spíše jsem byl soustavně knockoutován zjištěními, do jakých extrémů příšernosti se dá filmařina posunout (a to se zdaleka netýká jen triků). Určitě ale Must-see záležitost a pro mě zatím nejzaslouženějších 0% v dějinách kinematografie.

  • 100%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Nikdy by mě nenapadlo, že hudba z Dobyvatelů ztracené archy bude znít ještě úžasněji při záběrech na největšího vesmírného frajera, co celý film skáče na trampolíně, seká kameny napadrť holýma rukama a láme vejpůl velké mručící plyšáky. Díky ti, Çetine İnançi, za tvou bezprecedentní ochotu vykrádat a ignorovat autorská práva, stejně jako za tvé neuvěřitelně extravagantní, chaotické a nahodilé vedení 'vlastních' příběhových složek (tím obdivně mrkám i k tobě, Cüneyt Arkıne). Dlouho jsem se takhle nepobavil - kdykoli se spustil jakýkoli Williamsův motiv, byla tíha guilty pleasure přímo smrtelná a veškeré to debilní dění až ďábelsky neodolatelné a kulervoucí.

  • 60%
    0
    0
    18. 1. 2021
    The Rental (2020)

    Nápad dobrý a spádu druhé poloviny není moc vytknout, ale film, který chce stavět na chování svých postav v nepředvídatelné a zapeklité situaci, si prostě nemůže dovolit, aby byly všechny postavy takhle nesympatické a hloupé (chudák nájemce se zpočátku prostě musel chovat zvláštně, aby to celé pasovalo nějak dohromady). Hororová linie je uspokojivá a režie nic nekazí, ale velmi křehké vztahy mě vůbec nebavily. Tohle chtělo na papíře lépe domyslet.

  • 75%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Ten jednoduchý koncept funguje po celou dobu perfektně - vůbec nevadí, že chybí nějaký tematický nebo myšlenkový přesah, protože je to stejně satira jako řemen, která na hororovém vztahu mezi lovci a oběťmi staví o dost explicitněji, než je zvykem. Ze hry není úniku a naštěstí je dostatečně vtahující a gradovaná, abychom s postavami bez obtíží vydrželi až do konce. Psychologie je samozřejmě z lacinějšího soudku, ale sám sebe jsem si do té situace často projektoval a zkrátka nemohu říci, že by tvůrci mou představivost a zúčastněnost v jakémkoli bodě nějak urazili. Takhle má vypadat levný komorní horor.

  • 45%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Fatman (2020)

    Zabiják Goggins jde po krku Santovi Melu Gibsonovi a není to vůbec zábava, to jako fakt? Fatman má základní premisu, která se mohla vtipně vydat tisíci možnými směry, ale plácá se v nudném žánrovém mixu, který postrádá nadhled i charisma. Není tam jediný dobrý vtip a celý potenciál se opravdu zasekává jenom na tom zajímavém nápadu, přičemž to zachraňují jenom oba cool herci (I když ani jeden podle mě netuší, jestli hraje v komedii nebo vážném dramatu). Okamžitě chci remake s Brucem Willisem jako Santou a Nicem Cagem jako šíleným zlobivým hošanem.

  • 25%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Film plný nesmyslů a samoúčelné manipulace. Já samozřejmě nezpochybňuji to, že mladé holky (a nejen holky) v době online všeho lezou nevědomky do náručí masochistickým magorům, ale vysoce zpochybňuji způsob, jakým o tom chce tenhle naivní pokus vypovídat. Celé to vyznívá nepřesvědčivě jako Trumpův příčesek, tlačení jediné normální postavy Amy do pozice loosera je ryzím prototypem mechanické vykalkulovanosti a ten koncept found footage je prostě na palici - odkdy vrah natáčí poslední hodiny svých obětí a pak hází kameru, která navíc patřila oběti, do veřejně přístupného koše? Vypovídá to o tragédii, ale tu tragédii to jenom hnusně zneužívá a vůbec nic nám to neřekne. A navíc je to nuda k uzoufání, dokonce i v samém 'šokujícím' závěru.

  • 90%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Hráč (1992)

    Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard.

  • 85%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Mank (2020)

    Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně).

