65%
The Incredible Journey
- Dobrodružný
- Drama
Remake je vůbec speciálním subžánrem a přístupem k filmové tvorbě, který existuje už od prvopočátků kinematografie a jehož podíl v rámci budoucí tvorby se bude podle všeho jen navyšovat. Přestože existuje nespočet kvalitních a dosud nezfilmovaných knižních předloh, filmaři rádi přejímají náměty ze starších či kulturně odlišných snímků a zabalují je do vlastní vize, uzpůsobené moderním požadavkům publika či nátuře jejich kultury a společnosti. Můžeme tak žehrat nad klesající autorskou iniciativou a mírou originality, ale na druhou stranu se tím upevňuje a propojuje letitý vývoj filmového průmyslu, který je jakýmsi samostatným mediálním organismem se sklony k napodobování a vylepšování již existujícího.
A zatímco některé remaky jsou notoricky známé, ať už kvůli pozitivnímu přístupu k originální látce nebo pro negativní a zbytečné zpracování námětu, následujících 15 snímků se dokázalo proslavit mnohem více než jejich předchůdci a málokdo vlastně tuší, že nejde o originální a původní filmová díla. Nelze samozřejmě mluvit za všechny, ale tyto filmy jsou jakožto remaky obecně mnohem více proslavené než ta díla, která jejich náměty zpracovala jako první.
Originál: Bratři (Dánsko, 2004)
Teskný příběh o vojákovi, který trpěl v zajetí v Afganistánu a po návratu přestává být sám sebou, se zdá být typickou americkou látkou, ale skutečnost je jiná. Oceňovaný snímek z roku 2009 je totiž remakem stejnojmenného filmu z roku 2004, který natočila významná dánská režisérka Susanne Bier. Pokud jste podobně jako já viděli dříve americkou verzi a našli jste v ní zalíbení, o něco neučesanější evropskou verzi si určitě doplňte do diváckého seznamu.
Originál: Bez okolků (USA, 1967)
Skvělý revenge-thriller se řadí mezi vůbec nejlepší role Mela Gibsona, jemuž to v drsném, sarkasticky hláškujícím módu zkrátka sedí. Málokdo přitom ví, že příběh Odplaty je volně inspirován u nás nepříliš známou kriminálkou ze šedesátých let, v níž si zjednával pořádek legendární Lee Marvin pod taktovkou Johna Boormana (Vysvobození). Remake Briana Helgelanda je plnokrevnou a soběstačnou verzí, která ani nepotřebovala hlavního hrdinu zavřít do Alcatrazu, jak učinil Boormanův snímek.
Originál: Death Takes a Holiday (USA, 1934)
Pokud se vám zamlouvá neotřelý koncept devadesátkové klasiky, v níž se smrťák Brad Pitt nenuceně vetře do rodiny miliardáře Anthonyho Hopkinse, avšak litujete rozvleklého tempa a přemrštěné stopáže, pak možná uvítáte zjištění, že existuje o šedesát let starší a o 100 minut kratší původní verze. V ní je příběh samozřejmě okleštěn na výraznější motivy a dilema smrti (Fredric March), zamilované do krásné pozemské dívky (i když znatelně schází krásná Claire Forlani). Kdo o této originální verzi věděl, získává plusové body za velký divácký přehled.
Originál: Gaslight (Velká Británie, 1940)
Jeden z pilířů filmu-noir si roku 1944 odnesl dva Oscary a dalších pět nominací a je všeobecně považován za nedotknutelnou klasiku. Příběh o zlotřilém až ďábelském manžílkovi (skvělý Charles Boyer), který svou ženu rafinovaně psychicky deptá a stresuje, je adaptací divadelní hry z roku 1938 - a nikoli první. Tou je v originále stejnojmenný britský snímek, který ale za daleko kvalitnějším americkým konkurentem zaostává i v rámci diváckého povědomí. Remake nabízí mistrovskou režii George Cukora, zajímavější herce i tíživější psychologické inferno, a je tedy po zásluze známější (pro většinu dokonce jedinou známou) verzí.
Originál: Neuvěřitelné putování (Kanada, 1963)
Patříte-li ke generaci osmdesátých či devadesátých let, určitě jste vyrůstali na dobrodružné a v našich končinách pravidelně reprízované podívané z roku 1993. Tři mluvící zvířecí kamarádi se v ní vydávají na dalekou cestu divočinou, na jejímž konci má čekat jejich odloučená lidská rodina. Úspěch této milé rodinné rozprávky docela zastínil původní verzi z roku 1963, jejíž koncept je jako přes kopírák jen s tím rozdílem, že tehdy zvířata od tvůrců nedostala dar řeči - možná i proto je remake u dětí oblíbenější a pochopitelnější.
Originál: Otevři oči (Španělsko, 1997)
Přestože je americká verze příběhu o osudovém milostném trojúhelníku s tou původní španělskou dost silně spjatá, tak skutečnost, že jde o remake, není úplně všeobecně známá. Tom Cruise byl snímkem Alejandra Amenábara Otevři oči okouzlen a okamžitě zakoupil práva s tím, že remake natočí opět Amenábar. Ten odmítl a ke kormidlu nastoupil Cameron Crowe se svou vlastní mysteriózní vizí, přičemž svou roli si zopakovala alespoň herečka Penélope Cruz. Svět zná dnes především Vanilkové nebe, a pokud je to i váš případ, určitě si rozdílně pojatý evropský originál sežeňte.
