lamps: Komentáře | Kinobox.cz

Komentáře 2 177

Od nejnovějších

Men (2022)
16. 8. 2023
6
Hororový sequel k Dvojčatům se Schwarzeneggerem jsem teda nečekal. Jako vždy u Garlanda je to pozérské a tentokrát opepřené pokusy o černý humor, což je díky obsazení Roryho Kinneara, herce hodného spousty vedlejších postaviček v Mr. Beanovi, spíš neefektivní. Scény, v nichž má jen trochu delší dialog, nebo se nedejbože sejde s alteregy v hospodě, jsou prostě rušivé. Lidi jsou jistě bezcitní manipulátoři (na muže bych to asi úplně neomezoval, obzvlášť dnes, kdy už dva gendery stejně nefrčí), a když Harper sděluje labilnímu manželovi svůj rozvodový verdikt, film je rázem vtahující (má navíc k dobru dobře naaranžovanou úvodní scénu). Bloudění ve venkovském duševním labyrintu, o němž od začátku víme, že je to jen neškodný imaginární labyrint, se však rychle omrzí. Hra na Kubricka je tu patrná z poměrně strohé inscenace, jenže Garland je tak o 60 % horší režisér než Stanley (a to není urážka, fakt ne) a Men nudí. Závěr je samozřejmě pikantní a cronenbergovské hrátky vítám kdekoli, u závěrečných titulků si nicméně řeknu maximálně wtf a druhý den už o filmu nevím. Pche, na Osvícení si vzpomenu snad každý den a každý druhý uvažuji, jestli si ho zase nepustím. 65 %
Nic ve zlým (2023)
16. 8. 2023
6
Co dělat s „odvážnou generační komedií“, jejíž zápletka už v samotném základu působí tak nepravděpodobně a z pohledu žánru šablonovitě? Nechat nahou Jennifer Lawrence svést menší bitku na pláži… Bráno s nutným odstupem, Nic ve zlým je neškodný snaživý snímek s několika dobrými postřehy o úzkostech, jež mohou vyplývat z přehnaně starostlivých rodičů, nebo obecně o nastupující vysokoškolské generaci, jejíž zájmy leží spíš na displeji než v posteli. Nakonec je fajn, že nám tvůrci necpou happyend jak z Prciček a oba sympatické protagonisty nechají smířlivě povzdechnout nad tím, že jejich rozdíly se musí respektovat, i když by se samozřejmě daly překonat. Poučení postav je správně cílené a jednoznačné (a očekávané), cesta k němu někdy vtipná, někdy lehce trapná a většinou snesitelně připitomělá. V situaci toho hňupa bych ale v 19 určitě být chtěl, morální poučení by do rána vyklidilo pozice.
Are You There God? It's Me, Margaret. (2023)
16. 8. 2023
8
Ani se nedivím tomu senzačnímu hodnocení na Rotten Tomatoes. Ten film si zdánlivě jede podle šablony lehčích dramat o dospívání, ale skoro nikdy není neoriginální nebo nudný. Víc ho docení určitě ženy, ale vnitřní zápasy protagonistky jsou univerzální a vůbec nevadí, že dilema ohledně náboženství (mamka křesťanka x taťka žid) vyznívá hlavně symbolicky. Je to ostatně o tom, jak neposkvrněnou dětskou mysl ovlivňují venkovní podněty, jež ji zbytečně zatěžkávají přemýšlením nad něčím, co beztak nejde ovlivnit. Třeba menstruace. Co se má stát, k tomu dřív nebo později dojde. Dřív nebo později najdeme i ty kamarády, kteří za to stojí. A nakonec třeba i lásku, bez ohledu na vyznání či postoje rodičů. Možná je to až příliš feelgood a bez větších dějových zádrhelů, ale v tom je tentokrát asi kouzlo. A samozřejmě v Rachel, která zase hraje fantasticky. Jenže tentokrát asi hlavně proto, že hraje sama sebe.
