Výjimečné role Roberta Redforda. Herce, jenž byl šarmantní i jako smrt a s nímž vyvrcholila mužská móda

Redford se sice narodil v Kalifornii poblíž Los Angeles, ale mládí strávil převážně na cestách. Zájem o ochranu životního prostředí připisoval dětství v Texasu, kam pravidelně jezdil za svou babičkou. Nebyl to studentský typ a myšlenkami raději uhýbal ke sportu a umění, posléze našel zálibu také v alkoholu. Kvůli pití jej vyloučili z coloradské univerzity a čerstvý dvacátník procestoval Evropu. Jeho zcestovalý duch mu následně možná pomohl v herecké kariéře, jelikož Robert jako kdyby přirozeně zapadl do jakékoli polohy.

Byl samozřejmě moc hezký a sympatický na to, aby ztvárňoval zlomyslné záporné postavy. Nikdy se ale nenechal zavřít do nabízené škatulky, a byť neprojevoval excesivní rebelskou energii Jamese Deana a v pohledu neměl až takovou šibalskou jiskru Paula Newmana, Redford ztělesňoval chlapáctví, americké ideály a civilní auru přirozeněji než oba dva předchůdci dohromady. V New Yorku začínal na divadelních prknech a v televizi, filmový debut zaznamenal roku 1960 v adaptaci divadelní hry Tall Story, kde s ním debutovala také Jane Fonda. Započala tím šest dekád trvající herecká kariéra, kterou si v uctivých obrysech zrekapitulujeme.

Za Redfordova nástupce by mnozí bez otálení označili Brada Pitta, jehož také Robert režíroval a hrál s ním v dramatu Teče tudy řeka z roku 1992. Pitt se o pár let později zaskvěl jako nesmělý smrťák v melodramatu Seznamte se, Joe Black a málokdo ví, že tím tak trochu kopíroval začátky svého vzoru. Redford totiž začátkem šedesátých let vystoupil v kultovní Zóně soumraku jako samotný převozník, jenž odvádí starou paní na věčnost. Na základě přiloženého klipu možná kdekdo zatouží po tom, aby mu v poslední hodině zaklepal na dveře nesmírně pohledný mladík a ve vší slušnosti a eleganci ho pozval na cestu do neznáma. Jistě si vzpomenete také na Claire Forlani, která o tři dekády později hypnotizovala atraktivního Joea Blacka tak vehementně, až se jeden diví, že si sem tam vzpomněla na svůj dialog.

Redford rozjížděl filmovou kariéru ve velkém stylu zejména po boku Jane Fondy, s níž se objevil například ve westernu Štvanice s Marlonem Brandem nebo v romantické komedii Bosé nohy v parku, nominované na Oscara. Vše ale jako kdyby směřovalo jen k tomu, aby se švihák se zlatavou kšticí stal Sundancem… Jeho první spolupráce s Paulem Newmanem, která alternovala hrubě zmapovanou historii ve prospěch univerzálnější přístupnosti konktrakulturnímu publiku a k frkání konzervativců, představila nový a dodnes populární typ šviháckých tahounů s citem pro situační komedii, kteří svobody nechtějí docílit jen pod zkrvavenou americkou zástavou.

Příběh dvou legendárních psanců, kteří se svou partou desperádů přezdívanou Díra ve zdi dvakrát vykradou vlak náležící magnátovi E. H. Harrimanovi a prchají spolu před povolanou skupinou elitních lovců lidí, byl oběma hercům šitý na míru. Redford přitom o roli málem přišel. Slavnější kolega i režisér George Roy Hill za něj lobovali ve studiu 20th Century Fox, které se odhodlalo za původní scénář zaplatit tehdy rekordních 400 tisíc dolarů, a nová herecká ikona i nesmrtelná charakterní dvojice byli na světě.

„Tehdy jsem potkal Paula a nadosmrti mu budu zavázaný. To on totiž řekl: ‚Jdu do toho s tímhle chlápkem,‘“ zavzpomínal Redford před devíti lety pro Role Recall. S postavou lakonického pistolníka, jehož vliv přetrvává v projevech Pitta či Austina Butlera, Redford nadobro splynul. Dokonce po ní pojmenoval festival Sundance, který je každoročně světovým střediskem a burzou nezávislé filmové tvorby. Každý muž na chvíli zatoužil být Redfordem na útěku před vším, jenž se nakonec euforicky vrhá vstříc osudu s věčným parťákem v nejvíc hořkosladkém závěru kinematografie.

