lamps
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 60%
    0
    0
    21. 3. 2019
    Vlkodlak (1941)

    Nadějný námět opředený mlhou a podporovaný schopnými herci i rozumnou stopáží, avšak současně tápající v závoji stagnující kreativity a absentujícího momentu překvapení. Chaney je super a začátek navnadí, nejočekávanější pasáže ovšem kolem diváka proplují s nevýrazností, jakou nemůže omluvit ani datum výroby. Proměna v chlupaté monstrum je odfláklá a celkově schází dramatický švih, který by dokázal potenciál prostředí uspokojivě prodat a napětí vygradovat do výšin, v jakých se třeba komediálně laděný American Werewolf in London pohyboval naprosto suverénně. A nic moc na tom nemění ani fakt, že se v prvé řadě jedná o tragické drama o vyrovnávání se s nezáviděníhodným osudem. Závěr ok, ale od legendárního hororu z mé oblíbené žánrové éry jsem očekával podstatně více..

  • 60%
    0
    0
    21. 3. 2019
    Sestra (2018)

    Řemeslně jistý a duchařskými atrakcemi od hlavy až k patě nabitý přírůstek do oblíbeného univerza, který nenudí a minimálně prostředím svou vyčerpanou tematiku vítaně osvěžuje. Zároveň je to však napěchované očekávanými klišé, předvídatelné a nepochopitelně zlehčované momentkami či hláškami jak z béčkových akčňáků. Titulní strašidlo je vizuálně cool, ale jeho neschopnost poradit si s pouhými třemi odhodlanými protivníky (z nichž jeden je mladá vyjukaná novicka a druhý vesnický floutek s brokovnicí) jeho auru postupně čím sál více oslabuje. Solidní práce, ale nepřístupný, řádně krvavý dekadentní tón by tomu zkrátka slušel daleko, daleko více.

  • 60%
    0
    0
    20. 3. 2019

    Stan & Ollie je příjemný nostalgický snímek, jedoucí podle předem známé šablony a určený výhradně fanouškům, kteří tvorbu legendární dvojice dobře znají a chtějí se dozvědět co nejvíce z jejího soukromí - ale i ti budou asi trochu zklamáni, protože kromě sloganu "přátelství nade vše" a hořkého znázornění skutečnosti, že vysloužilým hvězdám stříbrného plátna dříve nikdo moc respektu neprokazoval, nemá příběh moc co nabídnout. Jako člověk, který na filmech Laurela a Hardyho nevyrůstal a chtěl by si je teprve časem doplnit, musím bohužel konstatovat, že tenhle projekt, jakkoli sympatický a divácky vstřícný, mě k jejich zhlédnutí nijak výrazně motivovat nedokázal.

  • 80%
    0
    0
    15. 3. 2019

    Triple Frontier se bezesporu zařadí k těm nejoblíbenějším a nejrespektovanějším žánrovým titulům tohoto roku. Jedná se o hrdý chlapácký příběh, který možná nedostává své postavy úplně na hranu vlastní morálky a chvilkami působí zkratkovitě, avšak současně v jediné scéně výrazněji nepokulhává, baví dobře napsanými dialogy a vtahuje diváka do událostí tak silně, že bych to osobně rád prožil i v kině. Moc povedená prácička se skvělými herci, neokoukaným prostředím a závěrečnou scénou, která má odvahu nechávat věci částečně otevřené. Něco podobného minimálně každý půlrok.

  • 40%
    0
    0
    15. 3. 2019

    Lehce srandovní britská reakce na vlnu amerických monster movies, která jede v zajetých kolejích, nemá čím překvapit a řemeslně se plácá v bahnu průměrnosti až patlalství. Finální třetina je alespoň svižná a ukazuje celkem obstojnou obludu, nekonečná expozice však nudí a je ukrutně znát, že peníze na cokoli trochu strhujícího a vizuálně přesvědčivého v šuplíku nebyly. Tohle uměli za oceánem zkrátka lépe..

  • 75%
    0
    0
    15. 3. 2019
    Vzplanutí (2018)

    Vzplanutí je opravdu jiné než hollywoodský mainstream. Není to snímek, na který by se chtěl člověk dívat každý den, ale jedná se o dílo s neoddiskutovatelnou cinefilní aurou, s trpělivým a nečekaným vedením divácké pozornosti a se sociálním přesahem, u něhož se vyplatí vydržet až do konce. Po zhlédnutí vám nebude dvakrát příjemně, ale svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem - a tenhle film o tom dokáže velmi podnětně a procítěně pojednat.

