Café Society (2016)

Tak mě to trochu překvapilo, že to není to, na co je člověk od Woody Alena zvyklý. Na druhou stranu je mu téměř 81 let, takže skvělý výkon? Dá se na to brát ohled? Rozvláčné, bez pořádného náboje a málo dobře vypointovaných scén.

Něco tak duchamorného bych (ani) od Allena nečekal. Docela bych i věřil zde uváděné zajímavosti, že scénář byl zahalen tajemstvím, protože to vypadá, jako by žádný snad ani neexistoval. Vůbec jsem měl během projekce problém rozlišit, zdali sleduju (i) nahodilé uskupení scén (spíš skic), nebo (ii) zahajovací film z letošních Cannes. Nakonec jsem se bohužel musel přiklonit k první možnosti. ___ V Café Society totiž nefunguje doslova nic. Už titul samotný je v tomto ohledu poněkud pochybný, neboť víceméně nejsme svědky žádného exkurzu do nejen vybrané společnosti, ale ani do té dobové 30. let USA, když Allen rezignoval i na snahu o výraznější vizuální retro (zato nám k tomu musí po celou dobu hrát na pozadí zasmušilý jazzový klavírek). K evokaci 30. let má snad sloužit pro vyprávění absolutně mimovolná a (pro Allena jaksi povinná) parodická vsuvka o mafiánech. Nepracuje se ani s kontrasty Hollywoodu a New Yorku, jež by snad měly být nosné pro vývoj hlavní postavy Bobbyho (Eisenberg). Jedinou proměnu, kterou měl údajně prodělat (podle anotace i jistých komentářů), jsem zaznamenal ve výměně hnědého saka za bílé. Romance s Vonnie (Stewart) k uzoufání umělá, doprovázená příšernými dialogy (to i Magic in the Moonlight byl oproti tomu konverzační skvost), u nichž jsem byl neustále v napětí, kdy přijde twist a všechno bude jinak (to jako nebyla parodie na červenou knihovnu?). ___ Nebyla, poslední film z pásové výroby WA© postrádá náboj, ironii (o náznaku jakékoliv podvratnosti nemluvě), tempo, lehkost či snad pointu (ok, vlastně ještě litujeme svých dřívějších rozhodnutí, jak neotřelé!), zato mu nechybí (už snad vzhledem k věku tvůrce pochopitelná?) nesoustředěnost, nezacílenost a nefunkčnost snad ve všech ohledech (proč je tam vypravěč? kam pak zmizel? co celá ta podivná struktura vyprávění?). Modelový divák, jak o něm asi uvažuje i sám Allen, musí být buď prostáček (když např. ve scéně, kdy se dvojice po letech shledá, musí dialogem dopovědět očividné), nebo někdo z překrývající se trojice (tzn. midcultista) snob / kýčař / domnělý intelektuál (prozatím se dobrovolně vyřazuju), jehož nadchne a dojme už jenom jméno tvůrce (Woody!) v titulcích (tzv. do Cannes / Varů ideální). Kdo má ještě soudnost, pustí si namísto neživotné Allenovy society svěží Adventureland, v němž působí totožný herecký pár dohromady víc než (asi) deset minut, a navíc si nevyměňuje enigmatická moudra typu „sen je sen“ (dodávám: Woody už není Woody...). Ještě že tam bylo těch pár židovskejch fórků, že jo... #nightmare

Zdlouhavý , ukecaný a pro mě dost nudný snímek. I na Woodyho Allena to bylo nudný , nemastný , neslaný , zbytečně zdlouhavý. Musím říct , že tento film se mi do paměti moc nezaryje . A i když k filmu mám výhrady a špatný dojem , i tak nevím co víc napsat , co víc hodnotit...