Klajnik
8 627 bodů •
0
Zde nejde o adaptaci povídky do jiného média. Pokud bychom totiž na film nekoukali, pouze poslouchali audio, tak by nám pravý film nebyl plně dostupný, protože film využívá k vyprávění prostředky média, kam samozřejmě patří obraz. Tento kraťas však lze pouze slyšet, protože Anderson nechává svého vypravěče vyprávět dění (tak jak to dělá vypravěč v knize) a jen k tomu přikládá obraz (zde úhledně rozestavěné papundeklové kulisy) jakožto vizuální doprovod - nikoli klíčovou složku toho, co označujeme filmem. Vypravěč tedy divákovi říká, co se děje, aniž by to film pořádně ukázal. Nekoukáme na to, jak starší grázlové šikanují malého ornitologa, nýbrž koukáme na to, jak vypravěč prochází polem, nebo leží na kolejích, přičemž vysvětluje, že se to děje tomu malému klukovi, který nehybně stojí někde vedle. Díky tomu to celé působí neautenticky a odměřeně. Nenapomáhá tomu ani Andersonův styl, který svou manýristickou úhledností, výraznou barevností, designovým uspořádaností a suchým humorem znevažuje drama a vlastně cokoliv nepříjemného nebo vážného, co v ději nastane. Pokud se tedy WA nechce vzdát svého stylu, měl by si vybírat takové obsahy, které jeho styl pozvedne - nikoli shodí. Toto mi tedy přišlo otravné svou manýrističností a naprostou tvůrčí neuvážeností.
Labuť