I když o tom možná neví, Roberta Redforda dobře zná i nejmladší „tiktoková“ generace. Nejenže se kalifornský rodák na stříbrných plátnech loučil v marvelovkách, ale v nekonečnu soukromých či skupinových konverzací pravidelně vyskakuje ve formě legendárního memu. Zarostlý zálesák, jenž po přiblížení kamery souhlasně pokývne hlavou, opravdu není Zach Galifianakis. To si jen Redford pro svou první spolupráci se Sydneym Pollackem vypěstoval parádní plnovous a s obdivem se zahleděl na syna, jenž mu daleko od civilizace pomáhá stavět okouzlující příbytek.

Jeremiah Johnson nás zavádí do druhé poloviny 19. století do čarokrásného prostředí, v němž si stále drží hlavní slovo indiánské kmeny a tradice a přežijí jen ti, kdo se jim umí přizpůsobit, stejně jako náročnému klimatu a nebezpečné zvěři. Zatímco první polovina je věnována převážně poznávání místních poměrů a způsobů, jimiž se lze udržet naživu, v druhé půlce se rozvíjí osobní příběh o pomstě. A byť je film plný sugestivních výjevů a líčí nemožné soužití původních obyvatel s bílými osadníky, každý divák jistě při jeho sledování zatouží alespoň na chvíli po tom, aby si sbalil svých pět švestek a šel si postavit srub do majestátních zalesněných kopců. Být Redfordem zkrátka působí inspirativně i v prostředí, kde vás může každou chvíli sežrat medvěd nebo rozseknout nepřátelský tomahawk.

Další Pollackovo dílo se zaměřuje na několik dekád trvající vztah mezi politicky angažovanou aktivistkou Katie Morosky (Barbara Streisand) a privilegovaným, nenuceným a někdy až lhostejným spisovatelem Hubbellem v podání Redforda. Jiskří to mezi nimi už na vysoké, ale láska vzplane až po letech, kdy se jejich obnovený vztah vyvine až v manželství. Jejich rozdílné pohledy na svět jsou nicméně neřešitelnou překážkou. Zatímco žena zbrojí proti mccarthismu, její muž se snaží přizpůsobit a dávat volný průchod přirozenému talentu. Redford hraje člověka, jemuž se příhodně otevírají všechny dveře a jenž svou existenci staví na kompromisech a pohodlí. Optikou Katie zrazuje svůj potenciál a herec vystihuje vnitřní paradox svým upřímným projevem, jímž neztratí přelétavající sympatie.

Na natáčení po boku legendy čerstvě zavzpomínal tehdy debutující herec James Woods, jenž popsal Redfordův velkorysý kolegiální přístup. „Můj první studiový film byl Takoví jsme byli. Jako všichni ostatní jsem byl okouzlen Bobem a Barbarou. Oba ke mně byli skvělí a hodně jsem se od nich naučil. Bob se obvykle schovával v mém karavanu, aby ho přestali každých pět minut tahat na všechny strany. Sedávali jsme spolu a povídali si o rozdílech mezi herectvím v divadle a ve filmu – a jeho rady mě provázely celým životem. O mnoho let později přišel na jedno mé newyorské divadelní představení a pamatuji si, že napsal osobní vzkaz každému členovi souboru. Věděl, jaký má na lidi vliv, zvlášť na své kolegy umělce, a využíval ho laskavě při každé příležitosti. Byl neuvěřitelně velkorysý a milý člověk. Jsem vděčný za ten krátký čas a rozhovory, které jsme spolu měli. Děkuji ti, Bobe, a ať odpočíváš v pokoji.“

Redford už byl v 70. letech etablovaným populárním hercem, ale až druhá spolupráce s Newmanem a režisérem Hillem z něj udělala absolutní hvězdu. V humorném retro filmu o dostihovém švindlu ztvárnil charismatického podvodníka Johnnyho Hookera se svou vrozenou lehkostí, jíž se tehdy slavnější Newman musel paradoxně přiučit. Skloubit nadhled a vážnost Redfordovi vždy šlo a v Podrazu propůjčil svůj odzbrojující úsměv drzému uličníkovi, jehož ale sužují myšlenky na osudovou chybu, kterou by rád napravil.

Hooker se učí od profesionálů, ale stále se rozhoduje impulzivněji a především srdcem. V tandemu s Newmanovým Gondorffem se skvěle doplňují a sám herec tentokrát svého mistra pomyslně překonal. Pouze Redford si z herců dokráčel pro oscarovou nominaci, a jelikož film byl nesmírně úspěšný u Akademie i u publika, další kariérní kroky vedly ještě honosněji vydlážděnou cestou.

