Profilový obrázek

Klajnik

8 584
27. TopUživatel

jsem filmový kazatel, jehož chrámem je kino

https://www.csfd.cz/uzivatel/455959-klajnik/prehled/
Praha, Hlavní město Praha, Česká republika



Playtime
Playtime (1967)
6
Ač je Playtime velmi hravým filmem, tak není moc zábavný - je přinejlepším úsměvný. Film často zabírá nějaký betonovo-prosklený prostor, v němž se míhají lidičky a divák je vybízen, aby kmital očima po obrazu a hledal si, co kdo kde vyvádí.

Jeho největším nedostatkem ovšem je, že mu chybí příběh, který by tam zajisté dostat šlo. Příběhy lze vystavět i kolem pasivních postav, ačkoliv je to trochu těžší. Zdejší protagonista (pokud ho tak lze vůbec nazvat) nám zůstává cizí a většinou se zaplete do zmatku, případně upadne v nějaké nedorozumění, čehož prostřednictvím se nám poodkrývá další vrstva témat, která si autor předsevzal k vykreslení.
Musím dodat, že zde se poněkud zdráhám vynášet soudy o tom, jaký by takový svébytný a originální film měl být. Možná, že by důraz na nějaké dějové drama nebo postavy narušil tvůrčí záměr, kterým je odosobněnost, ztráta individuality, unifikace, zmatečnost lidského mravenčení, technologie, které spíše obtěžují a obchod zaprcaný různými debilními serepetičkami, které člověk nepotřebuje. Vše, co Tati satiricky kritizuje, je směšné svou povrchností.
Osobně ale nevěřím tomu, že by to nešlo skloubit. Naopak si myslím, že postavy a děj jsou ve vyprávění klíčovými prvky zábavy a zábava je pro diváky účinným zprostředkovatelem významů/přesahů, které jsou dílem neseny. Nuda toto zprostředkování naopak tlumí nebo znemožňuje (jak u koho).
Tím nechci tvrdit, že Playtime je film vyloženě nudný - na to je moc originální. Jen by mohl být více dramatický, vícestrhující a více osobnější. Já jeho významy uchopil poměrně rychle, tudíž to pro mě nebyla taková záhada a přál bych si, aby mě u něj drželo víc rovin, než kolik tak činilo.
  • originální kritika předsevzaných témat
  • absence nějakého osobního dramatu nebo příběhu
Vlak
Vlak (1964)
6
Na můj vkus je Vlak scénáristicky poněkud jednoduchý a to jak ve svých tématech, tak i v nějakých dírách a zkratkách ve scénáři, kvůli nimž musí divák rezignovat na logiku. Tvůrci předpokládají, že divák nad tím děním nebude moc přemýšlet (ostatně ve filmu všichni mluví anglicky) a snad jim to i může vyjít díky dobře zvládnuté dramatické stránce. Film dokáže být docela napínavý a řekl bych, že přes své stáří i svou délku utáhne i mladší diváctvo. Člověka ale napadá, jestli by nebylo lepší, kdyby si to francouzi natočili sami a celé to bylo více ukotveno v realitě - však tato událost za druhé světové také odehrála. Rozhodně je to ale dobře natočené a má to řádku velkých akčních scén, v nichž vykolejí lokomotivy anebo se zbombarduje celé nádraží. Vyobrazovaná destrukce prostředí a objektů ovšem převyšuje destrukci lidských těl, protože v té době hollywood ještě odmítal explicitní násilí.
Desatero přikázání
Desatero přikázání (1956)
1
Koukám, že DeMille už jedno Desatero natočil v němé éře, kde se nejspíš trochu zasekl, protože jeho režijní vedení je statické. Kamera stojí na jednom místě a herci jako v divadle odříkávají své patetické repliky. Ač je to velký film a ten příběh v sobě sílu má, tak ono zpracování je natolik umělé a teatrální, že to ke mně nepromlouvalo.

Tedy prvních 100 minut to pro mě bylo ještě podmětné, protože jsem Bibli dosud nečetl, takže toto bylo mé první setkání s tímto příběhem, který jsem znal jen velmi úsečně. Během sledování jsem často fantazíroval nad tím, jaké to asi doopravdy muselo být během 13 století př. n. l. v Egyptě, kdy Hebrejci sloužili faraonovi, což film dostatečně autenticky nepřibližuje, protože je to dobově zatížené dílo z padesátých let, kde všichni mluví anglicky v divadelně načančaných setech a explicitnímu násilí se tvůrci vyhýbají, což takové látce škodí.
Přesto musím říct, že jestli na mě aspoň něco trochu fungovalo, tak to bylo prvních 100 minut, kdy Mojžíš bojuje o faraonovu přízeň, jeho bratr proti němu pletichaří a on se ztotožnuje s otroky a objevuje pravdu o svém původu. Jakmile je však Mojžíš ale vyhoštěn, tak mě to ztratilo a od té doby, kde se z něj stane prorok, tak mě přestal zajímat on i jeho snahy. V druhé půlce je to navíc přespříliš utahané a trapně teatrální, což je dáno tou křesťanskou nabubřelostí. Pokud se však divák nad filmem jen trochu zamyslí, tak se to celé začne hroutit...
Příklad: Mojžíš jakožto faraónův domnělý syn, je pověřen výstavbou města a poté, co ačkoliv už vystavěl mnoho, tak najednou začne být hrozně překvapován tím, jak je s otroky zacházeno a jak se k nim jeho muži chovají... Takových scénáristických nešvarů je tam celá řada a divák buď musí přestat myslet (...a začít věřit), což se mi docela příčí anebo být velmi tolerantní, což jsem ochotný být, pokud mi jsou nedostatky něčím kompenzovány.

