Je Kristen Stewart energetický upír, nebo herecký dar z nebes? Ve 35 letech si diktuje image sama

Stewart vyrůstala ve filmové, i když nikoli herecké rodině. Její otec byl divadelním ředitelem a televizním producentem, matka dohlížela na scénáře. Také Kristen si svůj život nemalovala ve světlech reflektorů, dle svých slov nebyla dítětem prahnoucím po slávě a bohatství. Příležitost se ale naskytla sama, agent si tehdy osmileté dívenky všiml ve vánoční hře a ta se záhy mihla na Disney Channel ve filmu Třináctý rok. Všímaví diváci ji mohli zaznamenat také v kritizovaném pokračování hrané komedie Flinstoneovi s podtitulem Viva Rock Vegas. Stačila účinkovat ještě v dramatu Životní nejistoty s Glenn Close, poté už ji režisér Sedm a Klubu rváčů naverboval pro svůj komornější Úkryt.

Příběh samoživitelky a její dcery diebetičky, které se uzavřou v neprodyšném trezoru před nočními lupiči, jí přinesl cenné profesní i osobní zkušenosti. „Jodie Foster mi uspořádala narozeninovou oslavu, když mi bylo 11, s nějakou mariachi kapelou. Nechtěla jsem nikdy odejít,“ zavzpomínala roku 2020 pro Vanity Fair. „Pokaždé, když jsem musela domů, protože už uběhlo devět hodin, jsem si říkala: ‚Proč? Vždyť jsem v pohodě. Zvládám to, jsem v pohodě. Nejsem unavená.‘“ Nakonec dodala: „Byla to dobrá první ochutnávka. Nebyla to lehká práce. Museli jsme se opravdu ponořit do těžkých témat … bylo to formativní období.“

Pro náhlou pracovní vytíženost odešla ze školy, rodiče upřednostnili domácí výuku. V ambiciózním thrilleru Cold Creek Manor ztvárnila dceru Sharon Stone a Dennise Quaida, kritiky uhranula dramatem Mluv, kde její postava zažije znásilnění a následně takřka přestane komunikovat. Stewart zužitkovala své expresivní oči a otevřela si dveře jak k seriózním dramatům (Nelítostná rasa), tak i k lehčí dětské sci-fi (Zathura: Vesmírné dobrodružství).

Pilný rok 2007, kdy hrála ve čtyřech filmech včetně Útěku do divočiny a hororu Prokletí domu slunečnic, vyústil v životní nabídku. Summit Entertainment v listopadu toho roku oznámil její obsazení do role Belly Swan ve Stmívání, adaptaci stejnojmenné knihy Stephenie Meyer. Stewart utvořila brzy ikonický tandem s Robertem Pattinsonem, jemuž připadla druhá stěžejní upírská úloha Edwarda Cullena. Romantický příběh o věčném dospívání s hororovými a fantaskními prvky oslovil nejen obsáhlý fandom předlohy a také finančně rozjel filmovou franšízu, která během pěti let pojala pět snímků.

Stewart část kritické obce soustavně chválila jako srdce a duši jinak chladně přijímaných adaptací. Twilight Saga z herečky, která se na veřejnosti už dříve nebála ukazovat po boku ženských partnerek, učinila nejlépe placenou ženu branže. Za poslední dva díly s podtitulem Rozbřesk inkasovala 25 milionů dolarů na ruku a k tomu procenta z výdělku, který činil hodně přes miliardu – Stewart si tak ve dvaadvaceti letech přišla nejméně na sto milionů dolarů.

Sama o sobě nicméně tvrdila, že nesedí na hromadě peněz. Upozorňovala spíš na neduhy spojené se slávou a pátrání po vlastní identitě v prostředí, kde musíte nastavovat tvář paparazzi a vyprávět hlavně univerzální příběhy. Bulvár hodně rozebíral její zákulisní vztah s Pattinsonem a navrch mnozí kritici poukazovali na její herecké nedostatky a neživotný projev, který ale s Bellou do značné míry souzněl. Stewart se v mezičase stačila předvést také jako Joan Jett v kultovní hudební biografii The Runaways.

