8 tváří Johna Travolty. Hvězda Pomády a Pulp Fiction si připsala i spoustu propadáků

První zásadní roli Travoltovi nabídl Brian De Palma v hororu Carrie, kde dvaadvacetiletý herec ztvárnil záporáka, mstivého středoškolského tyrana Billyho. Právě on se stal postrachem hlavní hrdinky s tváří Sissy Spacek a nakonec v ní i probudil krvavé choutky. V téže době také slavil úspěchy se sitcomem Welcome Back, Kotter (1975-1979). Mladý herec měl nakročeno ke skutečně hvězdné kariéře.

Po úspěchu Carrie přišly další výrazné úlohy. Horečka sobotní noci (1977) učinila z Travolty hvězdu první velikosti, film se dočkal nejen pozitivních ohlasů, nýbrž souvisel i s opětovným rozmachem disco hudby a dodnes jde o (v dobrém i ve zlém) popkulturní fenomén plný ikonických tanečních čísel na hity kapely Bee Gees či esence sedmdesátkových kostýmů.

Ještě většího věhlasu dosáhl o rok později, kdy se díky Pomádě stal neoficiálním králem muzikálového žánru. Retro kvality tohoto filmu odehrávajícího se v 50. letech zestárly o poznání lépe nežli v případě Horečky sobotní noci, a tak se dodnes jedná o dílo, na něž se lze dívat jen s lehkou dávkou ironie. V jeho jádru je totiž nadčasový příběh o mladistvé zločinnosti i složitosti vztahů ve středoškolském prostředí.

Na vrcholu muzikálové popularity nabídl Travoltovi De Palma další výraznou a zcela odlišnou roli. Herec zde ztvárnil zvukaře, který nevědomky nahraje důkaz o vraždě vlivného politika a na půdorysu paranoidního thrilleru se okolo něj pomalu stahuje smyčka. Ponurý a pomalý snímek se dodnes pyšní vtahující atmosférou a navzdory kasovní neúspěšnosti nabídl Travoltovi jednu z nejzajímavějších rolí.

Trilogie z přelomu 80. a 90. let se sice každým dalším dílem zhoršovala, chemie mezi Travoltou a jeho hereckou kolegyní Kirstie Alley však dodnes nabízí oddechový komediální zážitek na víkendové odpoledne. Předtím se ale Travoltovi výběr rolí skoro celou dekádu nedařil – odmítl účast na úspěšných snímcích Americký gigolo (1980), Důstojník a gentleman (1982) či Žbluňk! (1984) a dal přednost propadákům jako Dva podobní (1983) či Dokonalí (1985).

Za roli Vincenta Vegy v postmoderním hitu Pulp Fiction musel Travolta Quentinu Tarantinovi neskutečně děkovat. Po řadě kasovních i kritických propadáků během 80. let se totiž herci podařilo resuscitovat uvadající kariéru a opět se zařadil mezi relevantní hollywoodská jména. Stal se klíčovou součástí hvězdného ansámblu, dostal prostor k oprášení svých tanečních dovedností a dodnes je součástí mnoha memů.

V druhé polovině 90. let Travolta bodoval v komediálním thrilleru Chyťte ho! (1995), za který dokonce získal Zlatý glóbus, dále ve feel-good romantice Fenomén (1996), akčňáku Operace: Zlomený šíp (1996), dramediích Michael (1996) a Barvy moci (1998), v neposlední řadě též s dramatickou rolí ve Městě šílenců (1997) i štěkem v Tenké červené linii (1998), kde měl původně hrát mnohem větší úlohu.

Především se však podílel na jednom z nejikoničtějších devadesátkových úletů, kde si v rámci přepáleného akčňáku vyměnil tvář s dalším hereckým nezmarem Nicolasem Cagem. Bizarní high concept thriller zahrnuje i stylovou akci z pera Johna Woo a celkově jde o jeden z nejvýraznějších zážitků, které filmografie Johna Travolty nabízí.

Přestože si Travolta v první dekádě 21. století připsal několik úspěšných rolí, například v dramatu Píseň lásky samotářky (2004), muzikálu Hairspray (2007) či dabováním hlavní postavy animáku Bolt - pes pro každý případ (2008), častěji se upsal ke značně nešťastným produkcím. Jejich pomyslným vrcholem (či spíše dnem) je scientologická sci-fi Bojiště Země, kterou se Travolta snažil dostat na stříbrné plátno bezmála dvě dekády. Výsledkem však byla laciná a směšná obludnost, jež nezaujala kritiky ani diváky a Travoltovi vynesla hned dvě Zlaté maliny.

Ani v další dekádě se Travoltovi příliš nedařilo a povětšinou hrál (a stále hraje) v béčkových až céčkových thrillerech a akčňácích. Čestnou výjimkou je účast v první řadě seriálu American Crime Story nazvané Lid versus O. J. Simpson z roku 2016. Role právníka Roberta Shapira Travoltovi vynesla nominaci na cenu Emmy a jedno z mála uznání v posledních dvou dekádách. Těžko říct, zdali se mu podaří ještě přijít s nějakým hitem, jeho kariéra si každopádně zaslouží respekt. A my přejeme vše nejlepší k sedmdesátinám!

Zdroje: MovieWeb, Collider, ScreenRant, Wikipedia