Pavučina (2023)
14. 8. 2023
8
Koncept má samozřejmě fatální logické díry a trochu ztrácí efekt, pokud znáte jednu čarodějnickou epizodu Simpsonových… Ale sakra, já byl nervózní a každý přesně načasovaný zvrat jsem si hrozně užíval. Na Pavučině je nakonec nejvíc nešťastné, že v závěru bezpečně zúročí načrtnuté motivy a primárně zůstává mainstreamovým hororem, ačkoli mířila k vyššímu a ojedinělému vysvědčení. Jenže práce s těmito motivy v čele s odvážným rozhodnutím démonizovat na pohled milující příměstskou rodinu je natolik jistá, že žánroví fandové by měli vzít kina útokem. Ač nedosahuje jeho kvalit a nechce se jim přibližovat, loňského Barbara Pavučina připomene opakovaně. Neobejde se bez lehce nadpřirozených motivů a ve finále následuje obvyklou hororovou šablonu. Jenže provedením je většinou vítaně realistická a má vtahující příběh i proto, že obvyklé hororové šablony umně převléká.
Armageddon Time (2022)
14. 8. 2023
8
Příjemná alternativa Spielbergových Fabelmanů. Tentokrát víc o rasismu, ale rovněž o vnitřním boji aspirujícího umělce v nepřejícím prostředí. Nejste-li obeznámení s tvorbou Jamese Graye, jenž i velké výpravné příběhy vždy uměl podat psychologicky a způsobem odporujícím hollywoodskému mainstreamu, Armageddon Time vás možná ničím extra neosloví. Jde o film, jehož sdělení se může jevit jako plytké, pokud publikum tradiční motivy o rodinné konsolidaci a síle přátelství nedokáže plně asociovat s dobovým rámcem a osobností autora. Pokud jste však viděli alespoň dekádu starého Imigranta, jehož Gray zasadil do 20. let k uprchlické vstupní bráně Ellis Island, snímek na vás zapůsobí jako naturalistické a nevyhnutelné pokračování. V doprovodu hudebních dobových hitů a proslovů Hopkinse, jenž na menším prostoru rozehrává důležitou morální autoritu, nahlédneme nejen do duše Jamese Graye, nýbrž celých Spojených států na úsvitu reaganovských 80. let. Není to pohled nejveselejší, ale filmařsky mu většinou není co vytknout.
Mluv se mnou (2022)
14. 8. 2023
7
Symbolika ďábelské návykové látky a generační satira občas upouští nahromaděné napětí, ale skloubení hororové a rodinné linie vyústí v silný žánrový zážitek. Film si nezaslouží nahlížet jako čistokrevný horor, nýbrž jako komplexní psychologické drama, v němž do sebe všechny motivy hladce zapadnou a jehož jednotlivé scény působí navzdory duchařskému podhoubí neotřele a originálně. Není to revize, ale místy tak alespoň vypadá. A to osobně cením. 75 %
Meg 2: Příkop (2023)
14. 8. 2023
6
Nakonec nevadí, že samotní žraloci dlouho hrají druhé housle. Obrovští megové beztak svou kořist jen ve velkém polykají a tvůrci se většinou nepokoušejí vzbudit bázeň z jejich smrtonosných nástupů. Moc by jim v tom nepomohlo ani poněkud umělé CGI. Tohle je v jádru osmdesátkový akčňák říznutý buddy komedií, do něhož se přimíchali megalodoni. A když se v závěru všichni sejdou v ostrovním letovisku, kde hrdinové nahání monstra ve vodě, na souši i ve vzduchu a do toho zlí lidé střílejí po hrdinech, je to zábava. Finální akce trvá dost dlouho, má spád a dobře obsazeným a celkem slušně napsaným protagonistům sežrání nepřejeme. Meg 2 hrdě tasí očekávanou stupiditu, ale rovněž působivé (byť místy nepřehledné) podmořské lokace a inscenace, kde Wheatley zdatně opisuje od Camerona, a nálož akce, která má hlavně bavit. Příběh samozřejmě kdekomu přijde jen pitomý a nejde říct, že nebude mít pravdu. Přece však jde o výplach, k němuž můžete pociťovat sympatie docela beze studu.