Redford a Sydney Pollack potřetí (celkem spolu pracovali sedmkrát). Tři dny Kondora podle knihy Jamese Gradyho náleží k etalonům filmové špionáže sedmdesátých let, která se vyznačovala skvělými scénáři, paranoiou po případu Watergate i elegantními hereckými výkony. Joe Turner s tváří Redforda je zaměstnancem pobočky CIA kamuflované za Americkou literární společnost, jenž v různých spisech pátrá po možných šifrách. Joe jako jediný přežije masakr ve vlastní kanceláři a stává se terčem vlastní agentury, neboť odhalil informace o nelegální operaci související s geopolitickými zájmy USA na Blízkém východě.

Dodnes aktuální příběh vzhledem k zahraniční politice Spojených států i opakujícím se žánrovým zápletkám se vymyká postavou obyčejného člověka v neobyčejné situaci, což se později stalo příznačné pro úlohy Harrisona Forda. Turner je spíš knihomol, ale pod tlakem se musí proměnit v agenta úřadujícího v terénu. Herec opět propůjčuje psychologickou věrohodnost a navíc působí neskutečně cool – jeho styl oblékání se pojí s vrcholem ležérní elegance v mužské módě a dodnes inspiruje některé kolekce.

Všichni prezidentovi muži zůstávají díky síle tématu i formální kreativitě dominantou subžánru novinářských dramat. Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Redford) v režii Alana J. Pakuly rozčeřili jedno z největších amerických traumat – aféru Watergate. Herecky přesný film pracující se širokoúhlými objektivy a s kombinací ohnisek v interiérech dělá ze sběru ohromného množství dat strhující a napínavý thriller, v jehož centru jsou odvážní hledači pravdy obklopení paranoidní atmosférou, motivovaní pracovní etikou a zastrašovaní netušeným rozměrem jejich rýsujícího se sousta.

Redford po většinu času klade otázky, obhajuje své hypotézy před redaktorem v podání Jasona Robardse nebo telefonuje. Právě se sluchátkem u ucha přitom dělá performativní zázraky a mnozí si všímají, že ve filmech nenajdete osobu, která by tuto všední činnost prováděla živelněji a elegantněji. Právě tenhle snímek a také Redfordův (stejně jako Hoffmanův) výkon mohou za to, že se vyrojila další generace zapálených investigativních novinářů.

Za zmínku stojí v podstatě všechna Redfordova díla do roku 1985. Herec v té době stačil zazářit také ve špinavém vězeňském dramatu Brubaker, došel si pro Oscara jako režisér Obyčejných lidí a stál u zrodu Sundance Institutu, který se proměnil ve festival Sundance. Zřejmě nejikoničtější hereckou zakázku osmdesátek nicméně přijal ve sportovním melodramatu Přirozený talent z prostředí baseballu, které dnes asi známe především prostřednictvím legendární hudby Randyho Newmana.

Redford hrál na univerzitě za baseballový tým nadhazovače předtím, než ho nadměrná konzumace lihovin vyškrtla nejen z hráčské soupisky. Ve filmu Barryho Levinsona ho pro změnu vyřadí ze hry vážné zranění způsobené pošetilou fanynkou. Protagonista s pálkou vlastnoručně vyřezanou z magického kusu dřeva se vrací až ve středním věku, a přestože kouzelná pálka úřaduje, zkorumpované zákulisí baseballu sladké pohádce nepřeje. Herec je každopádně „the natural“ každým coulem a jeho představení vstoupilo do zlaté síně sportovního žánru – bez něj by ostatně nevznikla třeba slavná epizoda Simpsonových Homer na pálce.

Dekádu před Dannyho parťáky se do odlehčeného heist příběhu ponořila sympatická parta kolem Redfordova Martina Bishopa, jenž se živí testováním bezpečnostních systémů a provádí legální „průniky“. Další zakázkou je krádež dešifrátoru, který dokáže prolomit jakýkoli kód na světě. Úkol pochází od Bishopova bývalého parťáka Cosma, jenž strávil léta ve vězení a nyní by rád překroutil světový řád. To ale protagonisté nemohou dopustit a vymýšlí složitou lest, aby lotra přechytračili.

Bishop je charismatickým lídrem, jenž sice v mládí poztrácel ideály, ale smysl pro nadsázku mu nechybí. Redford opět hraje civilně a v podstatě sám udržuje vyvážený tón příběhu, který nikdy nesklouzne k parodii ani k béčkovému akčňáku. Jeho hrdinovi zkrátka můžete věřit, i když okolím prolézá manipulace, a Slídilové představují zářný příklad „malého velkého filmu“ na zlepšení nálady.