Originál: The Parent Trap (USA, 1961)
Film, který udělal na konci devadesátých let hvězdičku z Lindsay Lohan, je dnes hlavně v Americe považován za rodinnou klasiku. Trochu se jeho přičiněním pozapomnělo na původní zpracování knihy Ericha Kästnera z roku 1961, kde si vděčnou dvojroli zahrála Hayley Mills. Obě verze mají velmi podobná příběhová schémata a obě jsou ideální rodinnou podívanou pro unavené nedělní odpoledne.
Originál: Vůně ženy (Itálie, 1974)
Snímek, jenž roku 1992 konečně přinesl Oscara slavnému Al Pacinovi, je další americkou verzí evropského snímku, o čemž má v tomto případě ponětí opravdu málokdo. Italský originál z roku 1974 se však pyšní oscarovými nominacemi za scénář i za nejlepší cizojazyčný film a režisér Dino Risi odvedl skvělou práci, přičemž se nebál více spolehnout na neverbální obrazovou komunikaci s divákem a lépe smíchal dramatické i čistě komediální prvky scénáře.
Originál: Ransom! (USA, 1956)
Další známý film s Melem Gibsonem natočil v polovině devadesátých let Ron Howard a rázem si málokdo vzpomněl, že šlo o opisování staré formule z padesátých let. Příběh o uneseném synovi bohatého podnikatele se poprvé objevil jako epizoda populárního seriálu The United States Steel Hour roku 1954. Filmové zpracování pak přišlo o dva roky později pod názvem Ransom! (remake nese stejný titul, jen bez vykřičníku) a zahráli si v něm například Glenn Ford nebo Leslie Nielsen.
Originál: Twelve Angry Men (1954, živě vysílaná epizoda seriálu Studio One)
V tomto případě je situace trochu specifičtější - Dvanáct rozhněvaných mužů se totiž poprvé handrkovalo ve formě televizní hry, kterou napsal Reginald Rose. Tu režíroval později věhlasný filmař Franklin J. Schaffner (Planeta opic) a Rose jejího úspěchu využil k napsání celovečerního filmu, jehož se roku 1957 chopil Sidney Lumet. A zbytek je historie, obklopující jeden z nejopěvovanějších (a původně televizních) filmů všech dob.
Originál: Tajný život Waltera Mittyho (USA, 1947)
Zatím předposlední režijní počin Bena Stillera se jeví jako nesmírně originální a hravá hříčka o snílkovi, který se učí poznávat dosud skryté půvaby světa. Ačkoli je vyprávění poměrně osobité, zapomínat by se nemělo na inspirační zdroj ze čtyřicátých let, v němž si roli uťáplého a neprůbojného Waltera zkusil Danny Kaye. Oba filmy jsou ve svém uchopení dost odlišné a klasická verze si určitě nezaslouží zůstávat v úplném stínu.
Originál: The Maltese Falcon (USA, 1931)
Dokonce i praotec filmu-noir je remakem, ale jeho pověsti zásadního díla to nemůže nijak uškodit. Režisér John Huston stvořil jeden z nesmrtelných prototypů klasického Hollywoodu a nikdo se nemůže moc podivovat, že se úplně zapomíná na předcházející verzi z roku 1931, která se přitom o něco otevřeněji staví k jistým citlivým tématům knihy (což omezil Haysův produkční kodex roku 1934). Pokud jste o něm dosud nevěděli a máte zájem o nahlédnutí do krátkého období americké kinematografie, unikajícího cenzuře, určitě si přehlížený originál sežeňte.
Originál: The Thin Red Line (USA, 1964)
Střípkovitý válečný opus Terrence Malicka je jako tradičně spíše pocitovým a lyričtějším zážitkem s mnoha skrytými významy. O poznání jednodušším a také zapomenutým filmem je jeho předchůdce z roku 1964. Ten se soustředí spíše na ideologický střet dvou rozdílných povah a nenabízí tak silný obraz dobývání Guadalcanalu a jednotlivých aktérů, jaký zprostředkovává hvězdně obsazený devadesátkový snímek.
Postapokalyptické sci-fi drama s Willem Smithem vydělalo v kinech velké peníze a patří k vůbec nejznámějším filmům posledních let. Vychází přitom z povídky Richarda Mathesona, poprvé zfilmované už roku 1964. Tehdy se pustou krajinou plnou nakažených upírských stvoření plahočil Vincent Price, a pokud třeba patříte k těm divákům, které vyústění moderní verze zklamalo, můžete zkusit štěstí u tradičnějšího zástupce - popřípadě u další známé verze, kterou je Omega Man s Charltonem Hestonem.
Originál: Rampa (Francie, 1962)
A nakonec zvláštní případ, který určitě nelze obviňovat z nějaké nepůvodnosti nebo opisování - režisér Terry Gilliam je ostatně jeden velký originál a jeho 12 opic patří k těm nejlepším filmům devadesátých let. Pravdou ale je, že přímou inspirací byl experimentální francouzský snímek Rampa, který atmosféru dystopické budoucnosti dokázal navodit jen použitím fotografií a jednoduchých, poutavě aranžovaných záběrů. Jde o vysoce originální a neotřelé dílo, které rozhodně doporučuji zhlédnout - stejně jako remake, který ho v globálním měřítku upozadil.