Matinee (1993)
14. 8. 2023
8
Přehlížený klenot z dob karibské krize. Exploatační režisér Woolsey uvádí v Key West poblíž vojenské základny film Mant! o člověku, jenž zmutoval smícháním mravenčí a lidské DNA. Dnešní optikou, kdy debata o jaderném zbrojení a zastrašování narůstá, se Matiné jeví jako ideální relaxační protipól k vážnému Oppenheimerovi. O závažných věcech pojednává s lehkostí nenáročného odpoledního představení v kině, kde publikum vášnivě reaguje na ty nejpokleslejší, a přitom nejvíc ryzí filmové podněty. Kinosál se zde stává popkulturním chrámem, který se z bezpečného útočiště před nástrahami reality mění v její ultimátní prožitek. Kvůli nezvladatelným vychytávkám Goodmanova režiséra (pocta Williamu Castleovi či Rogeru Cormanovi) a paranoii jednoho ze zaměstnanců, přesvědčeného o zažehnutí jaderné války, vzniká zábavný chaos připomínající katastrofické filmy. Ty evokuje i Woolseyho „4D“ projekce odkazující k systému Sensurround, který Universal vyvíjel v 70. letech a jenž rozvibroval sedačky u blockbusterů jako Zemětřesení (1974) nebo Bitva o Midway (1976)… Matiné perfektně reflektuje dobu, již pro změnu utvářel strašák studené války. Ta už v průběhu padesátých let zakořenila v popkultuře a v podstatě zažehla subžánr sci-fi hororů, jejichž zápletky se odvozovaly od možných dopadů radiace a vojenských experimentů. Woolsey přetváří hrozbu jaderného úderu, která prostupuje i každodenní školní docházku v podobě náhlých evakuačních cvičení, do ryzích cinefilních zážitků. Stejně jako Joe Dante, jehož možná nejlepší film docení hlavně milovníci kinematografie, jimž neuniknou ani sofistikovanější a skryté pocty. 85 %
Oppenheimer (2023)
23. 7. 2023
10
Napodruhé, kdy jsem neměl infarktové stavy a dokázal se ještě lépe soustředit na konstrukci příběhu, jeho paralelních vícečasových linií i jednotlivých scén, to povýšilo na asi nejsilnější a nejdůležitější Nolanův film. Je to vlastně film o záměně, předávání a hlavně zamítání moci a prestiže ve světě, za jehož racionální a pragmatickou oponu vidí málokdo. Je úžasné, že těch pár rozhovorů s NÍM vygeneruje tak fascinující napětí a další v podstatě mysteriózní narativ o tom, co by mělo být důležité v mezích souboje vědy a morálky, ale co je zastíněné malicherným politickým aparátem charakterizovaným třeba oddělováním (chcete-li štěpením) geniálních a potenciálně vlastizrádných lidí a především pomstychtivou ješitností. Film o tom, co mohou udělat lidé s jejich děsivým chápáním vesmíru a světového řádu, nikoli co může napáchat bomba. To přece všichni víme, i když jako Oppenheimer třeba jen podprahově a s pár předběžnými teoretickými otazníky.
Barbie (2023)
20. 7. 2023
7
Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček.
Indiana Jones a nástroj osudu (2023)
29. 6. 2023
7
Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád..
Matka (2023)
13. 5. 2023
4
Ačkoli obsazení a tvůrčí tým vzbuzují naděje, Matka spadá k těm nejrutinnějším ambiciózním dílům Netflixu. Ženské hrdinky už životněji, nápaditěji a emocionálněji vytvarovala řada jiných filmů a 117 minut je pro takto šablonovitý děj hrozně moc. Snímek nevýrazný a nadbytečný v takřka každém ohledu.
Vlk ze Snow Hollow (2020)
18. 1. 2021
6.5
Vehementní snaha přijít s usedlým a co možná nejrealističtějším konceptem vlkodlačího hororu nabízí na první pohled zajímavé spojení satirické detektivky s vraždící obludou v lákavém prostředí zasněženého neowesternu. Scény s chlupatou potvorou jsou super a vyústění celkem překvapí, ale v průběhu se dere do popředí neatraktivní rodinná vata a nesympatická hlavní postava, jejíž jednání dost narušuje potenciální napínavou zábavu. Humor není na obtíž, ale vedle jediné opravdu vtipné scény mu schází zapamatovatelná poetika a nedokáže zakrýt fakt, že ambiciózní tvůrce to celé myslel velmi vážně a komediálními vsuvkami jen zalepuje nefunkční vývoje aktérů a nefunkční aktéry jako takové. Ztratit u toho 80 minut života v pohodě můžete, ale na opravdu dobrý film si vlkodlaci budou muset stále počkat.
