Mark Mothersbaugh

Mark Allen Mothersbaugh, narozen 18. května 1950 v Akronu, Ohio, USA, je americký hudebník, skladatel a vizuální umělec. Proslavil se především jako spoluzakladatel, hlavní zpěvák a klávesista new wave kapely Devo, ale významnou část jeho kariéry tvoří skládání hudby pro filmy, televizní seriály a videohry. Hudební začátky a Devo Mothersbaugh studoval výtvarné umění na Kent State University, kde se setkal s Geraldem Casalem a Bobem Lewisem, se kterými v roce 1973 založil kapelu Devo. Skupina se proslavila v roce 1980 hitem "Whip It", který se umístil v první dvacítce americké hitparády. Devo si díky svému avantgardnímu přístupu k hudbě a vizuální prezentaci vybudovala kultovní status. Po komerčním neúspěchu jejich šestého studiového alba Shout kapelu opustilo vydavatelství Warner Bros. a skupina se v roce 1991 po několika neshodách rozpadla, ačkoliv se později znovu příležitostně scházela. Přechod k filmové hudbě V roce 1989 Mothersbaugh založil produkční společnost Mutato Muzika, která se specializuje na tvorbu hudby pro filmy, televizní pořady a reklamy. Jeho kariéra filmového skladatele začala, když mu jeho přítel Paul Reubens nabídl práci na hudbě pro televizní pořad Pee-wee's Playhouse. Tato spolupráce odstartovala Mothersbaugh's druhou kariéru, která se ukázala být mimořádně úspěšnou. Spolupráce s Wesem Andersonem Jednou z nejvýznamnějších kapitol Mothersbaugh's filmové kariéry byla jeho dlouholetá spolupráce s režisérem Wesem Andersonem. Složil hudbu pro jeho první čtyři celovečerní filmy: Bottle Rocket (1996), Rushmore (1998), The Royal Tenenbaums (2001) a The Life Aquatic with Steve Zissou (2004). Tato spolupráce pomohla definovat charakteristický zvuk Andersonových filmů a upevnila Mothersbaugh's pozici v Hollywoodu jako skladatele s jedinečným stylem. Televizní tvorba V televizní tvorbě se Mothersbaugh nejvíce proslavil jako autor hudby pro populární animovaný seriál Rugrats, pro který skládal po celou dobu jeho třináctileté existence. Vytvořil také hudbu pro tři celovečerní filmy založené na tomto seriálu. Jeho charakteristická znělka pro Rugrats se stala jednou z nejrozpoznatelnějších melodií dětské televizní tvorby 90. let. Mezi další televizní projekty patří Beakman's World, Santo Bugito, Clifford the Big Red Dog a The Last Man on Earth. Hollywoodské úspěchy S postupem času se Mothersbaugh stal vyhledávaným skladatelem pro velkorozpočtové hollywoodské produkce. Složil hudbu pro úspěšné animované filmy jako Cloudy with a Chance of Meatballs (2009) a jeho pokračování, The Lego Movie (2014) a The Mitchells vs. the Machines (2021). Spolupracoval také s režiséry Philem Lordem a Christopherem Millerem na filmech 21 Jump Street (2012) a 22 Jump Street (2014). Významným milníkem v jeho kariéře byla práce na marvelovském blockbusteru Thor: Ragnarok (2017), kde spolupracoval s režisérem Taikou Waititim. Mothersbaugh pro tento film vytvořil výrazný syntetický zvuk, který se odlišoval od typických orchestrálních soundtracků superhrdinských filmů a přispěl k jedinečné atmosféře snímku. Herní průmysl a další projekty Mothersbaugh rozšířil své působení i do oblasti videoher, kde složil hudbu pro populární tituly jako Crash Bandicoot, Jak and Daxter a The Sims 2. Jeho všestrannost a schopnost přizpůsobit svůj styl různým médiím a žánrům z něj učinily jednoho z nejvyhledávanějších skladatelů v zábavním průmyslu. Uznání a ocenění Za svůj přínos filmové a televizní hudbě obdržel Mothersbaugh v roce 2004 prestižní cenu Richarda Kirka na BMI Film and TV Awards. V roce 2008 mu Kent State University, jeho alma mater, udělila čestný doktorát humanitních věd. Byl také nominován na pět cen Emmy a jednu cenu Grammy. Jako sólový umělec vydal Mothersbaugh čtyři studiová alba: Muzik for Insomniaks, Muzik for the Gallery, Joyeux Mutato a The Most Powerful Healing Muzik in the Entire World. Vedle hudební tvorby se nadále věnuje i výtvarnému umění a multimediálním projektům. Mark Mothersbaugh zůstává jednou z nejvýraznějších osobností americké hudební scény, jehož tvůrčí činnost překračuje hranice žánrů a médií. Jeho charakteristický hudební rukopis, kombinující experimentální přístup s melodickou přístupností, zanechal nesmazatelnou stopu v populární kultuře posledních čtyř desetiletí.