Superhrdinské filmy mě už omrzely, naštěstí se seriálu WandaVision daří oprostit od věčného zachraňování světa a taky vrací do hry postavy, které by si v blockbusteru ani neškrtly. Formát evoluce televizních pořadů je vtipnou odlehčující volbou. Pátá epizoda přináší šokující zpestření, ale zda to je významný okamžik i pro celé MCU, není jasné.
Na Mistra jinu a jangu by se evropské obecenstvo do kin asi nehrnulo, hned ze začátku vás znechutí béčková grafika. Situaci zachránila ikonická výprava, kostýmy a hudba. Co se týče scénáře, staví na nastražených maličkostech, které by mu měly vnést genialitu, ale upřímně to fungovalo tak z padesáti procent. Vzhledem k mým očekáváním jsem v dobrém překvapena.
V prvé řadě patří Revenant do skupiny typických současných westernů – maximum mrtvol, dlouhé, kruté, nechutné – které mnohdy vyžadují předstihující herecké výkony, což tady platí dvojnásob. Z mého pozorování se však děj vyvíjí málo uvěřitelně, ve finále se ukáže, že nejde o nic jiného než o honbu za pomstou.
Neexistuje film, který by byl sofistikovanější než Počátek. Nolan si dal záležet na každé milisekundě – kvalita je nepopiratelná. Při každém dalším zhlédnutí mě překvapí něco nového, chytrý detail či moment, zkrátka mě baví víc a víc. Člověk si užívá všechno od střihu po hudbu, nemluvě o prvotřídním týmu hrdinů.
Dopodrobna zdokumentovaný život pěti fascinujících druhů. Všechny díly se zaobírají jedinečnými zvířecími rodinami, jejichž osudy jsou místy krvavé a drsné, jindy veselé a plné naděje; zachycením tak ohromující skutečnosti se stvořilo nevyzpytatelné drama, jak má být. Mě dostaly hlavně psi hyenovití, avšak i zákulisí.
Jeden z hodnotných snímků, který si bohužel odbyl premiéru na Netflixu. (Ale zase lepší než čekat.) Chicagský tribunál připomíná skoro akčňák, střih posunul soudní proces o několik levelů výš a výsledkem je salva informací, nečekaných zvratů, charakterů a vodopád emocí doprovázený třískáním soudního kladívka. Kdo by to čekal?
Na Wolfwalkers jsem se nemohla dočkat. Předcházející Píseň moře mě sice nudila, ale možnost znovu vidět tu nádhernou animaci jsem si nemohla odpustit. Teď bych jen chválila. Interpretaci irského folklóru zasadil Tomm Moore tentokrát do 17. století, díky čemuž je ještě pohádkovější. Scénář je fajn, dechberoucí vizuál ho však opět předčil.
Dobré rodinné drama, které mohlo být ještě lepší. Ze strany Eddieho Redmayneho jde o excelentní hereckou prácičku, ale vážně moc mi chyběla nějaká ta geniální fyzika. Hlavně když se ve výlohách knihkupectví začaly objevovat Hawkingovy knihy, o jejichž obsah jsou diváci ochuzeni, mi to bylo líto. Překvapivě na city hraje nejvíce hudba, nečekejte nic srdcervoucího.
Proč stojí Spirit za pozornost? Jednoznačně kvůli hudbě - a teď nemyslím ty otravné dokreslující retro songy. Hans Zimmer vytvořil k průměrné pohádce soundtrack hodný velkofilmu, bez kterého by se Spirit ztratil v záplavě obyčejných animáků.
PS: Nečekala jsem, že ústřední postavy = koně budou od začátku do konce jen řehtat.
Akční snímky se pravidelně vyhýbají nadpřirozenu - tváří se tak reálněji - já si však upřímně myslím, že mnohem logičtější je, když hrdina přežije kvůli toho, že je nesmrtelný než prostě hustý. Oproti tomu nepříliš podstatného záporáka bych zařadila mezi typické průměrné. Líbí se mi nápad, charaktery i akce, Nesmrtelní si získali mé sympatie.
Tento lifestylový dokument obecenstvu představuje veganství z perspektivy vrcholových sportovců; je napráskaný vědeckými výzkumy, fakty a životními příběhy, dokáže však být poutavý a racionálně sdělovat své poslání. Jediné, co bych vytkla, je zaměření pro pánské publikum, je možné, že to dámy tolik neosloví.
O řeckou mytologii se dost zajímám, a proto mě mrzí, jak dopadají její filmová zpracování. Blood of Zeus si v tomhle ohledu zaslouží potlesk, protože nesrovnalostí bylo zanedbatelné množství, mimoto animovaný formát se ukázal ideálním řešením scén „božských“ rozměrů. Epické dobrodružství lidí, bohů a dalších bytostí doprovází velkolepá hudba a hrdinská atmosféra.
Natočit film o sociálních problémech spojených s nadměrnou výškou je podle mě 1) originální a 2) blbost. I díky relativně krátké stopáži se v podstatě omývá jen ta samá myšlenka, nerozvíjí se. Vzhledem k mladší cílové skupině se ani nesnaží dosáhnout vážnějšího charakteru. Výsledek je docela vtipný, jinak pěkné.
Díky Karate Kid z roku 1984 jsem si vybudovala odpor vůči osmdesátkám, přesto uznávám, že Cobra Kai ta stylizace velmi sluší a především je zábavná. „Staříci“ z původního filmu dostávají stejný prostor jako nový puberťáci, jejichž chování mě jen výjimečně prudilo, třebaže bylo naivní a extrémní. Druhou řadu musím pochválit za vymakanější akci a méně předvídatelný děj. Ve třetí se konečně ujasní strany, směřuje do finále. Uvidíme, co přinese další pokračování.
×
kinobox.czkinobox.cz