History of the World: Part I (1981)
18. 1. 2021
6.5
Vlastně už typický Brooks - geniální vtipné momenty (jednoznačně vede Mighty Joint a Poslední večeře v krátkém sledu) střídané nudnější vatou, která ale nepostrádá autorský švih a alespoň vynalézavé pokusy o humor. Hlavně část s inkvizicí je mrháním potenciálu, ale celé je to zase tak roztomile své a bujaré, že bych to nikdy nerealizované pokračování s krasobruslařem Hitlerem určitě rád uvítal.
Nová šichta (2020)
18. 1. 2021
7
Rozhodně dobrá a chvályhodná práce. Bohužel jsem se v průběhu jen těžko zbavoval pocitu, že takto poctivá tříletá práce se sběrem informací zkrátka vyžaduje více než střídmých 90 minut - ty možná stačí na to, aby na diváka plně zapůsobily chytře navozované kontrasty (špína a černota v šachtách × běloskvoucí kanceláře; dlouhé neupravené vlasy × krátký elegantní sestřih; manuální dřina a veget v hospodě × statické povolání a neustálý zápřah na mozek) a sociální apely kolem nezaslouženého statusu quo a dramaticky nastupující automatizace práce, ale opravdu empatického napojení na protagonistu a na jeho dílčí myšlenkové pochody jsem se osobně moc nedočkal. A mám přitom dojem, že se o to Jindřich Andrš skutečně poctivě snažil. Skoky mezi jednotlivými etapami mi ale přišly moc rychlé a hlavní myšlenku toho kterého úseku vždy tak nějak překotně vystihl některý z těch ne úplně autentických dialogů (hádka v hospodě, svěření se kolegovi na maškarním večírku). Co je ale naopak fajn a co kvituji, jsou jednoznačná srozumitelnost a stabilní argumentační stanovisko, od něhož se nijak drasticky neodbočuje. Tomáše nám samozřejmě má být trochu líto jako člověka, který po více jak 20 letech věrných služeb a pro většinu lidí nepředstavitelné dřiny musel v práci skončit a neměl jinou kvalifikaci, a dokument nám tohoto člověka představuje nezkresleně a v přímočaré jednoduchosti deklamuje, jak lze 'ostravský americký sen' i v nepřívětivé době dotáhnout do konce. A dá se tomu nakonec i docela odpustit, že vyjma úvodních minut postrádá veškerý materiál tu absolutní surovost a psychickou tíhu, jakou se chlubilo třeba slavné a námětem v mnohém spříznění britské filmové hnutí 'kuchyňského dřezu' z 60. ___ Nejedná se tedy o zásadní revoluční počin a mnoho dílčích motivů přechází časosběrná metoda moc kvapně a zjednodušeně, ale pravdivý a současně symbolický příběh sympatického protagonisty funguje a přináší vítaný pohled na další temnou stránku současné automatizace, stejně jako na nikdy neuhasínající plamínek naděje. Ocenil bych osobně upřímnější sejmutí venkovní masky příkladného bojovníka a zevrubnější prozkoumání sociálních i psychických problémů, ale jako výpověď o jedné životní etapě s cílem pozitivně burcovat sebevědomí nekvalifikovaných osob bez budoucí vize tento zajímavý portrét určitě obstojí. Méně už bohužel jako plaše a slabě strukturovaný apel na společnost samotnou.
Boratův navázaný telefilm (2020)
18. 1. 2021
6.5
První polovina super - svižná, vtipná, tak akorát nekorektní a nápaditá. Pak ale přichází nebývale stagnující vata plná kostrbatého pohybu postav a nudných emancipačních keců, které si mohl někdo tak odvážný a neotřelý jako Cohen odpustit. Na správnou vlnu se tak naladí zase až posledních deset minut a ukazuje se, že silnější je tenhle film v úsecích, kdy se sází na odděleně vypointované klipy a gagy. A to není pro celovečerák s přesahujícími politickými a sociálními nitkami úplně dobře.
