Sloní muž dodnes připomíná, jak jsme krutí vůči jinakosti. Kdo je v něm skutečná zrůda?

Režijní svéráz se tak ohledně interpretace svého filmu otevřel více než obvykle, jelikož běžně je kolem vyznění svých děl mnohem tajemnější. Sloní muž však v jeho filmografii představuje zřejmě ten nejkrystaličtější žánrový snímek, konkrétně životopisné melodrama. Relativním úspěchem se surrealistickým bizárem Mazací hlava se totiž Lynch dostal do okruhu nadějných hollywoodských režisérů, a tak jej producent Jonathan Sanger oslovil za účelem zfilmování příběhu Josepha Merricka.

Merrickův případ z konce 19. století byl dobře zdokumentován a patřil mezi atraktivní medicínské kuriozity. Rozličné a asymetrické deformace postihly celé jeho tělo, a tak se Merrick živil vystupováním v kočovných cirkusech jako tzv. Sloní muž. Časem se dostal do péče londýnského lékaře Fredericka Trevese, který jej sice zkoumal, ale zároveň se k němu choval citlivě, s respektem a snažil se mu v rámci možností představit svět.

Na těchto skutečných základech napsali jinak nepříliš známí a zkušení Christopher De Vore a Eric Bergren filmový scénář, jenž se Sanger se svým přítelem a spolupracovníkem Melem Brooksem (ano, tím slavným komikem) snažili natočit a z jiného úhlu tím přistoupit k látce, jíž se už v 30. letech zabýval Tod Browning ve slavném hororu Zrůdy.

Pro Lynche se jednalo o příležitost, jak se v Hollywoodu výrazně zapsat a postupně se dostat k realizaci vlastních materiálů. Díky cizímu scénáři (který si však beztak aspoň částečně upravil) a producentskému dohledu však musel držet svůj osobitý styl v určitých mezích a snad s výjimkou snových pasáží, v nichž Merrick vzpomíná na své dětství a milující matku, by snad ani nebylo poznat, že na režijní stoličce skutečně seděl Lynch.

Spíše než na něm totiž přímočaré a velmi humanistické (podle některých kritik až přehnaně sentimentální) vyprávění stojí na odstíněných výkonech Anthonyho Hopkinse v úloze Trevese a důkladně zamaskovaného, přesto zřetelně hrajícího Johna Hurta v titulní roli. Není divu, že se dojemné zpracování šokujícího tématu stalo diváckým hitem a z hlediska tržeb dalece předčilo většinu ostatních, výrazně experimentálnějších Lynchových snímků.

Zdánlivá konvenčnost a přístupnost Sloního muže může být matoucí z hlediska toho, že víme, že se jedná o Lynchův film. Vždyť tento filmař o šest let později v Modrém sametu nepokrytě podvracel iluzi amerického snu a prostřednictvím temné pudovosti se vysmíval vyumělkované idealizovanosti Ameriky 50. let. Opravdu tedy po publiku chce, abychom se dojímali u Merrickových životních peripetií?

Vodítko mohou nabídnout četné scény vykreslující třídní rozdíly v Londýně konce 19. století. Záběry na bezejmenné dělníky lopotící se v továrnách či pouliční chudinu neslouží jen k vytvoření dobové atmosféry, nýbrž díky nim Lynch upozorňuje na to, že spousta nebožáků se na rozdíl od Merricka do vyšší společnosti nedostane pouze proto, že jejich utrpení není unikátní a nezaměnitelné. „Režisér pracující s nádherným širokoúhlým černobílým obrazem zobrazuje Londýn devatenáctého století jako ošklivé, nepříjemné místo, kde se střetává prudérní viktoriánská přecitlivělost s nevybíravou, drsnou realitou průmyslové revoluce,“ píše Joshua Klein v knize 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.

Snímek se dočkal osmi nominací na Oscara, žádnou však neproměnil. Odborná veřejnost se však pohoršila hlavně nad tím, že žádná kategorie nereflektovala extrémně náročnou práci maskérského týmu, jenž Johna Hurta připravoval tak důkladně, až herec psal své ženě, že pomalu začíná herectví nenávidět. Tlak na oscarovou Akademii se ukázal natolik silný, že o rok později už se na ceremonii objevila zbrusu nová kategorie pro nejlepší make-up, kterou známe z vyhlašování dodnes.

Nadčasový příběh o jinakosti a lidské krutosti s názvem Sloní muž není standardně k vidění na žádné běžné streamovací službě, o to vzácnější příležitostí je možnost zhlédnout jej v kině. Můžete tak učinit v termínu od 2. do 15. května, a to rovnou v nové 4K restaurované verzi. Filmovou legendu můžete zhlédnout i v pražském kině Lucerna, kde se bude snímek promítat 3. května. Podívejte se také na náš nový žebříček nejlepších režisérů, kde David Lynch samozřejmě nechybí.

Zdroje: The Telegraph; 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete; David Lynch vlastními slovy; Lynch: Temné stránky duše