  • 75%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Příběh super, nové postavy v pohodě, opičí řeč pobavila a počátek televize ještě nikdy nebyl vyobrazen tak vtipně. Kdyby se to ve druhé polovině trochu méně zastavovalo a pořád se neopakovaly stejné morality, šlapalo by to možná i lépe než jednička. A ten vyšinutý Cageův dabing je zase boží..

  • 65%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Béčko béčkovaté, které si sice na nic víc nehraje, ale zkrátka propadá v nevyvážené akci a proměně hlavní hrdinky. A nevinil bych ani tak Geenu - ta je docela v pohodě, ale ten charakter není nijak extra zajímavý a vedle Jacksona, nejlepší a nejvtipnější postavy, se do akčního idolu úplně neprobojuje. Ale má to solidní tempo, časté zvraty a pár vtipných hlášek, takže určitě o žádný průšvih nejde.

  • 70%
    0
    0
    18. 1. 2021
    Duše (2020)

    Tentokráte za očekáváním - více než kdy jindy je na tom bolestivě znát, jak se tvůrci prostě musí vydávat cestou kompromisu. Ryze dospělácká látka je permanentně ředěna dětskou perspektivou, která neslouží dějové soudržnosti tak hladce jako dříve. Jen považte: Coco poslalo do symbolického světa existenciálních myšlenek normálního malého chlapce, který dováděl ve vizuálně strhujícím prostředí a vše se učil svou vlastní dětskou optikou. V hlavě zase mělo legrační smyšlené protagonisty, které prováděly myšlenkově hutným příběhem ve stylu fantastických cirkusových atrakcí. Duše má ale dospělého lidského protagonistu, u něhož se zkrátka počítá s vyzrálejším pohledem na svět a který zůstává dospělým i v rámci duševního pobytu v symbolickém prostředí. A prostě je znát, že ten film je stavěný spíše pro dospělé, přičemž mu logicky škodí, že se odvíjí docela očekávanými cestičkami a končí tak nuceně a bezkonfliktně. Aranžmá originálního světa je opět skvělé a příběh se příjemně sleduje, jen logicky nemůže být tak zábavný a neurvalý, ani tak silně inspirativní, když všechno střílí až moc univerzálně dovnitř pevné rodinné pohody. Není to špatný film, je jen nedotažený a tak nějak uspěchaný, což je u Pixaru dost zarážející.

  • 50%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá.

  • 45%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Pro mě bohužel jeden z nejnudnějších áčkových filmů poslední doby. Nevím, proč se šikovný Clooney rozhodl zahazovat čas s adaptací takto řídké zápletky, a vůbec si nedokážu představit, proč by měl jeho snahu někdo ospravedlňovat. Děj v rámci tří linií by mohl být stlačen do 30 minut a ničemu by se neuškodilo - ani těch hezkých obrázků nebylo vůbec tolik, kolik jsem očekával. Emoce a psychologie na bodu mrazu. A škoda dál mluvit.

  • 70%
    0
    0
    18. 1. 2021

    V rámci svého žánrového zacílení určitě nadprůměr. Cením hlavně pečlivě rozeseté vztahy mezi aktéry, které jsou docela smysluplně zúročované a minimálně v jednom momentě ústí do příjemného scenáristického překvápka. Pro sychravé prostředí severských lesů mám slabost a Nikolaj je borec, který tyhle menší produkce v klidu přerůstá. Škoda, že se občas zapomínalo na kapku realismu, že šerifka zůstala navzdory potenciálu dost poddimenzovaná a že zásadní odhalení vraha přišlo jen čirou náhodou, akorát v potřebný čas. Na Silencing je toho hodně dobrého, ale jen při troše námahy to mohlo být ještě o chlup lepší.

  • 40%
    0
    0
    18. 1. 2021

    Velká romantická zbytečnost a slabý odvar Lásky nebeské, jemuž úplně schází dramatická lehkost, vtip a emoce britského předchůdce. Jasně že to muselo být poseto známými tvářemi, jinak by o tenhle křečovitě splácaný scénář v životě nikdo nestál - jenom nechápu, proč na to kývli De Niro, Swank a Pfeiffer (i když vzhledem k jejich formě z poslední dekády to zas tak překvapivé není).

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni

OMůj oblíbený uživatel

9 ×

Poslední aktivita