Přijala ovšem ještě jednu blockbusterovou nabídku, fantasy Sněhurka a lovec vyšla roku 2012 jako jedna z prvních hraných modernizací tradiční disneyovské pohádky. Recenze byly dobré a tržby vynikající, ale v pokračování se hlavní hvězda už neobjevila. „Tehdy jsme žili v jiné době, víš, jak to myslím?“ vzpomínala v podcastu Howarda Sterna. „Mám pocit, že to slut-shamingování (kritika lidí porušujících očekávání ohledně chování a vzhledu), co tehdy probíhalo, bylo úplně absurdní. A měli mě do toho filmu obsadit! Byl by lepší. Nechci bejt haj*l, ale… nedali mě do něj kvůli tomu, že jsem prošla tak strašně medializovaným skandálem, a tak se toho prostě báli.“ Stewart narážela na medializovaný románek s o 19 let starším a ženatým režisérem Sněhurky a lovce Rupertem Sandersem, který měl proběhnout v době, kdy oficiálně chodila s Pattinsonem.

Toto období ji přesměrovalo k nezávislé a nízkorozpočtové tvorbě, kde nacházela osobnější výzvy už jako přiznaná bisexuálka, tedy členka queer komunity. „Jsem poměrně zpovědní typ umělce. Rozhodně mě baví, když je moje práce co nejosobnější. Zprvu, když jsem hrála queer postavy, jsem ještě nebyla otevřeně queer. Přitahují mě určité příběhy a lidé z nějakého důvodu — a myslím, že už tím automaticky reprezentuju to, za čím si stojím. Věřím, že je důležité vžívat se do různých rolí a do kůže jiných lidí, abychom se mohli skutečně rozvíjet — i když samozřejmě nikdy ne na úkor těch, kteří by své vlastní příběhy měli vyprávět sami,“ vysvětlovala v rozhovoru s režisérkou Cleou DuVall pro In Style. DuVall ji roku 2020 režírovala v romantické komedii Šťastné a veselé o LGBTQ+ páru (Stewart a Mackenzie Davis), který se pravdu o Vánocích bojí vyjevit před konzervativní rodinou.

„Dělala jsem toho víc, když jsem byla mladší, v době, kdy na mě pořád tlačili, abych se nějak zařadila,“ odpověděla na otázku, zda jako queer cítí povinnost být mluvčí komunity. „Neměla jsem žádný problém ukazovat, kým jsem. Každý den jsem chodila ven s vědomím, že mě budou fotit, zatímco jsem byla něžná ke své přítelkyni — ale nechtěla jsem o tom mluvit. Cítila jsem obrovský tlak, ale nepocházel od komunity. Lidi viděli ty fotky, četli články a říkali si: ‚Aha, tak já taky musím být vidět.‘ Byla jsem dítě a brala jsem to tehdy hodně osobně. Teď si to ale užívám. Miluju představu, že cokoli dělám s lehkostí, může pozitivně ovlivnit někoho, kdo s tím bojuje. To je fakt boží! Když vidím malé dítě, které si sebevědomě stojí za tím, kým je — způsobem, jakým bych to jako dítě nezažila — úplně mě to roztančí.“

Novou a svobodnější uměleckou etapu Stewart, tehdy už vyhledávaná modelka a tvář celé generace dívek, nastartovala roku 2014. Tehdy se odmítla nadále ohlížet za Stmíváním, které jí vyneslo i několik nominací na posměšnou Zlatou malinu a navrch profesní, snad i životní stigma. „Rob a já o těch s*ačkách prostě nemůžeme pořád mluvit, protože je to fakt divný. Je to jako kdyby se tě někdo — doslova celá desetiletí — pořád ptal: ‚No a co čtvrťák na střední?‘ A ty na to: ‚Do p*dele, kámo! Já fakt nevím!,‘“ vyjádřila svůj vztah k upírské franšíze pro Variety. Dodala však, že si váží tvrdé práce a toho, co jí tato zkušenost vštípila směrem k následujícím projektům.