Wolf Creek (2005)
18. 1. 2021
6.5
S odstupem pár dnů ten film docela roste. Nenazval bych ho přímo dobrým, na to je v něm dost laciných zvratů a málo skutečného zhnusení, jaké nám třeba původní Texaský masakr servíroval i s úroky, ale určitě bych se o něm nebál napsat, že je v mnoha ohledech ozvláštňující. Nemám jistě nakoukáno nějak závratné množství slasherů, ale konkrétně hixploitation mám rád a určitě vím, s čím mohu od jeho zástupců při sledování počítat. McLean ale zajeté struktury úplně nenásleduje a docela jinak uchopuje hlavního záporáka, buranského bezcitného řezníka, který více než standardní anonymní hrozbu ztělesňuje hrozbu australského vnitrozemí jako takového - na první pohled drsný strýček odvedle, který si vás obmotá kolem prstu a odmítá globálně vnucovaný folklór (skvělá narážka na Krokodýla Dundeeho), ve skutečnosti ale nepředstavitelně surové nebezpečí, jaké vás buď zničí, nebo trvale poznamená. Představení hlavních postav a jejich charaktery bohužel nejsou moc zajímavé, ovšem pozvolné navozování atmosféry funguje dobře, a když se ten dobrácký strejda konečně objeví na scéně, už jen nervózně čekáte, co ty chudáky asi v příštích hodinách potká. Zajímavá je i struktura přesouvání pozornosti mezi jednotlivými oběťmi, která mi ale přišla lépe vytěžená i gradovaná ve dvojce - zde se McLean drží při zemi a snaží se dostát vnucovanému dojmu reality (inspirace dvěma reálnými vrahy je skutečná, ale okrajová a hodně přikreslená), ale úplně se mu nedaří trefit ten přesný balanc mezi šokujícím násilným slasherem a usedlejší výpovědí o přesahujících sociálních (dá-li se vztah mezi turisty a křupany v řídce osídleném vnitrozemí tak nazvat) problémech. Vydat se v druhé půlce cílevědoměji jedním směrem, určitě bych si neměl na co stěžovat.
Tmavě červená (1975)
18. 1. 2021
7.5
Scény se zamaskovaným vrahem jsou špičkové a pointa i neokoukaný koncept rozhodně zvedají palec nahoru, ale nemohlo to vážně být o 15 minut kratší? Argento často úplně kašle na rytmus a některé scény až neúměrně protahuje, což je v případě takhle autorsky silného a výrazného díla velká škoda. Na silný dojem to stačí, ale znovu bych si to celé jen tak nepustil.
When Worlds Collide (1951)
18. 1. 2021
6.5
Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc.
Zardoz (1974)
18. 1. 2021
7.5
Ačkoli si sám nejsem jistý, jak se k němu postavit, dovolím si Zardoz nazvat vizionářským dílem hodným pozornosti. Může se sice stát (je to vlastně pravděpodobné), že se v úvodu zasmějete a přepnete na Výměnu manželek, ale já osobně jsem byl neopakovatelně okouzlen - dějí se tam divné věci a řada scén vypadá jako dražší pornofilm s dominantním, teple oblečeným hřebcem, jenže Boorman dokazuje filmařské kvality a vytváří okázale pohlcující svět, za jehož lacinou slupkou bují stovky zajímavých myšlenek a sebevědomá vize budoucnosti, která po rozpletení nepůsobí zase tak blbě, jak se zpočátku zdá. Byl jsem vážně zvědavý, jak se to vyvrbí, a poslední scéna mě definitivně přesvědčila o tom, že tenhle kult budu opatrně následovat - bez takových originálních úletů od nadaných režisérů by přece byla kinematografie o dost nudnější, stejně jako bez Seana Conneryho, který to i v nejvtipnějším představitelném kostýmu uhrál s velkou grácií. Chápu ale každé hodnocení, takhle zvláštní průsečík mezi brakovou satirou a inspirativně filozofující vizí lidstva si o diverzitu přímo říká. Za mě nějakých 75%, ale těžko říci, zda to ještě nevyzraje (či naopak neshnije)..
Společenství vlků (1984)
18. 1. 2021
6.5
Napoprvé spíše zklamání a bohužel nevím, jestli bude nějaké podruhé. Atmosféra je bezesporu uhrančivá a koncept neokoukaný, ale ten snový a zamotaný narativ mi zkrátka přišel místy křečovitý a až příliš odtažitý. Je to možná báječná škola v aranžmá fikčního a fantastického světa, ale jeho dynamika mě nebavila a příběh mě oproti stejně starému a v lecčems podobnému Nekonečnému příběhu za pačesy nechytil. Ale třeba příště.
