Sex potrestaný smrtí a zrůdné mateřství. Pátek třináctého ustavil pravidla jejich porušováním

Režisér a producent Cunningham byl od mládí fascinovaný exploatační filmovou vlnou a symbolikami, které z ní tryskají spolu s násilím či nahotinkami. Na sklonku šedesátých let, kdy už v Americe mocně klíčila autorská hnutí a s nimi i nízkorozpočtové, mimostudiové produkce, se seznámil s Wesem Cravenem. S pozdějším tvůrcem Noční můry v Elm Street a Vřískotu dal dohromady 90 tisíc dolarů a natočili žánrový milník v podobě revenge hororu Poslední dům nalevo (1972).

Syrový, částečně však i komikou ředěný příběh o brutálním znásilnění, vraždě a drsné rodičovské pomstě ukázal prostředníček idealizovaným šedesátkám. V témže roce jako Růžoví plameňáci či Vysvobození dostal do široké distribuce dosud tabuizovaná témata, vydláždil cestu tematicky spřízněným filmům jako Plivu na tvůj hrob z roku 1978 a obecně charakterizoval „grindhouse“ tvorbu sedmdesátek ve znamení orientace na depresivní a hrozivé lidské stránky.

Motivy čiré hrůzy, která se ukrývá a vyjevuje v zákrutech nevyzpytatelné americké přírody, poté rozvíjely další budoucí klasiky jako Texaský masakr motorovou pilou (1974) nebo Cravenovy Hory mají oči (1977). Cunningham vývoj bedlivě sledoval a definitivní osvícení jej přepadlo po premiéře Halloweenu roku 1978. Revoluční slasher Johna Carpentera podal stylizovanější příběh jednoho předměstí, kam se po letech vrací tamní dětský zabiják Michael Myers. V bílé masce postává v rohu či v pozadí širokoúhlých záběrů a postupně likviduje „nečisté“ pubertální chůvy, které při své placené službě neodolaly hříšným sexuálním svodům.

Cunningham oslovil Victora Millera s žádostí o šokující horor, který by publikum zvedl ze sedaček. Hodlal přitom propojit hixploitation tradici, tedy hororové příběhy z nedostupných amerických končin, kde zákony civilizace a jejích institucí přestávají platit, se zmíněným vyvražďovacím mustrem komerčně triumfálního Halloweenu. Původní název A Long Night at Camp Blood se změnil na Pátek třináctého a štáb, který vedle řady začínajících herců včetně Kevina Bacona a Marka Nelsona doplnil maskér Tom Savini (zombie kult Úsvit mrtvých), natáčel v září 1979 převážně ve skautském táboře Camp No-Be-Bo-Sco.

Příběh se na první pohled jevil jako Halloween přenesený do divočiny, kde vrahoun posílá nadržené a drogám holdující teenagery k šípku ze záhrobí. Nad táborem Crystal Lake se vznáší legenda o vraždícím psychopatovi, který v úvodním flashbacku zabije souložící instruktory. Současní mladí návštěvníci ve značně brutálním stylu padají za oběť neviděnému zabijákovi, jehož přítomnost Cunningham avizuje jednak slavným hudebním motivem Harryho Manfrediniho, jednak častým používáním hlediskových záběrů z perspektivy záporáka.

Stále užší okruh přeživších se pokouší záhadu rozlousknout a pointa byla vskutku překvapivá, překlápějící genderové role v hororech a také orientaci emblematických rysů kladně hodnocených postav, zejména pomsty a mateřství. Vraždy, v Saviniho podání zvlášť pikantní, totiž páchá starší žena a matka kdysi utopeného chlapce, jenž podle ní doplatil na nepozornost instruktorů, oddávajících se sexuálním radovánkám. Úlohu zdráhavě přijala zkušená televizní herečka Betsy Palmer, která měla o scénáři nevalné mínění. Na své postavě ale zapracovala, vymyslela jí backstory a v průběhu let se ráda účastnila fanouškovských akcí.

Šokující pointa, tak trochu z ranku Hitchcockova Psycha, dodala filmu okamžitý kultovní rozměr a také nadstavbové významy, o které se přitom Miller dle vlastních slov ani nepokoušel. „Nepsal jsem to jako morální komentář, ale lidé si to tak vyložili. V tom je kouzlo interpretace,“ nechal se slyšet scenárista, jenž tedy i nevědomky revitalizoval subžánr, především v osmdesátkách prosáklý nejen pokračováními, ale také napodobeninami Pátku třináctého. Trestání sexuální aktivity se v hororech stalo normou a morálně čistá final girl se proměňuje v naštvaného vykonavatele pomsty v nesčetném počtu slasherů.

Snímek rovněž vyobrazil zvrácenou mateřskou lásku, hraničící s šílenstvím, což se také vepsalo do hororových tradic. V tomto směru ho předběhla například Carrie dle knihy Stephena Kinga, tentýž rok vyšel další kult Mother's Day a v tomto století vznikají různé komické nebo duchařské modifikace typu Mamka a taťka nebo Děsivé dědictví.

Pátek třináctého byl výrazným premiantem také z pohledu filmové distribuce. Jako první nezávislý horor, pořízený zhruba za 550 tisíc dolarů, ji obdržel od velkých studií. Domácí trh pokryla společnost Paramount a mezinárodní uvedení obstarali ve Warner Bros. Hollywood vycítil snadný hit a nespletl se, film po celém světě vydělal skoro šedesát milionů dolarů a stal se jedním z nejziskovějších nezávislých titulů své doby.

Paramount si rychle vyžádal pokračování, které vzniklo hned následující rok s dvojnásobným rozpočtem a už s Jasonem Voorheesem, nikoli jeho matkou, jako hlavním zloduchem. Jason se původně neměl objevit ani v legendární závěrečné scéně jedničky, kde se vymrštil z vody a stáhl ze člunu hrdinku Alice (Adrienne King). Jde o jednu z nejproslulejších lekaček hororové historie, kterou údajně z rozmaru navrhl maskér Savini (později rovněž režisér kultovní Noci oživlých mrtvol). Jeho přičiněním se nicméně ustavila jakási nadpřirozená Voorheesova aura a zrodil se ikonický záporák, bez něhož si dnes Pátek třináctého neumíme představit.

Franšíza dostala do roku 1993 devět filmů, pochopitelně stále šílenějších a béčkovějších. Naprostými kulty jsou vesmírný sequel Jason X z roku 2001 a také našlapaný crossover Freddy versus Jason, kde zvěstovatel mizerných pátků v hokejové masce zkřížil mačetu s pařáty snového zabijáka Freddyho Kruegera ze série Noční můra v Elm Street. Roku 2009 vznikl nepovedený remake v režii Marcuse Nispela, aktuálně se chystá první seriálová verze s názvem Crystal Lake.

Jason Voorhees a s ním celá série jsou tak esenciálním ztělesněním slasheru, konkrétně toho s nezničitelným a stále oživovaným antagonistou, až se zapomíná, že původní film byl celkem rafinovaný a veskrze naturalistický. Následná pokračování, novelizace, komiksy či videoherní adaptace jedou podle přímočarých pravidel, jimž se originál překvapivě nepoddal. A k přetrvávajícímu Jasonovi se přidávají stále nové reinkarnace typu Jeepers Creepers, Tajemství loňského léta či Terrifier.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Kinobox, People, Wikipedia, ScreenRant