  • 70%
    1
    0
    13. 3. 2019

    Rozhodně chytrý film, i když ne zcela dotažený. Umí překvapit ohledně identity a motivů hlavního záporáka, pečlivě rozvíjí psychologii hlavní postavy, aby divák během jediného filmu pochopil její potenciál a mohl ji bez prodlení přijmout v chystaném epickém milníku obří frančízy, s níž je vyprávění spjato konceptuálně mnohem silněji než třeba v Black Panterovi nebo Ant-Manovi. Zasazení do devadesátých let nabízí spoustu možností pro žánrové hrátky a kulturní pomrkávání, takže vedle superhrdinského originu sledujeme logicky i oddechovou buddy detektivku s hláškujícím černochem (a Jackson si ji bezezbytku užívá), dostáváme úsměvné vzpomínky na tehdejší úroveň počítačových technologií a některé sekvence se dokonce i nápadně podobají scénám ze soudobých filmových trháků (závěrečná honička nad pouští alias Smith versus ufo ve Dnu nezávislosti). Tempo má spád, humor se většinou strefí do černého a Brie Larson je dle očekávání výborná. Škoda tedy zásadního problému, kterým je poměrně tragická digitální akce - ta je hlavně ve finále asi opravdu nejhorší a nejméně nápaditá, jakou v Marvelu za celou dobu vypotili. A zároveň, což je výtka taky docela výrazná, i všeho ostatního přeci jen mohlo být víc a v lepším - nejen více akčního drajvu, ale i více devadesátek, více hutnějších konfliktů a formálních atrakcí, které bychom si pamatovali jako celou Wakandu v BP nebo "měsíční řežbu" v Infinity War. Captain Marvel na jednu stranu hrozně potěší svou skromností a podřízeností vyššímu tematickému cíli, na stranu druhou vyloženě neuhrane a zanechá pocit jednohubky, jakkoli drahé, sympatické a promyšleně koncipované. Netěšení na Endgame každopádně suverénně obnoveno...

  • 65%
    0
    0
    12. 3. 2019

    Can You Ever Forgive Me? představuje poctivě vystavěný příběh o nápravě a uvědomění si, který zdobí kvalitní herecké výkony a solidní režisérský dotek, jenž umí vést postavy a odvyprávět jejich příběh srozumitelně a bez výrazných formálních zaváhání. Bohužel je to ale současně jen další kapka v oceánu podobných dramat s aktéry pohybujícími se na morálním smetišti, jejíž dopad nezanechá cákanec dostatečně silný, aby šlo ke zhlédnutí upřímně vábit a doporučovat ho. Pro ty z vás, kteří máte rádi oba ústřední herce, trochu spisovatelského slangu a nenáročná životní poučení, však určitě nepůjde o bolestivou ztrátu času.

  • 65%
    0
    0
    12. 3. 2019

    V součtu jde rozhodně o dílo lepší než Moonlight nebo podobně ambiciózní a upovídané Fences Denzela Washingtona, neboť představuje uvěřitelnější aktéry, zajímavěji konfrontuje své myšlenky v intimním světě hlavních postav a nabízí několik silných momentů, které uvíznou v paměti a neupadají k sentimentalitě. Avšak pořád je to film přespříliš ubrečený a hnaný vstříc potlesku tak okatě, že mu navzdory neoddiskutovatelným formálním kvalitám a stále chvályhodným myšlenkám tleskat prostě nemohu. O to více, když závěr pochází z ranku těch nejočekávanějších a nejobyčejnějších - možná to byl záměr, ale mě bohužel neoslovil.

  • 70%
    0
    0
    7. 3. 2019

    Dějový oblouk je zvládnutý, film udrží bez problému naši pozornost a vrcholí napínavou sekvencí, kde režisér zkušeně završuje koncepty tlumeného osvětlení v rovině stylu a zmatení diváka v rovině vyprávění, cesta k tomuto vyvrcholení je však při zpětném ohlédnutí poměrně nevýrazná, a to hlavně proto, že je nám většina postav tak nějak ukradená. I tak ale dobrá a sympatická práce a další důkaz, že malý thriller hollywoodských měřítek se dá udělat za pár dolarů, jen s promyšleným schématem vyprávění a inscenačním nadáním.