Mezi nimi bezprostředně dominovala dramata Pořád jsem to já a především Sils Maria. Hereččina první spolupráce s francouzským režisérem Olivierem Assayasem vyústila v kritický obdiv také na festivalové úrovni. Snímek o generačním zrcadlení dvou rozdílných hereček vynesl Stewart cenu César za nejlepší vedlejší herečku – povedlo se jí to jako vůbec první americké herečce a celkem druhé osobnosti stříbrného plátna po Adrienu Brodym (Pianista).

Dále se předvedla ve válečném dramatu Camp X-ray o ženě převelené do Guantanama, do vedlejších rolí svých průměrně hodnocených filmů ji obsadili slavní držitelé Oscara Ang Lee (Ulička slávy) a Woody Allen (Café Society). Až po pěti letech a mnoha různých účesech zkusila znovu štěstí v mainstreamu, novodobí Charlieho andílci ale pohořeli a Stewart loni pro Variety přiznala, že natáčení filmu nesnášela – mimo jiné proto, že si příliš váží hereckého tria z přelomu tisíciletí. Víc zaujal podmořský survival horor Pod vodou, vzácný žánrový zářez v hereččině kariéře, která v posledních pěti letech nachází věčně unikavý balanc.

Spoustu času strávila přípravou na zřejmě životní výzvu v podobě ztvárnění princezny Diany v té fázi života, kdy se zamýšlela rozvést s princem Charlesem. Na film Spencer od oceňovaného Pabla Larraína se připravovala pročítáním všech dostupných biografií a také s koučem přes dialekt. Moc si vážila příležitosti ztvárnit ženu pevných zásad, za které pro nátlak okolí musí bojovat. „Bylo to hrozně, hrozně, hrozně skvělé, ztělesnit jí. Tahle vymyšlená kůže ve mně vyvolávala naprosto úžasný pocit. A to mě vlastně překvapilo, protože její život byl v kostce dost smutný — ale právě ta radost v jeho středu je tím, co to dělá tak smutným. Měla něco, za co stálo za to bojovat, a to bylo naprosto výjimečné,“ pochlubila se pro Vogue Australia.

Stewart si vysloužila nominace na Zlatý glóbus i na Oscara, ale na svůj největší kritický úspěch navázala po svém. Přijala roli ve zvráceně intelektuální sci-fi Davida Cronenberga Zločiny budoucnosti, minulý rok pro změnu hrála další queer hrdinku v romantickém thrilleru Zatracená krvavá láska o vztahu ztroskotankyně s nebezpečnou nasteroidovanou kulturistkou. Od ledna byla v amerických kinech k vidění malá sci-fi Love Me o romanci umělé inteligence, před Stewart se však rozkládají zajímavé zítřky. Očekávání vzbuzuje zejména horor Flesh of the Gods od Panose Cosmatose (Mandy – Kult pomsty) a scenáristy Sedm Andrewa Kevina Walkera, který se nachází v preprodukci.

Kristen Stewart nás zaručeně nepřestane překvapovat, i kdybyste její herecký projev náhodou považovali za monotónní. Od roku 2021 je zasnoubená se scenáristkou Dylan Meyer, ve volném čase ráda venčí psy a uvažuje o tom, zda je přípustné být v dnešní zlé době optimistkou. „Cítím se hrozně kvůli stavu světa, takže posílám peníze na pomoc — ale neúčastním se pochodů, a mám z toho zvláštní pocit. Jsem frustrovaný optimista. Pořád si říkám: ‚Nemůže to být tak zlé.‘“

Podívejte se na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Vogue Australia, Variety, Parade, In Style, Wikipedia