The Rental (2020)
18. 1. 2021
6
Nápad dobrý a spádu druhé poloviny není moc vytknout, ale film, který chce stavět na chování svých postav v nepředvídatelné a zapeklité situaci, si prostě nemůže dovolit, aby byly všechny postavy takhle nesympatické a hloupé (chudák nájemce se zpočátku prostě musel chovat zvláštně, aby to celé pasovalo nějak dohromady). Hororová linie je uspokojivá a režie nic nekazí, ale velmi křehké vztahy mě vůbec nebavily. Tohle chtělo na papíře lépe domyslet.
Would You Rather (2012)
18. 1. 2021
7.5
Ten jednoduchý koncept funguje po celou dobu perfektně - vůbec nevadí, že chybí nějaký tematický nebo myšlenkový přesah, protože je to stejně satira jako řemen, která na hororovém vztahu mezi lovci a oběťmi staví o dost explicitněji, než je zvykem. Ze hry není úniku a naštěstí je dostatečně vtahující a gradovaná, abychom s postavami bez obtíží vydrželi až do konce. Psychologie je samozřejmě z lacinějšího soudku, ale sám sebe jsem si do té situace často projektoval a zkrátka nemohu říci, že by tvůrci mou představivost a zúčastněnost v jakémkoli bodě nějak urazili. Takhle má vypadat levný komorní horor.
Megan Is Missing (2011)
18. 1. 2021
2.5
Film plný nesmyslů a samoúčelné manipulace. Já samozřejmě nezpochybňuji to, že mladé holky (a nejen holky) v době online všeho lezou nevědomky do náručí masochistickým magorům, ale vysoce zpochybňuji způsob, jakým o tom chce tenhle naivní pokus vypovídat. Celé to vyznívá nepřesvědčivě jako Trumpův příčesek, tlačení jediné normální postavy Amy do pozice loosera je ryzím prototypem mechanické vykalkulovanosti a ten koncept found footage je prostě na palici - odkdy vrah natáčí poslední hodiny svých obětí a pak hází kameru, která navíc patřila oběti, do veřejně přístupného koše? Vypovídá to o tragédii, ale tu tragédii to jenom hnusně zneužívá a vůbec nic nám to neřekne. A navíc je to nuda k uzoufání, dokonce i v samém 'šokujícím' závěru.
Hráč (1992)
18. 1. 2021
9
Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard.
Dlouhý polibek na dobrou noc (1996)
18. 1. 2021
6.5
Béčko béčkovaté, které si sice na nic víc nehraje, ale zkrátka propadá v nevyvážené akci a proměně hlavní hrdinky. A nevinil bych ani tak Geenu - ta je docela v pohodě, ale ten charakter není nijak extra zajímavý a vedle Jacksona, nejlepší a nejvtipnější postavy, se do akčního idolu úplně neprobojuje. Ale má to solidní tempo, časté zvraty a pár vtipných hlášek, takže určitě o žádný průšvih nejde.
Wonder Woman 1984 (2020)
18. 1. 2021
5
Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá.
Půlnoční nebe (2020)
18. 1. 2021
4.5
Pro mě bohužel jeden z nejnudnějších áčkových filmů poslední doby. Nevím, proč se šikovný Clooney rozhodl zahazovat čas s adaptací takto řídké zápletky, a vůbec si nedokážu představit, proč by měl jeho snahu někdo ospravedlňovat. Děj v rámci tří linií by mohl být stlačen do 30 minut a ničemu by se neuškodilo - ani těch hezkých obrázků nebylo vůbec tolik, kolik jsem očekával. Emoce a psychologie na bodu mrazu. A škoda dál mluvit.