  • 65%
    0
    0
    7. 3. 2019

    Film na oddech, který navzdory lákavému námětu zase tolik vynalézavých zvratů a konfrontací nenabídne. Herecky super, protože Turner v osmdesátkách moc konkurenci neměla, neurvalý Cage je tradičně vtipný a Jim Carrey v pozadí snad poprvé výrazněji procvičuje svůj gumový xicht; soundtrack bez chybičky a Coppola dokazuje i na takhle malém snímku, že má jako režisér ocelově pevnou ruku. Přesto jen lehký nadprůměr s rutinně rozvrženými aktéry a s nepříliš přesvědčivým závěrem..

  • 45%
    0
    0
    7. 3. 2019

    Spojení „humorné drama“ už skoro nemůže vyznít křečovitěji. Scénář se sice slibně pokouší zachytit rozpolcenost a vnitřní pohnutky nevyzrálé dospívající duše, ale příběh přitom vede cestičkami tak hloupými a vyloženě nepravděpodobnými, až jsem se opakovaně chytal za hlavu. Mladá dívka ztratí otce na horské expedici, smutní z toho jako jediná z celé rodiny, potkává vyhaslou hvězdu televizní show pro děti, která nyní prodává auta a zamotá jí hlavu, a do toho se jí doma ocitne koza a jakýsi asijský přistěhovalec – WTF, tohle nemůže být myšleno jako seriózní žánrovka, že ne??

  • 80%
    0
    0
    7. 3. 2019
    Dané slovo (1962)

    Trpce humorný, většinou však hořce posmutnělý příběh o tom, že pro skrz na skrz slušného člověka zkrátka není na světě místo a pochopení. Divák se s hlavním protagonistou nemusí příliš ztotožňovat, jelikož více a více pozornosti je postupně orientováno na to, jaký dopad má jeho morální neústupnost a čistota na morálně zkažené a manipulativní okolí – a v tomhle ohledu je možná film předvídatelný a nepříliš objevný, ale pořád takřka maximálně oslovující a pravdivý. Vadily mi některé zdlouhavé taneční vložky a slabší gradace před povedeným finále, jinak určitě vyzrálé dílo a zajímavá parafráze příběhu Ježíše Krista…

  • 80%
    0
    0
    7. 3. 2019

    Islandský závan do stereotypní mainstreamové filmařiny, kterému se obdivuhodně daří skloubit potřeby klasických vypravěčských postupů a islandského národního folklóru, přičemž dokáže jednak strhnout zajímavým příběhem jednotlivce v boji proti větrným mlýnům, jednak oslovit přesahujícími myšlenkami z ranku Greenpeace. Možná, že kdybych byl více obeznámen s tamní kulturou, neměl bych k tomu filmu žádné výhrady, ale takhle mi už po chvíli začala vadit ta ohromně protlačovaná sebeuvědomělost, která možná znásobovala zvláštní mystickou auru v počínání hlavní postavy, ale její osudovost a morální připodobnění zároveň poněkud shazovala. Každopádně jsem zvědav, jestli mi takhle svěží a originálně pojatý koncept dá napodruhé více, nebo se jeho účinek naopak oslabí…

  • 70%
    0
    0
    7. 3. 2019

    Landon překvapil a jde na to chytře. V jedničce nastavil neokoukané schéma a sázel na funkčnost detektivní linie a utajování vrahovy identity, která byla pro vyřešení dějové spirály klíčová. V pokračování se pokouší zpětně vysvětlit, jak samotná časová smyčka vlastně vznikla, cíle postav jsou tentokrát dopředu odhaleny a divák nemá být napínán hledáním „neznámé“ (v matematickém smyslu) společně s postavami, nýbrž skrze posílený princip deadlinů a tak trochu i efekt motýlích křídel. A minimálně v prvních dvou třetinách se to daří skvěle, děj se vyvíjí nepředvídatelně a zábavně, objevování nových odlišností totožného dne nabízí vděčné vedení pozornosti a titulní dilema, které před srdnatě umírající Tree vyvstává, tvoří dostatečně nosný prvek k prohlubování jejího vztahu s Carterem a k přemýšlení nad celou zápletkou v širších souvislostech, než by bylo potřeba. Na žádný slasher už se sice moc nehraje a tahle v prvním díle ještě dominantní linie tu plní dost podružnou roli, ale i tak mě nastavený vypravěčský mód hodně bavil a o to víc mě rozladila závěrečná půlhodina, kde se nevyhnutelné vyřešení oddaluje už vyloženě z povinnosti a většina scén s děkanem je úděsně trapnou a lacinou taškařicí. Kdyby se to celé ještě o 10 minut zkrátilo a dění ve finiši nabralo na přímočarosti, byl bych navzdory všem logickým pochybnostem skoro až nadšený – takhle se to sotva dokulhá k 70% s povinným odkazem na opět bezchybnou Jessicu Rothe, která by mohla z fleku hrát jak ženského Posledního skauta, tak i místo Kate Winslet v Titanicu. S tou ženskou okamžitě do velkofilmů!