Zde ale podléhám dojmu, že autoři si nárokují 4h divákova času a nabízí jen naivní, vymělkovanou a patetickou slátaninu, která dramaticky příliš nefunguje, ačkoliv vím, že se tam nekde může ukrývat silný příběh o osvobození utlačovaných, o sebenaplňujícím proroctví i o lidských ctnostech a neřestech.
Tahle adaptace je ale jenom přebujelým hovnem, do něhož nedoporučuji investovat pozornost.
Godzilla: Resurgence
Godzilla: Resurgence (2016)
3
Na Shin Godzillu jsem se podíval, protože jsem byl potěšen pojetím Godzilly: Minus One a doslechl jsem se, že zde je rovněž s netvorem pracováno poměrně promyšleně. Nejedná se o malovánky, které momentálně ztělesňuje americká Godzilla s Kongem, kteří stylově navazují na plyšová blbnutí ze sedmdesátek. Nedávný japonský přírůstek ve svém vážném a nacionálním pojetí navazoval na původní japonský film, který využíval monstrum jako prostředek k prozkoumávání válečného traumatu z druhé světové.

Shin Godzilla se však odehrává v současnosti a v první třetině je satirou na přebyrokratizovanou politiku, která není schopna dostatečně rychle reagovat na kolos, který se svým tempem sune a boří jejich města. Zamrzí však, že to v tomto směru není dost propracované, aby to dostatečně bavilo nebo řízlo hlouběji. Point se učiní poměrně brzy a druhá půlka filmu je pak tradiční odkrytí informací, plán a úspěšná exekuce.

První satirická třetina filmu, která je tematicky nejlepší, je ovšem tou nejslabší po stránce efektů: Godzilla během ní ještě nevypadá tak, jak ji známe. Vypadá jako nějakej zkryplenej anime mlok a jakmile zmutuje do své klasické podoby, tak je to podstatně koukatelnější, protože spolu s tím tvůrci odpustili čistě od digitálních efektů a začali pracovat s praktickými, což kvalitu efektů pozdvihlo. Ze začátku mají triky úroveň jak z PSPčka.
Později to však vypadá už docela slušně, protože zdejší design slavného monstra je možná tím nejzajímavějším a nejvíce hidious. Nelíbí se mi sice kompletně, protože mi svou figurou (tučný a dlouhý ocas a široký pas) připomíná nějakou nestabilní hračku, ale v detailech mě baví. Vzhledem k tomu, jak rychle Shin Godzilla mutuje, to vypadá, jakoby byla byla v konstantním stavu utrpení a to vše se projevuje na jejím znetvořeném vzezření. Zajímavý je finální záběr na konec jejího ocasu, do nějž jsou jakoby přiškvařeny konstry lidí, což by možná dávalo smysl vzhledem k jeho žahavému/atomovému konci, ale také to lze vnímat jako symbolickou manifestaci oné destrukce a způsobené bolesti. Co se schopností týká, líbí se mi, jak Shin Godzilla roztáhne spodní čelist, když vypouští ohromné množství plynu do ulic města, které pak zažehne svým ohnivým dechem, jenž se pak mění na atomový, který prořezává vše jakoby to bylo z másla. Tento laserový paprsek ovšem netryská jen z huby, nýbrž i z konce ocasu, jak už jsem zmínil, ale i z hřbetu, čehož ale takový fanouček nejsem. Vypadá to jako světelná show nějakého techna. Snad by bylo lepší, kdyby Shin Godzilla vybouchla, ty ostré horniny z jejího hřbetu se rozprskly do okolí jako fragmenty granátu a roztříštily vše v okolí. Mutace by ji pak zase dala do kupy a azahrnula do jejího těla části železobetonových konstrukcí a sutin domů. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak se mi ten design líbí a umožnil mi o konceptu tohoto monstra přemýšlet zase trochu jinak.
Nutno ovšem dodat, že výše jmenovaný, dosud nejnovější přírůstek japonské Godzilly (Minus One), je celkově (nejen) technicky zdařilejším a lepším filmem. Postavy Shin Godzilly jsou totiž plytké a diváka si nezískají, což je problém, protože valnou většinu času trávíme s nimi.
Volavka
Volavka (2002)
6
Před lety jsem již viděl americkej remake, Departed, takže dějově mě to ničím nepřekvapilo, ale stále jsem se bavil, protože čínskej originál je prostě dobrej film s dobrym konceptem. Je taky docela krátkej, díky čemuž sice ani chvilku nenudí, jenže ani nezasáhne tak, jak by mohl.
V té látce je potenciál pro silnější pay-offy, jenže ve 100 min stopáži není čas pořádně prokreslit psychologii postav, jejich vztahy ani jednotlivá témata v ději se zračící. Některé linky jsou vyloženě jenom načnuté (manželky, bývalky, romantické známosti) a vlastně by tam ani nemusely být. Taky je to lehce narativně vyumělkovaný, ale né zas tak moc, aby to rušilo a vzhledem k tomu, jak film odsýpá, tak to divák nemusí ani postřehnout.
Proto budu mít radši Scorseseho o 50min delší verzi.

Oblíbená díla

  • Plakát 1
  • Plakát 2
  • Plakát 3
  • Plakát 4
  • Plakát 5+186

Oblíbení tvůrci

  • Plakát 1
  • Plakát 2
  • Plakát 3
  • Plakát 4
  • Plakát 5+56