The Silencing (2020)
18. 1. 2021
7
V rámci svého žánrového zacílení určitě nadprůměr. Cením hlavně pečlivě rozeseté vztahy mezi aktéry, které jsou docela smysluplně zúročované a minimálně v jednom momentě ústí do příjemného scenáristického překvápka. Pro sychravé prostředí severských lesů mám slabost a Nikolaj je borec, který tyhle menší produkce v klidu přerůstá. Škoda, že se občas zapomínalo na kapku realismu, že šerifka zůstala navzdory potenciálu dost poddimenzovaná a že zásadní odhalení vraha přišlo jen čirou náhodou, akorát v potřebný čas. Na Silencing je toho hodně dobrého, ale jen při troše námahy to mohlo být ještě o chlup lepší.
Šťastný Nový rok (2011)
18. 1. 2021
4
Velká romantická zbytečnost a slabý odvar Lásky nebeské, jemuž úplně schází dramatická lehkost, vtip a emoce britského předchůdce. Jasně že to muselo být poseto známými tvářemi, jinak by o tenhle křečovitě splácaný scénář v životě nikdo nestál - jenom nechápu, proč na to kývli De Niro, Swank a Pfeiffer (i když vzhledem k jejich formě z poslední dekády to zas tak překvapivé není).
Corpus Christi (2019)
18. 1. 2021
6.5
Meh. Hodnotný námět utopený v tradičně plochém uchopení polské artové školy. Nejlepší jsou úvodní a závěrečná scéna, které mají nápaditou inscenaci a tepají životem, který zbytek chladného příběhu svým aktérům upírá. Ty myšlenky jsou hezké a místy docela silné, ale ono to prostě vypadá, jako kdyby se před kamerou pohybovaly nemyslící individuality, mezi nimiž to vůbec nejiskří tak, jak by mělo. Hrozně standardní festivalovka, která jede bohužel příliš na jistotu a třeba na Hanekeho Bílou stuhu se svou tematickou jednoduchostí vůbec nechytá.
Surfoví náckové musí zemřít (1987)
18. 1. 2021
1.5
Já nevím, nemělo to být zábavné? Takhle nedějový film se nevidí ani u Bély Tarra, přitom postavit proti sobě šílené neonacisty a naštvanou maminku z důchoďáku znělo tak slibně... Neuvěřitelně nenápaditá a umírněná Troma.
Moje první láska (1991)
18. 1. 2021
7
Poslední dvacetiminutovka velmi dobrá, takřka perfektně odrážející náročná témata smrtelnosti a skutečné lásky v rámci dětské perspektivy (obzvlášť kouzelná je sekvence od prvního polibku až ke včelímu hnízdu). Ale zbytek mě úplně neuhranul - jsou tam sice moc příjemní herci a občas zdařilý humor, ale velká část příběhu je vnímavému divákovi jaksi zapečetěna po emoční i čistě realistické stránce. Vše se děje nějak moc rychle a bez pořádného psychologického podkladu. Námět ale fakt hezký, a kdyby to natočil takový Rob Reiner, je na světě o poznání magičtější a návykovější klasika.
We Summon the Darkness (2019)
18. 1. 2021
6
Úplně v pohodě. Je to sice o dost více předvídatelné, než by bylo zdrávo, a motivace záporných postav zůstávají někde v šuplíku s nápisem 'nevyřízeno', ale zábava na odreagování je to dostačující. Alexandra Daddario tady dokonce i trochu hraje (vedle její vizáže tentokráte není herectví vůbec na obtíž) a z Johnnyho Knoxvilla se vyklubal moc zajímavý slizoun, ta role mu dle mého sedla, i když zůstala poddimenzovaná. Jen ti chlapi byli dva padavkové.. schovávat se ve spižírně před fyzicky o dost slabším a evidentně nijak výrazně ozbrojeným nepřítelem, to jsem nějak moc nepobral (pravda, ono se to takhle mluví, když na mě ženy neútočí s obdivuhodnou vytrvalostí).
'Manos' the Hands of Fate (1966)
18. 1. 2021
0.5
Druhý nejhorší film, jaký jsem kdy viděl. A myslím, že jsem toho viděl dost (i z toho negativního spektra), abych tím mohl komentář ukončit.. Ale pozor, je to zároveň jasný kult!! (hlavně první scéna s Torgem a slepičí dohadování všech manželek šíleného vůdce kultu).