Na dvou liniích vyprávěná špionáž Tonyho Scotta oplývá dynamickým aranžmá, přestože většina scén spočívá v rozhovorech a Redfordův vysloužilý agent Nathan Muir tráví poslední den před důchodem tím, že v kancelářích CIA vodí celé vedení za nos. Jeho bývalý chráněnec Tom Bishop (Brad Pitt) totiž skončil v hongkongském vězení a na jeho záchraně nemají za oceánem zájem ze strachu z mezinárodního diplomatického incidentu.

Muir, jenž vzpomíná na své terénní zkušenosti s horlivějším učněm, musí využít veškerý důvtip a šarm k odvrácení pozornosti a vysekání Bishopa ze situace, jejíž prameny dobře zná. Obsazení Redforda vyšperkovalo inteligenci a švih nesmírně uspokojivého příběhu o zatajování a překrucování informací, v němž se ony špionážní hry přímo dotýkají postav i pohlceného publika. Šestašedesátiletý pardál se svým nástupcem v plné síle nenechal v nejmenším zahanbit, to Redford je naopak hlavní hvězdou v každém gestu naznačujícím, jak hrdinovi na pomezí pragmatismu a idealismu v hlavě šrotují všemožná východiska.

Když režisér J. C. Chandor nechal Roberta Redforda uvíznout na moři a k ruce mu dal jen člun a trochu zásob, mohl se plně spolehnout na hercovo nestárnoucí charisma. Redford toho ostatně moc nenamluvil ani ve zmíněné zálesácké klasice Jeremiah Johnson. Ve Vše je ztraceno však hollywoodská legenda předvádí svůj možná nejsilnější výkon postavený na drobných nuancích a minimu slov. Snímek je vyčerpávající survival postavený na detailech a epizodických dějích, v nichž Redfordova bezejmenná postava nezlomně vymýšlí mustr pro přežití. A pro publikum jde o silný zážitek, kdy hercovo ojedinělé úlevné „fuck“ vydá za tisíc slov.

Fyzická náročnost výkonu, který Redford v 77 letech zvládl takřka bez cizí pomoci, rozproudila debatu, zda si herec na stará kolena nezasloužil ještě posledního, ale v hereckých kategoriích prvního Oscara (doma měl jednoho za režii a jednoho čestného). Nominovaný nebyl, ale jeho boj o přežití přesto spadá mezi ty nejsilnější kreace herců ve velmi pokročilém věku. Nelze z ní odtrhnout oči.

Komiksová série MCU zahrnuje tolik postav s odlišnými schopnostmi, tolik různých světů a poslední dobou i takové množství alternativních realit, že žánrové experimentování je nevyhnutelné. Chris Evans se roku 2011 poprvé uvedl jako Captain America, a jelikož z něj vědci učiní supervojáka na frontové linii s nacistickými nepřáteli, První Avenger logicky oblékl kabát válečného akčňáku. Pokračování přeneslo publikum do současnosti a Steva Rogerse protáhlo špionážním thrillerem, v němž jsou protagonisté neustále na útěku. Akce je rázem syrovější a dříve nedotknutelný hrdina musí v pavučině politického pletichaření, kde důvěryhodných spojenců ubývá, postupovat na vlastní pěst.

Není divu, že si bratři Russové pro úlohu Alexandera Pierce, vysokého vládního činitele a jednoho z nejvlivnějších členů organizace S.H.I.E.L.D., vyžádali právě Redforda. Na pohled charismatický diplomat zastávající étos bezpečného řádu má ve skutečnosti zlodušské proporce, které ale herec neprojevuje nadpřirozeně a excentricky. Pierce působí civilně a uvěřitelně a až do poslední chvíle si zachovává pragmatismus. Postava je varováním před skrytým autoritářstvím a v podstatě zrcadlí ty skutečné obavy, jež Redford odkrýval nebo před nimi unikal ve špionážních filmech ze 70. let.

Definitivní epilog nelze opomenout a Redford ho před kamerami napsal na stanici AMC+ teprve na jaře. Spolu se spisovatelem Georgem R.R. Martinem produkoval seriál Dark Winds z prostředí rezervace původních obyvatel, kde bohužel také dochází ke zločinům. Právě s autorem Hry o trůny se rozloučil v milé scéně nad partií šachu, kdy Martina ve vězeňské cele nabádá, ať konečně táhne. „Georgi, celý svět čeká,“ pronese netrpělivě, jakoby v narážce na to, že knižního završení Hry o trůny jsme se stále nedočkali.