  • 85%
    0
    0
    2. 3. 2019

    Nejdelší film o nejdelším dnu uteče jako voda. Scénář našel totiž dokonalý balanc mezi spojeneckou a německou perspektivou, mezi civilními dialogy a seznamováním s vojenskými strategiemi, mezi epickými scénami s desítkami komparzistů a vyplňujícími pasážemi v interiérech. Záplava slavných tváří tentokráte není od věci, protože divák se díky nim lépe orientuje, kterou dopředu plánovanou dějovou linii vlastně sleduje. K absolutní dokonalosti schází paradoxně trochu vyhrocenější osobní příběhy a potlačování osudovosti na úkor ironického pomrkávání k historii, která již byla napsána (kolikrát jen zaznělo "Byli by blázni, kdyby podnikli invazi v tomhle počasí / na tomhle místě?"). Z pozice vytyčených vyprávěcích měřítek a komunikativnosti vůči divákovi však dílo v podstatě bezchybné... 

  • 60%
    1
    0
    28. 2. 2019
    Leviathan (1989)

    Není to blbý film - ve stísňujících kulisách sledujeme svižnou béčkovou vyvražďovačku se solidně charakterizovaným vetřelcem, která ani vizuálně neuráží a ještě nám do ní hraje velikán Goldsmith. Ale je to přesně jeden z těch filmů, které by nikdy nevznikly nebýt existence jejich filmařských i tematických vzorů, na nichž jsou až příliš závislí. A ruku na srdce, nesahají jim (Vetřelci a Věci) ani po kolena...

  • 70%
    1
    0
    28. 2. 2019

    Ale jo. Nápad super, Jessica Rothe je zralá jít se mnou k oltáři, provedení má své slabší a nedomyšlené chvilky, ale bavil jsem se více než slušně a byl jsem minimálně celou dobu zvědavý, co další den nabídne (a kupodivu se povedl i vývoj vztahu mezi Tree a Carterem). Odhalení záporáka je sice ze scénáristického ranku "někdo to prostě musí být", ale film má mé sympatie za přesně odměřený nadhled a zkrátka za to, že jako ojedinělý žánrový experiment drží pohromadě.... "Proč na mě koukáš, jako bych se vysrala na hlavu tvý mámě??"..... No nádhera.

  • 25%
    1
    0
    27. 2. 2019
    Climax (2018)

    Řada známých má k tomuhle dílu velmi kladný vztah, takže se jim předem omlouvám. Já jsem trpěl. Totálně prázdná kamerová exhibice, u jejíhož sledování by bez vkládaných titulků nikdo neměl ani páru, o čem má být. Ten film musel být inscenačně náročný, o tom žádná, ale to je tak všechno, co na něm lze obdivovat - pustit někomu pouze zvukovou stopu, tak vás rovnou zažaluje za újmu na zdraví, a přesně tímhle agresivním povrchním způsobem se Noe snaží docílit zdeprimování a vyčerpanosti publika i po stránce čistě obrazové. A na tom nic k obdivování zkrátka nevidím, protože jinak jsem si z toho neodnesl do života ani hovno, snad kromě toho, že Boutella má vážně luxusní proporce i pohyby a na budoucích párty si budu pít pivíčko z vlastní skleničky. Obávám se že první a zároveň i poslední snímek, co jsem od Noeho viděl...