Night Stalker: Hon na sériového vraha (2021)
18. 1. 2021
8.5
Trochu mi to připomnělo Fincherova Zodiaca. A nemyslím tím samozřejmě po formální stránce, spíše jde o pocit, který sledování obou děl evokuje - pocit opakovaného zmaru tváří v tvář nelidskému nepříteli, jenž nenásleduje žádný racionální vzorec a nenechává takřka žádná vodítka, která by jeho až mysticky děsivé konání umožnila včas zastavit. Ale zatímco Zodiac přinesl kompletní zpochybnění a rozklad procedurálního vyšetřování, v tomto případě se vraha polapit podařilo a celý proces tedy pochopitelně směřuje k tíženému zadostiučinění - tvůrcům se totiž podařilo odvyprávět poměrně osobní příběh dvou policistů, kteří v průběhu vyšetřování takřka nezamhouřili oka a báli se o životy svých rodin, a skrze často velmi brutální náturu jednotlivých zločinů a množství dobového materiálu je divák nevědomky nucen oživovat samotnou atmosféru zákulisí (na níž Zodiac z velké části stavěl) ve své vlastní hlavě. Aktéři navíc vypráví události chronologicky a k jednotlivým vraždám se vracíme podle toho, kdy byly motivačně propojeny s klíčovým podezřelým, tudíž dobře funguje i udržování zvědavosti ohledně toho, která stopa kriminalisty k neúnavnému maniakovi nakonec dovede. Motivační škála kolem celého případu je samozřejmě nesmírně komplexní a ne vždy se daří tnout vyloženě do živého - některé výpovědi pamětníků nemají tak konstruktivní základ jako jiné a občas škodí protahované fiktivní dramatizace (v tomto formátu by zkrátka mělo jít o nepřetržitou záplavu informací, které spojují tehdejší hypotézy se zpětnou reflexí v různých tematických kruzích), ale přesto je dokument velmi dobře strukturovaný a bez problému drží pozornost od první do poslední minuty (čemuž napomáhá i promyšlené dávkování klíčových zvratů i dalších otázek do závěrů epizod, přesně ve stylu seriálového vyprávění na pokračování). Nevadila mi ani vyšší míra názorové subjektivity a ani občasná oslavnost mužů zákona, která vytlačovala jakékoli hlubší emoce - stejně tu nešlo o psychologii, ale jen o popis vyčerpávající procedury. A na mě to dost zabralo.
Greta (2020)
18. 1. 2021
6.5
Naprosto standardní dokument, který si samozřejmě neodpouští trochu okaté agitky, ale jinak jde o řemeslně bez problému zvládnutý pohled do zákulisí, který se jen snaží o trochu porozumění. Vášnivé reakce však dokazují, že to v době, kdy je každý pivař největší expert na mezinárodní vztahy, na ekologii i na Gretu, zkrátka není možné. Jen kvůli takovým té holce vážně začínám fandit, jinak by mi byla naprosto lhostejná.
Moje učitelka chobotnice (2020)
18. 1. 2021
9
Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné.
Srdcová královna (2019)
18. 1. 2021
8
Nejlépe uděláte, když si film pustíte, aniž byste dopředu zjišťovali podrobnosti o příběhu. Minimálně první čtvrthodinka pak zafunguje jako lehce mysteriózní seznámení s komorní kulisou a trojicí klíčových postav, mezi nimiž se posléze vytvoří dosti zajímavá a psychologicky nebývale otevřená partie. Hlavní ženská hrdinka je zde na jednu stranu bezcharakterním padouchem, který absolutně rozvrací cizí životy, na druhou stranu ji ale celou dobu chápeme a můžeme o jejím jednání svobodně přemýšlet. A je jedno, jestli je divák chlap nebo ženská - hlavní motivy jsou dostatečně silné a srozumitelné pro každého.
Beowulf (1999)
18. 1. 2021
4
Veskrze špatný film, jehož největší ozdobou (a nejlepší herečkou!) je opět ultra přitažlivá Rhona Mitra, které to ve středověku zkrátka sedí (ano, zdravím Soudný den). Lambert si znuděně odehraje to svoje a Graham Baker diriguje docela zajímavý béčkový námět s celkem roztomilou nemohoucností velkého fanouška, co nemá dost prostředků ani talentu na vytvoření čehokoli dostatečně pamětihodného. Akční scény a efekty jsou opravdu zoufalé, ale film alespoň rychle uteče a pořád se něco děje.