Brian De Palma

„Neštěstí nepřinášejí rozbitá zrcadla, ale poničené mozky.“ V Evropě nevzniklo mnoho významnějších hororových filmů než Suspiria, s níž italský průkopník subžánru giallo Dario Argento roku 1977 zahájil svou trilogii odvozenou od prozaické básně Thomase De Quinceyho ze sbírky Suspiria de Profundis. Znepokojivý a stylisticky expresivní příběh mladé Američanky, která na německé baletní škole pojímá podezření o okultních aktivitách, se díky distribuční společnosti Film Europe od tohoto týdne znovu zahryzne do nevědomí publika a rozdráždí jeho smyslové ústrojí. Tenhle halucinogenní čarodějnický dýchánek plný umělé krve a nádherných obrazů to ostatně stále umí jako málokterý žánrový film.

Režisér Ti West měl vždy slabost pro ty druhy hororů, které přímo odkazovaly k určitým dílům nebo k žánrovým preferencím minulosti. S podporou nezávislého studia A24, jehož portfolio se skládá zejména z oceňovaných autorských filmů, si dva roky nazpět odškrtl definitivní poctu Texaskému masakru a dalším vyvražďovačkám ve spalujícím jižanském slunci s nadšeně přijímaným hororem X. Na dobový snímek o pornohercích a dvojici chlípných nájemců zapadlého ranče navázal ještě téhož roku dějovým prequelem Pearl, který vyobrazil původ psychopatické vražedkyně v kýčovitých technicolorových kulisách. Očekávaný třetí díl MaXXXine se odehrává po událostech X a dle prvních reakcí ze soukromého promítání se můžeme těšit na oživení giallo hororů s detektivním rámcem.

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Jízda vlakem či metrem je pro většinu z nás rutinní záležitostí, která má na delší vzdálenosti uspávací účinek. V kinematografii však jde o jeden z esenciálních akčních motivů už od roku 1903, kdy Edwin S. Porter natočil průlomový desetiminutový kraťas Velká železniční loupež. Jeden z prvních snímků, který využíval složité narativní a stylistické techniky, vyšlapal cestu specifickému subžánru, jehož obliba se jeví nevyčerpatelně. Obzvlášť s přihlédnutím k nedávným premiérám pátého Indiana Jonese a sedmé Mission: Impossible, v nichž hrají vlakové akční sekvence zásadní úlohu.

Vrcholný představitel nového Hollywoodu, který horoval za realismus a aktuální témata, slaví 80. narozeniny. Martin Scorsese, autor kultovních děl jako Taxikář (1976), Zuřící býk (1980) nebo Mafiáni (1990), proslul nejen jako režisér, ale také cinefil, tedy člověk, který bezmezně miluje filmové médium.

Mohli bychom nabýt dojmu, že takzvané queer cinema, tedy filmy s motivy vymykajícími se heterosexuální normě, jsou záležitostí teprve poslední doby. Většinou neuvažujeme o tom, že dřívější dekády nebyly tak otevřené a podobná témata v nich zůstávala víceméně jenom v náznacích. Cílové publikum v nich tedy spíš muselo číst mezi řádky. Zároveň jim ale tvůrci mnohdy vycházeli různými způsoby vstříc.

Scott Adkins je dříč, který sice zatím nedokázal dosáhnout na status opravdové megahvězdy, fanoušci akčního žánru ale jeho jméno dobře znají. Novinka One Shot extra zajímavě nevypadá, dokud si neuvědomíme, co její název přesně znamená.

Dnes večer si můžete v televizi (od 20:20 na Nově) naladit zřejmě největší vysokorozpočtový propadák posledních let, který zcela selhal ve snaze nastartovat ambiciózní kinematografický vesmír ve znamení klasických monster. A nemalou vinu za to údajně nese jeho hlavní herecká hvězda.

Dnes je pro celý (nejen) filmový svět velmi smutný den. Navždy ho totiž opustil legendární Sir Sean Connery, jeden z nejlepších a po zásluze nejslavnějších filmových herců všech dob. Jsou to přitom pouhé dva měsíce, co oslavil jubilejní 90. narozeniny. Které jeho snímky a role, jež za svou dlouholetou kariéru ztvárnil, patří mezi jeho nejlepší a nejzásadnější?