  • 80%
    1
    0
    27. 2. 2019
    Já, Tonya (2017)

    Jakkoli herci excelují, hlavní hvězdou je režisér Gillespie - ten dokázal poskládat bujarý příběh, v němž některé motivace nelze úplně pochopit a v závěru není pro morální ošklivost všech aktérů moc komu fandit, tak energickým a soudržným způsobem, jak to uměl ve svých nejlepších dílech třeba i Martin Scorsese. Nevzpomínám si na jiný snímek, kde by mě retrospektivní schéma doplněné zúčastněnými vypravěči tak bavilo, navíc doplněno "soderberghovskými" vsuvkami v podobě výrazného soundtracku, na němž je inscenace mnoha scén závislá, nebo náhlými časovými úskoky ve prospěch údernějšího vypointování. Pod přívalem skvělých nápadů a zajímavých (byť většinou svinských) postav nakonec opravdu skoro nevadí, že by to sneslo kratší stopáž a silněji vygradované vedlejší linie. Vítané provětrání stereotypních akademických vitrín, škoda že i na Margot se nedostalo..

  • 85%
    1
    0
    27. 2. 2019

    Každý potřebuje tu svou Sally. A každá určitě někdy potká svého Harryho. Scénář sice postupně přestává být úplně věrohodný a divák se ptá, proč spolu sakra ještě nejsou, ale provedení je natolik vkusné, vtipné a místy skutečně originální (splitscreen u telefonních hovorů) a vyznění tak nakažlivé, že tomu filmu nejde nepodlehnout. Těším se na další setkání..

  • 85%
    1
    0
    27. 2. 2019

    Kdybych byl milovníkem komiksů, tohle by byl film mého života. Jako milovník filmů jsem tu extravagantní a vynalézavou nálož stylistických hrátek, splitacreenů, intenzivního střihu a zběsilé akce dlouho obdivoval (nemluvě o bombastické hudbě), leč v závěru už jsem se cítil přesycen a po ukončení intradimenzionálních setkání už jen sledoval smršť audiovizuální dokonalosti v honbě za povinným ukončením. Rozhodně přelomové a obdivuhodné dílo, hraný Spidey se na tohle chytit nikdy nemůže..

  • 35%
    1
    0
    26. 2. 2019

    Nebyla to sice vyložená filmařská muka, ale příběh je zkrátka šíleně šablonovitý a povrchní, emoce nefungují a najít něco originálního, co by stálo za skutečnou pochvalu, se zdá být těžší než sbalit Shaniu Twain (která je zde mimochodem docela zbytečně) v dobách její největší slávy. Alespoň pro pamětníky oné doby má nějaký význam se na film podívat, byť pod hrozbou nenávratně ztraceného času.

  • 95%
    1
    0
    21. 2. 2019

    Ultimátně nadčasový válečný akčňák, jemuž se dá vytknout absence němčiny a nadnesený bojový skill hlavní dvojice, které nikdy nedojdou náboje ani dynamit, avšak takhle inscenačně strhující a prďáckými dějovými zvraty našlapaný průsečík hned několika populárních žánrů je naprosto ojedinělý a nádherný. Jak film plyne, nikdy nestihne nudit, jelikož systematicky přesouvá pozornost mezi jednotlivými nikoli dějovými, ale spíše předpokládanými liniemi výpravy - počítá se s tím, že divák si vytváří hned od úvodního seznámení s misí očekávání, podle nichž se snímek "musí" vyvíjet. Film tenhle předpoklad v průběhu sice naplňuje, ale promyšlenou distribucí informací ho zároveň zpochybňuje a přináší otazníky, které vedou k neodhadnutelnému vývoji identit a vedle epických akčních sekvencí se buduje paralelně špionážní příběh, jenž následně zcela obrací motivace postav a jejich účasti ve válečném podniku, v nějž se závěr snímku opět překlápí. Scénář je tak promyšlený, že řada scén z první poloviny začne dávat smysl až po klíčovém odhalení, čímž se dotváří inteligentní využití špionážních tradic, které procházely celým filmem, jenže zpočátku v podstatě neviditelně, formujíce divákovu vnucovanou představu o podobě fabule, posléze velmi explicitně (skvělá scéna u krbu) a nakonec jako dozvuk v akčním závěru, kdy musí hrdinové s nabytými informacemi prchnout z nepřátelského území. ___ A kdyby někomu nestačilo natolik rafinované vyprávění, může se spolehnout ještě na vynikající herce a prvotřídní režii, která servíruje jeden nápaditý roller-coaster za druhým (s vrcholem v podobě legendární adrenalinové scény na lanovkách). Jeden z nejdůležitějších inspiračních zdrojů seriózní filmové akce, který až na pár trochu úsměvných momentů nezestárnul ani o minutku...

  • 80%
    2
    0
    20. 2. 2019

    Vypravěčsky starosvětská sci-fi, která pohladí po duši špičkovou vizuální prezentací bohatého prostředí, chytlavými akčními choreografiemi a sympatickými, popřípadě silnými postavami. A přestože jí schází velké zvraty nebo síla dobrodružné mytologie, jakou mají Star Wars nebo Avatar, umí občas překvapit. Alita je k zulíbání a člověk jí musí fandit, protože její osobnost i odhalování vlastních možností a minulosti mají potenciál filmové série a pro tentokrát zastiňují i celkem nevýrazné záporné postavy, jejichž motivace zůstávají poměrně roztříštěné (a potenciálně nejzajímavější vedlejší postava, nehorázně přitažlivá stepmom Jennifer Connely, neměla čas se důsledněji vyvíjet). Rozhodně chci dvojku, a klidně znovu od Rodrigueze, který po dlouhé době nalezl vypravěčskou stabilitu a srdce.

  • 85%
    1
    0
    16. 2. 2019

    Kdyby se rozdávaly ceny jenom za vykreslení atmosféry, která má sdělení příběhu paralelně doplňovat, musel by si na ně Guadagnino na zahradě přistavit dvoupatrový domek. Call Me By Your Name je brutálně soustředěný snímek, který musíte pozorně sledovat a hledat významy v detailech a střípcích děje, nesvázaného typickými konflikty a zvraty. V některých chvílích mi to přišlo zdlouhavé a blazeované a vyznění mě netrefilo přímo do srdíčka, ovšem je to rozhodně velký film - herecky suverénní a odvyprávěný s citem pro uvěřitelné emoce a složitost hlubokých mezilidských vztahů. Moonlight vyhrál Oscara, ale proti téhle formálně precizní sondě do mužské intimity působí jako ohromně povrchní a prázdná wannabe artovka (kterou zkrátka je).

  • 15%
    1
    0
    13. 2. 2019

    Unylý hororový blivajz, který doporučuje jako instruktáž sedm z deseti kanibalů a nula z deseti schopných filmařů. Že je hudba debilní, to bych překousl, ale to věčně stagnující dění a absence jakékoli zapamatování hodné scény (snad kromě té úplně poslední) jsou markantní. Zvrhlý Cannibal Holocaust je oproti tomuhle film na intelektuální i filmařské úrovni..

  • 75%
    1
    0
    12. 2. 2019

    Co na tom, že jde v podstatě o obří product placement disneyovské značky, když příběh tak drží pohromadě a vyjma závěru neupadá k povrchním dílčím hrátkám s nevyčerpatelně plodným prostředím. Mohlo se z toho asi vytřískat ještě více internetových domén a je škoda, že závěr se sníží od dalšího objevování světa a jeho možností k morálním klišé, ale velká část filmu právě možnosti alternativní reality, kam se dnes lidé dobrovolně uchylují, seznamují se, nakupují i vydělávají peníze, skvěle a nápaditě využívá - a nezapomíná přitom budovat dobrý příběh, který hrdiny k putování novým neznámým vesmírem srozumitelně motivuje. Navíc se dočkáme i velmi zábavné automobilové honičky v prostředí jak z GTA a vše zpříjemňuje jako vždy vynikající dabing Johna C. Reillyho...

  • Jeden čeká nejvíce cool film roku s lovením nacistů a bájného netvora, a dostane omšelý obrázek stárnutí a boje s vlastní minulostí. Sam Elliot a některé kompoziční přechody mezi dvěma časovými liniemi jsou skvělé, zbytek je odfláklý a motivačně nesrozumitelný až trapný.

  • 45%
    1
    0
    5. 2. 2019

    Takovej podraz jsme si od Knighta nezasloužili. Serenity bych na jednu stranu potřeboval vidět ještě jednou, abych si ujasnil, jak moc se povedlo či nepovedlo ohýbat zákony vytvářeného světa před a po klíčovém twistu, na stranu opačnou to znovu sledovat nechci, protože vyústění mě vzhledem ke konceptu vyprávění zklamalo a z filmu sálá tak nepříjemná depresivní aura, že ji už podruhé nasávat nehodlám. Tak jako tak rozporuplné a zajímavé dílko, které s odstupem nepůsobí tak blbě jako v průběhu - ale pořád dost blbě na to, aby se bralo smrtelně vážně a svou formou čeřilo hladinu významově bohatého snímku.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
Sdílet tuto stránku: 

Poslední aktivita

Sdílet tuto stránku:

Partneři: